Rady, které fungují: Postřehy ohledně zdravého hubnutí od ženy, jež dokázala svou váhu snížit pouze změnou jídelníčku. Podívejte se, jak lákavě její nová jídla vypadají!

O své zkušenosti s hubnutím a využitím naší aplikace www.kaloricketabulky.cz se tentokrát podělila paní Zuzana.

Ta začala hubnout až po čtyřicítce, tj. ve věku, kdy hodně žen začíná vlivem hormonální změn nabírat.

Z počáteční váhy 116 kg se po dvou a půl letech dostala na krásných 84 kg. A ve svém snažení pokračuje. „Chtěla bych dodat odvahu začít všem, kdo ještě váhají,“ napsala nám přes facebook příjemná žena, díky které máme v naší facebookové skupině už řadu úžasných a chutných tipů pro vyvážený jídelníček.

Paní Zuzana si moudře nastavila pomalé hubnutí: „Kila na mě nenaskákala také ze dne na den, tak jsem po nich nemohla chtít, aby ze dne na den seskákala,“ vysvětluje a dodává, že i tak se jí už zlepšil dech, astma i alergie. Pochvala padla prý i při kontrole EKG a u ortopeda. Zlepšily se jí i testy na hematologii. „A už přes rok nevím, co je to pálení žáhy nebo únava z přejedení,“ říká radostně žena, kterou tento problém před tím opakovaně trápil.

Pomalu, ale jistě: 116 kg – 95 kg – 85 kg

A protože její přístup doslova nakopl i nás, předáváme zde její poselství pro všechny, kteří se ještě neodhodlali změnit svůj životní styl k lepšímu. Tady jsou její rady a tipy. Sestavili jsme je do strukturovaného seznamu, aby se vám lépe četly. A hlavně realizovaly.

Jde to i bez mučení v posilovně, stačí správně jíst

• V podstatě stačí se naučit jíst, pít a přirozeně se hýbat. Já to vždy přirovnávám k automobilu: Aby auto jelo, potřebuje benzín. Když má benzínu moc, přeteče nádrž. Když je benzínu málo, nejede to. Pokud je benzín nekvalitní, motor se zadírá a musí se často opravovat. Kolikrát se pak auto musí odstavit dřív, než se čekalo. Když však je benzín kvalitní a pravidelně v přiměřených dávkách doplňován, auto funguje bez problémů.
• Stejně tak funguje naše tělo: Potřebujeme energii z jídla, ale stačí jen tolik, abychom se necítili unavení a hladoví. Ale také nesmíme jíst příliš málo, protože tělo se pak bojí, že bude hlad a ukládá si na horší časy i z toho mála, co mu dáme. Když jíme tolik, kolik potřebujeme, tělo nemá tendenci si nic ukládat. Naopak při vyšší námaze rádo sáhne do zásob a tím nám pomáhá hubnout.
• Pokud se odbudeme flákotami z různých fastfoodů a šmakuládami z polotovarů, kterých jsou plné obchody, jen si zadřeme „písty“. Stojí za to odhodit vše, co zavání zbytečně moc tovární výrobou. A nebát se jídelníček ozdravit a odlehčit. Ono to ve finále vyjde i levněji…

Kdo chce, ten si způsob a čas najde. Kdo nechce, najde spoustu výmluv

Pracuji každý den. Sice z domova, ale při práci není čas na nic jiného. Výhodu mám, že jsem z vesnice a plno věcí si vypěstuji sama. Chováme ovce, drůbež. Ale to vše si samozřejmě člověk sežene i v obchodě.

Potřebujete se rozhodnout

Já to dlouho odkládala, neboť můj stav mi nezdál až tak hrozný. Pak přišel šok: viděla jsem fotku z automobilových závodů, kde mě dcera vyfotila zezadu a z boku. Málem mě kleplo. Znala jsem se jen ze zrcadla v koupelně, které milosrdně krylo vše od krku dolů. Pak další šok: před dalšími závody musel můj muž vzít hever a roztáhnout sedačku, jinak bych se do ní nevešla. To byla poslední kapka. Pár dnů před tím mi navíc lékař řekl, že jestli s těmi kily něco neudělám, tak s mojí marodnou kyčlí skončím na vozíku. Ale že na něj nemusím šetřit, protože než odejde kyčel, přijde stejně infarkt… Takže to ve mně uzrálo! Musím to začít řešit!

Moje hříchy a začátky nového života

• Vůbec jsem netušila, jak na to. První, co jsem udělala, bylo, že jsem si prostě jen zmenšila porce. A přestala si kupovat mlsnoty.
• Asi po měsíci mě napadlo vlézt si znovu na váhu. Málem jsem z ní spadla! Pět kilo bylo pryč. A to byl ten správný impuls: To musím zkoušet dál!
• V té době jsem začala prolézat různé články na netu a pomalu zjišťovala, že některé moje zdravotní problémy souvisí nejen s váhou, ale i s životosprávou.
• Sice už tehdy jsem nekupovala polotovary nebo hotovky, ale pořád jsem dost mastila, sladila, sahala po sladkostech a všem možném, i když jsem to vlastně ani nepotřebovala.
• Hlavně jsem se stále cpala uzeninami, po kterých mi sice vždy pálila žáha a bylo divně od žaludku, ale zvyk je zvyk.
• Postupně jsem začala místo mouky bílé kupovat mouku špaldovou, žitnou, ječnou.
• To samé cukr. Bílý jsem darovala kamarádce na zavařování a začali jsme používat třtinový (mají ho dokonce i jako moučkový). Oblíbila si ten z kokosových květů, ten je chuťově super. A když jsou to také jen cukry, tak přece jen lépe stravitelné a chemicky nebělené.
• Stejně tak to proběhlo u rýže. Nakoupili jsme si zásoby obilovin a luštěnin – postupem času jsme pak zjistili, že z nich jde vařit spousta chutných jídel.
• Nadále jsem se vyhýbala zbytečným sladkostem a mlsání, v jídle jsem omezila tuk, sůl a cukry, přestala jsem kupovat salámy – jen šunku a podobně. Prostě nic „mletého“.
• Na váhu jsem se odhodlala vlézt až skoro po půl roce a málem jsem řvala radostí: potvrdilo se mi, to, co jsem tušila podle volného oblečení. Na váze už nebyla třímístná cifra! A podařilo to bezbolestně, stačilo jen přemýšlet o tom, co jím…

Pitný režim a já

Důležité je i správně pít. V jídle přijmeme prý až jeden litr vody. Mělo by tedy stačit vypít minimálně ještě litr a půl až dva, ale zase ne extrémně moc. Tělo si pak přestane ukládat vodu. A i to prý má vliv na hubnutí. Podle mě ano.

Našla jsem cestu, jak zhubnout bez diety a natrvalo

Po cca roce jsem si na nové změny v jídelníčku zvykla natolik, že jsem se přestala bát toho, že mě to bude lákat vrátit se ke starým zvykům.

Když jsem pak zjistila, že mi už nechutná slazená káva a že jsem zvládla Vánoce bez přibrání, strašně se mi ulevilo. A to jsem jedla od všeho něco. Jen ne taková kvanta jako dříve. Dala jsem si i nešizený bramborový salát (jen ne prostě horu, ale jen normální porci). Došlo mi, že to jde a že to je správně.

Po roce už jsem měla 95 kg, šlo to pomalu. Ale necvičila jsem a nehrotila jsem to. Navíc jsem nechtěla, aby mi zůstala povislá kůže, tak jsem raději nechvátala.

Pomalu ale jistě jsem začínala díky různým článkům získávat přehled o zdravé stravě a už jsem byla natolik odhodlaná, že jsem mohla začít řešit i zbytek: vyváženost stravy a pohybu.

Kalorické tabulky

Objevila jsem bezplatnou aplikaci Kalorické tabulky a k nim patřící blog. A začala další etapa. Nejdřív jsem nevěděla, jak aplikaci vůbec používat. Když jsem to pak konečně pochopila, to bylo radosti!

Na jejich blogu jsem si pak našla plno tipů a rad, vybrala si ty, které mi přišly pro moji osobu přínosné a rozjela to jako „profík“!

Každý dobře naplánovaný jídelníček mi dodával sílu jít dál. A každé další kilo dole či úbytek v pase, byl jak akcelerátor.

Moje pohybové aktivity

Rozhodla jsem se, že kašlu na fitko. Stojí to peníze a v mém případě i čas. Na vesnici se totiž takové zbytečnosti nevedou, tady se maká. A právě to mě nakoplo. Výsledkem bádání bylo to, co používám úspěšně dodnes:

• Procházky, které většina z nás miluje, jsem zrychlila. Žádné hlemýždí tempo, ale hezky svižná chůze.
• Do lesa a do polí jsem si pořídila trekingové hole – spálí se  víc kalorií – prý.
• Na výletech jsme se naučili nechat auto někde na parkovišti a okolní turistické cíle oběhat po svých. Nepopojíždět. A když už někde narazíme na rozhlednu,  jdeme pěkně nahoru (dřív jsme okukovali jen zezdola).
• Také jsem se naučila naplánovat si doma práce tak, aby z nich byl nadupaný blok –  od půl hodiny výše. Začnu vařením, pak hned nádobí, u toho na místě přešlapovat, naváže žehlení a při něm pro každý kousek ke stolku, vyžehlit a zase pěkně s každým kouskem přes celý obývák ke stolu. To samé venku. Domácnost a zahrada se staly moji osobní posilovnou.

Úspěchy a nový radostný život

• Kompletně jsem vyměnila šatník, po hříšcích v jídelníčku se mi nestýská, přestala jsem nejen kouřit, ale i popíjet oblíbené pivko či víno. To si dám jen na svátky nebo na oslavě… Nechybí mi to.
• Sladké už skoro nemusím. A pokud mě chytne mlsná, tak mám po ruce doma napečené sušenky. Stačí pár kousků ke kafi a je zase na čas od chuti na sladké klid.
• Vyházela jsem dochucovadla, nepiju sladké limonády. Když už chci něco ochuceného, máme domácí sirup. Nebo jen ovoním vodu mátou, citronem, ovocem… vychlazené je to lepší než všechny limonády světa.

Velmi osobní rada na závěr

Nejdůležitější opravdu jen chtít začít. Ne pro druhé, ale pro sebe a své zdraví. A nic neuspěchat. Honba za dokonalým jídelníčkem spíš na začátku odradí. Stačí si dávat menší porce a nedojídat se sladkým či smaženými brambůrky. Uvidíte, že časem přijdete na chuť i tomu hlídání složení stravy.

Detailně rozepsaný příběh paní Zuzany a také její recepty k fotografiím najdete v uzavřené skupině Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými tabulkami, kterou jsme vytvořili pro naše uživatele. Naleznete tam nejen konkrétní tipy na hubnutí, ale také spřízněné duše. Příspěvky, které tam budete zveřejňovat, uvidí jen členové této skupiny. Věříme, že toto relativní soukromí vám přijde vhod.

Ing. Macáková Marcela

Studium na VŠCHT ji inspirovalo k zájmu o výživu a zdravý životní styl. Po promoci (1993) psala na toto téma pro řadu časopisů – Vlasta, Fit styl, Longevity, Moje zdraví, aj. Vedle blogu Kalorických tabulek, kde pracuje jako editorka a správce facebooku, provozuje již téměř dvacet let vlastní webík www.aerobic.cz. Tam si přijdou na své všichni, které baví jakékoliv skupinové cvičení (aerobik, jóga, pilates…)

31.7.2018 Ing. Macáková Marcela Články, Jak zhubnout