Zuzana Švédová

Zima, to je období ztišení se, přiblížení se ke svým kořenům, zaobírání se vlastním nitrem.

Člověk se více stahuje do sebe, aby pak na jaře opět rozproudil sílu, která se mocní s přibývajícím sluncem, prodlužujícím se dnem, teplem, jež nás vybízí užívat darů přírody vůkol.

Podzim nám každoročně přináší krásně zabarvené dýně, které mám ve velké oblibě pro jejich výživovou hodnotu.

Existují desítky nejrůznějších odrůd. Přiznám se, že já osobně upřednostňuji spíše hokkaido a dýni máslovou a špagetovou.

Když mne Marcela Macáková, redaktorka Kalorických tabulek, požádala, zda bych nenapsala motivační článek, jak se zde pro něco nadchnout a v oné změně setrvat, usmála jsem se, neboť mi došlo, že tohle bude oříšek.

Ona motivace je pro každého jiná.

Jak jsem slíbila, přináším vám několik staročeských receptur, které jsem objevila v babiččině staré kuchařské knize.

Upozorňuji však, že z pohledu nutričního terapeuta ne s každou ingrediencí souhlasím, nyní však přimhouřím oko.

Na tradičním českém vánočním stole bychom formou výzdoby ještě před sto lety našli vše, co se hospodáři přes rok urodilo.

Tak jednotlivé rodiny vzdávaly hold Bohu a zemi, kterou tu v lásce obdělávali, aby je živila.