Jak vypadaly kalorické Vánoce našich předků

Sice je známo, že si naši předkové kalorie nějak moc nehlídali, ale typická štědrovečerní večeře minulosti by ve zdravé výživě obstála.

Jak to všechno bylo?

Slavnost návratu Slunce

Protože Vánoce v podstatě nahradily slavnost slunovratu, vychází spousta tradic se svou skutečně dlouhou historií z pohanství. Nejznámější jsou asi větvičky jmelí pro štěstí – kdo z vás nečetl Asterixe? Někde se jmelí dokonce používalo jako kadidlo a vykuřovaly se jím pro štěstí v následujícím roce domy.

Pohanským svátkem je rovněž koleda. Svátku slunovratu se říkalo také kračun a v různých podobách toto slovo najdeme pro označení Vánoc v mnoha slovanských jazycích, ale také v Rumunsku či Maďarsku.

Kračun je pak rovněž krajové jídlo z východního Slovenska, které v sobě uchovává většinu víry našich pohanských předků. Do těsta zadělávaného pramenitou vodou se totiž udělá důlek a do něj se přidávají různé ingredience jako med, lněná semínka, luštěniny. Pro ochranu před zlem česnek. Ano, proti upírům se bojovalo česnekem už v pohanských dobách.

Čímž se již konečně dostáváme k tomu jídlu.

Na slunovratovém stole…

Každý zvyk i jídlo na štědrovečerním stole má svou historii a výklad. Navíc naši předkové nikdy na Vánoce nejedli maso, protože šlo o jeden z postních dní.

Jistě jste slyšeli, když nebudete celý den jíst, uvidíte zlaté prasátko. Mí rodiče, když jsem nesnesitelně jako dítě naléhal, mi udělali prasátko na zdi pomocí zrcátka. A překvapivě nebyli daleko od podstaty.

Symbolem (navracejícího se) Slunce totiž bylo pro naše předky zlaté prase – tento motiv si sem Slované přinesli z rodné Indie. Kdo se tedy postil, uviděl druhý den vracející se Slunce. A pokud se během rozbřesku umyl vodou z potoka či ze studny, měl být zdráv po celý následující rok.

Slunovratový a později štědrovečerní stůl měl obsahovat vše, co se v pomalu končícím roce urodilo, tedy především pecen chleba, med, luštěniny, obilniny a brambory, ovoce a zeleninu. Nezdá se to, ale taková vánoční večeře mívala i devět chodů, někdy dokonce dvanáct, podle počtu apoštolů.

• Začínalo se jablkem, které se rozkrojilo na tolik dílů, kolik bylo členů rodiny, a každý musel svůj kousek sníst. Následující pokrmy se pak podobně jedly ze společné mísy – v obou případech proto, aby se rodina i v následujícím roce sešla pohromadě.

Po jablku většinou následoval krajíc chleba s medem, aby byl člověk tak dobrý, jako ten med. Pak už přišla chvíle na hrách a čočku, v podobě polévek, doplněných tuřínem, nebo kaší. Další v pořadí byly houby třeba ve formě hubníku (nákyp s houbami) nebo kuby (houby s kroupami a česnekem). Jako příloha se na stole nacházelo kvašené zelí, kapusta či jiná kvašená zelenina, někdy volně, jindy zapečená do placky.

Ke konci došlo i na sladkosti – půčky, případně šulánky s máslem a tvarohem, taštičky s povidly, mákem a medem, vánočka, vdolky, vánoční kompot z hrušek, švestek nebo jablek či sušené ovoce (někdy zabodnuté do věnce z kynutého těsta). Mezi sušené ovoce se nepočítalo jen sušené jablko, ale také sušené hrušky, meruňky, švestky a dokonce šípky.

• K pití nesměl být žádný alkohol – pily se bylinkové čaje nebo náhražka kávy s mlékem. Ostatně na Štědrý den se nesmělo chodit do hospody, hrát karty, ani nadávat a klít.

A mimochodem, kapr na štědrovečerním stole je v podstatě pouhá „reklamní novinka“, rozšířená na české vánoční stoly teprve od 19. století zásluhou cenové regulace, díky níž se stal kapr cenově dostupný i pro chudší vrstvy obyvatelstva.

Navíc se tehdy kapr jedl se sladkou omáčkou ze švestek, kořenové zeleniny a mandlí a podával se s vánočkou, případně s knedlíky. Inu, a bramborový salát se dokonce v českých kuchyních objevil až během 2. světové války, nejspíše jako inspirace od vojáků ze severního Německa.

Upravený stůl a zvyky kolem něj

Samotná večeře sice patřila ke středobodu toho dne a večera, ale vyžadovala jisté přípravy. Například se doprostřed stolu nasypala jako výzdoba, poděkování i prosba o hojnost do budoucna hromádka obilí různého druhu (včetně pohanky a prosa), luštěnin (tehdy ještě i s boby, kde těm je dnes konec), mák, česnek a cibule.

V košíku vedle se nacházelo všechno ovoce, jež se urodilo, a také šípky. V jednom rohu stolu bychom našli v ošatce pecen chleba jako závdavek na chleby nového roku. Tradiční výzdobu štědrovečerních stolů mohly, ale nemusely doplňovat šupiny z ryb, peníze, modlitební knížky apod. Nesměla chybět buď pod stolem či také na stole miska pro zbytky, jež se posléze dávaly zvířatům.

• V některých krajích se od svátku Lucie sestavovala stolička, na niž si pak před večeří postupně sedli všichni členové rodiny, počínaje nejstarším, aby se za rok opět sešli.

Rovněž bylo nutné před večeří vynést na dvůr a zahradu talíř mouky (někde smíchané se solí a kmínem) a rozprášit ji, aby meluzína nemohla v příštím roce škodit. Mouka se sypala taktéž do komína a na parapety oken a práh domu.

• V některých místech na sebe lidé sypali zrní, což mělo přinést bohatou úrodu. Takže kdyby vás někdo na Štědrý den posypal obilím, abyste věděli, oč jde.

Ke štědrovečerní tabuli se usedalo ve svátečním oblečení a muselo být prostřeno pro sudý počet lidí. Kde by byl lichý počet, tam hrozilo že přijde Smrt.

Jedním ze zvyků bývalo kolem stolu obepnout řetěz nebo provaz a skutečně se od stolu smělo odejít teprve tehdy, když všichni dojedli. Opět šlo o to, aby rodina v následujícím roce držela pohromadě.

A nezapomeňte!

Možná, že i dnes by stálo za to podobná rodinná pouta upevňovat, co myslíte? Nežijeme příliš uspěchaně a bez svých blízkých?

Jinak ještě nutno připomenout, že pohanské tradice považují období zimního slunovratu, jemuž dnes říkáme vánoční období, za magický čas. V této době se prý nejlépe nahlíží do vlastního nitra a jsme nejpozornější ke své intuici, která nás v tyto dny může správně nasměrovat v naší budoucnosti.

A nezapomeňte také, co praví naše PF Kalorických tabulek: „Nestarejte se o to, co sníte mezi Štědrým dnem a Silvestrem, ale hlavně o to, co sníte mezi Silvestrem a Štědrým dnem“.

Zaznamenávejte své potraviny a aktivity PO CELÝ ROK kdekoliv a kdykoliv

21.12.2018 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně