Jak se připravovala lektorka a výživová poradkyně Lucie Tvrdoňová na SPARTAN RACE a co ji nejvíce překvapilo

Ačkoliv Lucie Tvrdoňová vypadá na fotografiích jako roztomilá panenka, v tom dobrém slova smyslu, má v sobě obrovskou sílu a schopnost dotáhnout všechny věci do konce.

I tak pro mě byla zpráva, že se zúčastní extrémního závodu SPARTAN RACE, trochu překvapením.

Lucii znám spíš jako vždy upravenou, módně oblečenou a pečlivě nalíčenou blondýnku, jež trsá Zumbu, běhá po lese a ve své vkusně fialově vymalované kanceláři připravuje jídelníčky na míru.

Sama Lucie přiznává, že ještě u prvních překážek dávala pozor, aby si neumazala oblečení, kolena nebo břicho. A musí se dnes při vzpomínce na to smát, protože po pár metrech už se válela v blátě úplně celá a sjížděla sjezdovku po zadku.

Lucie, kdy jsi poprvé slyšela o extrémních závodech a co sis tehdy pomyslela?
O těchto závodech vím už pár let. Pravdou je, že jsem obdivovala všechny, kteří do toho šli. A přestože mě to vždycky moc lákalo, nenašla jsem odvahu to sama absolvovat.

Jak tedy došlo k tomu, že ses nakonec přihlásila a jak probíhala tvoje příprava?
Občas trénuji kamarády hasiče, kteří o tom mluvili. První rok, který kluci absolvovali, jsem měla klasické běžecké závody, a tak jsem se s nimi pouze sešla a rozebrala dojmy z jejich prvního SPARTANA. Kluci si prý často sáhli na dno. A tak mě lákalo o to víc se přihlásit a zkusit si vlastní fyzičku.

Moje příprava neprobíhala jinak, než mé normální běžné dny. Pravidelně běhám, chodím do fitka, mám vlastní taneční lekce a zdravě jím. Říkala jsem si, že musím mít všechny předpoklady, abych SPARTANA přežila (smích) a v lepším případě si ho i užila.

Přepokládám, že sis odnesla nezapomenutelné zážitky…
Byly to moje první závody tohoto druhu a hned jsem si dala ten nejdelší a nejnáročnější závod (podle vyprávění zkušenějších). Do té doby jsem závodila pouze na běžeckých soutěžích a tam potřebujete jen dobrou fyzičku a vytrvalost.

Na akcích jako je SPARTAN RACE potřebujete ale také sílu, koncentraci, balanc, odvahu nebo pevné nervy, protože když nějakou z překážek nesplníte, čeká vás 30 angličáků… A pak hurá zase rychle dál.

Co bylo pro tebe osobně z celého závodu vůbec nejhorší? A na co naopak budeš ráda vzpomínat?
Jsem člověk, který nemá příliš rád velkou zimu, a tak jsem se nehlásila na zimního SPARTANA, ale až na toho jarního. Ale nasněžilo – a já se té zimě  stejně nevyhnula. Na druhou stranu ale miluji výzvy a stejně jsem se moc těšila. Jediné, z čeho jsem měla obavy, byla studená řeka, kterou jsme museli v té kose přebrodit a podplavat v ní ostnaté dráty. Když člověk „rozhicovaný“ vlítne do ledové vody, tak po chvilce necítí nohy. Ale jedeš dál, protože jak zastavíš, tak je ti zima.

  • Mile mě překvapilo, že jsou to závody plné solidarity od ostatních závodníků. Měla jsem strach, že nedám některé vysoké překážky, ale vždycky se tam našel někdo, kdo mě velmi rád strčil do zadku (smích), abych například tu vysokou zeď přelezla.

Kde jsem si ale já osobně sáhla na dno, byla sjezdovka, kterou jsme museli vyšlápnout s těžkým pytlem za krkem. To jsem si myslela, že už opravdu zastavím. Jenže já se neumím vzdát a tak jsem nechala plíce dole a nahoře jsem na ně chvilku počkala.

Co bys vzkázala všem, kteří by si tyhle závody chtěli zkusit?
Doporučila bych jim aktivně žít. Na jednu stranu obdivuji všechny netrénovaný borce, kteří do toho jdou a dají to bez přípravy, ale osobně si myslím, že si koledují o nějaký úraz nebo kolaps, který jsem tam také viděla. Takže běhat, cvičit a dáte to! Rozhodně se nebát. Protože kdo se bojí, nesmí na SPARTANA. Ten pocit po doběhnutí do cíle stojí za tu dřinu. Jste na sebe neskutečně pyšní, protože to opravdu není snadné.

Na závěr prozraď, jak ses na tak náročný závod vybavila z pohledu  výživového poradce? Co jsi jedla před závodem a jak probíhala regenerace den následujících?
V den závodu jsem si udělala ovesnou chia kaši s jogurtem a ovocem. Jinak pár dní předem jsem zvýšila pitný režim a jedla jsem spíše lehká jídla. Přiznám se, že poslední týden před SPARTANEM jsem se hodně šetřila a už jsem se tolik netrápila ve fitku. Stačilo lehké kardio a trocha toho posilování, ale nic z čeho by mě bolely svaly jako obvykle.

Moje regenerace vypadala tak, že jsem více odpočívala, jedla kvalitní sacharidy, BCAA pro rychlejší regeneraci svalů a snažila jsem se to rozchodit. Musím přiznat, že mě všechno bolelo a byla jsem dost dlouho promrzlá. Ale půjdu do toho znova!

Děkujeme za rozhovor.

Kontakt na hosta

Lucie Tvrdoňová na internetu:

Foto: archiv Lucie Tvrdoňové a Spartan race Czech republic – děkujeme za svolení k použití.

Lucie Tvrdoňová

Přátelé, kamarádi… My vám ty medaile přivezeme!

Ing. Macáková Marcela

Studium na VŠCHT ji inspirovalo k zájmu o výživu a zdravý životní styl. Po promoci (1993) psala na toto téma pro řadu časopisů – Vlasta, Fit styl, Longevity, Moje zdraví, aj. Vedle blogu Kalorických tabulek, kde pracuje jako editorka a správce facebooku, provozuje již téměř dvacet let vlastní webík www.aerobic.cz. Tam si přijdou na své všichni, které baví jakékoliv skupinové cvičení (aerobik, jóga, pilates…)

Komentáře

1

Lukáš Koula
21.5.2017 22.09

Pro mě byl Spartan Super v Koutech můj čtvrtý závod OCR. Předtím jsem běžel Spartan sprint v Liberci, Winter Gladiator v Josefově a Predator Winter v Krušných horách. Kouty jednoznačně nejtěžší. Velké převýšení udělalo své a má chyba, že jsem si doma zapomněl boty a běžel v nových neprošláplých dokončili dílo zkázy. Pro mě to byl závod bolesti a souboje s vůlí. V jednu chvíli mě nohy boleli tak, že jsem se nemohl postavit na celou plochu chodidla a hledal jak udělat další krok, kulhal jsem dál a dál až adrenalin zabral a já mohl trochu zrychlit. Patřím do kategorie těch co vždy najdete na konci výsledkové listiny. I Kouty mi trvaly 7 hodin a 30 minut. Takže pro všechny co by to chtěli zkusit. Pokud se cítíte, jděte do toho. Být Spartanem není o tom doběhnout první, je to o tom nevzdat se i když tělo bolí, i když všechno ve vaší hlavě říká aby jste to vzdali. Není to o tréninku ani o stravě. Můžete být namakaní borci, ale pokud ze rozhodnete vzdát, odcházíte bez medaile. Všechno je to v hlavě. Já sice cvičím celý život, ale nikdy jsem netrénoval abych byl první, ani abych byl hubený. Mám 105Kg a mou předností je síla. Běhám málo, ačkoliv s každým dalším závodem a s tréninkem to jde snáze a snáze. Přesto dokážu zvládnout Spartan Race a dalším důkazem bude trifecta po dokončení Spartan Race Beast Liberec. AROOO!!! PS. Všechna čest slečně Tvrdoňové. Každý kdo dokončí Spartan Race, dokázal že má silnou vůli a nenechá se v životě jen tak zastavit nějakou překážkou.

Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani provozovatele blogu.

Přidat komentář

Související články