Obaly na potraviny včera, dnes a zítra. Kam s nimi?

Historie obalů je stará jako lidstvo samo.

Oproti současnosti se však ty tehdejší vyznačovaly jedním podstatným rozdílem...

Proč se vlastně potraviny balí?

Představuji si to asi takto: nějaký ten neandrtálec se vydal do lesa na maliny, jahody, ostružiny nebo podobné lesní plody. Když si dostatečně narval bříško, od neustálého hladu zakrnělé, napadlo ho něco málo přinést domů.

A tak se rozhlédl kolem sebe, v čem by pár těch plodů mohl odnést. Velký lopuch mu přišel jako dobrý nápad – a ejhle! byl vynalezen první obal na potraviny na světě.

Takže první důvod balení potravin je zřejmý – díky nim se daly potraviny přenášet z místa na místo, a později tak vznikl i výměnný obchod, kdy se potraviny vozily z jedné říše do druhé a směňovaly za jiné plodiny.

  • Dalším důvodem je skutečnost, že ve správných obalech různé druhy potravin déle vydrží. Jablka v dřevěných bedýnkách, chleba v bavlněné utěrce atd.

Postupem času získaly obaly ještě jednu funkci – informační a estetickou. Obal měl přilákat v obchodě kupujícího, a text pak nabídnout potřebné údaje o tom, co obal skrývá.

Jaké materiály se používaly na obaly dříve a nyní?

Zde najdeme právě onen v úvodu zmíněný rozdíl. Dříve se totiž používaly přírodní obaly – tedy většinou to, co lidé našli v přírodě. Měchy ze zvířecích orgánů, vydlabané dýně a tykve, spletené rákosí nebo trávy, slaměné košíky, skořápky, vydlabané dřevo, případně kožešiny a z nich vyrobené vaky a pytle, mořské národy mohly použít lastury.

  • Všechny přírodní obaly mají jednu společnou vlastnost – v přírodě nepřekážejí a rychle se rozloží.

Před zhruba 12 000 lety vznikaly díky hrnčířství první hliněné a keramické nádoby na uchovávání a přenos potravin. Ostatně i z doby „nedávno minulé“, tedy antického Řecka, známe amfory jakožto úložiště vína, olivového oleje, zrní, ryb, mouky a dalších.

  • První doložený papírový obal, vyrobený z kůry moruše, vyrobili v Číně před 2300 lety. Trvalo však docela dlouho, než byly v Anglii roku 1844 vyrobeny první papírové sáčky.

Následovalo využívání látek a bavlny, nadále samozřejmě dřeva, s rozvojem dovednosti zpracování kovů pak vznikaly i kovové schránky. První kovové plechovky pak použil v roce 1810 ve Francii pařížský kuchař a cukrář Nicholas Appert, když dostal od Napoleona rozkaz, aby jídlo pro vojáky déle vydrželo. Tak pan Appert objevil i zavařování.

Hliníkové fólie se objevily poprvé roku 1910 a hliníkové krabičky a plechovky v 50. letech minulého století. Před 3 500 lety rovněž začalo být pro potraviny využíváno sklo.

A konečně naše oblíbené plasty! Představte si, že první PET obal (jak jej známe dnes) se rozšířil až koncem sedmdesátých let minulého století.

Současný problém s obaly

Jak jsme si již řekli, přírodní věci se v přírodě rozloží ekologicky a rychle. Třeba slupky z ovoce se rozloží do půl roku, přičemž dále slouží jako potrava nebo hnojivo. Papír se rozloží za čtyři měsíce, vlněná látka za rok a půl.

  • Oproti tomu papírová krabice od mléka se rozkládá sedm let, plechovka patnáct, igelitový sáček nebo taška 25 let, plastový kelímek 70 let a PET nebo tetra-pak s hliníkovou fólií kolem sta let.

Různé materiály se dají recyklovat – sklo, plast, papírové krabice, ale v určitou dobu, obzvláště v asijských zemích, se používaly obaly ve zbytečně nadměrném množství, a navíc jednorázově. Plastové obaly používají výrobci a distributoři potravin často i v situacích, kde je jejich použití úplně zbytečné.

Ostatně je dokázáno, že většina plastů v mořích pochází právě z asijských, resp. afrických řek, Evropa se na tomto znečištění podílí necelým procentem.

  • Kdosi mi vyprávěl historku, jak si z Asie přivezli sušenky, zabalené v plastovém obalu. Uvnitř se nacházel další obal a nakonec i každá sušenka samotná měla vlastní obal. Případně v našich supermarketech najdete již oloupané banány a – zabalené ve folii.

Právě proto se dnes vedou snahy jak o recyklovatelnost obalů (se snahou vrátit se ke sklu, jež lze využívat donekonečna), tak o jejich rychlejší rozklad. Například sáčky z polymeru polyvinyl alkoholu (PVOH) se dají rozpustit ve vodě nebo se materiál rozkládá v kompostovacím prostředí na látky, které se v přírodě přirozeně vyskytují. Doba rozkladu je maximálně rok.

Různé firmy v současnosti také využívá dřevěné bedýnky nebo z kartonu na převoz potravin. V zahraničí (a postupně už i u nás) se staly novinkou bezobalové obchody. Spotřebitelé si sem sami přinesou vlastní skleněné nádoby, plechovky či uzavírací misky.

Obaly nejen jako memorabilie

Obaly však nemusíme brát hned tak tragicky. Mnozí sběratelé v nich vidí cennou estetickou hodnotu a probíhají mnohé burzy obalů z různých materiálů (a od 19. století i s obrázky).

Vinaři a výrobci pálenek pak vědí svoje, jak chuti jejich destilátů a nápojů prospívají sudy již použité a s nezaměnitelným aroma.

  • A kdo z vás ještě pamatuje kornouty? Měl jsem to štěstí, že u prababičky na vesnici jiná prababička nedala na kornouty z papíru či novin ani v moderní době dopustit, a tak mi oříšky sypala do nich. Když jsme v prosinci 1989 mohli svobodně vyrazit do Vídně, potěšilo mne, že pro pečené kaštany zde kornouty také používají.

V nejednom pražském bistru pak najdeme z nostalgie retro obaly nejen ze 70. let minulého století – krabici prášku na praní Namo, kostku Smetolu, krabičku od rostlinného másla Juno, plechovku od krevní tučnice, plechovky od indického nebo gruzínského čaje, žitné kávy Včela, obal od sušenek Kavona, sáček pudingového prášku Amyl, papírovou krabičku od bombiček k sifonu, mléko v pytlíku, tavený sýr Rex, sýr Moravia, sušené podmáslí Lakton, zmrazené jahody, dort Polárka, Gala řezy, Letní směs dropsů v plechovce…

Pamatujete? A jak s dnešními obaly zacházíte vy? A v čem doma potraviny nejčastěji skladujete? Děkujeme za komentáře a nápady.

Jan Lipšanský

Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.

Komentáře

1

Zuzana
26.10.2018 11.49

U nás asi tak:
U nás nemám problém, aby mi prodavačky daly vážené potraviny do mnou přinesených obalů. Máme na výběr na pečivo a pod i papírové sáčky, u nás v konzumu do papírových sáčků dávají dokonce vše, krom např. šunky apod. Ale na tu si nosím froté ubrousek a to už pak v papírovém sáčku takto zabalené donesu v pohodě, papírové sáčky jdou ještě použít i opakovaně, hlavně ty od pečiva či citronů a pomerančů…
Doma máme vše převážně ve skleněných obalech, v obchodě vyjde pětilitrová sklenice o dost levnějš, než stejně objemováplastová… Víčka buď kovová nebo na několika sklenicích silně těsnící plastová – ale mám je plno let a plno let je ještě mít budu.
Sušené bylinky nechávám volně viset v papírových sáčcích – ještě se mi nestalo, aby zplesnivěly nebo se nějak znehodnotily…
Nejde ani tak o cílené počínání, jako spíš věci okoukané od babiček a maminky… Prostě se bez plastů obešly ony, proč ne my? A jde to… Nehledě na to, že třeba potravinové „breberky“ se dostanou k potrvinám klidně i zkrz plast… ale zkrz sklo se jim to zatím nepovedlo a na vesnici toto nebezepčí hrozí pořád: domky blízko sebe, někdo otevře okénko od špajzu a „breberky“ frrr hledat nový rajon…
Každý první pátek v měsíci probíhá v naší vesnici svoz plastů (každá domácnost je vyndá v plastových pytlích před vrata a auto to posbírá…
Měsíc co měsíc vídám skoro u všech v obci dva a více pytlů, málokde jen jeden…
My máme problém zaplnit jeden za čtvrt roku, a to ještě nebývá plný a je v něm poctivě úplně vše, včetně cívek od nití, které bohužel ke své práci prostě potřebuji ty na větší plastové cívce, jiné použít nemohu, ohrozila bych kvalitu a pevnost stehů…
Už se i stalo, že nás nějaký dobrák udak jen proto, že produkujeme málo odpadu (jak ty plasty, tak směsný) a že je jistě pálíme nebo někde zahrabáváme po pozemku… To udání bylo již několikrát, ale máme svědomí čisté: třídíme hodně poctivě, co jde dátna kompost, jde ta… plasty do pytle, papír – ten nevoskovaný spálit, ten ostatní do kontejneru, to samé sklo a další, takže do popelnice toho opravdu moc nezbyde…
Jinak: když jsme na závodech či jiné akci, vozíme si jídlo svoje a i svoje hrnky – nikde neměli probém udělat nám kávu či čaj do námi donesených hrnků…
Když už si někde chceme dát něco na místě: nosíme si svůj talíř – opět, nikdy nebyl problém nedat nám kus kuřete nebo guláš na naše nádobí… důvod? Nějak by mi to kuře z plastového tácku nechutnalo 🙂
A koukala jsem, že přibývá lidí, kteří to tak dělají…
Líbí se mi třeba i automaty na kávu, kde máte na výběr zda do kelímku nebo do donesené nádoby (vozíme v autě permanentně dva porcelánové termohrnky, už mockrát se hodily).
Igelitové tašky nekupujeme, máme několik tašek doma ušitých a pár textilních koupených, když už něco musí jít do igeliťáku – podle situace ho ještě několikrát použiju, pak jde tam, kam patří – do plastů.
Taková perlička: před pár lety jsme v nouzi koupili igelitku – dodnes ji nosím složenou v batohu pro případ podobné nuze 😀
Už ani není poznat, kde bbyla koupená, jak se barva odrolila používáním, ale plast drží – tak nevidím důvod ji vyřadit z pprovozu, když už ji k nám osud zavál 😀
Naučila jsme se využívat různé kelímky – máme velkou zahradu, rok co rok je potřeba plno sazenic – tak se ty od jogurtů hodí od všech velikostí, z petek děláme zábrany proti slimákům (u nás je i problém nastřádat dostatek petek pro všechny rostliny, používáme opakovaně…)
Kelímky od půlkilových jogurtů jsou super do mrazáku na vývar a zbytky omáček, neb co kelímek – to jeden – dva talíře (podle typu potraviny), lze užívat opakovaně, dokud nepopraskají, pak teprve jdou doplastů…
Plno petlahví a kelímků lze využít i jako polotovar na výrobu dalších věcí – když si s tím člověk pohraje, vznikají věci, o které je dokonce zájem i od lidí nejen v rodině,ale i u dalších…
Je plno možností, jak se naučit omezit používat plasty a plno možností, jak využít ty, které člověk z nějakých důvodů přeci jen koupí…
Ale je to o jednotlivcích – když by každý začal u sebe a své rodiny, šlo by to… ale co vidím na záběrech z moří a i jinde – nevím, zda už není pozdě… i když: pozdě není nikdy…
Za sebe mohu říci, že sklo a papír mi přijdou daleko praktičtější a i hezčí…

2

Ing. Macáková Marcela
27.10.2018 21.38

Zuzanko, moc děkujeme za inspirativní komentář a přejeme, ať se daří a sousedé nezlobí 🙂

Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani provozovatele blogu.

Přidat komentář

Související články