Aby po vínu hlava nebolela
Po některém víně nás bolí hlava, i když ho moc nevypijeme.
Čím to je a jak se tomu vyhnout?
Liu An Gua Pian, Tai Ping Hou Kui nebo Guangxi Song Zhen? Ano, dnes na vás mluvíme čínsky.
Popovídáme si totiž – nadále již raději česky – o zeleném čaji, jehož domovinou je právě Čína.
Když říkám „čaji“, myslím samozřejmě sypaný čaj, protože u sáčkových přece jenom často netušíte, co v nich je. To mi kdysi říkala kamarádka, která dělala v jedné z firem, nabízejících čaje v sáčku. Že se čajové lístky vysypaly z pytlů na zem, a ty, co se ručně přebíraly, šly do zahraničí nebo jako luxusní balení. A pak se smetly ty zbytky z podlahy – a ty se sáčkovaly pro běžný český trh, takové ty papírové krabičky za 17 korun dvacet sáčků.
Přitom čaj, to je obřad. Zklidnění. Žádné namáčení pytlíků, šup sem, šup tam, případně zalít instantní granule. Než se nahřeje konvice, převaří a zase mírně vychladne voda, než se zelený čaj vylouhuje a slije, chvilku to trvá. Mezitím by měli hosté dostat koláček a mohou konverzovat. Bez mobilů a tabletů, mezi sebou, ústně.
To je první a velkou zdravotní výhodou pití čaje – schopnost odbourat stres a umět se zklidnit.
Všechny druhy čajů (bílý, černý, zelený, žlutý, polozelený, žlutozelený, pu-erh atd.) pocházejí z jedné jediné rostliny. Liší se jen způsobem zpracování, fermentací. Jde o přirozený kvasný proces, v tomto specifickém případě oxidaci (působení kyslíku), jenž začne probíhat hned po utržení lístků od rostliny a zastavit se dá např. zahřátím nebo sušením.
Bílý čaj představuje ten nejjemnější a nejznamenitější druh čaje. Získává se zpracováním prvních, ještě nerozvinutých čajových lístků. Křehké lístečky se mohou sbírat pouze během krátkého období v roce. Je jen lehce fermentovaný. Dříve byl tak vzácný a výjimečný, že jej směli popíjet jen čínští císaři.
Žlutý čaj (žlutá byla barvou císařů) je málo- či polofermentovaný a jde o vzácnou specialitu, u níž je přesný postup výroby tajen. Suší se pomalu a v silných vrstvách a jednu z vlastností mu dodává lněná látka, kterou jsou lístky během sušení přikryty.
Polozelené, modrozelené, žlutozelené a někdy dokonce i modré čaje mají jednotné pojmenování oolong, což je anglický přepis čínského pojmenování Wu Lung. Stupněm fermentace je mezi zeleným a černým čajem. Kromě vitamínů, antioxidantů, ochrany srdce a trávicího systému má ještě jednu vlastnost: snižuje hladinu tuků.
Populární černý čaj prochází dlouhou fermentací oxidací – a pro svou barvu se mu říká i červený čaj (ten pravý červený, nikoliv rooibos). V západních zemích jde o nejprodávanější druh čaje (skoro 90 %), který však obsahuje nejvíce kofeinu. Skutečnou perlou v rodině černých čajů je pak pu-erh. Černý čaj si dokonce udrží svou vůni i po několika letech.
Nejzdravějším a nejchutnějším čajem je ale zelený, označovaný jako „pravý čaj“. Existuje neskutečné množství druhů zeleného čaje. Fermentace, tedy spíše oxidace, je u něj minimální. Kvalitní zelený čaj se dá zalít dokonce několikrát. Aby byl nápoj nejzdravější a nejchutnější, je nutné lístky čaje zalít vodou, která prošla varem a zchladla na 60 – 80 stupňů.
Jde o to, že jinak dojde k vyluhování tříslovin a dalších substancí a nálev má pak hořkou chuť až pachuť. Podle značky čaje se louhuje 30 – 120 sekund. Používá se 3 – 6 gramů čajových lístků. Ale často se vyplatí experimentovat a vyzkoušet si, jaká teplota, čas a množství vede k tomu nejchutnějšímu podání čaje pro vás. Kvalitní prodejna čajů vám k zakoupenému sypanému druhu čaje dá i doporučené doby louhování, gramáže a teploty vody.
Pokud jde o zdravotní výhody, je jich spousta. Látky obsažené v zeleném čaji (enzymy, aminokyseliny, uhlovodany, lipidy, steroly, minerály, polyfenoly, flavanoly, flavonoidy, katechiny, antioxidanty a další) působí podle několika studií z posledních deseti let protizánětlivě, snižují minimálně o 5 % riziko kardiovaskulárních chorob a mrtvice, snižují cukr v krvi, snižují LDL („zlý“) cholesterol, a to bez vlivu na „dobrý“ cholesterol HDL, uklidňují nervozitu, a dokonce existují náznaky, že příznivě působí nejen proti artritidě, ale dokonce proti rakovině.
Osmdesát procent celosvětové produkce zeleného čaje obstarává Čína, Japonsko se podílí 10 %, 7 % Vietnam a 2 % Indonésie. Čajové plantáže najdeme převážně v Asii (kam spadá i Gruzie a Turecko) a v Oceánii. Zajímavou je skutečnost, že mimo tuto oblast existuje jediná plantáž, a to v Evropě. Nachází se na Azorských ostrovech, přesněji na ostrově Sao Miguel.
A když už jsme u těch názvů. Věděli jste, že latinský název čajovníku Camellia má hodně společného s naší republikou? V roce 1753 jej tak pojmenoval slavný Carl Linné na počest českého botanika a jezuitského misionáře Georga Camella, který působil na Filipínách a první tuto rostlinu popsal ve svém herbáři.
Pokud si tedy budete chtít dopřát skutečně dobrý zelený čaj, nelitujte peněz a pořiďte si skutečně čínský čaj. Ne, že by z Japonska byly vyloženě špatné, ale znáte to, není to již ono. Podobné je to třeba s víny – přece jen těžká červená vína ze Španělska nebo Francie, ačkoliv půjde o stejnou odrůdu révy, budou chutnat jinak z hroznů z moravských vinic. Ne že by třeba moravské Chardonnay bylo vyloženě špatné…
Padesát gramů podobných špičkových značek sice stojí kolem 250 – 300 Kč, ale vydrží dlouho, protože se skutečně dají využít opakované nálevy. Sám si dělám z jedné várky asi tři nálevy, kdy platí, že u každého dalšího nálevu je nutné nechat lístky louhovat o něco déle než u předešlého nálevu. Jsou lidé, kteří jednu odměřenou dávku využijí na deset nálevů, ale myslím, že pak již ztrácí čaj hodně ze svých vlastností.
A jak jsme si řekli výše – udělejte si na přípravu čaje čas. Jde o rituál, i když nebudete používat typické asijské prvky jako čajové lůžko apod. V samotné přípravě čaje jsou obsaženy věky – vždyť jej lidé pijí již takových pět až sedm tisíc let!
Už jen odpočítávání oněch dvou minut louhování v porovnání s tisíci let působí tajuplně, a co teprve, když čaj slijete a ten zavoní svým specifickým způsobem a zaskví se svou barvou! Mimochodem, čaj se nepije horký (je to podobné jako u kávy), a nemá se ani vypít naráz, spíše je lepší usrkávat. A vychutnávat.
24.8.2015 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážněPo některém víně nás bolí hlava, i když ho moc nevypijeme.
Čím to je a jak se tomu vyhnout?
Celý článek 31.10.2022
Ochucování jídel nekončí jen u koření a bylinek, o nichž jsme psali minule. Od pradávna si lidé jídlo také ochucovali různými směsmi ze zeleniny, bylinek, olejů, medů, lesních plodů, ovoce, mléka, ryb apod.
Z podobných směsí později vznikly omáčky tak, jak je známe dnes. A to nejenom křenová, svíčková, rajská, ale i ty teplé indické, o nichž jsme rovněž psali. Nebo italské jako ta boloňská.
Celý článek 22.7.2024
V rámci volného cyklu pro blog Kalorických Tabulek „jak jsem se naučil/a mít ráda přípravu jídel“ vám představujeme další příběh.
S prosbou o sepsání osobnějších řádků jsme se obrátili jak na odborníky, kteří s námi spolupracují, tak na některé členy skupiny Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami.
Celý článek 19.7.2024
Milí čtenáři blogu aplikace Kalorické Tabulky, než se dostanu k tomu, abych vám předala moje tipy, jak nestrávit v kuchyni příliš času, ráda bych se s vámi krátce podělila o to, jak jsem k přípravě vyváženého jídla našla cestu já.
A jak jsem se naučila zacházet s časem, který je třeba tomu věnovat.
Celý článek 16.7.2024
Můžeme si to říct rovnou – ano, stanovování cílů je jedním z nejúčinnějších a zároveň nejlevnějších nástrojů, který můžeme využít při snaze o úpravu hmotnosti a udržení dlouhodobé motivace.
Ať už jste muž nebo žena, tento proces může zásadně ovlivnit (ne) úspěch ve snaze o zlepšení životního stylu.
Celý článek 14.7.2024
Jako každé léto, i letos jsou centra velkých měst rozkopaná. Asi aby to turisté měli zábavnější. Ale nejenom centra, i na okrajích měst se kutá, zavírají se silnice, chodníky…
Jde o nemilou věc, ale všechno zlé bývá k něčemu dobré. A pro nás, kteří se snažíme zhubnout, jde doslova o požehnání. Skutečně.
Celý článek 12.7.2024