Aplikace KalorickeTabulky.cz Získat

Renáta Šťastná: Syn sundal za 15 měsíců vlastní pílí a změnou stravování 26 kilo, jsem na něho pyšná!

Tenhle příběh sedmnáctiletého chlapce vyprávím jako matka, pozorovatelka, podporovatelka a obdivovatelka.

Nechci ale, aby to vyznělo jako povídání upjaté maminy, která za každou cenu musí všem sdělovat, jak je její potěr skvělý, nejlepší a něco víc než ostatní.

Ačkoli má můj obdiv a respekt, zkusím se oprostit od role matky a zůstanu jen v pozici informátora… Ondra byl vždycky „pořádnej kluk“. Už ve školce tak nějak vyčníval z řady, byl statný a zdravý. Na základce jakbysmet, ale přeci jen měl nějaké to kilčo navíc. Působil dojmem kluka, který bude mít široká ramena a bude z něj jednou „pořádnej chlap“. Nosil volná trika, která mnohé skryla a váhu vlastně neřešil. Aspoň ne nahlas. Přes všechnu tu hmotu, kterou na sobě nosil, byl ohebný a pohyblivý, z tělocviku se nikdy neulil a věčně lítal někde venku s míčem nebo na kole.

Renáta Šťastná: Syn sundal za 15 měsíců vlastní pílí a změnou stravování 26 kilo, jsem na něho pyšná!

S odstupem času se dozvěděl, že o něm spolužáci po straně mluvili jako o koblížkovi (což jsem mu říkala i já, ale z úst matky to mělo vyznít jako láskyplné oslovení, i když to tak nevyznělo) nebo o knedlíkovi. Sem tam mu někdo řekl hubeňoure, ale celkem správně v tom vycítil ironii.

  • V patnácti letech při své výšce 180 cm vážil 115,4 kg. Tahle čísla se mu samozřejmě nelíbila.

Často říkal: „Jsem tlustej, podívej se, jak jsem tlustej…“ Stával před zrcadlem, tahal se za špíčky na břiše a v očích měl smutek. Takový ten opravdový, který máma pozná. Bylo mi ho líto a slova útěchy jako „Nejsi tlustej, z toho vyrosteš, neboj…“ byla prázdná. A musela bych být úplně naivní a hloupá, kdybych jim sama věřila. Neuměla jsem ale najít to správné řešení. Možná i proto, že sama jsem nikdy nebyla žádná nudle, a přestože jsem věděla, že bych s tím měla něco dělat, chyběla mi disciplína. Takže jako poradce při boji s nadváhou jsem byla naprosto nepoužitelná a nedůvěryhodná.

  • Ve vzduchu visela věta paní doktorky, že by bylo vhodné navštívit obezitologii.

Současně mi před očima tančily ty Tatranky a Fidorky, které jsem já (nezodpovědná) odněkud vykouzlila pokaždé, když se připlížil s větou: „Mami, nemáš něco na chuť?“. Zrovna nedávno jsme se docela srdečně se zasmáli při vzpomínce, jak jsme kupovali všelijaké mlsoty za pětikorunu po deseti kusech s příslibem, že je máme aspoň na týden. Nevydržely ani dva dny. Sice jsem mu začala pomalu a zdánlivě nenápadně podsouvat místo oplatek müsli tyčinky nebo kukuřičné lupínky, ale to nemělo to kouzlo sladkého křupnutí, které synek často vyhledával. Doslova ujížděl na smažáku s tatarkou a s hranolkama. Dvacet deka krabího salátu s majonézou měl obden jen tak v mezičase. Rukou svojí matky, samozřejmě, ale museli jsme si to uvědomit oba.

Přišla rozlučka s deváťáky a první prázdninová brigáda v prodejně potravin. Sice ve vedlejší vesnici, ale se špatnou dopravní dostupností. Ráno jsem ho odvezla cestou do práce, ale zpět se v poledne musel dostat sám. Zvolil nejrychlejší variantu – chodil pěšky. Jsou to skoro tři kilometry. Po práci pokaždé. A pak začal chodil i ráno. Občas jel na kole. Z původně plánovaných dvou týdnů bylo nakonec šest. A já viděla první změny. Vypadal líp a nějaké to kilečko bylo pryč.

Renáta Šťastná: Syn sundal za 15 měsíců vlastní pílí a změnou stravování 26 kilo, jsem na něho pyšná!

Druhý týden v srpnu si domluvil volno, to jezdíme na dovolenou do Želíz na Kokořínsku. A tam jen chodíme a chodíme a Ondra leze po skalách a je to vždycky velmi aktivní týden. Už při návratu domů jsme zaregistrovali, že nám v obci, ve Velkých Přílepech, za ten týden vyrostlo nové workoutové hřiště. Samosebou tam musel zajít a vyzkoušet, co se dá. První návštěvy byly rozkoukávací a fakt na zkoušku. Za pár dní se tam potkal se dvěma kluky, kteří se workoutu věnují už pár let a ukázali Ondrovi základy. A v tom okamžiku cvičení, při kterém využívá váhu svého těla, úplně propadl. Začal opravdově makat, od Ježíška si přál hrazdu a od té doby visel u stropu jak opice, cvičil a cvičil a začal se mi měnit před očima. Měla jsem obavu, aby se nepřetáhnul, aby si neublížil, ale kluci ho navedli, vysvětlili, pomohli. To byla první, celkem zásadní změna v jeho životě.

  • Záhy přišla druhá – změna jídelníčku.

Pětkrát denně jíst – a to v pravidelných časech, to je základ a zásadní rozdíl od dosavadního stravování. Kuřecí a krůtí maso, rýže, vejce, proteiny, ovoce a zelenina, všechno vyvážené a hlavně: začal si vařit sám. Úplně vyřadil sušenky a podobné pitomosti. Když má chuť na sladké, a ta samozřejmě přijde, dá si čokoládu, ale vysokoprocentní, takže jsem měla možnost ochutnat i 99% a řeknu vám, že mě moc nenadchla. Zařadil víc ořechů, ale nesolené, především kešu, para, pekany nebo mandle. Nepočítá si kalorie, ale hlídá váhu zpracovávaných surovin, smaží bez oleje (a to bych bývala nevěřila, jak výborně chutná kuřecí prso jen na sucho na pánvi a trošku podlít vodou, aby se nechytalo, je křehké a zachová si chuť i vůni). Úplně nepostradatelným se pro nás stal pomalý hrnec, v kterém se odehrává většina jídel zeleninou počínaje a svíčkovou konče. Kuře z něj je úplně luxusní. Bez kapky oleje a chutná úplně jinak než upečené v troubě.

  • Ondra začal nově žít v srpnu 2018. Za 15 měsíců sundal vlastní pílí a změnou stravování 26 kilo.
  • Dneska váží při výšce 181 cm 90 kg. Když se ho známí ptají, co drží za dietu, opravuje je, že nedrží dietu, ale prostě žije jinak než dřív. A přitom přijímá všechno, co by tělo přijímat mělo.

Od začátku jsem mu fandila a podporovala ho, jak jen to šlo. Má můj neskonalý obdiv především za disciplínu a systematičnost. Ačkoli jsem chodila pyšná jako páv a při každé pochvale okolí se mi tetelilo srdce blažeností, někde ve skrytu jsem měla obavu, aby to nebyla jen momentální touha po změně. A bála jsem se, aby neustal a nenabral to zase zpátky. Přesvědčil mě, že to myslí vážně. Nikoli slovy, ale činy. Z naší domácnosti úplně zmizely sušenky, brambůrky, tatarka, krabí salát a bonbony všeho druhu. Místo limonád začal pít vodu, přidal zelený čaj a v neposlední řadě čerstvou šťávu z ovoce.

Mám ráda příběhy s dobrým koncem. V tomhle případě se o konci mluvit nedá. Snaha o zhubnutí se změnila v nový životní styl, který kromě úbytku hmotnosti přinesl i další pozitivní změny. Uvědomění si sebe sama a ruku v ruce s tím i zvednuté sebevědomí. Ondra už nechodí se svěšenými rameny a nekouká na svět se skloněnou hlavou. Narovnal záda, vypnul prsa a chodí s hlavou hrdě vztyčenou. Jsem ráda, že jsem součástí toho příběhu. A i když on to nerad slyší, jsem na něj hrdá, že se změnil jen díky svému rozhodnutí, nikdo ho nenutil, nikdo ho nepoučoval. Myslím, že svobodné rozhodnutí je podstatná část úspěchu.

Poznámka redakce

Renáta Šťastná má na svém kontě několik knížek. Nedávno vydané tituly Vzpomínkomat (2017) a Retro/Rrepublika (2018) dokumentují slovem i obrazem dnes tolik oblíbené „retro“ časy. Příležitostně píše také na svoje stránky Šťastná Qenda.

Z archivu aneb přečtěte si také:

Kdybych před dvěma roky nezměnil životní styl, tak je ze mě dnes úplná troska, říká pan Jaroslav, který s aplikací Kalorické tabulky zhubl 42 kg!

redakce
www.kaloricketabulky.cz

5.12.2019 Články, Jak zhubnout

Komentáře

1

Karolína

10.12.2019 10:44

Klobouk dolů před chlapcem, který na sobě dokázal zapracovat a nedopustil, aby se z jeho nadváhy stal celoživotní problém. Věřím, že tou změnou životního stylu to dokázal natrvalo. Ne jako já, hlupačka, která shodila ve 14 letech 12 kilo za 6 týdnů, během dalšího roku 25 přibrala a potácí se mezi plnoštíhlostí a obezitou III.stupně celý život. Kdybych jen bývala tak vytrvalá a hlavně moudřejší jako Ondra !

2

Dara

14.12.2019 17:27

Na těch fotkách jsou data 13.8. 2018 a 10.2. 2019 – to není 15 měsíců.

3

Janek

20.12.2019 09:30

Respekt , borec.

Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani provozovatele blogu.

Přidat komentář

Související články