Pět otázek pro MUDr. Kateřinu Cajthamlovou ohledně úspěšného hubnutí

Pomalu se nám blíží jaro a s ním doba, kdy většina populace začíná tzv. hubnout do plavek, což je vzhledem k ročnímu období mnohem šťastnější nápad než tradiční novoroční předsevzetí, která obvykle nekončí velkým úspěchem.

Aspoň tak to říká řada odborníků a populární paní doktorka z televize to svými slovy potvrzuje.
MUDr. Kateřina Cajthamlová je mimo jiné spoluautorkou báječné knihy Nebezpečný svět kalorií – Z pohledu tří lékařů, o které jsme zde již psali v souvislosti s nejslavnější českou dietou – STŘEDAFORM. A právě díky jejímu autorovi, Doc. MUDr. Leoši Středovi, Ph.D., vznikl tento rozhovor.

První otázka směřuje k již zmíněné knize, na které jste se podílela vy, docent Středa a nestor české obezitologie Prof. Rajko Doleček. Jak jste se vlastně o téma obezity podělili?
Jsem velmi ráda, že jsem se mohla podílet na této knize. Jako první v ní promlouvá k problematice obezity profesor Rajko Doleček – a to na téma endokrinologie. Můj dlouholetý přítel docent Leoš Středa pak rozebírá užitečným způsobem jednotlivé druhy diet, s kterými se můžeme u nás setkávat, a jejich vliv na zdravotní stav. Tuhle část obvykle čtenáři listují jako první (úsměv).

• A moje část se odvíjí psychologickým směrem, podívala jsem se také s odstupem a nadhledem na vývoj lidského druhu a na to, které civilizační stresy na nás působí.

Je velmi zajímavé, že jsme si při zpracovávání svých jednotlivých částí příliš neradili a je velmi příjemné, že se nám podařilo pokrýt problematiku ze tří úhlů pohledu, proto si každý čtenář může vybrat ten úhel, který ho nejvíc oslovuje, případně se ho týká. Každý z nás tří lékařů vlastně sděluje své názory a pohled na věc ze svého hlediska a podle svých zkušeností.

Máte za sebou roky praxe, takže jistě můžete hodnotit velmi objektivně stav snažení naší populace o zhubnutí. Které nejčastější subjektivní překážky stojí podle vás vlastně v cestě za vysněnou postavou?
Co se týká mé praxe, často slyším už při úvodním pohovoru tu hlavní překážku, to, že člověk má svůj sen mimo kontakt s realitou. Znamená to, že nebere v úvahu, kolik mu je let, ignoruje vlastní historii, ať už medicínskou nebo dietní, případně si neuvědomuje dopad různých psychických i fyzických stresů, které ho potkaly.

Další typickou překážkou je špatné načasování, například pokud se lidé rozhodnou začít hubnout v lednu, jak se vzhledem k novoročním předsevzetím traduje, tak to je prakticky nejhorší možná doba k hubnutí. Daleko příznivější je březen a duben, kdy vlastně příroda, světelné podmínky i procesy v těle změnám pomáhají.

• Leden nevyhovuje z hlediska nastavení naší hypofýzy a nedostatku slunečního svitu, kdy nebývají podmínky pro pohyb venku. Také chybí dostatek čerstvých místních potravin.

Další překážkou bývá, že mají nějaký romantický až sentimentální vztah k normě, která jim byla předkládána v dětství. Jde například o vztah k jídlu jako k odměně, podléhání názoru dědečka, že sport je blbost a že jenom blázni cvičí, nebo trpí sebelítostí kvůli tomu, že mají špatné geny a tím i špatný osud, kterému se nemohou žádným způsobem bránit.

Tohle jsou skutečně dle mého názoru nejčastější subjektivní překážky jakékoliv změny. A právě k jejich odstranění nebo aspoň k jejich uvědomění si, že nějaké takové překážky máme, slouží psychoterapie nebo určitý druh koučingu. Trenér, kouč nebo výživový poradce vám navíc může navrhnout různé způsoby, jak se stravovat v restauraci, je-li to nutné, nebo si jednoduše připravit výživově a kaloricky vyvážené jídlo doma.

Mají Češi a Moraváci nějakou speciální vlastnost, co se týká hubnutí, která je odlišuje od ostatních národů a komplikuje jim třeba zdravý život?
Nemám ráda pojem „typické“ vlastnosti, nic takového jako typická vlastnost národa neexistuje. Vždycky je tu ovšem nějaký většinový trend, taková mlčící většina, která v konečném efektu ovlivňuje to, co se děje v našem kulturním prostředí. Tou většinou jsou lidé, kteří nečtou, nečtou malá písmenka na složení potravin, pomíjejí malá písmenka ve smlouvách atd. V tu chvíli se samozřejmě přestávají orientovat v tom, jakou potravu konzumují a co to pro ně konkrétně může znamenat. A to je v dnešní době velmi důležité. Další věcí je, že se někteří naši spoluobčané nezajímají. Nezajímají se o nové trendy ve výživě, ale ani o svůj zdravotní stav. Další věcí, které si v ordinaci všímám, je neschopnost počkat a trpělivě jednat v pravý čas a dostatečně dlouho. Je to takové to brzda-plyn, nejdřív si povolím a pak si utáhnu a zase povolím.

• Nedostatek vytrvalosti je věc, která se vymstí na zdravotním stavu, ale třeba i na podnikání, spoření.

Další postoj, kterého si u nás všímám, je taková ta teorie „oni by to nedovolili, oni za to mohou“, tj. takové to hledání příčin vlastního selhání někde jinde, vně sebe – nepřebírání osobní odpovědnosti. To je samozřejmě špatně stejně jako fakt, že u nás nejsou v módě ideály a lidi přistupují často k problému i k vlastnímu životu stylem „po nás potopa“.

Jaké jsou hlavní rozdíly v tom, když někdo začne hubnout ve dvaceti, po třiceti nebo ve čtyřiceti?
Tady bych řekla, že se liší hlavně lidé v těchto jednotlivých obdobích – a to hormonální výbavou, způsobem života a pak prioritami.

Když člověk začne hubnout ve dvaceti, lze to většinou velmi snadno, protože tělo si ještě nevytvořilo úsporné mechanismy a stresové hormonální regulace příjmu potravy, nevytvořilo si brzdící charakteristiky metabolismu, nejsou zakořeněné zlozvyky, které souvisí s tím, jak zneužíváme své tělo.

Ve třiceti – a tohle platí zejména pro muže, protože nastává mírný pokles mužských pohlavních hormonů, tzv. období andropauzy, kdy se ztrácí motivace a muž začíná pohodlnět, je to už horší. U žen je třicítka obdobím buď budování kariéry a sebepotlačováním, jindy jde o období péče o děti a rodinu a ústupu od předchozího životního stylu, sportů a stravování.

Co se týká hubnutí po čtyřicítce, tak tam mají problémy většinou spíš ženy, které mají za sebou už větší počet diet, některé se začínají blížit přechodu, bývají náchylnější k depresi a zjednodušeně řečeno se chovají jako muž po té třicítce, cítí se vyčerpanější, nemotivované, stárnoucí. V současné době mají čtyřicátnice často, vinou změněných priorit, malé děti a starosti, které žena psychicky i fyzicky lépe zvládá v období do 25 let.

• U obou pohlaví platí, že čím vyšší věk, tím lépe je nutné znát svůj zdravotní stav, předchozí zdravotní i rodinnou historii a nastavit si realistický cíl – ideálně za odborné pomoci.

Na závěr bych se ráda zeptala, co považujete vy osobně za svůj největší pracovní úspěch?
Tohle je velmi těžké říct… považuji za největší pracovní úspěch každou užitečně strávenou chvíli s pacientem, který je ve stavu, jenž není dobrý, a dostává se postupně do stavu, který se zlepšuje.

• Pokud bych měla jmenovat jeden případ, tak to bude pravděpodobně ten, který sledovaly i televizní kamery.

Jde o paní Leu, která kromě postavy změnila i místo pobytu. Z Anglie se stěhuje do Kanady, vystudovala vysokou školu a získala nového manžela. To vše způsobilo to, že byla v televizním pořadu, kde se dozvěděla, proč má zbytečně nízké sebevědomí a kde dostala jednoduché tipy, jak si sama sebe vážit a vyjednávat s lidmi. Kromě toho, že zhubla, nastoupila úplně nový život a šla naproti naprosto jiné etapě života – svobodnější. Každý takový zázrak, kterému pacient vyjde vstříc a vytrvá, považuji i za svůj pracovní úspěch – motivuje mě věřit tomu, že zázrak má každý z nás na dosah ruky.

Děkujeme za rozhovor.

Kontakt

MUDr. Kateřina Cajthamlová

9.3.2015 Ing. Macáková Marcela Články, Jak zhubnout