Rodina, pokud to bylo možné, se scházela u společného stolu k obědu a k večeři nejen primárně kvůli rychlému se nasycení, ale šlo rovněž a především o symbol společné jednoty. Teplé jídlo se jedlo dvakrát denně – v 10 oběd, v 16 až 18 hodin večeře. Mezitím si mohl samozřejmě kdokoliv sám uzobnout jiného jídla, ale studeného.
Stejně tak stůl byl považován za posvátné místo – nejen jako symbol obětního stolu v kostele, ale jako místo hojnosti, kde člověk dostává dar jídla.
Nové Hrady
Proto se i na hradech a zámcích hojně používaly obyčejné dřevěné stoly sestavené z dřevěné desky a koz, a kolem stály většinou prosté lavice. Své bohatství projevoval šlechtic či panovník jinak – např. velkým bochníkem bílého chleba z nejjemněji mleté mouky.
Dalšími možnostmi, jak ukázat své bohatství, byly zdobené ubrusy, skříňky s vystavenými drahocennostmi či drahé nádobí, kdy vedle dřevěných a keramických misek stály třeba kovové, tepané mísy.
Na stolech nesměly chybět ani nádoby s vlažnou vodou na omývání prstů. Opět spíše než o hygienu šlo o křesťanský symbol očisty.
Polévky a kaše se jedly lžící z misek, hlavní chody, především maso, se krájely a dávaly až do 15. století místo na talíře na krajíce chleba.
Také rozesazení kolem stolu mělo svou symboliku podle prestiže. Na čestném místě sedával panovník, majitel hradu nebo v chalupě hlavní hospodář. Ti také dostali jídlo jako první. Dále lidé seděli opět podle svého významu. Chasa a děti většinou sedávali nejdál.
Někteří členové aristokracie dokonce šli při stolování tak daleko, že si pořídili nesmyslně vysoké židle, jakési předimenzované barové stoličky, takže měli nohy vysoko nad zemí, a to jen proto, aby náhodou nevypadali vedle urostlých služebníků menší.
Bítov
Na hradech ženy většinou seděly v jiné místnosti než muži. Nešlo o nějaké vyjádření podřadnosti jejich postavení, ale spíše jejich praktickou ochranu, protože muži se při hodování vždy opili a měli tendence ženy obtěžovat.
Ale stejně muži ženám po panoších posílali z hodovní síně různé drobné, veselé dárečky.
Odpady a prevéty
S hostinami souvisí žel i nijak příjemné okolnosti. Třeba mytí nádobí. To se tehdy sice mylo – nechávalo se ve škopku s vodou a poté se opláchlo –, ale už se neutíralo. Nechalo se jen oschnout. Po umytí pak bylo nutno špinavou vynášet do kanálu.
Během hostin se rozhazovala na zem sláma a hosté si mohli ulevovat během jídla a nemuseli odbíhat. Dámy dokonce mohly smrkat, když si malíčkem zacpaly protilehlou nosní dírku. Proto se dnes pozvednutý malíček bere za znak aristokracie.
Ale přece jen ne všude vykonávali hosté malou i velkou potřebu v hodovním sále, chodbách či venku na zahradě.
Často vidíme na krakorcích hradů prevéty. Jde o výklenek s jednoduchým sedátkem a dírou, kterou fekálie padaly ven z hradu. Nejvíce se tomuto pojetí blíží záchodky ve vlacích, kudy výkaly padají během jízdy na koleje.
Když půjdete na výlet na hrad a nad sebou uvidíte výklenek s dírou v místě podlahy, prohlédněte si pozorně vnější zeď pod touto dírou. Často je i dnes obarvená exkrementy našich předků a jde tak o zajímavou pamětihodnost dokazující, že na určitá místa musí i císař pán pěšky a že jsme si všichni v některých věcech rovni.
Proč vlastně slavíme Silvestr? Jak to bylo s příchodem nového roku v minulosti? A jak se slavil, pokud vůbec?
Nutno říct hned zkraje, že bouřlivé oslavy konce starého a příchodu nového roku jsou až „vynálezem“ průmyslové doby, tedy 19. století, a mělo to jednoduchý důvod – obchodníci lidem prodali a prodají dodnes více věcí i potravin.
Ačkoliv to zní jako sebechvála, publikace Kalorické tabulky je svým způsobem skutečně jedinečná.
Kuchařek je na knižním trhu hromada. Kdejaká celebrita dnes sepíše svých pár receptů a jde s tím mezi čtenáře. Sám bych ostatně mohl vydat knihu 50 obědů pro děti doma v době koronaviru.
Komentáře
Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani provozovatele blogu.