V poslední době se v médiích začaly objevovat články o nové poruše příjmu potravy – orthorexii.
Lidé trpící orthorexií přikládají zdravé stravě takovou důležitost, že to narušuje jejich vztahy s okolím nebo přímo ohrožuje jejich psychickou rovnováhu, případně zdravotní stav. Jak ale odlišit přirozenou touhu po zdraví od posedlosti zdravou stravou?
Během své praxe výživového poradce přicházím do kontaktu s nejrůznějšími typy klientů. Přicházejí za mnou lidé s nadváhou, lidé s poruchami příjmu potravy, lidé nemocní, ale i lidé zdraví, kteří si přejí nemocem předcházet. Občas také přijdou lidé, kteří jedí zdravě, a přesto se zdravě necítí. V takových případech se občas stává, že místo abych klientům rozmlouvala konzumaci přemíry živočišných tuků, soli a polotovarů, činím pravý opak a rozmlouvám jim strach z „normálního jídla“.
Cecílie Jílková
Nejprve si ale ujasněme, co vlastně míním pojmem „normální jídlo“. Mám na mysli jídlo, které kupuje, vaří a jí většina Čechů. Zkrátka běžnou stravu. Lékaři i odborníci na výživu se shodují na tom, že vysoká nemocnost obyvatel západního světa, a především stále se zvyšující počet obézních a diabetiků, jsou způsobeny nezdravým stravováním. Není tedy divu, že se stále více lidí snaží jíst zdravě. Někdy se však může stát, že ve své snaze o perfektně zdravý jídelníček zajdou až příliš daleko…
Co už není zdravé?
Člověk s orthorexií postupně vyřazuje ze svého jídelníčku potraviny, které považuje za nezdravé. To však dělají všichni lidé, kteří chtějí jíst zdravě. Jak poznat hranici, kde končí zdravý rozum a začínají přehnané zásady? Tato hranice je někdy bohužel neostrá. Dá se však říci, že osoby s orthorexií postihují převážně tyto problémy:
strach z nezdravého jídla („Když to sním, vystavuji se riziku nemoci.“)
závislost na zdravém jídle („Bez svého specifického jídla to nezvládnu/se budu trápit.“)
pocity viny a výčitky po konzumaci něčeho nevhodného („Zkazil jsem to/nezvládl jsem to…“)
zhoršení vztahů s okolím kvůli jídlu („Oni to nechápou/nerespektují/ignorují…“)
stranění se jinak stravujících lidí („Nepatřím mezi ně/hnusí se mi/nutí mě jíst jinak…“)
deficity živin a problémy z nich plynoucí (podváha/ztráta menstruace/sportovního výkonu/libida/snížení imunity/kazivost chrupu/stárnutí pokožky/svalové křeče/střevní problémy/deprese a mnohé další…)
Bratmanův test
K diagnostice orthorexie se používá následující Bratmanův test, osobně se však domnívám, že osoby procházející změnou jídelníčku mohou z testu vycházet mylně jako ortgorektici, přestože jimi nejsou.
Strávíte denně více jak tři hodiny přemýšlením o zdravé stravě?
Záleží vám více na zdravotní hodnotě toho co jíte než na příjemném prožitku, který strava přináší?
Zjistili jste, že s rostoucí zdravotní kvalitou vaší stravy klesá souběžně kvalita vašeho života?
Jste na sebe v otázkách stravy stále přísnější?
Vyměnili jste prožitek, který vám přinášela strava, za dobrý pocit, že jíte správně?
Cítíte vyšší sebeúctu na základě dojmu, že jíte zdravě, a současně pohrdáte těmi, kteří jí nezdravě?
Izoluje vás sociálně váš způsob stravování?
Když se stravujete způsobem, který považujete za správný, přináší vám to uklidňující pocit sebekontroly?
Plánujete si svůj zítřejší jídelníček již dnes?
Když nedodržíte plánovanou dietu, dostaví se pocit viny nebo ztráty sebeúcty?
Kladná odpověď na čtyři a více otázek znamená, že je daný člověk ohrožen orthorexií. Kladná odpověď na všechny položené otázky značí rozvinutou orthorexii, která vyžaduje rychlou pomoc odborníka.
Čeho se nemusíte bát
Názory na orthorexii se ale mohou lišit. Osobně narozdíl od jiných kolegů nepovažuji za znak orthorexie časté myšlenky na jídlo a plánování jídelníčku dopředu. Změna stravování zkrátka nějaký čas a energii stojí a přemýšlet o jídle je přitom potřeba. Snažit se jíst zdravě ve společnosti, která je zahlcena nezdravou stravou, vyžaduje umění neustále volit nejmenší zlo a dělat kompromisy. Proto se nemusíte bát, když první měsíce vašeho nového zdravého jídelníčku budete přemýšlet o jídle častěji než kdy dřív. Představte si, že stavíte nový dům. Pravděpodobně budou po dobu jeho stavby proudit vaše myšlenky, čas a energie právě tímto směrem. Stejně tak je to i při změně jídelníčku, který chcete mít už napořád – a tedy kvalitní.
Nesouhlasím také s názorem laické veřejnosti, že každý, kdo si čte složení nakupovaných potravin, je orthorektik. Jídlo naším tělem neprotéká jako potrubím, ale vstřebává se a mění jeho chemii. Reklamy v televizi a velké barevné nápisy na obalech potravin hlásají nejrůznější tvrzení. Bohužel ne vždy se tato tvrzení zakládají na pravdě a není jednodušší cesta než otočit barevný obal a přesvědčit se na vlastní oči. Proto považuji čtení složení potravin za převzetí zodpovědnosti za své zdraví. Ponechávat tuto zodpovědnost na výrobcích potravin by bylo dětsky naivní, protože potravinářský průmysl není chůva ani ošetřující lékař. I zde funguje zákon poptávky a nabídky a rozhodující je zisk z prodeje.
Kde je tedy zdravá hranice?
Pokud z tohoto článku stále nejste moudří, použijte selský rozum. Co vám vaše nová strava dává a co vám bere? Pokud jste odmítli pozvání na babiččiny narozeniny nebo firemní večírek z obavy, že vás bude okolí nutit jíst něco, co nechcete, je to znak orthorexie. Z vlastní zkušenosti vím, že tyto situace lze řešit i jinak, například požádat na návštěvě u babičky o menší porci, případně si na večírku místo chlebíčků dát ovoce. V každém případě je ale potřeba si uvědomit, že talíř knedlíků nemá potenciál zdevastovat vaše zdraví nebo vás usmrtit. Chápu, že ne každý chce jíst knedlíky, ale pokud je v sázce vztah s vašimi blízkými, zdravá strava by měla jít stranou.
Stejně tak, pokud se rozhodnete vynechat jídlo, protože po ruce nemáte zrovna to vaše ideální, směřujete do slepé uličky. Z jednoho vynechání se může stát pravidlo nejedení ve školní jídelně, hladovění o víkendu u rodičů, na týdenním soustředění nebo čtrnáctidenní dovolené. Vždy můžeme volit nejmenší zlo. Ryba je lepší než bůček, brambory jsou lepší než knedlíky atd.
Zbavte se také pocitů viny a selhání, pokud sníte něco nezdravého. Stres z takových pocitů může vašemu tělu ublížit víc než nevhodné jídlo. Respektujte svá rozhodnutí, i když jsou na úkor zdravé stravy. Jsou to vaše vlastní rozhodnutí, a jsou tedy vaší součástí. Pokud si chcete dát něco nezdravého, dejte si to s radostí a užijte si to. Poté můžete klidně pokračovat zase ve zdravém jídelníčku.
Jak se zbavit orthorexie?
Přestože by se mohlo zdát, že trocha pedantismu ve výběru jídla není nic život ohrožujícího, bohužel je opak pravdou. Orthorexie může být stejně nebezpečná a život ohrožující jako anorexie. Záleží na psychické kondici jedince a okolnostech. Porucha postihuje především osoby se sklony k perfekcionismu, které se tímto dodržováním přísných pravidel stravování zástupně vypořádávají s jinými osobními problémy (sebevědomí, vztahy apod. ). Jedinci trpící orthorexií mohou také vypadat velmi podobně jako anorektici. Mohou být velmi štíhlí a mít nedostatek vápníku, železa, vitaminu B12 a dalších prvků. Způsob tohoto stravování jim může způsobovat skutečně vážné zdravotní problémy, jako je například osteoporóza. Podle odborníků se orthorexie a anorexie, případně bulimie vyskytovat současně i přecházet jedna v druhou.
Dobrý výživový poradce by měl umět u svého klienta sklon k orthorexii rozpoznat a pomoci mu s její prevencí. Léčba již rozvinuté orthorexie však patří do rukou psychiatra či psychologa. Ideální se zdá péče terapeuta a poradce pro výživu současně.
Návrat do „normálu“ z takovéto psychické nemoci není jednoduchý a dá se říct, že vyléčení není nikdy absolutní, protože s jídlem musíme být v konfrontaci neustále, a tak jsou neustále nabíledni i úvahy o jeho kvalitě a vlivu na naše tělo. Osobně se domnívám, že lepší řešení než snaha „nestarat se“ a jíst cokoli (kdy hrozí relaps ve formě diet a nejrůznějších „očist“ organismu) je paradoxně lepší orientace v oblasti výživy. Víme-li o stravě více, nepodléháme tak snadno vlivu médií, která každou chvíli hlásají jiná tvrzení o té které potravině. Zbavujeme se i zbytečného strachu z nejrůznějších potravin a v neposlední řadě dokážeme předvídat důsledky příliš striktních diet a deficitů živin. Získáváme nad problematikou stravy větší nadhled a zbavujeme se stresu souvisejícího s jídlem.
Cecílie Jílková (narozena v Praze r. 1981) je česká spisovatelka, novinářka a scenáristka, dcera spisovatelů Ludvíka Vaculíka a Lenky Procházkové. V posledních letech se věnuje především tématu zdravého hubnutí, je autorkou webu „Najím se a zhubnu“ a tří knih, v nichž poskytuje čtenářům vtipnou a čtivou formou praktické návody, jak krok za krokem přejít na nový a účinný způsob stravování. Cecílie od dětství trpěla nadváhou, nakonec se jí ale podařilo boj vyhrát, zhubla 25 kg a nyní radí ostatním, jak na to. Je mimo jiné lektorkou kurzů o zdravé stravě a kvalifikovanou poradkyní pro výživu.
Bylo 11. května 2017, měsíc po mých 26. narozeninách. Vážil jsem šílených 152 kilogramů a seděl na recepci fitness Euforie v Praze, v obklopení krásných a vyrýsovaných těl, a čekal na první schůzku s osobním trenérem Vladimírem Hirkou.
Připadal jsem si tam naprosto nepatřičně a trpěl vsugerovaným pocitem, že mě určitě pozorují úplně všichni. Přesto jsem věděl, že je to den, který mi změní život, první krok z cesty dlouhé tisíc mil, o němž kdysi mluvil Konfucius.
