Aplikace KalorickeTabulky.cz Získat

Po hradech a zámcích nejen za kuchyněmi

Během prázdnin a dovolených je zvykem navštěvovat české hrady a zámky.

Dnes vám proto nabídneme pár zajímavostí spojených s místními kuchyněmi, na které můžete narazit.

Způsoby vaření, stolování i odpočinku se během staletí měnily. Staří Řekové například jedli vestoje, aby – podle nich – jídlo mohlo lépe sklouznout do žaludku (i se rychleji vyloučit). Římané zase vleže, nejspíše proto, aby nemuseli udělat krok navíc (a jak potom dopadli, že?).

Vodní hrad Švihov - kuchyně

Při procházkách památkami můžeme pár takových zajímavostí a odlišností od současného způsobu vaření a stolování zhlédnout, pokud víme, co hledat a na co se dívat. Protřelí turisté to nejspíše vědí, ale následujícího průvodce berte určeného jako začátečníkům a laikům.

Černé kuchyně

Místa, kde se vařilo jídlo, byla odpradávna ústředním bodem domácností. Kuchyně se stavěly obvykle tak, aby vyhřívaly ještě další místnosti domu. Na hradech ohniště stálo při některé ze stěn, případně se teplo vedlo potrubím za zdi dalších pokojů, většinou těch nejčastěji obývaných.

Kuchyně stály většinou jako samostatné místnosti, kde se jen vařilo. Spižírny a přípravny jídla, kde se krájelo maso a zelenina, se nacházely stranou. To proto, že odvod kouře nebyl vždy šťastně řešen a jídlo by tak vesměs bylo pouze uzené.

Po hradech a zámcích nejen za kuchyněmi - Švihov

Popel se navíc usazoval i ve zdech kuchyně a způsoboval černé zabarvení této místnosti podobně, jako parní lokomotivy „označkovaly“ černí mnohé mosty a tunely. Povšimněte si, že právě kuchyně mají ze všech světnic na hradech nejvyšší výšku stropu.

Pokud kuchyně obsahovala více ohnišť, sdružovala se na místě zvaném stolec. Nad ohněm visely háky na upevnění kotlů, stály zde rošty nebo trojnožky či čtyřnožky, na něž se kladly hrnce, rendlíky a pánve, a obsahovaly i vyhřívanou pec.

Kuchyňské náčiní a vybavení

Za celá ta staletí, vlastně i tisíciletí se nezměnilo. Nejstarší archeologické nálezy nabízejí velkou přehlídku různých kotlů, hrnců, rendlíků, pánví, ale také sít, hmoždířů, rožňů, naběraček, a dokonce překvapivě i ozdobných vaflovačů.

kuchyně na zámku

Hrnce se dělaly z keramiky a jejich objem činil pouze 1,5 a 2 litry, aby se daly dobře nosit a přenášet. V hrncích se vařily kaše, polévky a omáčky.

  • Některé rendlíky, jimž se říkalo kuthany, měly nejen nožky na spodku nádoby, ale po straně také ouška, do nichž se dala zasunout dřevěná tyč a rendlík se tak dalo využít nejen na ohni, ale i v peci.

Rožně sloužily k opékání drůbeže a naporcovaných selat, jehňat nebo zvěřiny přímo nad ohněm. Naši předci nebyli žádní hlupáci a snažili se u rožnění si práci jednotvárného ručního otáčení zjednodušit. Proto někdy na hradech najdeme v komíně vrtulku, kterou otáčelo teplo z kuchyňského ohniště. K vrtulce byl připevněn jednoduchý převod k rožni a ten zajišťoval plynulé otáčení mechanickou cestou.

Kromě běžných nástrojů jako nože, naběračky, vařeky nebo měchačky, dřevěné lopaty na chleba, sekáčky, síta apod. můžeme na vyndávání jídla z ohně najít v kuchyních i dlouhé tyče, železné kleště, špalky na sekání masa, hantuchy čili plátýnka na scezováni tekutin, stoupy a tlouky na loupání obilovin a na drcení, hmoždíře, škopky na mytí nádobí nebo rozžhavené pohrabáče.

Hořovice

Rozžhavený pohrabáč se totiž používal k rychlému ohřívání nápojů, třeba pivo se v tehdejších dobách pilo teplé, protože často mělo konzistenci husté polévky.

Etamín, tedy tenká průhledná vlněná, bavlněná nebo hedvábná látka, nebo pasírovací síta sloužily k přípravě sýra a tvarohu z kyselého mléka. Sýry se sušily do tvaru homolek a některé chutnaly a měly konzistenci podobnou dnešním tvarůžkům.

  • Ze smetany se stloukalo máslo v dřevěné máselnici, kterou najdeme i v běžných venkovských staveních, nejen na hradech. Podle toho, jak tučná byla smetana, trvalo utlouct máslo 15 – 20 minut.

V žádné kuchyni nesměl chybět domácí mlýnek na obilí. To se dalo drtit nahrubo v již zmíněných stoupách, nebo právě v tomto domácím mlýnku, který sestával z horního, plochého kamene s rukojetí (běhoun) a spodního kamene s třecí plochou, jenž byl pevný a neotáčel se tedy.

Horní kámen vážil často až 35 kilogramů (přičemž tehdy mletí byla čistě ženská práce) a měl v sobě otvor, jímž byl nasazen na tyč vycházející ze spodního kamene a kudy se sypalo zrní. Umlít kilogram pšenice trvalo asi 15 minut intenzivní práce.

Někdy můžeme najít při prohlídkách zámeckých sídel i první ledničky. Ve středověku se používal na chlazení led, který se v zimě svážel do chladných sklepů a v případě příznivého počasí zde vydržel i přes léto. Koncem 17. století pak někoho napadlo dávat led do malé skříňky, a ta pak fungovala jako předchůdce dnešních ledniček.

foto: Petr Macák –  vodní hrad Švihov, zámek Žleby, zámek Hořovice

Z archivu aneb přečtěte si také:

Cibule včera, dnes a zítra

Cibule včera, dnes a zítra

„Cibule, nebo pistole?“ ptal se ve filmu Vůně cibule Franco Nero vždy svých protivníků. A ti se divili, když zvolili cibuli, neb s ní Franco Nero dovedl roztodivné věci.

Ostatně se není co divit, protože cibule se užívala nejen k jídlu a v kulinářství, ale i k léčebným elixírům, magickým účelům, a koneckonců i babské rady často na různá čištění doporučují cibuli.

Celý článek 23.3.2015 3

Jan Lipšanský

Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.

11.7.2019 O kaloriích nevážně

Související články

Velikonoce – nejlepší recepty

Velikonoce – nejlepší recepty

Jídlo je radost, ne starost.

A to samozřejmě platí i během svátků. Připomeňme si, jak si užít velikonoční čas – a to včetně tradičních i nových pochoutek. A nezbytných vajec.

Celý článek 28.3.2024

Masála: Směsi indického koření a jak se v nich vyznat

Masála: Směsi indického koření a jak se v nich vyznat

S rostoucí popularitou indických restaurací začínáme i víc používat indické názvy jídel.

Asi není problém zapamatovat si, že slovo „aloo“ znamená brambory, „palak“ špenát, „chana“ že je cizrna, „dhál“ čočka, „rajma“ fazole, „mattar“ hrášek, „paneer“ je sýr, „raita“ jogurt, „gobhi“ květák „malai kofta“ opečené noky z bramborového těsta.

Celý článek 24.3.2024

Vejce stokrát jinak

Vejce stokrát jinak

Vždycky, když opakují film Jak básníkům chutná život, zaujme mne příprava hostiny podle knihy Připravujeme vejce.

Šimon Šafránek v podání Pavla Kříže čeká dámskou návštěvu Píšťalky v podání Evy Vejmělkové, a tak právě podle knihy Připravujeme vejce chystá vaječný raut. Jenž mu překazí, jak jinak, jeho kamarád Kendy se dvěma dívkami z televizního štábu.

Celý článek 14.3.2024