Aplikace KalorickeTabulky.cz Získat

Co jedli turisté na dovolených před čtyřmi tisíci lety?

Myslíte si, že turistika je vymožeností moderní civilizace? Ani náhodou.

Už třeba staří Římané na léto sbalili fidlátka a pět oliv a vyrazili na pobřeží Španělska či Tunisu.

Hodně lidí ve středověku putovalo do jiných zemí zase z duchovních příčin. Jídlo pro podobné cesty by se dalo označit jako vysoce dietní – v kombinaci s pěším putováním šlo o pořádné fitko.

Kniha

Starověká turistická centra

Ke skutečně hromadnému rozvoji turistiky a cestování došlo v moderní době – ačkoliv se většina z nás spíše přesunuje jen k moři, kde se na týden rozplácne, využije nabídku all inklusive a pak se vrátí domů.

Ale už ve starověku byla známá turistická centra, kam lidé rádi jezdili na dovolenou a za odpočinkem. Kromě výše zmíněných Španělska nebo Tunisu, kde dodnes najdeme i „turistické“ památky jako dovolenkové vily nebo věže pro hlídání pohybu pirátů na moři, za taková turistická centra platila třeba města jako Neapol či mořské lázně Baie v dnešní Itálii, Athény a Korinth ve starém Řecku, v Egejském moři ostrovy Rhodos a Délos, jezdilo se do Říma, Alexandrie, do Marseille, do nynější turecké Lydie, do zábavních středisek v přístavech Egypta a mnoha dalších letovisek.

  • První hostince měly zájezdní charakter a vznikaly kolem cest, po nichž se pohybovaly obchodní karavany. Kromě občerstvení a odpočinku se zde setkávali obchodníci a dojednávali různé obchodní transakce. Vedle hostinců pak stály další domy s nabídkou pro cestující, třeba pekárny nebo nevěstince.

Primárním důvodem cestování tedy tehdy nebyl odpočinek nebo relaxace, ale objevitelské hledání obchodních cest a nových trhů. Za cestování by se dokonce daly označit i vojenské výpady – přece jen třeba vojáci v Alexandrově nebo římské armádě viděli mnohá exotická místa. Díky Alexandrovi Makedonskému například v zemích Dálného východu objevili olivy.

Obchodníci a objevitelé

První začali hledat obchodní stezky a místa Féničané, kteří navštívili všechny země Středozemního moře, ale také Anglii a Irsko, po Rudém moři se dostali do Indie, prozkoumali břehy Černého moře a z příkazu krále Nekóa dokonce obepluli Afriku. Po nich tyto obchodní cesty udržovali další národy včetně Řeků a částečně Římanů.

  • Z doby před 14 000 lety (!) nacházíme první staré mapy, ty podobné dnešním pak pocházejí z doby před 2 500 lety, z této doby najdeme i jakési itineráře, jak bychom řekli dnes, tehdy se jim říkalo periegese. Dokonce se objevují i veršované popisy cest, tzv. periploi!

Díky obchodníkům a objevitelům svět jídla doznal velkých změn. Na Blízký východ a do Evropy přišla nová jídla a koření z Dálného východu a asijských zemí, a naopak z naší oblasti jsme asijské země obohatili i my o různé jim tehdy neznámé plodiny, kromě zmíněných oliv třeba řepu, hrách a kávu. O významu objevení Ameriky a dovozu rajčat, brambor, paprik, fazolí, kukuřice a dalších plodin asi nemá cenu se více rozepisovat.

Nás ale zajímají ta jídla. Máme o nich jak záznamy archeologické, tak přímé z tehdejší literatury.

Co byste si mohli dát ve starověkých hostincích

Mezopotámie

Pokud vás nezajímají podrobnosti, svatou trojici tvoří v jižních zemích chléb, víno nebo pivo a olivový olej.

  • Archeologie nachází ve všech starověkých hostincích lisy na víno a olej, amfory, kotlíky, a dokonce komory a skladiště jídel (často masa, mléka, semen, fíků a luštěnin včetně bobů). Starobylé hostince nabízely i ubytování, což dokládá, že lidé kdysi cestovali více, než si možná dnes myslíme.

Ve staré Mezopotámii se před 4 700 lety nabízelo hostům pivo, vyráběné samozřejmě bez přídavku chmele, hořká chuť se dodávala přidáním ječných placek pražených v popelu, nebo se ochucovalo řeřichou a sezamem. V hospůdkách kolem Eufratu a Tigridu jste si také mhli objednat sladký nápoj podobný vínu připravovaný z plodů datlové palmy.

  • Zákoník Chamurapiho z tehdejší doby některé hostinské problémy řeší rázně: „Jestliže šenkýřka nepřijala při koupi opojného nápoje obilí, ale přijala stříbro podle velikého závaží a snížila hodnotu opojného nápoje oproti ceně obilí, tuto šenkýřku usvědčí a hodí do vody.“

K jídlu jste mohli dostat především placky z ječné a pšeničné mouky, připravené přitisknutím těsta na stěnu pece, nebo na rozpálený kámen. Maso bylo spíše výsadou vyšších vrstev a ani ty je neměli každý den. Toto menu dále doplňovaly hrách a čočka, občas také řeřicha, červená řepa, okurka, několik druhů koření nebo různé ovoce (datle, fíky, jablka, granátová jablka, třešně či švestky). Výjimečně bylo možné dát si v Mezopotámii v hospůdce tvaroh a sýr.

Palestina

Po Mezopotámii byla nejpohostinnější zemí Palestina. Kromě výše zmíněných jídel zde byla oblíbená cizrna, svatojánský chléb, boby, pomeranče, mléko a mléčné kaše s medem, díky Římanům se později v nabídce objevily ryby, cukr a dokonce rýže. Zvláštní je, že ve staré Palestině byste si nedali moc zeleniny, v archeologických nálezech jsou zbytky zeleninových jídel jen výjimečně. Když už byste tedy narazili na zeleninu, pak by to byly dýně, česnek, cibule, pórek, ředkvičky, lebeda, pampelišky či melouny. A pokud byste měli štěstí na maso, bylo by to kozí a jehněčí, případně hrdlička, holub, husa či kachna.

Pompeje

Restaurace v Pompejích

Staré Řecko a Řím

Jestli někdy doznalo pohostinství zlatých časů, pak v období starého Řecka, a posléze Říma. V Řecku dokonce existovala jakási rychlá občerstvení pro chudé, a luxusnější hostince pro bohatší vrstvu. Rychlá občerstvení ve formě pouličních stánků známe ostatně také ze staré Číny a později Japonska.

  • Fast-foody tedy nejsou vynálezem americkým, ale starověkého Říma. Říkalo se jim thermopolium podle horké vody, která se podle římského zvyku podávala k vínu.

Před vznikem tradičních hostinců rovněž existoval princip tzv. hostinského přátelství (řecky proxinie, latinsky hospitium), kdy si přátelé a přátelé přátel a jejich přátelé navzájem poskytovali ubytování a stravu. Neznámí přátelé či členové rodiny se museli prokázat destičkou, rozlomenou napůl, kdy každý z přátel měl jednu polovinu.

  • S rozvojem silnic a výstavbou nových a nových silnic (ty staré římské leckdy používáme dodnes!) vznikaly při těchto cestách stanice, kde se dalo najít občerstvení a nocleh. Fungovaly i jako pošta. Vybavení se leckdy podobalo moderním hotelům – byly zde pokoje, koupelny, jídelny, jenom Wi–Fi a televizi na pokoji neměli.

Cestovatelé často jezdili nejen za obchodem, ale i za slavnostmi – třeba na oslavy Dionýsova svátku, na sportovní přehlídky, do tehdejších kasin, za hudbou, zábavou, hrami.

Pokud jde o jídlo, chudí Řekové si dávali maximálně tak chlebové placky máčené ve víně, koupit se daly luštěninové kaše, jako příloha se pojídaly olivy a fíky. Movitější si mohli dát vepřové klobásky.

Není snad nutno dodávat, že ani Mezopotámci, ani Řekové a Římané nejedli příbory, ale rukama – měli však všude mísy s vodou na omytí rukou, případně si ruce otřeli střídkou chleba a tu hodili psům.

  • Velké hostince využívaly k vaření otroky a nabízely dokonce jídelní lístky, z nichž se některé dochovaly dodnes. Řekové a Římané příliš nepili pivo, jeho popíjení považovali za barbarské a změkčilé – což jim ale nebránilo je vyrábět a později i dovážet. Víno se ředilo – třetinu obsahu nádoby tvořila voda. Vína se skladovala a uchovávala v amforách, na nichž byl vyryt – stejně jako dnes – rok sklizně a výroby, a také oblast sběru. Alkoholické nápoje pak doplňovala medovina.

Bohatí Římané časem začali jezdit k moři, jako my dnes, kde si stavěli letoviska, hotelové komplexy s bazény a lázněmi, a samozřejmě bohatě zásobenými jídelnami a výčepy, kde se pití podávalo ve skle a jídlo na porcelánu. Začaly se používat příbory, ubrousky, a rovněž párátka.

Středověcí turisté

Měli zpočátku poněkud smůlu. S rozpadem Římské říše v 6. století nastal poněkud úpadek hostinských služeb, s pocestnými se moc nepočítalo. Velký rozkvět a rozvoj cestování nastal až díky náboženským poutím od zhruba 8. století, kdy ubytování a stravu nabízely zpočátku převážně kláštery – dá se říci, že měly monopol. Jídla se však nabízela prostá: pivo, chleba, zelenina, polévky, kaše, ryby.

Teprve v 9. – 11. století (v českých zemích vznikly první zájezdní hostince na obchodní cestě ze saské Žitavy do Čech) začínají růst skutečné hospody s nabídkou piva a ubytování, krčmy však církev napadala jako nečistá místa neřesti. Proto se objevila první pravidla a předpisy, jež řešila přesné placení daní, dodržování pořádku a zavírací dobu, ochranu zákazníků ve smyslu kvality nabízených jídel a dodržování měr, vah a cen. Stejně jako dnes i tehdy chodily kontroly a za porušení norem přišly nejen finanční sankce, ale mohl přijít i fyzický trest.

  • Ve středověku hospoda sloužila i k zásobování obyvatel různými dovezenými druhy zboží. Lidé si u šenkýře kupovali sůl, koření nebo i maso.

První cestovní kancelář

Ačkoliv už ve starém Římě existovaly informační a cestovní kanceláře pro zájemce o dovolenou u moře (viz výše), za kolébku moderního cestovního ruchu se pokládá Anglie. Původně šlo o nápad anglického truhláře a baptistického kazatele Thomase Cooka, který na jedné ze schůzek abstinentů navrhl, aby se vydali železnicí na první hromadný zájezd z města Leicesteru do 11 mil vzdáleného Loughborough. Skupina 540 lidí vyjela 5. července 1841 a v ceně jízdenky byla zahrnuta i cena za čaj a šunkové chlebíčky. Po tomto výletu začal Cook organizovat podobné zájezdy nejprve jen po Anglii, později do zahraničí.

Popravdě řečeno však zde již tohle všechno bylo – proxinoi byly ve starém Řecku v každém městě a jejich zástupci nabízeli právní pomoc, jízdenky, vstupenky, nebo seznam pamětihodností k prohlédnutí (v seznamu byl např. výstup na Etnu za svítání, Heráklovy sloupy na Kanárských ostrovech a další).

Možná ty dovolené a cestování tehdy měly větší šmrnc – nebylo všude tolik aut, nikde žádná otravná Wi–Fi, internet ani televize, a člověk si mohl místa, a hlavně jídla a pití více užívat.

Z archivu aneb přečtěte si také:

Radka: Pozitivní pocit přišel hned po prvních drobných změnách, byla jsem méně unavená, zlepšilo se mi trávení a zvládla jsem více práce

Jan Lipšanský

Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.

27.7.2015 Články, O kaloriích nevážně

Komentáře

1

Tomáš K.

30.7.2015 11:47

Výborný článek. Nečekal jsem, že bych něco takového, nebo respektive takové téma našel právě na stránkách kalorických tabulek.

Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani provozovatele blogu.

Přidat komentář

Související články

Jak se na krizi připravovala Kuchařka ze Svatojánu

Jak se na krizi připravovala Kuchařka ze Svatojánu

Krize, o které mluvili jen někteří z ekonomů, politologů nebo přírodovědců, se nakonec dostavila v té nejméně očekávané podobě.

Pandemie koronaviru, a s ní spojené ekonomické propady, sociální izolace, nejistota, deprese a strach měly určitý vliv téměř na každého z nás…

Celý článek 5.7.2020 0