Aplikace KalorickeTabulky.cz Získat

Co jsme jedli a pili před rokem 1989

Při návštěvě Mělníka jsme s rodinou zašli na oběd do jedné z restaurací na náměstí. Visí tam zarámovaný jídelní lístek z doby před sametovou revolucí. A nám nedalo zavzpomínat na dobu před listopadem 1989.

Samozřejmě jsme nejprve komentovali samotný jídelní lístek, ceny na něm, vzpomněli jsme na první fast foody, které se objevily zhruba pět let před rokem 1989, a došlo i na vzpomínky každého z nás, co kdo jedl, kupoval, co se vařilo.

Jídelní lístek

Když se podíváme na jídelní lístek, překvapí nás, že jako dětské jídlo zde není uveden dnes klasický kuřecí řízek s hranolky, ale plněný paprikový lusk s rýží. Jako předkrm ruská vejce a mezi předkrmy se počítala i míchaná vejce, a dokonce smažený hermelín s tatarkou a brambory!

Velký výběr najdeme i co do polévek – zelňačka, dršťková, krupicová, česneková či jaternicová, a to prosím nebyla ani jedna z pytlíku. Z hlavních jídel zde pak vidíme množství variací hovězího (myslivecká pečeně, přední hovězí s různými přílohami včetně luštěnin, cikánská pečeně, na pepři, jako guláš, jako filé, přírodní, znojemská, orientální) i vepřového masa (řízek, guláš, krkovička, bůček, rizoto). Z mletého masa vidíme hned pět jídel.

foto: František Kressa

foto: František Kressa

Bezmasá jídla, která se dnes většinou redukovala právě na smažené hermelíny s hranolky nebo maximálně špagety se zeleninou, zastupují špenát s brambory, čočka, fazole, knedlíky s vejci, okurková, křenová nebo pórková omáčka s knedlíkem, květákový mozeček, lečo, hrášek s brambory nebo selská omeleta s červenou řepou.

Jak jsem měl možnost porovnat s dalšími jídelními lístky té doby, chyběla zde ještě jídla se šunkou a ze šunky (zapečené flíčky, dušená šunka, pečená šunka s vejci), a pak třeba španělský ptáček, kapr, roštěná, karbanátek, haše, ledvinky, játra na slanině, dalmatské čufty, ražniči, vemínko, srdce na slanině s rýží…

Asi nebudu daleko od pravdy, když prohlásím, že podobné menu by bylo těžké v současných restauracích najít. Přitom jde o menu kaloricky i zdravotně vyvážené. Před oněmi třiceti lety ještě nevládly kuchyním fritovací hrnce, předsmažené a zmražené polotovary, ani mikrovlnky. Ne že by polotovary neexistovaly, například knedlíky se již tehdy vozily zmražené, ale nedominovaly kuchyním tolik jako nyní.

Ostatně si připomeňme, proč se tolik zlobí Pohlreich ve svých televizních pořadech na českou kuchyni v restauracích – protože dominují jídla z mikrovlnky a všude do všeho se zapéká eidam.

První fast foody

První pražský fast food byl otevřen v březnu 1986 v ulici Na Příkopě, vedle Sevastopolu. Jmenoval se Arbat a nabízel 16 druhů pokrmů, mimo jiné boršč (tisíc prodaných porcí denně), pirožky s masem, moskevský biftek, podlouhlé plněné žemle zvané bakety (ano, skutečně se jim tehdy říkalo bakety) a největším tahákem byly hranolky – s kečupem, s tatarkou nebo směsí obojího zvaného růžová omáčka.

Arbat, foto: Jan Lipšanský

Arbat, foto: Jan Lipšanský

Výroba probíhala podobně jako v McDonaldu – jídla se připravovala průběžně, nikoliv den dopředu. Současně bylo v permanenci pět pokladen, otevřeno bylo od 7:30 do 23 hodin včetně sobot a nedělí. Z reportáže tehdejších Televizních novin vyplývá, že lidé zpočátku nechápali tento systém občerstvení, ale potom se s ním sžili a v Arbatu byly neustálé fronty na jídlo. Ve stylu západních fast foodů měli venku odpadkové koše s nápisem Thank You.

Oproti dnešku vůbec ve městech fungovalo více lahůdkářství, automatů, ovocných a mléčných barů. Jen v Brně jsme měli Sputnik, Padowetze, rybí bufet, hranolky s růžovou omáčkou v okénku u restaurace Černé hory, mléčné bary u kina Čas a na Svoboďáku a mnohé další. V Praze se dalo zajít do Sevastopolu, Zlaté koruny, již zmíněného Arbatu, do Arbesa, lidové jídelny na Těšnově, a třeba v Ústí nad Labem automat Bohemia nebo Berjozku (Havanu).

Před 14 dny jsem měl nějaké vyřizování na I. P. Pavlova v Praze, a marně jsem – kromě Mekáče a KFC – hledal tradiční bufet. Musel jsem sejít až dolů do Ječné, kde se nachází bufet Zlatý kříž, jedno z mála zařízení tohoto druhu. Na Václaváku bych asi takové štěstí neměl.

Vzpomínky

V mých vzpomínkách jsme mívali ke snídani rohlíky s máslem. Vybavil jsem si, jak těžko šlo máslo natírat. To proto, že v něm bylo minimum vody, a tak jsme je vždycky museli nechat chvilku povolit. Z krámku jsem ráno nosil mléko v pytlíku – nejčastěji modrém, ale někdy i v červeném. Když jsme se chtěli na víkend rozšoupnout, koupili jsme mléko ve sklenici.

V sobotu ráno mamka udělala slavnostně Meltu s mlékem, jakési kafe pro nás děti. V neděli se dělal řízek, ve slavnostní dny s bramborovým salátem. Babička v Ústí jej dělala do plechové vany ke koupání dětí, protože jsme byli rozvětvená rodina.

Pamatuji si, jak jsme s klukama (se spolužáky) cestou ze školy šli koupit si polárkáč, jahodovou nebo jablečnou dřeň nebo žvýkačku Pedro s obrázkem z nějakého Disneyho filmu. Do krámu přes ulici jsem pak běhal pro bombičky do sifonu.

  • Jezdili jsme za babičkami a dědečky, případně tetami, na zahradu. Tehdy platilo, co Čech, to zahrádkář, a tak jsme měli čerstvé ovoce a zeleninu z několika stran.

Pravda, v sobotu poledne všechny obchody zavřely. Otevřena byla ve městě jedna, dvě večerky, kde se v neděli ještě daly sehnat poněkud ztvrdlé a dražší rohlíky, avšak člověk se alespoň naučil tak nějak počítat se zásobami a plánovat dopředu. Nikoliv jako dnes, kdy něco chybí, a tak stačí vyběhnout do kteréhokoliv supermarketu.

Takové zavařeniny měly svou nezaměnitelnou cenu, a to nemluvím jen o marmeládách, ale třeba i nakládaných okurkách. V kolika rodinách se každé léto zavařovalo, až to všem lezlo krkem.

Jistě, nevyvaruje se člověk určité idealizaci té doby. Ale pokud srovnám tehdejší a dnešní menu z restaurací, vybral bych si spíše v tom tehdejším. Dnešní menu jsou unifikovaná jiným směrem – pizzy, noky, lasagne v rádoby italských restauracích, suši bary, obří hamburgery v burgrárnách, fish and chips, fazole maximálně v tortille, smažené cokoliv, co do restaurace dodají zmražené…

O svých nedávných narozeninách jsem rodinu vzal do jedné restaurace v Praze, kde kromě dobré zvěřiny nabízeli i šťouchané brambory. Z nostalgie. Už dlouho jsem se se šťouchanými bramborami v českých restauracích nesetkal a považoval jsem je za vymřelý druh.

A jak se na současnou nabídku restaurací díváte vy?

Z archivu aneb přečtěte si také:

Akreditovaná nutriční poradkyně a koučka: Nevěřte všemu, co se píše o výživě na internetu!

Jan Lipšanský

Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.

17.11.2014 Články, O kaloriích nevážně

Související články

Malý slovníček moderních pojmů: low carb, fresh, raw, paleo, fusion…

Malý slovníček moderních pojmů: low carb, fresh, raw, paleo, fusion…

Každá nová doba s sebou nese i mnohá nová pojmenování nejen z gastronomické oblasti.

Dnes se podíváme na pár nově používaných slov, na něž byste před pár desítkami let nenarazili, případně jen okrajově, a vysvětlíme si, co znamenají – a že většinou znamenají to samé, co kdysi, jen se tomu prostě říká jinak.

Celý článek 29.6.2022 0