Veronika Hanzlíková: Je důležité, aby to, co jíme, bylo kvalitní, ale zároveň je potřeba jíst s volností!

Veronika Hanzlíková je další zajímavou osobností, která se k výživovému poradenství dostala přes své vlastní problémy.

Jak sama říká, nezůstalo však jen u pouhého sestavování plnohodnotných jídelníčků, ale pomocí pohybu a alternativních přístupů se snaží naladit své klienty do pohody a naučit je vést rámci možností harmonický život.

Veronika Hanzlíková

Veronika Hanzlíková

Pojďme začít klasickým výživovým základem. Vystudovala jste Fakultu potravinářské a biochemické technologie na VŠCHT, máte kurz výživového poradenství akreditovaný MŠMT. Jak díky těmto znalostem pohlížíte na současné výživové trendy? Předpokládám, že vám studia pomohla pochopit souvislosti, v kterých řada často tápe.
Jsem hodně zaměřená na přirozené a k člověku i k přírodě šetrné alternativní postupy. Moje vzdělání v potravinářství a biochemii mi však dává trošku nadhled nad trendy, že všechna éčka jsou škodlivá nebo že bílá mouka je největší výživové zlo. Vím prostě, že některé procesy potravinářského průmyslu jsou z hlediska zdravotní bezpečnosti nutné, včetně používání aditiv, i to, že například bílá mouka není jediným viníkem vzrůstajícího množství civilizačních chorob.

  • Když se koukneme na zoubek éčkům, tak samozřejmě i já v obchodě vybírám takové potraviny, které jich mají co nejmíň, ale současně se neděsím těch, která jsou přírodní nebo alespoň na přírodním základě.

Mezi aditiva totiž patří i vitamíny (najdete je pod názvy například kyselina askorbová, riboflavin, pyridoxin, betakaroten aj.) nebo i látky, které sice nezní přírodně, ale nejsou nic, co by příroda sama neznala. Například éčka jako jsou uhličitany vápenaté, kapsanthin, nisin, guma guar aj.

Proto se na všechny výživové i jiné trendy dívám tzv. selským rozumem. Když se mi něco z nich líbí a rezonuje to s mým nastavením i třeba chutí, ráda se inspiruji jak nízkosacharidovým jídelníčkem tak třeba i makrobiotikou.

Základem však je jíst a vařit ze základních potravin, jíst málo zpracovávaného cukru (bílý cukr, sladidla, fruktózové a jiné sirupy) a míň výrobků z bílé mouky a lepku. A když už kupujeme nějakým způsobem zpracované potraviny, tak je potřeba číst etikety.

  • Například i u jogurtu a smetany je potřeba číst složení. Objevila jsem zakysanou smetanu, která obsahuje úplně zbytečně bramborový škrob. Proč kupovat něco s přídavkem aditiva, když se dá koupit zakysaná smetana čistá?

Proč si kupovat 80 % šunku s plno přídatnými látkami a vodou, když prakticky za stejnou cenu koupíme šunku s 95 % masa? Prostě stačí se podívat na složení a etiketu výrobku a u průmyslově zpracovaných potravin si vybrat kvalitnější variantu.

S použitím selského rozumu pak nemusíte mít vystudované ani potravinářství, ani nic dalšího. Prostě volte základní potraviny a co nejmíň těch průmyslově zpracovaných –  a když už přece jen sáhnete po nich, tak berte ty, co mají nejjednodušší složení.

Většina z nás se snaží dobře jíst, abychom udržovali naše tělo ve zdraví. Není to však vždy jen o tom jídelníčku. Vy sama jste kdysi volání svého těla a duše o pomoc dlouho ignorovala, protože jste netušila – jako řada z nás, že právě to se skrývá za zdravotními problémy, jež vás sužovaly. Dnes pohlížíte díky těmto zkušenostem na životy ostatních úplně jinak. Dalo by se nějak ve stručnosti říct, že by si lidé měli všímat, aby postřehli co nejdříve, co jim chce tělo říct?
Použiji přirovnání k autu. Když vyjedeme z garáže a něco nám klepe v motoru, hned přemýšlíme, kde může být problém a jestli ovlivní chod našeho auta a zda dojedeme v pořádku tam, kam potřebujeme. Případně rovnou nebo co nejdřív zajedeme do autoservisu a závadu řešíme.

Jenže, když „klepe něco v našem těle“ jsme schopní to dlouhodobě přehlížet. Ty signály bývají zprvu drobné a nijak neohrožují náš pocit bezpečnosti nebo zdraví. Proto je potřeba se nad těmi drobnými signály zamýšlet co nejdřív, i když samozřejmě nemůžeme sklouznout k hypochondrii.

Zase asi dám příklad. Když nám každý týden teče z nosu krev, asi by bylo fajn po nějaké době zajít na ORL. Když budeme mít opakované angíny, měli bychom se pokusit rozluštit jejich příčinu: Jestli ty problémy souvisí s naší psychikou, energetickým oslabením orgánů (čínská medicína například tvrdí, že v obou případech může jít o slabou energii ledvin nebo sleziny) nebo se špatným životním stylem, např. z nadměrného stresu z práce nebo špatné rodinné situace.

  • V tom případě už je potřeba řešit nejen tu krev z nosu nebo samotnou angínu, ale celkový životní a zdravotní stav. Tělo volá minimálně o pozornost a péči alespoň takovou, jakou dáváme svému autu.

Nebo ještě jeden příklad – když jsem si vymkla kotník (vlastní nepozorností), vnímala jsem, že to byl signál, abych se zastavila a trochu přibrzdila. Najednou jsem nemohla spěchat a musela počkat, až se kotník dohojí. Dokonce jsem tehdy dostala i dlahu a fakt jsem se moc honit nemohla. Velmi mi tohle zastavení v podobě nehody pomohlo. Prostě a jednoduše, nemoci ani nehody nejsou náhody.

Zaujal mě váš postřeh, jenž máte uvedený na vašich stránkách, že svědomitost není pro zdraví úplně ta nejlepší vlastnost. Našla jste už nějaký kompromis, jenž by vám pomáhal odvádět svou práci dobře, ale zároveň se u toho neničit? A co byste poradila všem, kteří jsou na tom podobně a cítí se opravdu pod velkým tlakem, třeba i v oblasti životosprávy?
Za ta léta, co jsem pochopila, že tahle vlastnost mi taky trochu ubližuje, jsem se naučila s tím už pracovat a být k sobě laskavější. Snažím se být na sebe hodná. A když nestihnu včas udělat svoji práci nebo to, co jsem si naplánovala, umím nad tím mávnout rukou a nechat tomu volnější průběh.

Platí to i ve výživě. Proto jsem svůj pohled na jídlo a potraviny nazvala Vědomou výživou. Shrnula bych to asi takhle: Je důležité dbát, aby to, co jíme, bylo kvalitní a abychom minimálně z 80 % jedli to „správné“. Zároveň ale je potřeba jíst s „volností“. Tedy jíst to, co máme rádi, připravovat si jídlo v rámci možností co nejzdravější, ale nebát si občas dát něco, co oficiálně do zdravého jídelníčku nepatří.

  • S oblibou svým klientům říkám to, co jsem kdysi četla v rozhovoru s mojí oblíbenou autorkou a odbornicí na výživu, Margit Slimákovou: „S nechutí snězená pohanka může být horší než hranolky.“

Záleží samozřejmě, jak často ty hranolky jíme a jestli to, že nám nechutná pohanka je jen výmluva, že nechceme jíst zdravěji, anebo nám ta pohanka skutečně nechutná, ale umíme ji i ty hranolky nahradit jinou základní a přitom kvalitní potravinou.

Zastáváte sympatický názor, že za své zdraví je odpovědný každý sám. Dopracovala jste se k němu celkem po strastiplné cestě, nicméně dnes můžete i díky tomu radit ostatním Navíc máte na výživu, jež hraje v životě člověka důležitou roli, příslušná odborná vzdělání. Co by vás podle měl člověk, jež se rozhodl začít nový život, udělat? Pokud má být změna udržitelné, nejde zřejmě ze dne na den obrátit svůj život o 180 stupňů. Jak by měly vypadat první kroky a kdy a jaké přidávat další?

Každý z nás by se měl při své změně pustit do postupných krůčků a začít tím, co je pro něj nejvíc akutní nebo zvládnutelné. Někdo tak může zařadit nejdřív víc pohyb, kterého má většina z nás málo, jiný právě postupné zlepšování svého jídla, nebo svojí psychiky.

  • Tady je důležité to slůvko POSTUPNĚ.

Takže když se dopravujeme do práce autem a pak tam jen sedíme, asi nemůžeme začít hned běhat maraton, ale třeba začneme chodit všude po schodech (namísto ježdění výtahem) a po práci si zajdeme ráznou chůzí na půlhodinovou procházku.

To samé platí i o jídlu. Zaujalo vás paleo nebo třeba makrobiotika? Tak svůj jídelníček neměňte ze dne na den, pokud už o tom stylu nemáte víc nastudovaného a vyzkoušeného. Postupně si ho ale zkoušejte a osahejte.

Zařazujte zajímavé potraviny, zkoušejte a inspirujte se novými recepty, ale neudělejte si z toho ihned „dogma“ a jediný správný výživový styl. Možná po pár týdnech zjistíte, že potřebujete trochu něco jiného anebo si řeknete: „Paráda, to mi dělá dobře. Tak já toho vyzkouším ještě víc.“

Ve své praxi využíváte cviky z čchi-kungu, jógy, shiatsu, ale také alternativní metody jako EFT, hooponopono a poznatky z tradiční čínské medicíny. Který z těchto způsobů vás nejvíce učaroval a proč?

Všechno má něco, co obohatilo můj život i zdravotní stav, nicméně vypíchnula bych Faster EFT a celkově systém z tradiční čínské medicíny, od zdravotního cvičení čchi-kungu přes stravu podle pěti elementů až po akupunkturu.

  • Cvičením čchi-kungu jsem schopná svému tělu pomoc od bolesti zad i únavy. A když cvičím pravidelně, mám úplně jinou energii a ani nepotřebuju tak často „nakopnout“ akupunkturou.

A Faster EFT? To mi vysloveně změnilo život. Moje koučka mě naučila, jak ho používat i sama pro sebe, nejen pod jejím vedením. Takže si „ťukám“ všechno a třeba i několikrát za den. Používá se ťukání na akupunkturní body, kterými se dají zpracovat nejrůznější emoce, ale i bolesti, strachy a mnoho dalšího. S ťukáním zvládám i mnohem lépe syndrom dráždivého tračníku, běžné denní problémy i zlepšení stavů spojených s ulcerózní kolitidou nebo jinými zdravotními obtížemi.

„Ťukání“ je něco geniálně jednoduchého a umí zlepšit život na všech frontách. Proto jsem ho začala učit používat v běžném životě i svoje klienty.

V souvislosti se vším, co se zde bylo řečeno, mě napadá, že řada lidí v dnešní době vyhledává informace na internetu a dychtivě se pouští do zkoušení všeho, co by jim zdánlivě mohlo pomoci. Často pak neuspějí, případně si dokonce své stavy zhorší. Co byste poradila všem moderním uživatelům internetu? Je nějaké měřítko, podle kterého se dá posoudit věrohodnost nalezené informace? A stejná otázka by vlastně mohla zaznít i na věrohodnost odborníka, kterému bychom se chtěli se svým problémem svěřit. Jak zkrátka nenaletět šarlatánům, kteří jen z lidí tahají peníze.

Tady platí asi opět jednoduchá rada: „Používejte selský rozum!“ Pokud se vám bude zdát něco senzačního, přitaženého za vlasy nebo pochybujete, ať už o nějakém tvrzení nebo poradci či rádoby odborníkovi, ověřte si informace z dalších zdrojů nebo hledejte dál, a věřte především svojí intuici.

Použiji zase příklad z oblasti stravy. Cítíte, že lepek by mohlo být to, co vám škodí? Zkonzultujte to se svým lékařem a pak ho zkuste vysadit nebo snížit jeho množství v jídelníčku a uvidíte, co na to vaše tělo. Pokud ale cítíte, že lepek není váš problém a trochu se s ním jako se strašákem přehání, asi to není vaše cesta a zaměřte se na něco jiného, u čeho cítíte, že by mohlo zhoršovat vaše zdraví.

U alternativních poradců, terapeutů nebo i výživářů vnímám jako velký problém to, že někteří tvrdí, že jen ta jejich rada, terapie, výživový směr je jediný správný. Ale to nikdy nemůže být pravda. Existuje tolik správných řešení jako je lidí na téhle planetě.

A od koho nebo čeho vezměte vyloženě nohy na ramena? Od těch, kteří tvrdí, že máte vysadit všechny léky, které užíváte, protože to oni vám jedině pomůžou. Nebo od poradců, kteří slibují zázračné uzdravení, případně vás straší něčím, že se něco stane s vámi nebo vašim zdravím, když neuděláte to, co vám radí oni.

Děkujeme za rozhovor

úvodní foto: Gabriela Pausa

Kontakt na odborníka:

Ing. Macáková Marcela

Studium na VŠCHT ji inspirovalo k zájmu o výživu a zdravý životní styl. Po promoci (1993) psala na toto téma pro řadu časopisů – Vlasta, Fit styl, Longevity, Moje zdraví, aj. Vedle blogu Kalorických tabulek, kde pracuje jako editorka a správce facebooku, provozuje již téměř dvacet let vlastní webík www.aerobic.cz. Tam si přijdou na své všichni, které baví jakékoliv skupinové cvičení (aerobik, jóga, pilates…)

Přidat komentář

Související články