Škola začíná: Jak vypadá ideální svačina?

Když jsem začínal vodit našeho prvního syna do školy, fascinovalo mne – příjemně – kolik je zde automatů, jeden na kávu, druhý na sendviče a sušenky, třetí na mléko (i ochucené) a čtvrtý na studené nápoje.

Dnes je vše jinak.

Problém s automaty

Nejprve zrušili automat na kávu a nahradili jej automatem na kávoviny, ani ten však nevydržel dlouho. Není divu, pro cikorku běhal babičce Nácíček v době hladu, náhražka kávy zůstane stále jen náhražkou.

Pak proběhla akce rodičů, kterým vadilo, že automaty nabízejí příliš sladká jídla. V hlasování vyhrál těsně návrh automaty rovnou zrušit před návrhem omezit sortiment. Firma, která automat provozovala, byla kontaktována, zda by zařadila méně sladká jídla.

Při jednání ředitele školy s dotyčnou firmou vyšlo najevo, že se všude ukazuje zásadní rozpor mezi názorem rodičů a názorem dětí. Málo slazené výrobky si děti nekupují a provoz automatů s jiným sortimentem je pak se ztrátou ukončen.

Nakonec byla nabídnuta změna nabídky: nápoje slazené stévií, voda s dužinou, kofola bez cukru, Snipp Aloe Vera, Goccia bez příchuti a jogurtový nápoj. Mezi cukrovinky byly zařazeny dva druhy celozrnných tyčinek, přibylo dvakrát Bebe celozrnné a kukuřičné, z baget Šunkový Eiffel, který je potřen jen máslem, se šunkou a okurkou, a Sýrový mlsoun, který je v tmavé bagetě s několika druhy sýrů.

Školní jídelna

Rodiče si mohou oddechnout – děti mají o zdravou nabídku postaráno. Ale jak všichni víme – a jak to ví i dotyčná firma s automaty – skutek utek. Ve školních jídelnách existuje vždy vedle dvou druhů oběda i třetí, zeleninová forma. Zeptejte se někdy kuchařek, kolik dětí si dá k obědu zeleninovou variantu jídla.

Ona to ostatně není žádná legrace ani s hlavní nabídkou. Protože dělám z domova a sám si doma vařím obědy, jsem svědkem toho, že přijde náš syn ze školy, z oběda, a vrhne se na můj oběd, jako by před chvílí zrovna nejedl. Jednou jsem se zašel do jídelny podívat, i dospělí si zde totiž mohou koupit oběd, a skutečně, porce jsou jak pro děti ze školky, ne pro našeho chlapáka ve vývinu, kterému táhne na pubertu.

Ostatně, povšimněte si, kolik rodičů – včetně těch volajících po zdravé výživě ve školních automatech – vyzvedne autem děti ze školy po vyučování a sjede s nimi do McDonaldu. Zajděte si do fast foodu chviličku po školní zavíračce a spočítejte si ty děti školou povinné, jež se sem nahrnuly.

Svačiny do školy

Podobné téma rodiče řeší i u svačin do školy. Co tomu dítěti dát na jídlo? Nemyslete si, že reklamní slogany fungují a sušenky ty spratky zasytí na celé dopoledne a dodá jim energii na několik hodin. Firma, vyrábějící sušenky, by měla zkusit zátěžový test v jakékoliv základce, a ne nám mazat med kolem pusy nekorektními reklamami.

U nás na svačinu pořád vítězí dva rohlíky – tu s plátkovým sýrem, jindy se šunkou, s medem. I když náš syn jí jako čuník, takže medu pomálu. Jablka donese spolehlivě zpět domů, a když je zapomene vyndat z aktovky, úspěšně mu v ní hnijí.

Myslím, že u dětí ve vývinu jakékoliv snahy o zdravou výživu jsou pasé. Nemá smysl je nutit jíst něco ani moc zdravého, ale ani nezdravého. Zkoušet něco vyváženého. Ostatně ten rohlík se šunkou je zdravé jídlo, a pokud jde o celozrnný rohlík, tak dítě do sebe dostane jak vlákninu, tak bílkoviny.

Což mi připomíná, jak mi jednou prababička dala do školy na svačinu tvarůžky. Voněl jsem už cestou, a co teprve, když jsem je rozbalil! Úspěch jsem měl zaručen a myslím, že se o mně a mé svačině mluvilo na škole ještě pár měsíců poté. „Pamatujete, to bylo tehdy, když Lipšanský donesl do školy na svačinu syrečky.“ A přitom jsem jedl zdravě! Tvarůžky obsahují minimum tuku.

Čímž chci říct, že existují zdravá a „zdravá“ jídla. Že ne vše je možné ve škole vybalit, a že když ostatní dělají, že pro ně jablka (kiwi, švestky, hrušky…) nejsou, že ta naše ratolest bude mít tu odvahu říct, mně to ale chutná.

Děti s celiakií

A to má náš syn ve třídě kamaráda, který je celiak. Jak u něho rodiče řeší problém se školním stravováním, netuším. Některá jídla smí, jiná ne, do školy si nosí speciální jídlo, které rodiče stojí majlant.

Pokud vím, dokonce si pořídili domácí pekárnu, aby mohli péct vlastní bezlepkový chléb a nebyli závislí na ne zrovna pravidelném zásobování jediné blízké prodejny se zdravou výživou.

Přiznávám, že o tom, jaké přesně potraviny kamarád našeho syna může, jaké ne, jaká musí mít omezení v jídle, netuším zhola nic. Stačí mi, že moje máma drží dietu pro cukrovkáře, a jaké s tím má často problémy.

Každopádně je mi jasné, že jídelny ve škole pro tyto děti speciálně nevyvářejí, takže je nutné řešit nejen svačiny, ale i obědy. Některé děti mají alergie i na některé éčka, ať si potravinové řetězce o jejich bezpečnosti říkají cokoliv. Jak rodiče těchto dětí řeší školní jídla, to skutečně netuším, ale věřím, že žádná sranda to nebude a není.

Kolik třešní, tolik višní

Každé dítě je jiné. Neexistuje žádný speciální recept, co dávat dětem do školy. Jak řešit školní obědy s polovičními porcemi nebo sice vegetariánským jídlem, ale ve stylu stále na jedno brdo (asi jako v restauracích pod vegetariánským jídlem všude myslí smažený sýr a hranolky).

Jak tyhle problémy řešíte vy? Jak k tomuto problému přistupují na vaší škole? Jak řešíte vyváženost zdravých, a nezdravých jídel pro děti, jak svačiny? Jak případné nemoci dětí, týkající se jídla? A také si říkáte, že nás ty děti jednou sežerou?

1.9.2014 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně