Což takhle dát si brunch?
Dnes tak moderní slovo brunch znamená v podstatě pozdní snídani.
Jak se k nám dostalo a oč vlastně přesně jde?
Jan Lipšanský: Zelený čaj proti rakovině?
Liu An Gua Pian, Tai Ping Hou Kui nebo Guangxi Song Zhen? Ano, dnes na vás mluvíme čínsky.
Popovídáme si totiž – nadále již raději česky – o zeleném čaji, jehož domovinou je právě Čína.
Když říkám „čaji“, myslím samozřejmě sypaný čaj, protože u sáčkových přece jenom často netušíte, co v nich je. To mi kdysi říkala kamarádka, která dělala v jedné z firem, nabízejících čaje v sáčku. Že se čajové lístky vysypaly z pytlů na zem, a ty, co se ručně přebíraly, šly do zahraničí nebo jako luxusní balení. A pak se smetly ty zbytky z podlahy – a ty se sáčkovaly pro běžný český trh, takové ty papírové krabičky za 17 korun dvacet sáčků.
První – a hlavní – výhoda pití čaje
Přitom čaj, to je obřad. Zklidnění. Žádné namáčení pytlíků, šup sem, šup tam, případně zalít instantní granule. Než se nahřeje konvice, převaří a zase mírně vychladne voda, než se zelený čaj vylouhuje a slije, chvilku to trvá. Mezitím by měli hosté dostat koláček a mohou konverzovat. Bez mobilů a tabletů, mezi sebou, ústně.
- Celý ten obřad je důležitý – člověk má zpomalit, zbavit se stresu, dát si chvilku na relaxaci i přemýšlení. V Japonsku navíc k těmto obřadům zní bubny či meditativní hudba, což obřad přenáší na opět jinou úroveň.
To je první a velkou zdravotní výhodou pití čaje – schopnost odbourat stres a umět se zklidnit.
Druhy čajů
Všechny druhy čajů (bílý, černý, zelený, žlutý, polozelený, žlutozelený, pu-erh atd.) pocházejí z jedné jediné rostliny. Liší se jen způsobem zpracování, fermentací. Jde o přirozený kvasný proces, v tomto specifickém případě oxidaci (působení kyslíku), jenž začne probíhat hned po utržení lístků od rostliny a zastavit se dá např. zahřátím nebo sušením.
- Nutno ještě zmínit tzv. červený čaj, což je nesprávné pojmenování, protože jde o bylinný nálev z jihoafrické rostliny rooibos. To jen tak pro úplnost.
Bílý čaj představuje ten nejjemnější a nejznamenitější druh čaje. Získává se zpracováním prvních, ještě nerozvinutých čajových lístků. Křehké lístečky se mohou sbírat pouze během krátkého období v roce. Je jen lehce fermentovaný. Dříve byl tak vzácný a výjimečný, že jej směli popíjet jen čínští císaři.
Žlutý čaj (žlutá byla barvou císařů) je málo- či polofermentovaný a jde o vzácnou specialitu, u níž je přesný postup výroby tajen. Suší se pomalu a v silných vrstvách a jednu z vlastností mu dodává lněná látka, kterou jsou lístky během sušení přikryty.
Polozelené, modrozelené, žlutozelené a někdy dokonce i modré čaje mají jednotné pojmenování oolong, což je anglický přepis čínského pojmenování Wu Lung. Stupněm fermentace je mezi zeleným a černým čajem. Kromě vitamínů, antioxidantů, ochrany srdce a trávicího systému má ještě jednu vlastnost: snižuje hladinu tuků.
Populární černý čaj prochází dlouhou fermentací oxidací – a pro svou barvu se mu říká i červený čaj (ten pravý červený, nikoliv rooibos). V západních zemích jde o nejprodávanější druh čaje (skoro 90 %), který však obsahuje nejvíce kofeinu. Skutečnou perlou v rodině černých čajů je pak pu-erh. Černý čaj si dokonce udrží svou vůni i po několika letech.
Zelený aneb pravý čaj
Nejzdravějším a nejchutnějším čajem je ale zelený, označovaný jako „pravý čaj“. Existuje neskutečné množství druhů zeleného čaje. Fermentace, tedy spíše oxidace, je u něj minimální. Kvalitní zelený čaj se dá zalít dokonce několikrát. Aby byl nápoj nejzdravější a nejchutnější, je nutné lístky čaje zalít vodou, která prošla varem a zchladla na 60 – 80 stupňů.
Jde o to, že jinak dojde k vyluhování tříslovin a dalších substancí a nálev má pak hořkou chuť až pachuť. Podle značky čaje se louhuje 30 – 120 sekund. Používá se 3 – 6 gramů čajových lístků. Ale často se vyplatí experimentovat a vyzkoušet si, jaká teplota, čas a množství vede k tomu nejchutnějšímu podání čaje pro vás. Kvalitní prodejna čajů vám k zakoupenému sypanému druhu čaje dá i doporučené doby louhování, gramáže a teploty vody.
Pokud jde o zdravotní výhody, je jich spousta. Látky obsažené v zeleném čaji (enzymy, aminokyseliny, uhlovodany, lipidy, steroly, minerály, polyfenoly, flavanoly, flavonoidy, katechiny, antioxidanty a další) působí podle několika studií z posledních deseti let protizánětlivě, snižují minimálně o 5 % riziko kardiovaskulárních chorob a mrtvice, snižují cukr v krvi, snižují LDL („zlý“) cholesterol, a to bez vlivu na „dobrý“ cholesterol HDL, uklidňují nervozitu, a dokonce existují náznaky, že příznivě působí nejen proti artritidě, ale dokonce proti rakovině.
Nejlepší provincie
Osmdesát procent celosvětové produkce zeleného čaje obstarává Čína, Japonsko se podílí 10 %, 7 % Vietnam a 2 % Indonésie. Čajové plantáže najdeme převážně v Asii (kam spadá i Gruzie a Turecko) a v Oceánii. Zajímavou je skutečnost, že mimo tuto oblast existuje jediná plantáž, a to v Evropě. Nachází se na Azorských ostrovech, přesněji na ostrově Sao Miguel.
- Název čaj či anglicky tea nebo francouzsky thé pochází z čínského grafického znaku, který čaj označuje, a čte se buď čcha (odtud čaj), nebo čche (odtud te, thé či tea).
A když už jsme u těch názvů. Věděli jste, že latinský název čajovníku Camellia má hodně společného s naší republikou? V roce 1753 jej tak pojmenoval slavný Carl Linné na počest českého botanika a jezuitského misionáře Georga Camella, který působil na Filipínách a první tuto rostlinu popsal ve svém herbáři.
Pokud si tedy budete chtít dopřát skutečně dobrý zelený čaj, nelitujte peněz a pořiďte si skutečně čínský čaj. Ne, že by z Japonska byly vyloženě špatné, ale znáte to, není to již ono. Podobné je to třeba s víny – přece jen těžká červená vína ze Španělska nebo Francie, ačkoliv půjde o stejnou odrůdu révy, budou chutnat jinak z hroznů z moravských vinic. Ne že by třeba moravské Chardonnay bylo vyloženě špatné…
- V Číně pak jsou nejslavnější tři oblasti: Anhui (An-chuej), Zhejiang (Če-ťiang) a Ťiang-su (ty ostatní jsou rovněž slavné, ale ne tolik – osobně třeba mám rád i čaje z provincie Guangxi, psáno také Kuang-si nebo Čuang). Z provincie Anhui lze jen doporučit Hou Kui (opičí čaj) nebo Gua Pian (melounové semínko), oblast Zhejiang je známá čajem Long Jing (dračí studna) a Ťiang-su čajem Bi Luo Chun (zelené hlemýždí spirálky). Mohu ještě doporučit čaj Song Zhen z provincie Hunan (Chu-nan) z rané jarní sklizně před svátkem Qing ming jie (Svátek čistoty a jasu).
Padesát gramů podobných špičkových značek sice stojí kolem 250 – 300 Kč, ale vydrží dlouho, protože se skutečně dají využít opakované nálevy. Sám si dělám z jedné várky asi tři nálevy, kdy platí, že u každého dalšího nálevu je nutné nechat lístky louhovat o něco déle než u předešlého nálevu. Jsou lidé, kteří jednu odměřenou dávku využijí na deset nálevů, ale myslím, že pak již ztrácí čaj hodně ze svých vlastností.
A jak jsme si řekli výše – udělejte si na přípravu čaje čas. Jde o rituál, i když nebudete používat typické asijské prvky jako čajové lůžko apod. V samotné přípravě čaje jsou obsaženy věky – vždyť jej lidé pijí již takových pět až sedm tisíc let!
Už jen odpočítávání oněch dvou minut louhování v porovnání s tisíci let působí tajuplně, a co teprve, když čaj slijete a ten zavoní svým specifickým způsobem a zaskví se svou barvou! Mimochodem, čaj se nepije horký (je to podobné jako u kávy), a nemá se ani vypít naráz, spíše je lepší usrkávat. A vychutnávat.
Jan Lipšanský
Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.
