Na tradičním českém vánočním stole bychom formou výzdoby ještě před sto lety našli vše, co se hospodáři přes rok urodilo.
Tak jednotlivé rodiny vzdávaly hold Bohu a zemi, kterou tu v lásce obdělávali, aby je živila.
Prostředek stolu zdobil vdoleček s šípky a kolem něj pak obligátních deset hromádek. Jedna z nich plná máku, další mouky, nechyběla ani hrstka hrachu.
V současné době, poté, co svátečně oděná rodina usedne ke štědrovečernímu stolu, začínáme polévkou – většinou rybí či hrachovou. Na počátku minulého století si lidé pochutnávali na štědrovečerním oplatku s medem. S povděkem se pokaždé usměji, když se ještě tu a tam tento milý zvyk naskytne.
Následovala houbová polévka, zasmažená moukou. Sacharidová strava byla všeobecně hlavní součástí jídelníčku českého člověka, maso se na stůl nosilo spíše výjimečně, jen vzpomeňme na desátky, které hospodář potřeboval odvést vrchnosti a které tvořilo z velké části maso. Proto se hospodyňky snažily energetickou hodnotu pokrmu navýšit právě nejrůznějšími zásmažkami, ovesnými vločkami, případně pak zrnky prosa.
Po vydatné polévce následoval kroupový KUBA s hříbky modráky. Dále jsme si mohli pochutnat na krupičné kaši, případně pak kaši z prosa či hrachu, který platil za symbol hojnosti. Nechybělo ani sušené ovoce, povětšinou meruňky či švestky. Následoval kapr na černo v doprovodu perníkové omáčky.
Kromě těchto několika výborných chodů jste se mohli těšit také na kvalitní máslovou, doma upečenou slaďoučkou vánočku se spoustou rozinek a oříšků či pšeničné vdolky. Chudí pak vdolky chystali s povidly, ti nejchudší je zdobili červenou řepou, tradiční českou kořenovou zeleninu, která se již dnes, bohužel, velké radosti netěší.
Na závěr, na důkaz svornosti, se pak rodina podělila o rozkrojené jablíčko a hrst oříšků. Někdo si možná položí otázku, zda je vůbec možné toto všechno během jednoho večera sníst. Nicméně, tehdejší společnost Vánoce vnímala jako jednu z mála příležitostí se tu skutečně do sytosti najíst. Jen uvažme, těžká práce na poli, v lese, jediným dopravním prostředkem pak koníček, který navíc do základního jmění rodiny patřil jen výjimečně.
Energetický výdej té doby byl skutečně velmi vysoký. Lidé ze stolu pouze ochutnávali, řídivše se božím desaterem, obžérství vnímali jako smrtelný hřích. Navíc, ony krásně vyhlížející talíře a mísy nebyly pouze prostředkem, který nás občerství, každý jednotlivý pokrm v sobě nesl křehkou symboliku pokory a lásky, vděčnosti, která obývala mnohdy skromné příbytky.
Den se tedy nesl v tiché síle modlitby a za zpěvu koled, které jednotlivé členy rodiny ještě více spojovaly k sobě. V současné době je tomu jinak, jako by se ono starodávné kouzlo nevídané síly a lásky vytrácelo. Upadají zvyky, uklízíme snad už jen z povinnosti, cukroví pro nás pečou jiní lidé, atmosféru domova již provoní jen františek.
Jaká to musela být tehdy asi krása, když kuchyň voněla po jemné vůni anýzu, hřebíčku, skořice, fenyklu či zázvoru? Již nyní si tu představuji, co bude utvářet oněch deset hromádek právě u nás doma.
Pokud se letos rozhodnete chystat a péci, připravila jsem pro vás několik staročeských receptur, které jsem objevila v babiččině staré kuchařské knize. Zdědila ji po své mamince a já mám onu krásnou možnost se s vámi o vše podělit – tak za týden na shledanou.
Nutriční terapeutka, která důmyslně poskládanou stravou pomáhá nejen sobě, ale také svým klientům. Stravuje se více méně vegetariánsky, využívá léčivých principů živé stravy. Zároveň čerpá z kořenů tradiční čínské medicíny, makrobiotiky, ayurvedy, z tradic tohoto národa, kdy celé generace rostly a sílily na tom, co se tu prý nyní vytrácí.
Na svých stránkách nabízí cenově dostupné e-booky a jídelníčky na míru.
11.12.2014 Články, Jak si udržet zdraví
Na dovolené často opouštíme náš běžný režim a máme tendenci vybočovat z našich pohybových i stravovacích zvyklostí.
Není výjimkou, že se z delší dovolené vracíme s pár kilogramy navíc, které nám po návratu kazí náladu a zastíní příjemné zážitky.
Celý článek 24.6.2019 0
Těší mě znova se zde s vámi setkat. Jmenuji se Jana Najbrtová.
Ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh, jenž by mohl snad někomu pomoci v uvědomění si, že není ostuda si říci o pomoc. Člověk opravdu nemusí všechno zvládnout sám. A to platí i v jídle.
Celý článek 17.6.2019 0
„Budu pravidelně cvičit!“ Je vám ta věta přinejmenším povědomá?
Už máte několik cvičebních začátků za sebou? A velké nadšení při začátku cvičení je stejné jako zklamání, když jste svých cílů nedosáhli a pomalu či rychleji se vrátili zase na gauč?
Celý článek 10.6.2019 0
Komentáře
Merula
11.12.2014 14:17
HOLD je okázalý projev úcty. HOLT konstatování nějakého faktu (holt jsem to nevydržel). Hold holt není hold.
Merula
12.12.2014 12:28
Milá Zuzano,
11.12. jsem napsala komentář (krátký) k užití slova holt (Bohu). Stále tento komentář čeká na schválení. Schvalujete ho Vy? Nebo víte, kdo komentáře schvaluje? Komentář nebyl nijak odsouzení hodný, jen jsem napsala, že HOLD je vyjádření úcty a holt není HOLD.
Tak jsem zvědavá, zda už dva mé komentáře budou čekat na schválení někoho. Koho? A proč?
Ing. Macáková Marcela
12.12.2014 20:07
Pro Merula: Dobrý den, děkujeme za upozornění, písmenko nám uteklo při editaci. A jinak komentáře procházejí redakcí, neboť zdánlivá anonymita internetu svádí občas určitý druh lidí k nepřiměřeným výlevům. Děkujeme za pochopení a přejeme krásné svátky.
Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani provozovatele blogu.