Renata Daubnerová: Jak jsem si upravila jídelníček o dovolené, abych maximálně využila nabídky hotelového stravování
Letošní léto je vzhledem k novému přírůstku do rodiny pro mě ve znamení kratších výletů.
Moje rodina, tj. já, manžel, půlroční chlapeček a čtyřkilová fenka čivavo-krysařice ale přes to nelenoší.
Příprava na cestu:
V hotelu, do kterého jsme jeli, jsme před tím ještě nebyli, takže bylo potřeba se připravit i na nejhorší:
Pytel omytého ovoce a zeleniny (konkrétně spousta jablek, banánů, mrkví + okurka pro zpestření)
Pár tyčinek v raw kvalitě
Velká flaška neperlivé vody do auta a 2 menší do batohu + flaška ovocného smoothie banán+jahoda
Krabička s chlorellou
Jídelníček na cestách:
Než jsme vyrazili na snídani, snědli jsme chlorellu – baví nás to a není popravdě nic jednoduššího než v letu zapít pár zelených lentilek. Moc doporučuji všem, kdo zápasí se zácpou při cestování. Tohle je dokonalá prevence (pokud se tedy dodržuje pitný režim, v opačném případě člověk tak leda „přikládá pod kotlem“).
Snídaně v hotelu:
Česká klasika – nikde žádné čerstvé ovoce ani zelenina – nevadilo mi to, měla jsem zásobu z domova. Dál na výběr jako asi všude – čerstvé bílé pečivo, džem, máslo, med, sýr, šunka, párečky, croisanty, sladké cereálie a mléko + nějaká buchta paní domácí.
Moje volba byla jasná – první den dva rohlíky s máslem, medem a moje jablko + čaj + dvě kousnutí do buchty, když se s tím už paní dělala, tak alespoň ochutnám její um (úsměv).
Druhý den, ať to není taková nuda, tak dva rohlíky se sýrem a moji okurkou + káva.
Rozhodně se bílým pečivem nijak nestresuji, vlákniny v jídelníčku mám habaděj a tu trošku z běžně dobarvovaného rozpečeného „tmavého“ pečiva nepotřebuji.
Pečivo se snažím ze svého jídelníčku vyštípat, když to jde (myslím si, že je to takový „fastfood moderní uspěchané doby“). Pokud ale není jinak rozumně na výběr , klidně si jej dám.
Svačina:
Železná zásoba z domova – oba dny ve stejném stylu: 1 svačina = 1 velká mrkev, banán a jablko. Je to skladné, jen tak se to v tašce „nerozbije“ a dobře se to jí i po cestě, ideální! Na další variantu svačiny – v podobě zdravé raw tyčinky ani za celý pobyt nedošlo, ovoce jsme si vzali dostatek. Vždy po něm sáhnu raději, je to přeci jen stále přirozenější než sebelepší tyčinka.
Oběd:
Popravdě jsem při pochodování kolem Lipna a zobání ovoce moc hlad ani neměla. Jeden den to byla v tamní restauraci velká porce grilované zeleniny – lilek, paprika, rajčata, houby a trocha parmazánu. Musím uznat, že kuchař v restauraci byl opravdu šikulka, dochutil jídlo jen oliv.olejem s čerstvými bylinkami a chuť byla skvělá.
Další den krůtí steak s omáčkou z pečených paprik a šťouchanými brambory.
Odpolední svačina jako dopolední
Večeře:
Ta byla řešená vždy salátem – jednou klasický caesar s kuř. masem a kouskem bagetky. Dresink jsem si poručila dát bokem do mističky, člověk nikdy neví, kolik čeho mu do salátu přimíchají. Takto mám přehled, kolik jsem si do salátu sama dresinku dala. Když se náhodou stane to, že mi nechutná, raději jej vynechám a sáhnu po balsamiku a olivovém oleji.
Další den opět běžný – salát s grilovaným kozím sýrem + opět kousek bagetky na chuť.
Dezerty jsem oželela a místo nich si jako sladkou tečku dala jeden večer kapučíno a druhý mátový čaj z čerstvé máty s citronem a medem.
Trošku jsem se přemáhala, ale pocit uspokojení, že jsem odolala krásně vypadajícím zákuskům, mi to vynahradil.
Sport:
1. den dopoledne procházka 10 km s kočárkem, odpoledne já na bruslích 10 km s kočárkem a manžel s fenkou na vodítku vedle nás lehký poklus – taková normální rodinka na výletě (smích).
2. den celý den výlet s přestávkou na kojení a oběd, manžel pobíhal sem tam se psem, aby trošku ještě natrénoval na plánovaný závod a já si občas popoběhla s kočárkem, lehký strolering kombinovaný s rychlou chůzí, za celý den toho bylo ale až až.
Závěrem:
Ani malé dítě není překážkou při sportu nebo zdravém jídle, naopak – čím víc je žena venku a čím víc se hýbe, tím lépe pro mrňouse. Našeho prcka nejvíc baví, když s ním dělám dřepy před zrcadlem, to se směje na celé kolo . Problém je jen v tom, že to moc dlouho nevydržím…
Nutriční terapeut (Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta), výživový poradce a sportovní dietolog – rekvalifikační kurz Mahra, sportovní dietolog, masér a lektor TRX.
Odpůrce jakýchkoli léků a umělých doplňků, které slibují zázračné účinky na zdraví
Bylo 11. května 2017, měsíc po mých 26. narozeninách. Vážil jsem šílených 152 kilogramů a seděl na recepci fitness Euforie v Praze, v obklopení krásných a vyrýsovaných těl, a čekal na první schůzku s osobním trenérem Vladimírem Hirkou.
Připadal jsem si tam naprosto nepatřičně a trpěl vsugerovaným pocitem, že mě určitě pozorují úplně všichni. Přesto jsem věděl, že je to den, který mi změní život, první krok z cesty dlouhé tisíc mil, o němž kdysi mluvil Konfucius.
