Pět rad, jak běhat v létě a neuškodit si
Nejkrásnější a nejteplejší období roku je v plném proudu. Že je to spíš na bazén nebo se položit na pláž?
Ale i běhat se dá po celý rok, jenom tak zůstaneme v kondici, která se pak neztratí.
Chodit, či jezdit na nákupy? Nebo si je nechat vozit domů?
Každá činnost má svá pro a proti. A nejinak je tomu s nákupy.
V Číně existují supermarkety, do nichž vjedete autem a podobně jako u McDrive nemusíte vystoupit ven, jen se natáhnete z okénka, vezmete zboží, načtete jeho kód na čtečku, potraviny hodíte třeba na zadní sedadlo a u výjezdu jen odevzdáte čtečku a součet zaplatíte.
U nás zatím podobnou vymoženost nemáme – možná proto, že ne každý by všechny položky nákupu tou čtečkou projel a některé by se pokusil zatajit. A tak musíme vycházet z toho, co máme – hypermarketů, supermarketů a malých krámků včetně vietnamských večerek. A v podstatě ze tří možností, jakým způsobem nákupy v nich provozovat. Věřte nebo ne, i na tuto skutečnost lze pohlížet „kalorickýma“ očima.
Když jdeme na nákup pěšky
Bydlíme přes rokli od supermarketu. Pěšky je to asi sedm set metrů. A tak není problém vyrazit na nákup, nakoupit a jít pěšky přes sídliště a lesíkem zase zpět. Je to prima procházka.
- Proto nás často překvapí někteří lidé z vedlejších vchodů, kteří sednou do auta, objedou celé sídliště a dojedou k supermarketu ve stejnou dobu jako my. Samozřejmě by tuto činnost člověk pochopil, kdyby šlo o velké víkendové nákupy.
Ale oni se pak vrátí, zaparkují na chodníku u vchodu, vyhodí blinkry, a jednu tašku jdou odnést domů…
Negativa nákupu pěšky tedy máme. Nehodí se na velké nákupy, a někdy jde i o zdržení, pokud se cestou kocháte, případně narazíte na hospůdku s otevřenou zahrádkou. To pak dojdete domů s nákupem skutečně daleko později.
Podobně, když si zajdete do krámku na vesnici, potkáte sousedy, spolužáky a známé a prokrafete celou hodinu o tom, kdo se narodil, kdo umřel, koho zatkli a co se bude stavět místo bývalého kravína. Na druhou stranu si u takového popovídání člověk prima zarelaxuje.
Plusy jsou zajisté také zřejmé – zdravý pohyb na relativně čerstvém vzduchu (pokud nebydlíte zrovna v centru), když nasadíte svižné tempo tam i zpět a vezmete to třeba trochu oklikou, máte workout pro daný den splněný.
Navíc toho v obchodě moc nepoberete, a to ani tehdy, jste-li vybaveni batohem vpředu a vzadu a dvěma taškami přes rameno. Což – mimochodem – je další možná forma posilování svalů místo bench pressu.
Takže pečlivě volíte, co koupit, co nespěchá, co je skutečně potřeba, a tak máte jistotu, že se poté doma nebudete přejídat, případně dokonce plesnivé jídlo vyhazovat. A nejspíše budete jíst i zdravě, protože při takovém pěším nákupu se chlebíčky nebo dortíčky nesou v ruce dost blbě. Věřte mi, mám s tím blízkou osobní zkušenost.
Když sjedeme na nákup autem
Tato kapitola je v podstatě opakem té předchozí, obě se překvapivě shodují jen ve dvou záporných věcech. Ale o těch později.
Mezi klady nákupu autem tedy patří rychlost a možnost pobrat naráz víc věcí – omezeni jste snad jen kapacitou kufru (takže ve Smartu bych osobně na nákupy nejezdil), případně zadního sedadla, pokud vlastníte karavan nebo dodávku, není co řešit a můžete si zahrát i na dodavatele zboží do jistých typů večerek.
- Mezi negativa náleží skutečnost, že k ceně nákupu musíte připočítat i cenu za benzín či naftu, případně elektřinu, pokud již máte elektrovůz.
Samozřejmě moc pohybu nenaděláte. A zde se dostáváme k prvnímu záporu společnému s předchozí kapitolou. Nejhorší způsob chůze a nejméně zdravý je totiž pomalé popocházení. Zdraví neprospívá ani dlouhé stání na místě – třeba když se nemůžete rozhodnout, jestli koupíte vaječné, či bezvaječné těstoviny, případně který lak na vlasy bude lepší. Vaše svaly a částečně klouby, o žílách nemluvě, vám za takové prostoje a pomalinkou chůzi moc vděčné nebudou, což dají brzy najevo.
Druhým negativem jakýchkoliv osobních nákupů je stres. Několikanásobný. Budou mít ještě to máslo ve slevě? Co když ho důchodci skoupí? Nebo už dokonce ráno skoupili?!
Jedete-li autem, hlavou se vám honí myšlenky, zda bude kde zaparkovat a aby to nebylo moc daleko od vchodu a vozíků. A když jsme u vozíků – také vám přijdou zbytečně předimenzované, prostě veliké?
A teď s nimi jezděte úzkými uličkami, kde se motají nejen důchodci a kde personál supermarketu nemá zrovna nic jiného na práci, než vybalovat krabice v tom místě, kde potřebujete něco koupit.
A lidi otravují u rohlíků, u mléka, očumují šunky, někdo dokonce snad čte složení a kalorie z obalu! (smích) Takhle zdržovat! A co ta pokladní, proč jí to jde tak pomalu? A tihleti, proč tak nesnesitelně pomaloučku vykládají zboží na pás? To chce šup šup, honem honem!
Nervy, nervy a stres. Podepisuje se to na nás, ať chceme, nebo ne.
Když si necháme jídlo vozit
Tato varianta zdánlivě nabízí samé plusy a pohodu – jídlo si vybereme v klidu z domova přes počítač, stihneme si u toho udělat kafíčko, za benzín či naftu platíme dovážející společnosti, protože oni si ničí auta, nemusíme se s nikým nervovat, nemusíme přemýšlet nad místem k parkování… A když máme špatnou náladu, můžeme sprdnout řidiče, že nám ten nákup vynáší do čtvrtého patra nějak pomalu.
Na druhou stranu se z nás tak stávají peciválové tzv. instantní doby. A vlastně tak u sebe podporujeme skrytý stres. Abychom ušetřili čas, děláme si instantní kávu, instantní nudle, instantní polévky, instantní kaše – stačí zalít horkou vodou a je hotovo. Dokonce už i pivo se tak dá „vyrobit“. Ale zamysleli jste se nad tím, co s tím ušetřeným časem děláte?
Někteří jej využijí k další a delší návštěvě Twitteru nebo Facebooku, kde se rozčilují nad politikou a slaboduchostí oponujících diskutérů. Další procházejí jen tak internet, kde co mají zajímavého ke čtení, ke koupi nebo se alespoň dá dívat na hezké fotky.
Málokdo z nás si řekne – ušetřil jsem čas třebas tím dovezeným nákupem, jdu ven a budu se hodinu rychlým tempem procházet po lese kolem rokle. Nebo málokdo sedne k práci, kterou již nějakou dobu odkládá. A protože ji znovu odloží, u vědomí spousty ušetřeného času, bude ji pak dokončovat opět narychlo a ve stresu.
Takže…
Asi bude nejlepší vyzobat si ze všeho výše zmíněného to nejlepší pro nás. Pokud potřebujeme velký nákup, nemusíme jej provést naráz. (Pokud tedy zrovna nesbíráte body, kdy za 500 Kč nákupu máte jednu nálepku a po sedmi nálepkách vás ten plyšák / nůž / skleničky / pánvička vyjdou jen na dvacku. Spočítali jste si někdy, jak nevýhodně takto zakoupený produkt vyjde?).
- Když však provedete třeba čtyři menší nákupy týdně, na které dojdete pěšky, máte doma vše potřebné, a pro sebe jste udělali něco pro zdraví.
- Navíc se v krámě zdržíte podstatně méně, a jestliže se držíte zlaté rady, napsat si doma nákupní seznam a v obchodě pak vše ostatní ignorovat včetně údajných slev a záruk nejnižších cen, zkrátíte si pobyt v takovém nákupním ústavu na nejnižší nutné minimum.
Pokud máte v okolí koloniál – jako my na sídlišti, a to dokonce český –, pak se vyplatí zajít tam. Nebývají tam fronty u pokladen, a i když je cena zboží mírně vyšší, častěji se zde objevují domácí nebo farmářské produkty.
Ano, diskutabilní otázkou totiž rovněž je sortiment daných prodejen, zda mají v nabídce skutečně zdravá jídla a čerstvé ovoce a zeleninu. Ale to je již na jiný článek a je otázkou, zda by nešlo o hanobení praktik současné Evropské unie.
Začněte si hlídat svůj jídelníček na www.kaloricketabulky.cz
Jan Lipšanský
Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.
