Aplikace KalorickeTabulky.cz Získat

Co jsme jedli a pili před rokem 1989

Při návštěvě Mělníka jsme s rodinou zašli na oběd do jedné z restaurací na náměstí. Visí tam zarámovaný jídelní lístek z doby před sametovou revolucí. A nám nedalo zavzpomínat na dobu před listopadem 1989.

Samozřejmě jsme nejprve komentovali samotný jídelní lístek, ceny na něm, vzpomněli jsme na první fast foody, které se objevily zhruba pět let před rokem 1989, a došlo i na vzpomínky každého z nás, co kdo jedl, kupoval, co se vařilo.

Jídelní lístek

Když se podíváme na jídelní lístek, překvapí nás, že jako dětské jídlo zde není uveden dnes klasický kuřecí řízek s hranolky, ale plněný paprikový lusk s rýží. Jako předkrm ruská vejce a mezi předkrmy se počítala i míchaná vejce, a dokonce smažený hermelín s tatarkou a brambory!

Velký výběr najdeme i co do polévek – zelňačka, dršťková, krupicová, česneková či jaternicová, a to prosím nebyla ani jedna z pytlíku. Z hlavních jídel zde pak vidíme množství variací hovězího (myslivecká pečeně, přední hovězí s různými přílohami včetně luštěnin, cikánská pečeně, na pepři, jako guláš, jako filé, přírodní, znojemská, orientální) i vepřového masa (řízek, guláš, krkovička, bůček, rizoto). Z mletého masa vidíme hned pět jídel.

foto: František Kressa

foto: František Kressa

Bezmasá jídla, která se dnes většinou redukovala právě na smažené hermelíny s hranolky nebo maximálně špagety se zeleninou, zastupují špenát s brambory, čočka, fazole, knedlíky s vejci, okurková, křenová nebo pórková omáčka s knedlíkem, květákový mozeček, lečo, hrášek s brambory nebo selská omeleta s červenou řepou.

Jak jsem měl možnost porovnat s dalšími jídelními lístky té doby, chyběla zde ještě jídla se šunkou a ze šunky (zapečené flíčky, dušená šunka, pečená šunka s vejci), a pak třeba španělský ptáček, kapr, roštěná, karbanátek, haše, ledvinky, játra na slanině, dalmatské čufty, ražniči, vemínko, srdce na slanině s rýží…

Asi nebudu daleko od pravdy, když prohlásím, že podobné menu by bylo těžké v současných restauracích najít. Přitom jde o menu kaloricky i zdravotně vyvážené. Před oněmi třiceti lety ještě nevládly kuchyním fritovací hrnce, předsmažené a zmražené polotovary, ani mikrovlnky. Ne že by polotovary neexistovaly, například knedlíky se již tehdy vozily zmražené, ale nedominovaly kuchyním tolik jako nyní.

Ostatně si připomeňme, proč se tolik zlobí Pohlreich ve svých televizních pořadech na českou kuchyni v restauracích – protože dominují jídla z mikrovlnky a všude do všeho se zapéká eidam.

První fast foody

První pražský fast food byl otevřen v březnu 1986 v ulici Na Příkopě, vedle Sevastopolu. Jmenoval se Arbat a nabízel 16 druhů pokrmů, mimo jiné boršč (tisíc prodaných porcí denně), pirožky s masem, moskevský biftek, podlouhlé plněné žemle zvané bakety (ano, skutečně se jim tehdy říkalo bakety) a největším tahákem byly hranolky – s kečupem, s tatarkou nebo směsí obojího zvaného růžová omáčka.

Arbat, foto: Jan Lipšanský

Arbat, foto: Jan Lipšanský

Výroba probíhala podobně jako v McDonaldu – jídla se připravovala průběžně, nikoliv den dopředu. Současně bylo v permanenci pět pokladen, otevřeno bylo od 7:30 do 23 hodin včetně sobot a nedělí. Z reportáže tehdejších Televizních novin vyplývá, že lidé zpočátku nechápali tento systém občerstvení, ale potom se s ním sžili a v Arbatu byly neustálé fronty na jídlo. Ve stylu západních fast foodů měli venku odpadkové koše s nápisem Thank You.

Oproti dnešku vůbec ve městech fungovalo více lahůdkářství, automatů, ovocných a mléčných barů. Jen v Brně jsme měli Sputnik, Padowetze, rybí bufet, hranolky s růžovou omáčkou v okénku u restaurace Černé hory, mléčné bary u kina Čas a na Svoboďáku a mnohé další. V Praze se dalo zajít do Sevastopolu, Zlaté koruny, již zmíněného Arbatu, do Arbesa, lidové jídelny na Těšnově, a třeba v Ústí nad Labem automat Bohemia nebo Berjozku (Havanu).

Před 14 dny jsem měl nějaké vyřizování na I. P. Pavlova v Praze, a marně jsem – kromě Mekáče a KFC – hledal tradiční bufet. Musel jsem sejít až dolů do Ječné, kde se nachází bufet Zlatý kříž, jedno z mála zařízení tohoto druhu. Na Václaváku bych asi takové štěstí neměl.

Vzpomínky

V mých vzpomínkách jsme mívali ke snídani rohlíky s máslem. Vybavil jsem si, jak těžko šlo máslo natírat. To proto, že v něm bylo minimum vody, a tak jsme je vždycky museli nechat chvilku povolit. Z krámku jsem ráno nosil mléko v pytlíku – nejčastěji modrém, ale někdy i v červeném. Když jsme se chtěli na víkend rozšoupnout, koupili jsme mléko ve sklenici.

V sobotu ráno mamka udělala slavnostně Meltu s mlékem, jakési kafe pro nás děti. V neděli se dělal řízek, ve slavnostní dny s bramborovým salátem. Babička v Ústí jej dělala do plechové vany ke koupání dětí, protože jsme byli rozvětvená rodina.

Pamatuji si, jak jsme s klukama (se spolužáky) cestou ze školy šli koupit si polárkáč, jahodovou nebo jablečnou dřeň nebo žvýkačku Pedro s obrázkem z nějakého Disneyho filmu. Do krámu přes ulici jsem pak běhal pro bombičky do sifonu.

  • Jezdili jsme za babičkami a dědečky, případně tetami, na zahradu. Tehdy platilo, co Čech, to zahrádkář, a tak jsme měli čerstvé ovoce a zeleninu z několika stran.

Pravda, v sobotu poledne všechny obchody zavřely. Otevřena byla ve městě jedna, dvě večerky, kde se v neděli ještě daly sehnat poněkud ztvrdlé a dražší rohlíky, avšak člověk se alespoň naučil tak nějak počítat se zásobami a plánovat dopředu. Nikoliv jako dnes, kdy něco chybí, a tak stačí vyběhnout do kteréhokoliv supermarketu.

Takové zavařeniny měly svou nezaměnitelnou cenu, a to nemluvím jen o marmeládách, ale třeba i nakládaných okurkách. V kolika rodinách se každé léto zavařovalo, až to všem lezlo krkem.

Jistě, nevyvaruje se člověk určité idealizaci té doby. Ale pokud srovnám tehdejší a dnešní menu z restaurací, vybral bych si spíše v tom tehdejším. Dnešní menu jsou unifikovaná jiným směrem – pizzy, noky, lasagne v rádoby italských restauracích, suši bary, obří hamburgery v burgrárnách, fish and chips, fazole maximálně v tortille, smažené cokoliv, co do restaurace dodají zmražené…

O svých nedávných narozeninách jsem rodinu vzal do jedné restaurace v Praze, kde kromě dobré zvěřiny nabízeli i šťouchané brambory. Z nostalgie. Už dlouho jsem se se šťouchanými bramborami v českých restauracích nesetkal a považoval jsem je za vymřelý druh.

A jak se na současnou nabídku restaurací díváte vy?

Z archivu aneb přečtěte si také:

Co jíst, aby naše tělo dobře fungovalo: Přehled nejdůležitějších doporučení pro kvalitní jídelníček

Jan Lipšanský

Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.

17.11.2014 Články, O kaloriích nevážně

Komentáře

1

Sandra

17.11.2014 11:54

Nedá mi to než souhlasit. Já sice na české jídlo moc nejsem, ale když si vzpomenu, že jsme s mamkou chodily pravidelně na zahájení školního roku do rybárny v tuším Grossmanově pasáži, hned dostanu chuť na rybu. A dnes si ve většině restaurací prostě nevyberu a nezbývá mi nic jiného, než zajít na čínu…

2

Makoň

17.11.2014 16:49

V naší příměstské hospodě vaříme klasiku. Pochopitelně k nám jezdí na obědy jen dělníci,pro manažery je to moc prosté jídlo. Cca 100 obědů každý den říká,že se to dá jíst.Ovšem hovězí nevaříme,to bychom se do 65 kaček za oběd nevešli A příklad pro tento týden:
Vepřové na slanině,Vepřové na houbách, Smažený řízek,Hanácký řízek,Bůček se zelím,Pečené kuře,Masové koule v rajské,. Fazolová,Kmínová,Kulajda, atd

3

Harpie

17.11.2014 21:52

Tak to jsem si krásně zavzpomínala… I já bych ráda viděla tehdejší jídelníčky v hojnějším počtu. Dnešní extravagance a rádoby světová meníčka mi nic neříkají. Pak už ani nemá smysl jet do ciziny ochutnat tamní jídlo, když je tu u nás na každém kroku z každého kouska světa trochu. (Ne že bych cestovala jen kvůli žvanci 😀 )
Bohužel dnešní doba snoubí dva extrémní směry stravování: fastfood – děti milují hranolky, párky v rohlíku, brambůrky – zkrátka smažené a tučné, krom mračna čokolády, sušenek, bonbonů a přeslazených fuj nápojů 🙁 Dřív byly takové věci výjimečně. Bohužel i na mnoha školách se vaří z polotovarů a instantních surovin!!! A i když je jídlo dle mého názoru vysoce jedlé a chutné (ne instant) tak ho děti vracejí… až se člověk ptá, co doma pro Boha vlastně jedí?
Druhý směr je zdravý životní styl, kterým se dospělí snaží vymýtit výše popsané zlozvyky. (No aspoň něco)

Pane Makoň: dala bych si kmínovou a rajskou se třema 😉

4

Olča

18.11.2014 11:52

Na tu rybárnu si také pamatuji, s maminkou jsme tam také chodívali a do automatu Koruna, nebo v Dejvicích, automat Šárka, ten měl výbornou sekanou svíčkovou ( hrubá sekaná s omáčkou na smetaně) a k tomu jsme směli Kofolu. Jó to byly časy.
Pak ze Šárky udělali banku, casino a potom čínu.
Dnes je dcera závislá na jídelních a nápojových automatech ve škole, kde je všechno přeslazené, no hrůza.
Krásně jsme si zavzpomínali.

5

Ludmila

19.11.2014 20:29

Já si zase vzpomínám na mléčný bar v Olomouci v Riegrově ulici – kdysi jsme tam s maminkou nebo babičkou chodily za odměnu (většinou po návštěvě zubaře). Po „rekonstrukci“ je tam nějaký butik či co, a já ten vynikající jahodový koktejl už asi nikde nedostanu …

6

Pavel Pavel

19.11.2014 20:43

Není pravdou, že nelze najít ty stejné jídelníčky. Každou chvíli pracuji v jiném městě a tak chodím po různých hospodách na obědy a špenát, čočku, fazole apod. mají skoro všude v jídelníčku. Pokud si ale zajdu s přítelkyní na večeři, tak jsem rád za steaky, někdy hamburgery, ale ty dělá málokterá restaurace a fastfoodové stojí za … a italskou kuchyni, která tehdy asi moc nefrčela a je rozhodně zdravější než česká.

A proč děti nejí ve školních jídelnách? Protože dnes ani neumí (nechce se jim) vařit a děckám cpou pizzu apod. Tomu se chci vyhnout – vaření mě baví ( i přítelkyni ).

Jsem mnohdy dost kritický k jídlu v restauraci, ale oni za to chtějí peníze a tak to musí těm cenám i odpovídat a ne hodit za meníčko kilo a odfláknout to polotovarem či náhražkou. Snad to před 89 rokem bylo lepší, no nemůžu posoudit páč mi je teprve 33.

7

Josef

20.11.2014 09:11

Na Arbat vzpomínám, chodil jsem tam na hranolky, již si nepamatuji přesně cenu ale pro studenta byly celkem drahé, něco jako 5Kčs, zatímco oběd v menze byl za 2,60. Ta krabičky od nich se válely všude, chodili sme na brigády vysejpat koše, vše se to pak vozilo na náplavku do kontejnerů multikárou. Za jednu šichtu 65 kaček na ruku 😀 A za to bylo skoro 40 piv 😀 Jen těch 1000 borščů se mi zdá nějak moc .

8

john

20.11.2014 22:44

docela potěšilo zavzpomínat
za mne byla na zdš nejvíč čtvrtka luxusně grilovanýho kuřete, křupavej slanej rohlík a velká točená kofola ve plzni – v bufetu skvrňanské prodejny Volha : )

… a o pár let dál, na jaře 1989, hoďku před povinnou zkouškou (jsem strojař, ne politruk) z „mezinárodního dělnického hnutí a dějin KSČ“ proběhla kachnička se zelím a dva páry dvanáctiček v plzni „u žumbery“. měl jsem pak povídavou a výborně předvedl útok rudých na zimní palác. a tak pan profesor, zapisujíc chvalitebnou do indexu přiznal, že šel před zkouškou na pivko taky : ) hezká vzpomínka

9

zdenek

21.11.2014 20:42

Musim souhlasit s panem Lipsanskym, jsem z Prahy a pamatuji si co jsem si jako student tehdy mohl vsechno dovolit. Kdyz jsem mel chut a hlad, zasel jsem do Lucerny, do Koruny, do Detskeho domu na chlebicky a koktejl, na Karlak do lahudkoveho baru, v Myslikove byla skvela jidelna – masna, na Vaclavaku nahore byl mlecny bar……atd. , a za par korun jsem dostal vsude poctivou porci. Pamatuji si, ze na Karlaku v tom baru jsem si kupovaval 5 salamovych chlebicku po 1,10 kcs !!!!! …neuveritelna cena. Nebo ve Vodickove v pekarne jsem si kupoval krupave banketky / rohlicky/ za 0,25 kcs !! A co potom pekarna na Male Strane v Mostecke, ta byla vyhlasena……a takto by se dalo pokracovat….. :-(( Dnes jsou misto toho smenarny, obchody, zlatnictvi ……; tohoto je mi lito, nikoli rezimu, ale ze bylo kam zajit pro obycejne lidi. Ahoj vsichni.

10

Paolo

8.5.2016 07:04

Souhlasím s článkem. V Liberci pamatuji hromadu bufetů, „mlíčňák“ na Šalďáku znal každý liberečák. Po otevření OD Ještěd přibyla další vyhlášená místa. Jahodový koktejl byl pro mladé vynikající zdravou pochoutkou. Co takhle vzpomenu, tak ledvinky s knedlíkem přišly na 5.60 Kčs, smaźák s bramborem stál 8.60 Kčs a když se chtěl člověk rozšoupnout, tak s hranolkama stál 11.10 Kčs. Tedy ve III. cenové skupině. Ještě asi tak před deseti lety jsem do restaurací na obědy chodil, nyní už vůbec. Navíc, po pořadech s panem Polreichem vím, že jsem udělal dobře pro své zdraví. Donaldy a KFC jsem snad navštívil jednou, po zkušenosti už nikdy více. Předražené, malá hlasová porce, chuť jako od Tricatela. Vařím sobě i své rodině sám, z kvalitních ingrediencí a preferuji kuchyň italskou a středomořskou kuchyni vůbec.

11

Radim

20.3.2017 10:58

Co já si pamatuju z hospod za komancu jsou začouzené lokály a monotoni výběr jídel v podstatě všude stejných (knedlíky, omáčky). Saláty nic, plody moře už vůbec ne.

Dnes se podívám po Dejvicích, kde bydlím, a v okruhu 200 meru mám výběr indických, thajských, italských restauraci, ale i 4 klasické české hodpody, 3 italské delikatesy, 2 slušné vinoteky a jedno francouzské pekařství. Po 25 letech života v Americe, v Thajsku, Indonesii, Malajsii a v Nemecku se mi tahle rozmanitost jídel moc a moc líbí. Nostalgie je normální věc, ale hospody z dob komunismu mi absolutně nechybí.

12

Karel Dommorský

21.3.2017 13:54

Lidská paměť je nespolehlivá, někdy i, bohužel, ovlivněná ideologicky. Komunismus nikdy nikde na světě neexistoval. To za prvé. Za druhé – nabídka stravovacích zařízení byla z čerstvých surovin, nebo klasicky konzervovaných. Polotovary a zamražené jídlo v podstatě tehdy neexistovaly. Ale lidem nepřišlo divné, že čerstvé jahody jsou běžné v létě a ne v únoru. To jenom my musíme mít dnes všechno kdykoliv a kdekoliv. Ale v jaké kvalitě? Zamraženky bůhvíjak staré, „podtržené“ ovoce a zelenina – aby vydržely transport přes půl světa. Co je na tom ale kvalitního? Neslyšel jsem o nikom, komu chyběly „kdysi“ plody moře. Tak, jako jsem neslyšel o Thajcích, jak pláčou po nedostatku vepřoknedlozela v jejich restauracích. Absurdní? Ano, pro někoho je absurdní, jíst v rodné zemi tradiční domácí stravu. Pro jiného je to normální. Speciální restaurace s cizí kuchyní bývaly tu a tam ve velkých městech – dalo se tam zajít si na „lepší“ slavnostní jídlo. Ale i běžné restaurace občas dělaly speciální akce – Dny ruské, maďarské, bulharské apod. kuchyně. Někdy to bývalo i v závodních jídelnách. Dnešní rozdíl je ale v tom, že globalizace dostala celý svět do celého světa – ani thajské a indické a kdovíjaké restaurace nebyly před čtyřiceti lety třeba ve Francii či Itálii v takovém počtu, jako nyní! Ani v Německu tehdy nebylo tolik tureckých restaurací – ale nemělo to nic společného s politickým režimem, ale prostě s tím, že globalizace nebyla natolik rozlezlá, doprava surovin byla tehdy pomalejší, dražší, než teď, nezamražovalo se tolik (ani na západě), bylo míň polotovarů. Doby se prostě mění, lidské chutě taky, dopravní a technické možnosti rovněž – není třeba do všeho hned tahat politiku. Žili jsme skromněji, jedli jsme z čerstvějších surovin, jedli jsme zdravější a kvalitnější stravu, nebylo tolik obezity a civilizačních chorob, žili jsme klidněji a spokojeněji. Někomu to může vadit, může s tím i nesouhlasit, může to považovat za komunistickou propagandu, ale může s tím dělat asi tolik, jak to říkal Cimrman.

Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani provozovatele blogu.

Přidat komentář

Související články

Zavádějte změny do života tak, abyste z nich měli radost a dávaly dlouhodobě smysl, říká Barbora Tlustá, autorka knihy Bez obalu

Zavádějte změny do života tak, abyste z nich měli radost a dávaly dlouhodobě smysl, říká Barbora Tlustá, autorka knihy Bez obalu

Tentokrát si povídáme s podnikavou Barborou Tlustou, které není lhostejné to, jak se chováme k naší matičce Zemi.

O životě bez obalů a hospodaření nejen s potravinami se dovíte v její knize Bez obalu. Speciální ochutnávku jejích názorů pro uživatele aplikace Kalorickétabulky.cz si můžete přečíst právě nyní.

Celý článek 27.8.2019 0