Leoš Středa: Úspěch se neodpouští aneb historie hubnutí u nás i ve světě (2. část)

Minule jsme si řekli o slavných dietách a principech hubnutí.

Zmínili jsme, za jakým podmínek jsou dosažené výsledky dle mé zkušenosti udržitelné. Nyní se podíváme více na to, kdy a proč u nás začali lidé tloustnou. A co se s tím tedy dá dělat.

Z první části víte, jak na obezitu nahlížel například indický lékař Sušrúta. Naší civilizaci je bližší lékař Hippokratés, který žil o něco později v Řecku. Ten nepovažoval obezitu za nemoc, ale za příčinu dalších nemocí. Proslavil se Hippokratovou přísahou, ve které lékaři slibovali, že nikdy nebudou medicínu učit ženy, že se nesníží k chirurgickým zákrokům, jimiž se mají zabývat holiči. Když jsem byl v Řecku, vyfotil jsem se u Hippokratova platanu, pod kterým prý přednášel.

Praktickou dietologii s ohledem na léčbu obezity rozpracoval žák Hippokratův, doktor Galén, který byl také Řek, ale už v době Římského impéria. Zabýval se např. klasifikací potravin. Při léčbě obezity nedoporučoval omezit množství potravin, protože věděl, že lidé omezování nevydrží. Doporučoval ponechat objem, ale nahradit potraviny těmi, které jsou méně na tloušťku.

Poznámka vložená redakcí Kalorických tabulek:

• Podobně vlastně funguje (zjednodušeně řečeno) i princip hubnutí s aplikací www.kaloricketabulky.cz, kde si nahrazujete v jídelníčku (jako když luštíte rébus) více kalorické potraviny těmi méně kalorickými, abyste se vešli do denního povoleného příjmu kalorií.

Hippokratés i Galén upadli v průběhu historie v Evropě v zapomnění. Je paradoxem, že jejich učení známe jen díky muslimům. Hippokratova dietní nauka byla rozpracována slavnými islámskými lékaři, např. Avicennou. Díky tomu zůstala zachována a v době, kdy byla jižní Evropa muslimská (Cordóbský chalífát), rozšířilo se Hippokratovo učení zpět do Evropy. A malá perlička: španělského krále Sancho I. svrhli v roce 958 z trůnu kvůli jeho morbidní obezitě. Rebelové tvrdili, že přetučnělý král není důstojným reprezentantem země. Pomohl mu cordóbský chalífa z jižního Španělska Abd al-Rahman III., který mu zapůjčil svého židovského lékaře Hasdai ibn Shapruta. Ten mu pomohl shodit. Sancho I. pak trůn získal zpět a islám logicky posílil své evropské pozice. Středověk, renesance a baroko byly spíš oslavou nadváhy a obezity, která byla symbolem bohatství a prosperity. Na zdravotní komplikace se tolik nehledělo.

Rozvoji znalostí o obezitě výrazně pomohly v 18. století objevy francouzského génia Antoine Lavoisiera. Nebyl to doktor, ale chemik. Byl ředitelem Francouzské akademie věd a jeho výzkumy pomohly pochopit principy metabolismu. Ve věku 28 let si vzal si třináctiletou nadějnou žákyni, ze které pak vychoval svou asistentku v laboratoři. Za peníze z věna pak vybudoval vlastní výzkumný ústav. Jeho úspěch samozřejmě vyvolával závist, tak ho při Francouzské revoluci popravili. I v době, kdy se chystal na smrt, pokračoval ve výzkumu. Říká se, že se dohodl se svým asistentem, že vyzkoumají, za jak dlouho po useknutí hlavy se umírá. Lavoisier mrkal po popravě a asistent měřil čas. Prý mrkání ustalo až po minutě. Lavoisierova manželka po jeho smrti vydala spisy a zachovala tak pro současnost géniův odkaz.

Obraz – Wikipedia

Celé 19. století těžil obezitologický výzkum z Lavoisiéra. Důležitá jsou systematická sledování a pokusy objasnit úlohu jednotlivých živin v metabolismu člověka. Na frak dostala zdravá výživa: Průmyslová revoluce v 19. století přinesla stroje na mletí přesáté bílé mouky. Vyráběla se ze zrna zbaveného slupek. Bílá mouka je zdrojem sacharidů, neobsahuje však vlákninu. Ale ani minerály a vitamíny. Do té doby se používala celozrnná mouka, a ta bílá byla vzácnou pochoutkou. Najednou se z pochoutky stal běžně dostupný produkt. Masové využití bílého pečiva se stalo krokem k nevhodným stravovacím návykům. Jak v Evropě, tak v Americe. Aktivita dietologů nepřinesla významnější úspěch. Známým zastáncem celozrnné mouky byl americký dietolog Sylvester Graham. Podle něj pojmenovaný celozrnný Grahamův chléb se jako dietní doporučuje dodnes.

Průmyslová revoluce má další vroubek: úbytek potřeby lidské síly, omezení pohybu, snižování pohybové aktivity. Ve srovnání s tím, jak se na fyzické kondici mladé populace podepsaly dnešní počítače, mobily a internet, bylo negativní působení průmyslové revoluce zanedbatelné. V průběhu dvacátého století se obezita postupně stala nejčastějším metabolickým onemocněním. Šlo o důsledek životního stylu s neustále se zvyšujícím příjmem energie bez přiměřeného nárůstu energetických výdajů. Na konci 20. století dosáhla obezita dimenze globální pandemie.

Je zajímavé, že v období první republiky se obezita u nás tolik neřešila. Je to vidno i z různých zdravovědných příruček tehdejší doby, které se tématům tloušťky prakticky nevěnovaly. Větší prostor byl věnován tématu přibírání na váze. Mělo na tom svůj podíl sokolské hnutí, skauting? Pěstovala se v široké populaci láska k pohybu, pobytům v přírodě. Nebo to bylo přiměřenou nabídkou potravin? Lidé nepodléhali svodům v nákupních řetězcích, nakupovali s rozumem. Jenže socialismus také nebyl obdobím hojnosti, a lidé byli tlustí. Po druhé světové válce uváděly statistiky podváhu u poloviny mužské populace.

V Česku je za zlomový rok vzniku epidemie obezity považován rok 1953. Tehdy byl zrušen přídělový systém na potraviny a Češi a Slováci začali jíst jak utržení ze řetězu. Průměrný denní energetický příjem přesáhl brzy hranici tří tisíc kilokalorií a už v roce 1960 uváděly statistiky obezitu či nadváhu u 30% obyvatel. Prestižní byla tučná jídla a k rozvoji konzumace bílé mouky přispěl i typický český knedlík a další moučná jídla. Navíc Češi k tomu ještě hromadně chlastali pivo ve velkém. Dělají to dodnes.

Pak přišla sametová revoluce a z hubnutí se stal komerční obor tak, jak je to po celém světě. Účel světí prostředky, objevují se studie podporující jednou to, a jindy úplný opak. Jedno, zda jsou od nás či z Ameriky. Opakem pravdy přestává být lež, opakem pravdy se stává jiná pravda. Nevěříte? Typickým příkladem je léčba celulitidy. Slovo, které skloňuje každý ženský magazín. Celulitické projevy existují stovky let. Celulitidu vidíte třeba na Rubensově obraze Helena Fourmentová jako Afrodité z roku 1630. Nebo na obraze Renoirově Koupající se plavovláska z roku 1882. Ale pojmenována slovem celulitida byla poprvé v 70. letech minulého století. V ČR se dokonce poprvé slovo celulitida objevuje v tisku až v roce 1992 v jednom komerčním článku v deníku Právo. Kosmetičtí producenti potřebovali další odbytiště produktů. Tak ženám nakecali, že celulitida je vada a musí se mazat, mazat a mazat. A ženy to dělají dodnes. Pak přišel boom cvičení a fitness center. Ženám se nakukalo, že na celulitidu je třeba cvičit. Tak ženy cvičí a cvičí. Jen ty krásky na obrazech Rubense a Renoira svou celulitidu naopak vystavily jako krásnou a sexy. Nemusely ani mazat proticelulitickými krémy a gely ani cvičit.

Doc. MUDr. PhDr. Středa www.streda.cz

• lékař – 1. lékařská fakulta UK
• speciální pedagog – Pedagogická fakulta UHK
• docent – fakulta biomedicínského inženýrství ČVUT
• Přednáší medikům monitoring a terapii obezity. Je odborníkem na vzdělávání postižených.