Co nám brání v dosažení našich předsevzetí?

Znáte to. Víte, co máte dělat pro zhubnutí, co jíst, jak cvičit, a pak najednou se objeví nečekané skutečnosti.

Říkám tomu kosmický řád narušených plánů...

Kdysi dávno jsem zjistil, že jízdní řády MHD většinou neplatí a že neexistuje stav, kdy by tramvaje, autobusy a v některých městech trolejbusy jezdily přesně podle harmonogramu (dokonce i když neprobíhají žádné stavební práce a odklony tras). A funguje to tak i v běžném životě. Připravíte si nějaký plán, například co chcete ten den udělat a zařídit, ale pak zavolá třeba nějaký příbuzný a prokrafete půl hodiny. Jindy pustíte počítač, a ten chce hodinu zavádět aktualizace, zrovna když byste potřebovali makat. Případně vám ujede autobus, další vynechá, a už jste v dalším skluzu.

Nejinak je tomu s našimi předsevzetími ohledně hubnutí a cvičení. Můžeme mít sebelepší plán, ale vězte, že v kosmických zákonech, jak se zdá, funguje pravidlo neustálého narušování plánů. Utěšit nás může, že na ona narušování nemáme většinou žádný vliv a jsou mimo naši kontrolu. Můžeme s nimi nesouhlasit, můžeme o tom vést spory, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.

Osobní zkušenost

Například mně někdy v červnu loňského roku pan doktor doporučil hodinové zdravotní procházky (rychlejší tempo, ale nebýt přehnaně zadýchaný, po půl hodině se začnou spalovat převážně tuky) kvůli nadváze a vyššímu krevnímu tlaku.

Vzal jsem to zgruntu poctivě. Na online mapách jsem si našel různé cestičky a cesty, kudy chodit, a až mne samotného překvapilo, kam se dá za hodinu chůze po Praze dojít – třeba z I. P. Pavlova přes Nusle a Michli na Kačerov.

  • Pár měsíců se mi dařilo plán dodržovat, doma jsem si chystal jídla co nejvíce bez tuku, abych pohyb doplnil patřičně i vyváženým jídelníčkem, a kila šla pomalu sice, ale dolů.

Jenže pak to přišlo – pobyt v nemocnici, Vánoce, zima, angína, Velikonoce… A po předsevzetích nezbylo skoro nic a kila se opět vydala v klídku směrem vzhůru.

Takže, co vše nám může narušit naše plány a snahu dosáhnout svých předsevzetí?

Nemoc nebo operace

Paradoxně jde o jediné narušení, při němž zhubnete. V nemocnici jsme dostávali jen tři jídla denně, a to spíše dietní porce, takže mi většinu času kručelo v žaludku a doma jsem zjistil hezký úbytek na váze skoro tři kila. Sice šla pak hned nahoru, jak to u těchto efektů, zvaných jojo, bývá, ale v prvotní fázi jsem zhubnul.

  • Podobně u běžných nemocí, kdy týden s léky, sedm dní bez léků vám teče z nosu, bolí vás v krku, hlava třeští a jste nepoužitelní. Tělo v tu dobu soustředí síly na boj s nemocí, a v takové chvíli samozřejmě je hloupost, i podle odborníků, chtít cvičit a tělo namáhat ještě víc. Navíc trpíte nechutenstvím, takže kila opět na čas půjdou dolů.

Ve výsledku je však plán cvičení i jídelníčku silně narušen.

Velikonoce, Vánoce, návštěva u rodičů

Nejzákeřnějšími obdobími jsou ta, kdy končí půst a kdy jsme těsně před postem – tedy Vánoce a Velikonoce. Většinou člověk jezdí na návštěvy, za svými rodiči, pokud je ještě má, a zkuste mamince odmítnout, že si její cukroví nedáte, protože vám nezapadá do jídelníčku tohoto týdne. Zkuste odmítnout její vánočku, bramborový salát, beránka, jidáše, sekanou, nádivku s kopřivou, cookies…

  • Ani cvičení moc nedáte. Přece jen si většinou chtějí rodiče spíše popovídat u kafíčka, a bylo by nezdvořilé vstát od stolu, že si jdete zaběhat nebo v mém případě se na hodinu projít. Ano, v určité omezené míře to jistě jde, ale ne vždy, ne pokaždé a ne v objemu, jaký jste si plánovali.

Samozřejmě toto platí i o návštěvách známých a přátel, večírcích, oslavách narozenin, při teambuildingu apod.

Práce a rodinné povinnosti

Osmihodinová pracovní doba, kdy je často nutné se i přesouvat z místa bydliště do místa zaměstnání, což jsou další desítky minut navíc, rovněž moc nenahrává pravidelnosti cvičení a vyváženému jídelníčku.

Pokud jedete přes celé město do práce, můžete sice vystoupit o zastávku dřív a jít pěšky, ale ruku na srdce, většinou vypadnete z domova na poslední chvíli, kdy ještě doděláváte narychlo vše, na co jste předchozí den zapomněli, takže nějaká ranní procházka nehrozí.

Večer po pracovní době je to sice zdánlivě klidnější. Ovšem jen v případě, že není nutné vyzvednout děti z družiny, zajít na třídní schůzku, kde budete hodinu a půl probírat neschopnost vašich ratolestí se dobře učit, stavit se na nákup, protože doma kupodivu opět chybí pečivo, případně vám pošťačka nechala doporučený dopis na poště, kde budete znuděně čekat čtyřicet minut, než na vaše číslo přijde řada. Sice by se dalo odejít, ale ta nejistota, že mezitím by číslo naskočilo…

  • U nás specifickým prvkem jsou i shromáždění jednotek vlastníků, kde se od šesti večer do desíti v noci dohadujeme, zda zateplit panelové domy, jak je zateplit, jestli šlo o průhledné výběrové řízení… A čtyři hodiny života a možnosti cvičit jsou pryč.

Nepochopení ze strany partnera

Ne vždy najdete pochopení u své drahé polovičky. Přece jen jste pryč mimo dům a společný stůl a lože více než hodinu (protože sice hodinu někam jdete, ale je nutný i čas na to, nějak se vrátit – jestliže nevlastníte teleport jako ve Star Treku).

  • Takže se můžete setkat s obviněními stylu „kde jsi byl/a?“, „ty máš ženskou! / jiného chlapa!“, „proč nemůžeš zůstat doma a nemůžeme se spolu dívat na Ordinaci v růžové zahradě / Modrý kód / Ulici / Ohnivý kuře?“, „tobě se v rodině nelíbí, že pořád utíkáš?“, „stejně jen chodíš někam na pivo!“ apod.

A tak často pro klid v rodině zůstanete doma a zkouknete nějaký ten seriál, i když duchem jste na procházce třeba mezi Kačerovem, Nuslemi a I. P. Pavlova, a možná i v oblíbené hospůdce na tom malém pivu, kterým procházku vskutku zakončujete.

Počasí a roční doba

Protože jsem byl v hodinovém chození vloni nováčkem, poněkud mne překvapilo, že v letních vedrech se blbě chodí a už vůbec bych neměl chodit v parnech přes poledne, neb pak padnu vysílením a možná i lehkým úpalem.

  • Na podzim jsem udiveně konstatoval, že všechny ty přes léto příjemné lesní chodníčky jsou v sychravém počasí rozbahněné a že ta vyschlá strouha je plná vody a nejde ji přeskočit, jestliže s sebou v kapse nenesu náhodou nějaký můstek či lávku.
  • A v zimě mi jedna cestička lesem zamrzla, a protože už nešlo jít zpět, musel jsem po úzké, klouzavé přírodní traverze zkusit jít dál. Samozřejmě jsem uklouzl, kus se projel po stráni a posléze strašil děti při návratu domů, neb jsem vypadal jako Jožin z bažin.

V takových dnech se dá chodit jen po zpevněných chodnících, jen nesmí nasněžit či mrznout, protože může chvíli trvat, než si toho všimne správa komunikací a chodník posype kamínky. Případně solí, což je další levárna – neznám boty, které by soustředěné nápory soli dlouho vydržely.

V zimě jde proti vašim snahám i skutečnost, že je brzy tma. A toulejte se někde po městě potmě, za svitu lamp, aniž by na vás padly chmury a chandra.

Obyčejná lenost

A nutno doplnit i ten nejčastější důvod. Obecně se doporučuje cvičit jen čtyři dny v týdnu a v ostatní odpočívat. Je to proto, že svalům a tělu musíme dát možnost regenerovat. Je to jako u toho klasického případu s tětivou u luku – budete-li ji stále napínat, přestane být použitelná.

  • Jenže občas nás přepadne zahálka obecně, zvláště v zimních měsících, a cvičit se nám prostě nechce. Najdeme si milion výmluv: je nutno udělat to a to, venku je příliš velká zima, je nutno zkontrolovat aktuální zpravodajství, aby byl člověk v obraze…

I s leností je tedy nutno počítat. Kousnout se a jít skutečně pokaždé cvičit, to dokáží jen hodně silní jedinci. My, obyčejná béčka, přiznejme si to, občas podlehneme a nejdeme nikam třeba i tři čtyři dny po sobě.

Tady však pozor – z pocitu viny mnozí následující cvičení přeženou, aby měli pocit, že dohánějí onu zahálku, a takové naddimenzované cvičení rovněž není dobře.

Jak z toho ven?

Popravdě jsem dodnes nepřišel na recept, jak z podobných kosmických překážek elegantně vybruslit. Dají se zahrnout – v některých případech – do plánu, ale třebas angínu si nenaplánujete.

  • Samozřejmě, když víte, že určitý den budou třídní schůzky, dá se s tím počítat dopředu a nějak si ten den naplánovat jinak. Protože však jde o mimořádnost, souvisí s tím následně další vykolejení z daného stavu, kdy musíte přesunovat jiné akce. A už se vezete jako při výlukách v hromadné dopravě.

Takže asi nejjednodušší, co se s tímto dá dělat, je smířit se s danými překážkami. Byly, jsou a budou. Vždy. Plány jsou sice hezké, ale nejsme roboti. Ano, hubnutí nám bude trvat déle. Budou v našem snažení výkyvy.

Ale podstatné je vytrvat a pokusit se mít se svým cvičením alespoň v šedesáti procentech navrch nad mimořádnostmi. Zhubnutí tak sice nepřijde hned, třeba až za dva roky, postupně, pomaličku, ale my už budeme natolik psychicky odolní, že vytrváme a žádná nečekaná překážka nás nezdolá. Snad.

Tip: Zapisujte si své aktivity do aplikace Kalorické tabulky.cz a získejte přehled o všem, co pro své zdraví a lepší postavu děláte!

Podrobný návod zde

Jan Lipšanský

Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.

Komentáře

1

Jana
29.12.2017 20.25

Jak z toho ven?

Tenhle problém jsme si vyřešili, koupili jsme si kvalitní běžecký pás s dobrým odpružením, dostatečně dlouhý, široký, tichý, k němu kvalitní sportovní obuv s gelovými vložkami do bot, takže se běhá jak v mechu. Dá se sklopit, takže by nezabral ani moc místa, ale my ho necháváme rozložený a z molitanových matrací, které přikrývají běžeckou plochu a jsou i u zdi za ním, jsme vytvořili pro chvíle, kdy není používaný, dětský gaučík, na kterém si děti rády hrají.

Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani provozovatele blogu.

Přidat komentář

Související články