Jóga není tenis, nemusíme se při ní omlouvat za to, že nám cviky nejdou jako ostatním, říká lektorka Judita Berková

Lektorku jógy Juditu Berkovou sleduju na internetu už nějaký čas, a tak jsem s radostí využila možnosti položit jí u příležitosti vydání její první knihy pár otázek.

Přiznávám, že dnešní rozhovor bude podnětný asi hlavně pro ženy, ale budeme rádi, když i muži nahlédnou do světa svých partnerek.

Před pár dny vyšla Juditě Berkové kniha Poselství ásan, jež je na českém knižním trhu prakticky jedinečná svým zpracováním. Podtitulek zní O přesahu jógy do každodenního života, což plně vypovídá o obsahu knihy, jež je plná fotografií, kreseb a návodů, jak se ve svém těle cítit lépe.

Judito, jóga u nás zažívá poslední roky obrovský boom. Cvičit ji je zkrátka in. Proto také vychází tolik knih a prodává se množství nejrůznějších pomůcek. Vaše kniha se od těch ostatních ovšem zásadně liší. Není tradičním sborníkem jógových poloh (ásan) a jejich zdravotních účinků, ale jakousi osobní zpovědí, postřehů, zamyšlení k jednotlivým polohám. Pokud bych měla vybrat jen jednu věc, nesmírně mě oslovila prostá věta, že jóga není tenis, že v józe se nemusíme „omlouvat“ za to, že jsme začátečník. Mohla byste to prosím stručně rozvést a povzbudit tak třeba naše čtenáře, kteří se právě začít cvičit obávají?
To je krásná otázka. Ano, jóga není tělesné cvičení, není to protahování a rovnání těla. Protahovací pozice jsou součástí mnohých disciplín. Ale vás láká jóga! Proč? Cítíte, že se za tím slůvkem skrývá mnohem víc, než-li protahování těla. Jóga je cesta k vlastní hluboké moudrosti, cesta k bezpodmínečné radosti a vlídnosti vůči sobě a vůči ostatním. To je to, co je na józe tolik lákavé – neviditelné a trochu tajemné. Na takové cestě není začátečníků a pokročilých. Jógová moudrost se nedá porovnávat, nedá se naučit, lze ji jen žít – každý den, na podložce, ale především mimo ni.

Pokud s vámi tato slova rezonují, je důležité si najít lektora, který ve vás toto volání podpoří. Komu svěříte důvěru? Nechte rozhodnout svou intuici. Nezáleží na tom, jak je na tom lektor fyzicky a technicky. Záleží na tom, jaké pocity ve vás vzbuzuje. Z celé své bytosti doufám, že to budou pocity nadšení, vnitřního klidu, naděje a radosti ze života.

Na přebalu knihy zmiňujete vzpomínku na to, jak k vám ásany začaly „šeptat“. Pro někoho to může znít mysticky, ale já vám rozumím a vykládám si to pro sebe tak, že cvičení s důrazem na správné dýchání, nám zkrátka umožní zaměřit se na naši mysl a slyšet, resp. vnímat najednou sebe sama. A to je právě to, co nám často v dnešním uspěchaném světě chybí. Můžeme číst bezpočet knížek, jak být v přítomném okamžiku, ale není nám to často k ničemu. Když se zklidníme a začneme dýchat, přichází první výsledky nečekaně rychle. Co byste doporučila lidem, kteří tvrdí, že pro ně to zkrátka není, že přece dýchat umí, když jsou stále naživu (smích).
To jsou tak krásné otázky. Děkuji. Věřím, že každý z nás zažil moment, kdy k němu přišla myšlenka tzv. “shůry”. Přišlo něco silného, většího, něco, co bychom svojí hlavou nevymysleli. Takové chvíle jsou chvíle ztišení, chvíle, kdy je mysl prázdná a zářivá a vytváří prostor pro něco víc než jen myšlenky na to, co mám koupit k večeři. Nevnímám toto ztišení a naslouchání jako něco mystického. Cítím, že je to pro nás přirozené. Otázkou je, jak často jsme ochotni se ztišit natolik, abychom mohli skutečně slyšet. Věřím, že jakmile se zastavíme (třeba hned teď), naladíme se na rytmus svého dechu a necháme svou mysl, aby se projasnila, zaslechneme onen “šepot”.

Používám slovo “šepot”, protože naše intuice (duše, vesmír – je jedno, jak tomu říkáme) nekřičí, nenaléhá, jen vlídně šeptá. Logická mysl – ta je na druhé straně velmi hlučná a přesvědčivá. Tak moc, že nám potom něco tak přirozeného, jako je naslouchání vlastní vnitřní moudrosti, připadá jako něco nadpřirozeného.

Zaujalo mě, že vy cvičíte jógu v krásných speciálních šatičkách, jež potrhují ženskou postavu. Řekla bych, že právě ženskost se poslední dobou ze sportování často vytrácí. Je to vidět třeba na lekcích tolik populárního cross fitu nebo vytrvalostních závodech v náročném terénu, do kterých se ženy vrhají se stejnou vervou jako muži. Jak konkrétně prospívá vašim klientkám důraz na onu ženskost? Máte třeba nějaké zpětné vazby?
Děkuji za tuto otázku. “Judito, já jsem v těch šatech narovnanější, uvolněnější a více se v nich nesu,” řekla mi jedna klientka na jednom z našich jógových pobytů. Slyšela jsem to i od dalších žen, které praktikují jógu v jógových šatech. Takové zpětné vazby mě naplňují radostí. Cítím to stejně. Pod jógovými šaty jsou kraťásky, takže jsem v nich uvolněná a připadám si v bezpečí, a zároveň cítím volnost pohybu, vzdušnost a lehkost. A přesně jak bylo zmíněno, podporuji jimi svou ženskost – ženskost v tom nejkrásnějším slova smyslu. Tedy hravost, kreativitu, barevnost, proměnlivost, uvolnění, svobodu a radost ze života.

Na vašich stránkách jsem našla také zajímavé přirovnání, že žena by se měla nosit jako královna. Důraz kladete mimo jiné na to, že by měla být narovnaná, což je pro některé z nás občas těžké splnit. Poradila byste nám nějaký jednoduchý cvik, který můžeme vykonat během dne a fyzicky i symbolicky se narovnat?
Vnitřní narovnanost je zásadní. Je to pocit, že jsem v pořádku tak, jak teď jsem. Je to vnitřní klid. Nepotřebuji se hnát za výsledky a kroutit u toho svá záda. Nechci se měnit, protože se cítím nedostatečná. Chci se měnit (vyvíjet se), protože změna je zábava a je to lidská přirozenost. To je vnitřní narovnanost.

Pokud jsem vnitřně narovnaná, mám rovná záda i na fyzické úrovni. Můžete si to vyzkoušet hned teď. Možná teď sedíte v tramvaji a čtete si rozhovor v mobilu. Jak sedíte? Jakým způsobem nesete své tělo? Jste vnitřně narovnaní? Od teď každý den pojďme dbát na pocit narovnanosti v těle. Záda se potom narovnají sama – je to jejich přirozenost.

Když už jsme zmínily ten pojem královny, tvrdíte, že královna také ví, že rozdávat může jen z plného poháru, na což ženy často zapomínají. Snažíte se dávat, i když už kolikrát nemají kde brát, ale ony to nevidí, dokud téměř nepadnou. Jaké signály těla by podle vás ženy měly vnímat a nepřehlédnout, aby předešly závažným problémům, které jim znemožňují kvalitně žít?
Je za tím dobře míněný záměr nebýt sobecká. Pečovat o sebe se považovalo a možná ještě považuje za sebestředné a egoistické. Na co se ale zapomíná, je, že vztah sám se sebou je vztah navždy. Tohoto vztahu se nezbavíme. Nemůžeme se sami se sebou “rozejít” (smích). Kultivovat a opečovávat vztah sama k sobě je proto základ a rozhodně to není něco sobeckého.

Kde začít? Já se ptám sama sebe každý den, téměř pořád: “Jak se teď cítím?”. Odpovídá můj pocit v těle mým největším snům? A pokud ne, zkoumám myšlenky, které nechtěný pocit způsobily a nahrazuji je myšlenkami, které odpovídají mému nynějšímu největšímu potenciálu. To pro mě znamená pečování o vztah sama se sebou. Věřím, že jsme všichni světelné bytosti, a proto si dovolím říct to, co připomínám sobě každý den: “Svítit na cestu ostatním mohu jen tehdy, pokud sama svítím.” Nastal čas se rozsvítit. Teď (úsměv).

Pojďme nyní na veselou notu. Vy jste si svou knihu vydala prakticky sama bez záštity klasického vydavatelství. Předpokládám, že jste to udělala proto, abyste měla, co se týká zpracování, naprosto volnou ruku. Co byste poradila po svých zkušenostech lidem, kteří by chtěli něco podobného podniknout? Na co by se měli připravit? Které překážky například vás v první etapě zaskočily? V naší uzavřené skupině na facebooku Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými tabulkami je totiž podle mě řada potencionálních autorů úspěšných kuchařek. Jen najít tu odvahu…
Jeeeeee, to je hezké. Moc se na ty kuchařky těším! Ano, vydala jsem si knihu sama. Věděla jsem, že má-li být splněn záměr, se kterým kniha vznikla, musí být dán průchod intuici a kreativitě na 100%. Místo pro logické argumenty “cizího” nakladatelství nebylo. I můj grafik Jakub musel otevřít svou mysl, protože jsme často porušovali grafická pravidla pro tvorbu knihy. Věděla jsem, že je to risk. Ale věděla jsem také, že tato kniha nevzniká v prostoru toho, co je osvědčené, vyzkoušené a bezpečné. Kniha Poselství ásan je součástí prostoru svěžesti, tvořivosti a originality. Dostála jsem tomu. A kniha nyní vypadá a vibruje přesně tak, jak tomu inspirace (nikoliv logika) chtěla. Za otevřenou mysl Jakuba budu navždy vděčná.

Odvaha je důležitá. Pokud slyšíte volání, toto volání vás provede místy, kde to je trošku strašidelné. Není se ale čeho bát. Celý vesmír vám drží palce.

S předešlou otázkou jsou spojeny časté pochybnosti o sobě, které řadu lidí trápí a brzdí. Nezřídka jim brání v dosažení vlastních snů, ať už v práci, svých zájmech nebo na našich stránkách tolik diskutovaném hubnutí. Co byste poradila z vlastní zkušenosti? A jak třeba vy konkrétně jste došla do stadia, v kterém se dnes nacházíte?
Je krásné, jak tato otázka uzavírá kruh. Tam, kde jsme začínali, tam také končíme. A to je nastavování výchozího bodu. Mluvím o tomto procesu často na svých lekcích. Věřím, že je to stěžejní proces, protože to, jak se cítím teď, je to, jak se budu cítit i v dalších “teď”. Jak se teď cítíte? Odpovídá váš pocit v těle vaším největším snům? A teď úplně slyším, jak říkáte: “Ale jak se mám cítit štíhlá, když nejsem? A vůbec, tobě se to říká, ty cvičíš jógu.” Taková reakce je naprosto oprávněná. Je oprávněná, ale neslouží vám na cestě k největším snům. Chcete mít pravdu, nebo chcete být šťastná?

Nejsme tady od toho, abychom kontrolovali vnější okolnosti – své nádherné, moudré tělo, svého partnera, to, co si o nás myslí ostatní… Jsme tady proto, abychom umožňovali proud života skrze sebe. Ten proud nás vždy neomylně dovede k našim snům. Není zapotřebí hubnout, abych byla hubená. Je zapotřebí se uvolnit ve svém těle. Uvolnit se teď! Čím více proudu života umožníte, tím lépe vám bude. A vaše tělo? To se poskládá do optimálního tvaru a vitality úplně samo. Vždyť přece vyrostlo z malého miminka do vaší současné podoby – TAKÉ ÚPLNĚ SAMO.

Kontakty:

Judita Berková – www.yogalifehappylife.cz, www.milujemejogu.cz, facebook, youtube

11.11.2019 Ing. Macáková Marcela Články, Fitness a wellness, O kaloriích nevážně