Myslíte si, že turistika je vymožeností moderní civilizace? Ani náhodou.
Už třeba staří Římané na léto sbalili fidlátka a pět oliv a vyrazili na pobřeží Španělska či Tunisu.
Hodně lidí ve středověku putovalo do jiných zemí zase z duchovních příčin. Jídlo pro podobné cesty by se dalo označit jako vysoce dietní – v kombinaci s pěším putováním šlo o pořádné fitko.
Ke skutečně hromadnému rozvoji turistiky a cestování došlo v moderní době – ačkoliv se většina z nás spíše přesunuje jen k moři, kde se na týden rozplácne, využije nabídku all inklusive a pak se vrátí domů.
Ale už ve starověku byla známá turistická centra, kam lidé rádi jezdili na dovolenou a za odpočinkem. Kromě výše zmíněných Španělska nebo Tunisu, kde dodnes najdeme i „turistické“ památky jako dovolenkové vily nebo věže pro hlídání pohybu pirátů na moři, za taková turistická centra platila třeba města jako Neapol či mořské lázně Baie v dnešní Itálii, Athény a Korinth ve starém Řecku, v Egejském moři ostrovy Rhodos a Délos, jezdilo se do Říma, Alexandrie, do Marseille, do nynější turecké Lydie, do zábavních středisek v přístavech Egypta a mnoha dalších letovisek.
Primárním důvodem cestování tedy tehdy nebyl odpočinek nebo relaxace, ale objevitelské hledání obchodních cest a nových trhů. Za cestování by se dokonce daly označit i vojenské výpady – přece jen třeba vojáci v Alexandrově nebo římské armádě viděli mnohá exotická místa. Díky Alexandrovi Makedonskému například v zemích Dálného východu objevili olivy.
První začali hledat obchodní stezky a místa Féničané, kteří navštívili všechny země Středozemního moře, ale také Anglii a Irsko, po Rudém moři se dostali do Indie, prozkoumali břehy Černého moře a z příkazu krále Nekóa dokonce obepluli Afriku. Po nich tyto obchodní cesty udržovali další národy včetně Řeků a částečně Římanů.
Díky obchodníkům a objevitelům svět jídla doznal velkých změn. Na Blízký východ a do Evropy přišla nová jídla a koření z Dálného východu a asijských zemí, a naopak z naší oblasti jsme asijské země obohatili i my o různé jim tehdy neznámé plodiny, kromě zmíněných oliv třeba řepu, hrách a kávu. O významu objevení Ameriky a dovozu rajčat, brambor, paprik, fazolí, kukuřice a dalších plodin asi nemá cenu se více rozepisovat.
Nás ale zajímají ta jídla. Máme o nich jak záznamy archeologické, tak přímé z tehdejší literatury.
Pokud vás nezajímají podrobnosti, svatou trojici tvoří v jižních zemích chléb, víno nebo pivo a olivový olej.
Ve staré Mezopotámii se před 4 700 lety nabízelo hostům pivo, vyráběné samozřejmě bez přídavku chmele, hořká chuť se dodávala přidáním ječných placek pražených v popelu, nebo se ochucovalo řeřichou a sezamem. V hospůdkách kolem Eufratu a Tigridu jste si také mhli objednat sladký nápoj podobný vínu připravovaný z plodů datlové palmy.
K jídlu jste mohli dostat především placky z ječné a pšeničné mouky, připravené přitisknutím těsta na stěnu pece, nebo na rozpálený kámen. Maso bylo spíše výsadou vyšších vrstev a ani ty je neměli každý den. Toto menu dále doplňovaly hrách a čočka, občas také řeřicha, červená řepa, okurka, několik druhů koření nebo různé ovoce (datle, fíky, jablka, granátová jablka, třešně či švestky). Výjimečně bylo možné dát si v Mezopotámii v hospůdce tvaroh a sýr.
Po Mezopotámii byla nejpohostinnější zemí Palestina. Kromě výše zmíněných jídel zde byla oblíbená cizrna, svatojánský chléb, boby, pomeranče, mléko a mléčné kaše s medem, díky Římanům se později v nabídce objevily ryby, cukr a dokonce rýže. Zvláštní je, že ve staré Palestině byste si nedali moc zeleniny, v archeologických nálezech jsou zbytky zeleninových jídel jen výjimečně. Když už byste tedy narazili na zeleninu, pak by to byly dýně, česnek, cibule, pórek, ředkvičky, lebeda, pampelišky či melouny. A pokud byste měli štěstí na maso, bylo by to kozí a jehněčí, případně hrdlička, holub, husa či kachna.
Restaurace v Pompejích
Jestli někdy doznalo pohostinství zlatých časů, pak v období starého Řecka, a posléze Říma. V Řecku dokonce existovala jakási rychlá občerstvení pro chudé, a luxusnější hostince pro bohatší vrstvu. Rychlá občerstvení ve formě pouličních stánků známe ostatně také ze staré Číny a později Japonska.
Před vznikem tradičních hostinců rovněž existoval princip tzv. hostinského přátelství (řecky proxinie, latinsky hospitium), kdy si přátelé a přátelé přátel a jejich přátelé navzájem poskytovali ubytování a stravu. Neznámí přátelé či členové rodiny se museli prokázat destičkou, rozlomenou napůl, kdy každý z přátel měl jednu polovinu.
Cestovatelé často jezdili nejen za obchodem, ale i za slavnostmi – třeba na oslavy Dionýsova svátku, na sportovní přehlídky, do tehdejších kasin, za hudbou, zábavou, hrami.
Pokud jde o jídlo, chudí Řekové si dávali maximálně tak chlebové placky máčené ve víně, koupit se daly luštěninové kaše, jako příloha se pojídaly olivy a fíky. Movitější si mohli dát vepřové klobásky.
Není snad nutno dodávat, že ani Mezopotámci, ani Řekové a Římané nejedli příbory, ale rukama – měli však všude mísy s vodou na omytí rukou, případně si ruce otřeli střídkou chleba a tu hodili psům.
Bohatí Římané časem začali jezdit k moři, jako my dnes, kde si stavěli letoviska, hotelové komplexy s bazény a lázněmi, a samozřejmě bohatě zásobenými jídelnami a výčepy, kde se pití podávalo ve skle a jídlo na porcelánu. Začaly se používat příbory, ubrousky, a rovněž párátka.
Měli zpočátku poněkud smůlu. S rozpadem Římské říše v 6. století nastal poněkud úpadek hostinských služeb, s pocestnými se moc nepočítalo. Velký rozkvět a rozvoj cestování nastal až díky náboženským poutím od zhruba 8. století, kdy ubytování a stravu nabízely zpočátku převážně kláštery – dá se říci, že měly monopol. Jídla se však nabízela prostá: pivo, chleba, zelenina, polévky, kaše, ryby.
Teprve v 9. – 11. století (v českých zemích vznikly první zájezdní hostince na obchodní cestě ze saské Žitavy do Čech) začínají růst skutečné hospody s nabídkou piva a ubytování, krčmy však církev napadala jako nečistá místa neřesti. Proto se objevila první pravidla a předpisy, jež řešila přesné placení daní, dodržování pořádku a zavírací dobu, ochranu zákazníků ve smyslu kvality nabízených jídel a dodržování měr, vah a cen. Stejně jako dnes i tehdy chodily kontroly a za porušení norem přišly nejen finanční sankce, ale mohl přijít i fyzický trest.
Ačkoliv už ve starém Římě existovaly informační a cestovní kanceláře pro zájemce o dovolenou u moře (viz výše), za kolébku moderního cestovního ruchu se pokládá Anglie. Původně šlo o nápad anglického truhláře a baptistického kazatele Thomase Cooka, který na jedné ze schůzek abstinentů navrhl, aby se vydali železnicí na první hromadný zájezd z města Leicesteru do 11 mil vzdáleného Loughborough. Skupina 540 lidí vyjela 5. července 1841 a v ceně jízdenky byla zahrnuta i cena za čaj a šunkové chlebíčky. Po tomto výletu začal Cook organizovat podobné zájezdy nejprve jen po Anglii, později do zahraničí.
Popravdě řečeno však zde již tohle všechno bylo – proxinoi byly ve starém Řecku v každém městě a jejich zástupci nabízeli právní pomoc, jízdenky, vstupenky, nebo seznam pamětihodností k prohlédnutí (v seznamu byl např. výstup na Etnu za svítání, Heráklovy sloupy na Kanárských ostrovech a další).
Možná ty dovolené a cestování tehdy měly větší šmrnc – nebylo všude tolik aut, nikde žádná otravná Wi–Fi, internet ani televize, a člověk si mohl místa, a hlavně jídla a pití více užívat.
Zuzana Švédová: Jak dostat základní živiny a všechny důležité látky do svého jídelníčku
Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.
27.7.2015 Články, O kaloriích nevážně
Dnes si představíme tři současné „novinky“ (ono totiž moc o novinky nejde) do kuchyně, jejich historii, využití a případné kalorické výhody.
Jde o hity z naší skupiny Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami.
Celý článek 13.4.2024
Jídlo je radost, ne starost.
A to samozřejmě platí i během svátků. Připomeňme si, jak si užít velikonoční čas – a to včetně tradičních i nových pochoutek. A nezbytných vajec.
Celý článek 28.3.2024
S rostoucí popularitou indických restaurací začínáme i víc používat indické názvy jídel.
Asi není problém zapamatovat si, že slovo „aloo“ znamená brambory, „palak“ špenát, „chana“ že je cizrna, „dhál“ čočka, „rajma“ fazole, „mattar“ hrášek, „paneer“ je sýr, „raita“ jogurt, „gobhi“ květák „malai kofta“ opečené noky z bramborového těsta.
Celý článek 24.3.2024
