Proč jsme tlustí? Historie nabírání na váze a následné snahy o hubnutí v kostce

Nedávno jsme si tu představili současné nejpopulárnější diety a jejich klady a zápory.  Tentokrát se ohlédneme do minulosti a podíváme se, kdy vlastně začala ta touha po štíhlé postavě a jak jsme se v průběhu let snažili k tomuto ideálu přiblížit.

A že to nebylo vždy zrovna snadné,  dokonce bych řekla, že jsme si tak trochu pod sebou podřezali větev…

Pokud máte nějaké to kilo navíc, možná si občas povzdechnete, že jste se narodili do špatné doby. Zvlášť ženy si zahrávají s touto představou například při pohledu na Věstonickou venuši (úsměv) či obrázek dobře vypadajících dam na historických obrazech.

„Ideál korpulentní krásy převládal v podstatě do dvacátých let minulého století, stačí pohlédnout na středověké náboženské obrazy, renesanční a barokní umění. Nadváha byla znakem bohatství a prosperity,“ začíná naše povídání o historii hubnutí Leoš Středa, můj dnešní host. A podle jeho slov je patrné, že v té době by výživoví poradci, kterých jsou dnes stovky a uživí se celkem dobře, takový úspěch neměli…

V současnosti už ovšem ale samozřejmě také víme, že hubnutí neznamená jen vylepšení „vnějšího obalu“, ale že v mnohých případech představuje zdravotní benefit.

• Ale ani to není vlastně nějaká moderní novinka. Už ve starověkém Řecku údajně popisoval obezitu Hippokrates, který ji nepovažoval za nemoc, ale za příčinu jiných onemocnění.

„V lékařské literatuře se od 19. století zdůrazňují zdravotní rizika obezity, alarmující byly však až následné dopady v oblasti pojišťovnictví, kdy byly analyzovány dopady obezity na zdraví a život potencionálních pojištěnců,“ vysvětluje zasvěceně Doc. MUDr. Leoš Středa, Ph.D., který je známý z devadesátých let svou metodou hubnutí a dnes působí na 1. lékařské fakultě UK Praha, kde přednáší medikům o léčbě obezity.

Když jsme spolu nedávno seděli nad tímto článkem v kavárně, shodli jsme se na tom, že k nestorům české obezitologie, jejíž počátky se datují do poloviny 50. let minulého století, patří bezesporu prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc., který zahájil svou medicínskou praxi 29. října 1950! A dodnes ve svých 89. letech ordinuje a na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT vzdělává studenty.

• Pamětníci jistě vzpomenou dobu, kdy díky zejména Československé televizi byl expertem na partnerské vztahy a sex považován MUDr. Miroslav Plzák a vše o hubnutí zase věděl právě docent Rajko Doleček.  Přitom Rajko Doleček nezačínal jako obezitolog, ale v roce 1956 otevřel první endokrinologickou ambulanci u nás, kde se později dostal právě k léčbě obezity.

Mně se třeba vybavuje i nějaká říkanka, kde se rýmovala slova „vdoleček“ a „Doleček“. Lidová tvořivost zkrátka bují v každém režimu, ale zpět k naší historii hubnutí.

Málo se prý také ví, že základy špatných stravovacích návyků se datují už do období Rakousko-Uherska, kdy v 19. století vznikaly stroje na mletí zrna zbaveného slupek (otrub). „Bílá mouka je zdrojem  sacharidů a neobsahuje vlákninu, ale ani vitamíny či minerály,“ vysvětluje Leoš Středa. Bílé pečivo bez vlákniny a minerálů (ty jsou obsaženy právě v otrubách) v masovém použití bylo dle jeho slov výrazným krokem k nevhodnému stravování. Vědecko-technická revoluce se tak stala bohužel také zásadním milníkem pro rozvoj obezity.

Průmyslová revoluce však samozřejmě není jediným viníkem. I když… jak šly technické možnosti stále více dopředu, člověk se méně a méně hýbal. Jen si pro sebe spočítejte, jaký je poměr vašeho pohybu k hodinám prosezením u počítače či jiné práci?

• Víte, že tzv. Grahamův chléb nese název po americkém dietologovi jménem Sylvester Graham (1794-1885), který v době boomu bílého pečiva doporučoval návrat k původní mouce?

„Jenže ani současný návrat k celozrnnému pečivu nepřináší pozitivní efekt. Průlom v metodách křížení obilí s cílem vysokého výnosu vedl ke změně struktury obilnin a většímu podílu lepku,“ vysvětluje problém MUDr. Leoš Středa.

„Od 50. do 80. let byly křížením a transformacemi vyvinuty jen např. u pšenice tisíce nových odrůd, z nichž se ujaly ty nejvýnosnější, chemikáliím odolné, snadno zbavitelné plev. Geneticky pozměněné obilí plně nahradilo původní. Současné horování za celozrnné pečivo z oficiálních míst je tak v době obezity a masivních alergií na lepek zase rizikové. Ano, otruby dodávají více vlákniny, jenže mouka zůstává. Pokusím se o přehnané přirovnání –  pokud do jedu přidám vitamíny, stále to bude jed,“ zní nepříliš optimistická slova odborníka na zdravou výživu.

S panem doktorem jsme si také hned zavzpomínali na lány s vysokým obilím, které si pamatujeme z našich dětských let.  „Dnešní trpasličí pšenice vysoká do půl metru je výsledkem genetického křížení. Zdravotní důsledky nikdo nikdy pořádně neprozkoumal,“ uzavírá obilnou kapitolu docent Středa.

Žijeme v blahobytu. Tuto větu jsem nedávno někde zaslechla a vždy si na ni vzpomenu ve dvou případech: když vidím obchody přeplněné zbožím a když pak slyším stížnosti na to, jak se máme špatně.

Proč jsou Češi obézní? Zde stručně a jasně – málo pohybu, moc bílého pečiva a typicky českých knedlíků.
Velkou oblibu tučných jídel v české společnosti prý někteří dietologové vysvětlovali dlouhodobou chudobou národa. Dotace na pečivo a moučné výrobky byl dalším důvodem nárůstu konzumace potravin bohatých na sacharidy. „Oficiální propaganda obezitu glorifikovala jako úspěch socialistického života. Štíhlá a hubená postava, reprezentovaná např. britskou modelkou Twiggy, nezapadala do protizápadní ideologie a byla oficiálními místy kritizována. Oficiálním ideálem byla statná žena, reprezentantka pracující třídy,“ vyjmenovává fakta Leoš Středa.
Ale už v 60. letech vznikaly diety, jako Doberského kontrastního dny, kterou sestavil přední český dietolog Doc. MUDr. Přemysl Doberský. Česká obezitologie se honosila řadou dalších významných osobností, od akademika Josefa Charváta, přes Prof. Jiřího Šonku či Prof. Rajko Dolečka.

• Dietní kuriozita: Vznikaly i zvláštní experimenty, jako léčba obezity v lázních Lipová, kde podstatou léčby byla konzumace alkoholu – přes litr červeného vína denně spolu s pocením. Nevím jak vy, ale do toho bych šla (smích). Pocení se dosahalo tancem, přidávaly se i večerní zábaly. Skutečným principem hubnutí nebyly ztráty tuku, ale dehydratace.

„Akademik Charvát v roce 1960 označil obezitu jako luxus, který si nemůžeme dovolit ze zdravotních důvodů. V roce 1962 konstatovali páni profesoři Doleček a Klabusay výskyt obezity u nás ve 20 až 30%,“ nastiňuje situaci let minulý můj host a spoluautor báječné knihy Nebezpečný svět kalorií (Euromedia, 2013), kterou doporučuji všem, kteří se o hubnutí a potažmo zdraví skutečně zajímají.

„Trendem byla též farmakoterapie, např. hormony štítné žlázy či anorektikum fenmetrazin, jehož návykovost byla důvodem pro jeho pozdější zákaz. Obdobně se opustila léčba dinitrofenolem, který díky odpojení oxidace od fosforylace způsoboval, že organismus nadbytečnou energii vyzařoval z těla teplem místo ukládání do tukových zásob. Dodnes však zůstala možnou farmakologická léčba kombinací efedrinu s kofeinem v poměru 2:5, která má zvyšovat energetický výdej a současně snižuje chuť k jídlu,“ přidává docent Středa několik odborných informací.

„Průlomem v uvědomování si obezity se stal v 70. letech pořad Rajko Dolečka Nebezpečný svět kalorií, vysílaný Československou televizí a současně vyšla kniha se stejným názvem. Šlo o úspěšné vzdělávání v oboru pro širokou veřejnost. O dvacet let později přinesl Československá a později Slovenská televize pořad Tak už dost, kde se do hubnutí zapojili aktivně televizní diváci. Měl jsem tu čest být jedním z protagonistů uvedeného pořadu,“ uzavírá kapitolu historie hubnutí Leoš Středa, jenž si myslí, že Sametová revoluce přinesla do české obezitologie řevnivost a v konečném důsledku situace vyústila v současný stav: odborné lékařské společnosti nemají v očích laické veřejnosti téměř žádný vliv ani prestiž.

Léčba obezity se postupně přesunula do rukou neodborníků, kteří udávají trendy. Komerční nesmysly, jako zelená káva, ananasové dropsy jsou stále úspěšnější. Jak poukázal Prof. Svačina z Obezitologické společnosti: Na „zázračné“ přípravky a metody jsou vynakládány mnohonásobně větší částky, než jsou náklady na skutečnou léčbu obezity.

Vizitka hosta:

Doc. MUDr. Leoš Středa, Ph.D., nadvaha.cz
1. lékařská fakulta UK Praha
Fakulta biomedicínského inženýrství ČVUT

25.8.2014 Ing. Macáková Marcela Články, Jak zhubnout