Přece jen už to došlo tak daleko, že BMI faktor neokecám. A tak jsem se rozhodl projít si všechny rady a jídelníčky na internetu, jak jíst „dietně“.
Rad je mnoho, možná až přespříliš. Ale jak jsem zjistil, v reálném životě těžko použitelných.
Každý, skutečně každý dietní jídelníček staví na celozrnném pečivu. Ráno plátek celozrnného chleba, k večeři celozrnná houska.
Jenže, zkusili jste sehnat celozrnné pečivo? Skutečně celozrnné? V každém supermarketu narazíte na chleba vícezrnný, lámankový, cereální, slunečnicový, dýňový, farmářský, selský a kdovíjaký další. Ale ne na celozrnný.
Nemyslím tím teď ten vakuovaný, lisovaný patvar, který se drobí, drolí, namazat nejde, a stejně se rychle zkazí. Myslím nebalené celozrnné pečivo. Pokud máte štěstí, přiblíží se tomu nějaké to z rozmraženého těsta v Kauflandu.
Přesto najdete údajně dietní chleba, jenž je krásně nakynutý, a dokonce na pohled správně tmavý, jak by celozrnné pečivo mělo být. Nedejte se oklamat. Tmavé barvy lze dosáhnout buď přidáním karamelu, nebo lehkým opražením vloček, žita nebo ječmene.
Ani na farmářských trzích nemáte vyhráno. Záleží na tom, jaká pekárna sem zajíždí a na jaký sortiment se zaměřuje. Dnes je v oblibě kváskový chleba ze skutečného kvásku, tudíž celozrnné chleby nemusí pekárna nabízet.
Jednoduše prý lze skutečně celozrnný nebo alespoň z větší části zrnný chleba poznat tak, že na řezu jsou vidět v hmotě upečeného těsta zrníčka a kousky ovesných vloček.
Na každý pád, ústřední pilíř všech diet seženete skutečně velmi těžko (nechcete-li jíst lisovanou a vakuovanou variantu), a pokud ano, pěkně draho.
To mi ta „dieta“ pěkně začíná, řekl jsem si poté, co jsem prošel Billu, Kaufland, Tesco, Lídl, Normu, Pramen, Penny, Albert… No nazdar. To víc zhubnu při pěší turistice za celozrnným chlebem, než pojídáním celozrnného pečiva.
Dříve byly ryby jídlo chudých. Moc hezky o tom píše herec Jozef Króner ve své vzpomínkové knize Herec nejen na udici. Jako děti chodili k potoku a chytali ryby rukama. Nebo můžeme vzpomenout povídky Oty Pavla o rybaření jejich otce.
V obchodech narazíte opět na vakuované ryby, většinou pangase, u nichž často neznáte zemi původu, ani jak dlouho už leží někde zmražené. A co už vůbec netušíte, jestli je po cestě někde nevyndali omylem na sluníčko a pak opět nezamrazili.
Musíte tedy pátrat po speciálních rybárnách. A že jich zase tak moc není. Jednu jsem našel v Kauflandu, prodej přímo ze sádek je možný i v pražských Lahovičkách. Občas se objeví ryby i na farmářských trzích, je však opět otázka, nakolik jsou ryby čerstvé a jak dobře chlazené. Jak je tomu v jiných městech, to skutečně netuším.
Cena je tomu však přímo odpovídající. Už dávno nejde o jídlo chudých. Takový losos, doporučovaný v dietním jídelníčku minimálně dvakrát týdně, vás vyjde při dvou filetech na takových 150 a více korun.
Podobně k dietním jídlům patří šunka. Jenže dívali jste se někdy na složení šunky v obchodech? Standardně má tak 55 % masa, zbytek tvoří podivná směs éček, drtě, kůží, sádla a bramborového škrobu. A že by zrovna bramborový škrob působil dietně, to se říci nedá. Musíte tedy opět shánět – šunky s alespoň 80% podílem masa, u pultu lahůdek se na podíl masa v šunce musíte trapně ptát a zdržovat tak lidi ve frontě, a samozřejmě, cena je za podobnou šunku poněkud vyšší.
Nejvíce se u diety doporučuje jíst zeleninu. Zde snad od dob farmářských trhů a možnosti zasílání farmářských bedýnek není problém. I když…
Co se supermarketů týče, je to jak kde a vybírání zeleniny v supermarketu spíše připomíná loterii. Není to tak dávno, kdy se doporučovalo vyhodit cherry rajčata z Maroka, protože po stejné šarži bylo Francouzům šoufl.
Možná se vyplatí kupovat zmraženou zeleninu v pytlíčkách, nebo konzervovanou v konzervách a slaných nálevech. Sice těch vitamínů není tolik jako v čerstvé, ale teoreticky by to pořád mělo být víc, než v té dozrávané.
Jistě jsou farmářské trhy a bedýnky dobrou alternativou. Ale zase zde platí, že často nevíte, pokud nemáte ověřeno. Některé farmářské trhy se potýkaly s problémem, že pod hlavičkou nějaké farmy pouze spekulanti prodávali neodebranou nebo dokonce vrácenou zeleninu z velkoskladů.
Ale i když máte ověřeno, pořád je zde otázka finanční, místní a časová. Nechat si posílat bedýnky je sice hezké, ale platíte dopravné, někdy i balné. Jít na farmářský trh znamená, že musíte mít nějaký poblíž svého bydliště, vědět, ve který den se koná, a v ten den mít čas tam zajít. A konečně – když ředkvičky v supermarketu koupíte svazek za osm korun, asi se vám na farmářském trhu za svazek dát dvacku chtít nebude.
Jistou možností je pěstovat si zeleninu sám, ale přece jen třeba na sídlišti to dost dobře nejde. Možná rajčata na balkóně, ale tím pokryjete tak týdenní spotřebu, až dozrají.
Dietní poradci doporučují někdy i mléčné výrobky. Avšak odtučněné. A není asi tajemstvím, co většina odtučněných a rádoby, proklamativně zdravých jogurtů obsahuje, a naopak, že to zdravé neobsahuje. Případně je to zdravé dodáváno ex post buď znovu, nebo jako vylepšení.
Už u samotného mléka v papírových krabicích má mnohý poněkud pochybnosti – co je to za mléko, které vydrží na lince v kuchyni i měsíc, aniž by se zkazilo?
V Praze a okolí jezdí Mléko z farmy, a je možné si v určitý den poblíž svého bydliště koupit tvaroh, sýry, čerstvé mléko. Jenže plnotučné, nezpracované. Je dobré, plné smetany, za přijatelnou cenu – ale z dietního hlediska asi nezdravé?
U plátkových sýrů aby si zase člověk dával pozor na barviva – takové E160b není vhodné pro děti, ale najdete je v každém druhém výrobku. Sýr je krásně žlutý. Což samo o sobě by vám mělo být divné, protože mléko, z něhož se sýr vyrábí, je bílé.
Při dietě se rovněž často nedoporučuje máslo, protože je příliš tučné. Sice obsahuje i tělu prospěšné látky, ale víte, ten tuk. Raději prý jezte margarín. Znám hodně lidí, kteří se do margarínu musejí nutit.
Hodně z nich také přemýšlí nad tím, že pouhým mícháním rostlinných olejů tyto neztuhnou, a co asi za látky je nutné přidat, aby tekutý olej ztuhl. Výrobci sice tvrdí, že jde o bezpečné látky, že nejsou zdraví škodlivé, ale to ti dovozci cherry rajčat z Maroka tvrdili také.
Tohle je jen takový stručný přehled. Vůbec jsem nezmínil třeba při dietě doporučovaný olivový olej, tedy ten extra panenský, jenž také nepatří k nejlevnějším.
Nebo shánění skutečného medu, nikoliv chemických náhražek za med vydávaných a prodávaných v supermarketech.
Když jsem si tedy tak zhruba sestavil dietní jídelníček, jak by měl vypadat podle všech rad a doporučení, a k tomu částky, hořce jsem zaplakal a vyhodil papír do koše. Musel bych vydělávat asi dvakrát tolik, abych mohl jíst dietně a zdravě.
Zní to sice jako výmluva, ale v reálu jde skutečně o zábavu pro movitější. Nevím proč a ani snad nad tím nechci přemýšlet, proč zrovna zdravá jídla jsou tak drahá, a nezdravá levná. Nechci se pouštět do nějakých konspiračních teorií.
V praktickém životě však budu muset sáhnout ke kompromisu. Zdravá dieta, zdá se, není pro každého.
Nutriční terapeut vs. výživový poradce: Kdo nám může radit s výživou?
Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.
4.8.2014 Články, O kaloriích nevážně
Dnes si představíme tři současné „novinky“ (ono totiž moc o novinky nejde) do kuchyně, jejich historii, využití a případné kalorické výhody.
Jde o hity z naší skupiny Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami.
Celý článek 13.4.2024
Jídlo je radost, ne starost.
A to samozřejmě platí i během svátků. Připomeňme si, jak si užít velikonoční čas – a to včetně tradičních i nových pochoutek. A nezbytných vajec.
Celý článek 28.3.2024
S rostoucí popularitou indických restaurací začínáme i víc používat indické názvy jídel.
Asi není problém zapamatovat si, že slovo „aloo“ znamená brambory, „palak“ špenát, „chana“ že je cizrna, „dhál“ čočka, „rajma“ fazole, „mattar“ hrášek, „paneer“ je sýr, „raita“ jogurt, „gobhi“ květák „malai kofta“ opečené noky z bramborového těsta.
Celý článek 24.3.2024
