Jak skladovat zeleninu v bytě
Ne každý z nás má chatu nebo sklípek u domu.
A přesto by si chtěl uchovat v bytě kořenovou zeleninu nebo brambory. Jak na to?
Obaly na potraviny včera, dnes a zítra. Kam s nimi?
Historie obalů je stará jako lidstvo samo.
Oproti současnosti se však ty tehdejší vyznačovaly jedním podstatným rozdílem…
Proč se vlastně potraviny balí?
Představuji si to asi takto: nějaký ten neandrtálec se vydal do lesa na maliny, jahody, ostružiny nebo podobné lesní plody. Když si dostatečně narval bříško, od neustálého hladu zakrnělé, napadlo ho něco málo přinést domů.
A tak se rozhlédl kolem sebe, v čem by pár těch plodů mohl odnést. Velký lopuch mu přišel jako dobrý nápad – a ejhle! byl vynalezen první obal na potraviny na světě.
Takže první důvod balení potravin je zřejmý – díky nim se daly potraviny přenášet z místa na místo, a později tak vznikl i výměnný obchod, kdy se potraviny vozily z jedné říše do druhé a směňovaly za jiné plodiny.
- Dalším důvodem je skutečnost, že ve správných obalech různé druhy potravin déle vydrží. Jablka v dřevěných bedýnkách, chleba v bavlněné utěrce atd.
Postupem času získaly obaly ještě jednu funkci – informační a estetickou. Obal měl přilákat v obchodě kupujícího, a text pak nabídnout potřebné údaje o tom, co obal skrývá.
Jaké materiály se používaly na obaly dříve a nyní?
Zde najdeme právě onen v úvodu zmíněný rozdíl. Dříve se totiž používaly přírodní obaly – tedy většinou to, co lidé našli v přírodě. Měchy ze zvířecích orgánů, vydlabané dýně a tykve, spletené rákosí nebo trávy, slaměné košíky, skořápky, vydlabané dřevo, případně kožešiny a z nich vyrobené vaky a pytle, mořské národy mohly použít lastury.
- Všechny přírodní obaly mají jednu společnou vlastnost – v přírodě nepřekážejí a rychle se rozloží.
Před zhruba 12 000 lety vznikaly díky hrnčířství první hliněné a keramické nádoby na uchovávání a přenos potravin. Ostatně i z doby „nedávno minulé“, tedy antického Řecka, známe amfory jakožto úložiště vína, olivového oleje, zrní, ryb, mouky a dalších.
- První doložený papírový obal, vyrobený z kůry moruše, vyrobili v Číně před 2300 lety. Trvalo však docela dlouho, než byly v Anglii roku 1844 vyrobeny první papírové sáčky.
Následovalo využívání látek a bavlny, nadále samozřejmě dřeva, s rozvojem dovednosti zpracování kovů pak vznikaly i kovové schránky. První kovové plechovky pak použil v roce 1810 ve Francii pařížský kuchař a cukrář Nicholas Appert, když dostal od Napoleona rozkaz, aby jídlo pro vojáky déle vydrželo. Tak pan Appert objevil i zavařování.
Hliníkové fólie se objevily poprvé roku 1910 a hliníkové krabičky a plechovky v 50. letech minulého století. Před 3 500 lety rovněž začalo být pro potraviny využíváno sklo.
A konečně naše oblíbené plasty! Představte si, že první PET obal (jak jej známe dnes) se rozšířil až koncem sedmdesátých let minulého století.
Současný problém s obaly
Jak jsme si již řekli, přírodní věci se v přírodě rozloží ekologicky a rychle. Třeba slupky z ovoce se rozloží do půl roku, přičemž dále slouží jako potrava nebo hnojivo. Papír se rozloží za čtyři měsíce, vlněná látka za rok a půl.
- Oproti tomu papírová krabice od mléka se rozkládá sedm let, plechovka patnáct, igelitový sáček nebo taška 25 let, plastový kelímek 70 let a PET nebo tetra-pak s hliníkovou fólií kolem sta let.
Různé materiály se dají recyklovat – sklo, plast, papírové krabice, ale v určitou dobu, obzvláště v asijských zemích, se používaly obaly ve zbytečně nadměrném množství, a navíc jednorázově. Plastové obaly používají výrobci a distributoři potravin často i v situacích, kde je jejich použití úplně zbytečné.
Ostatně je dokázáno, že většina plastů v mořích pochází právě z asijských, resp. afrických řek, Evropa se na tomto znečištění podílí necelým procentem.
- Kdosi mi vyprávěl historku, jak si z Asie přivezli sušenky, zabalené v plastovém obalu. Uvnitř se nacházel další obal a nakonec i každá sušenka samotná měla vlastní obal. Případně v našich supermarketech najdete již oloupané banány a – zabalené ve folii.
Právě proto se dnes vedou snahy jak o recyklovatelnost obalů (se snahou vrátit se ke sklu, jež lze využívat donekonečna), tak o jejich rychlejší rozklad. Například sáčky z polymeru polyvinyl alkoholu (PVOH) se dají rozpustit ve vodě nebo se materiál rozkládá v kompostovacím prostředí na látky, které se v přírodě přirozeně vyskytují. Doba rozkladu je maximálně rok.
Různé firmy v současnosti také využívá dřevěné bedýnky nebo z kartonu na převoz potravin. V zahraničí (a postupně už i u nás) se staly novinkou bezobalové obchody. Spotřebitelé si sem sami přinesou vlastní skleněné nádoby, plechovky či uzavírací misky.
Obaly nejen jako memorabilie
Obaly však nemusíme brát hned tak tragicky. Mnozí sběratelé v nich vidí cennou estetickou hodnotu a probíhají mnohé burzy obalů z různých materiálů (a od 19. století i s obrázky).
Vinaři a výrobci pálenek pak vědí svoje, jak chuti jejich destilátů a nápojů prospívají sudy již použité a s nezaměnitelným aroma.
- A kdo z vás ještě pamatuje kornouty? Měl jsem to štěstí, že u prababičky na vesnici jiná prababička nedala na kornouty z papíru či novin ani v moderní době dopustit, a tak mi oříšky sypala do nich. Když jsme v prosinci 1989 mohli svobodně vyrazit do Vídně, potěšilo mne, že pro pečené kaštany zde kornouty také používají.
V nejednom pražském bistru pak najdeme z nostalgie retro obaly nejen ze 70. let minulého století – krabici prášku na praní Namo, kostku Smetolu, krabičku od rostlinného másla Juno, plechovku od krevní tučnice, plechovky od indického nebo gruzínského čaje, žitné kávy Včela, obal od sušenek Kavona, sáček pudingového prášku Amyl, papírovou krabičku od bombiček k sifonu, mléko v pytlíku, tavený sýr Rex, sýr Moravia, sušené podmáslí Lakton, zmrazené jahody, dort Polárka, Gala řezy, Letní směs dropsů v plechovce…
Pamatujete? A jak s dnešními obaly zacházíte vy? A v čem doma potraviny nejčastěji skladujete? Děkujeme za komentáře a nápady.
Jan Lipšanský
Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.
