Cibule včera, dnes a zítra

„Cibule, nebo pistole?“ ptal se ve filmu Vůně cibule Franco Nero vždy svých protivníků. A ti se divili, když zvolili cibuli, neb s ní Franco Nero dovedl roztodivné věci.

Ostatně se není co divit, protože cibule se užívala nejen k jídlu a v kulinářství, ale i k léčebným elixírům, magickým účelům, a koneckonců i babské rady často na různá čištění doporučují cibuli.

Ale nejprve tedy, abychom zachovali jakýsi logický postup, se podívejme do historie.

Historie

Sice se všude možně dočtete, že cibule pochází z Asie, nejspíše oblasti dnešního Afghánistánu, ale co jsem se ptal jednoho historika, tajuplně na mne kouknul a prohlásil, že co se týká historie, není jasné nic.

Podle archeologických vykopávek se však cibule používala od dávnověku, dost možná si s ní pračlověk ochucoval maso z mamuta. Když se pak podíváme do nejstarší světové literatury sumerské, indické, čínské či egyptské, všude už se o cibuli píše jako o běžné surovině, jakože v podstatě o žádnou extra novinku nejde.

Dokonce ve Starém zákoně se v knize Numeri 11, 5 dočteme: „Vzpomínáme na ryby, které jsme měli v Egyptě k jídlu zadarmo, na okurky a melouny, na pór, cibuli a česnek.“ Tak vidíte, žádná novinka.

Magie

Už v tom starém Egyptě prý cibuli považovali za posvátnou rostlinu a zasvětili ji bohyni Isis. Od té doby si cibule na magických dýcháncích užila svoje. Cibulí se otírala čepel magických nožů, používala se na ochranu proti exorcismu a přístupu zlu do domu (do cibule se píchaly špendlíky s černými hlavičkami a cibule se dávala na okno), vložená pod polštář měla přivolávat věštecké sny, měla přivolávat peníze a jediné, v čem se magie nemýlila, je využití cibule jako afrodiziaka – pravda, pokud si zvyknete na onen typický pach cibule.

• Bylinkář Pavel Váňa pak přišel i s teorií, že na kořenu cibule se dá zjistit elektromagnetické záření, nazvané mitogenetické, které údajně usměrňuje dělení buněk a má vliv i na tkáně se zhoubným nádorovým onemocněním. Vědecky však teorie nebyla prokázána.

Podobně je tomu i s oním hoaxem, který nám neustále koluje a chodí do e-mailové pošty. Možná mnohé zklamu, ale věda nepotvrdila ani tvrzení, že rozpůlená cibule, ponechaná v místnosti, pohltí pachy, negativní energii, zlo a nemoci, a že vyčistí místnost od choroboplodných bakterií. Tento mýtus se pokusili lékaři (a ti, co to prakticky zkusili) už párkrát uvést na pravou míru, ale neuspěli.

Složení

Tak tedy, z čeho se ta cibule kromě nati, sukniček a bubáku skládá? Má v sobě velké množství vody, a najdeme v ní (bude to delší, ano?) bílkoviny, cukry, vlákninu, draslík, sodík, vápník, fosfor, železo, zinek, mangan, vitamíny B, C, D a E, biotin, karoten, thiamin, allicin (ten nejlépe působí na nemoci nachlazení), kyselinu pantothenovou, nikotinovou a listovou, slizy a pektiny – a to jsem něco vynechal.

Důvod, proč při krájení cibule pláčeme (podle známého, zoologa, se tak cibule brání proti sežrání nějakým zvířetem), se jmenuje propathial S-oxid, což je těkavá látka, která se ve styku s vodou mění na propanol, kyselinu sírovou a sirovodík.

Léčebné účinky

Léčebných účinků cibule je celá řada. Osobně mám nejlepší zkušenost s oním tradičním receptem, kdy nakrájíte při bolení v krku cibuli na kousíčky, dáte ji do hrníčku, přidáte med nebo cukr a necháte přes noc louhovat. Tekutinu ráno slijete a používáte po lžičkách třikrát denně. Mně to tedy pomohlo a poměrně rychle zabralo.

A co dalšího můžete od zázračné cibule čekat? Dezinfikuje ústní dutinu, dýchací cesty a nosní sliznici, podporuje růst vlasů, posiluje slabé nehty, léčí hemoroidy, údajně likviduje kuří oka a bradavice, posiluje unavené svaly, působí jako afrodiziakum (vědecky dokázáno!), ničí střevní parazity, používá se při nechutenství, arterioskleróze, zažívacích potížích, při vysokém krevním tlaku, posiluje celkově imunitní systém, zlepšuje chuť k jídlu, snižuje hladiny cholesterolu a cukru v krvi, pročišťuje močové a u žen pohlavní ústrojí, dezinfikuje plíce, stimuluje srdce a oběhový systém.

Jenže tím seznam nekončí. Cibule prý má i dobré dezinfekční účinky a používá se na bodnutí a štípnutí hmyzem, kdy přiložený plátek cibule dokáže mírnit svědění a otok. Léčit má částečně i kožní nemoci, plíseň nebo dokonce bradavice, kdy se na postižená místa má přikládat kaše z drcené čerstvé cibule na několik hodin. Ale nějakou vědeckou studii nebo osobní zkušenosti z léčby bradavic cibulí jsem nenašel.

Cibulový med

Málo známou skutečností je, že kromě jarní cibulky, kdy se využívá v kulinářství zelená nať (samotná cibule se sbírá na přelomu září a října), se dá využít i květ cibule. Kvete každým druhým rokem a překvapivě je vynikajícím zdrojem nektaru i pylu. Cukernatost nektaru je 61 %, výživová hodnota pylu je vysoká.

Cibulový med je však vzácný. Má světle jantarovou barvu, krystalizuje jen jemně, a má jistou cibulovou vůni, ta však časem mizí.

Cibule jako čistidlo

A co by to bylo za článek o cibuli, kdyby v něm chyběly tzv. babské rady? Takže si pište, pokud to ještě zaznamenáno nemáte: Rozkrojená cibule čistí obrazy (ano, např. projasní olejomalby, nutno však lehkým dotykem stírat proužek za proužkem) i rámy, lakovanou obuv i kabelky, odstraňuje skvrny po žehlení.

Cibule je velmi dobrým čistidlem grilů a trub, zalepených spáleným jídlem a tukem. Stačí gril nebo troubu rozehřát, rozříznout cibuli napůl a jednu půlku napíchnout na vidličku rozříznutou stranou dolů – a můžeme začít čistit. Když přidáme sůl nebo prášek do pečiva, bude to zcela ideální. Cibule totiž obsahuje enzymy, které při styku s kyslíkem dají vzniknout kyselině sulfenové, a ta je docela účinným a netoxický čistícím prostředkem třeba na připálenou špínu.

Jo, a mimochodem, abych nezapomněl, cibule je dobrá taky na vaření. :–) A nejzdravější je v syrovém stavu. Což věděl i Franco Nero.

23.3.2015 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně