Čajová kultura: Tipy pro přípravu a pití čaje

Asi každý z nás při čtení knih z britského prostředí narazil na pojem čajový dýchánek s čajovým pečivem.

Prvopočátky kultury podávání čaje najdeme v Číně…

Z Číny ji převzalo Japonsko, posléze další asijské země a po koloniálním ovládnutí Indie Holandskem se tento zvyk popíjení čaje jakožto zábava vyšších vrstev (které se tak mohly blýsknout i svým drahým, keramickým nádobí) dostal i k nám do Evropy, kde se uchytil v Portugalsku, ve Francii a především viktoriánské Anglii.

O zeleném čaji, čínském původu, dalších druzích čajů a obřadu jsme si obecně a letmo už jednou povídali. Když však zajdete do některé ze specializovaných prodejen, zjistíte, že k asijskému čajovému obřadu je potřeba také spousta zajímavého náčiní. Zajímavou je skutečnost, že rovněž existují určité hodiny, v nichž se mají čaje pít.

Ztišení

Základním předpokladem čajového obřadu je ztišení. Pokud někdo pije sám, vybízí rituál k jisté meditaci, pokud je lidí víc, ke konverzaci v přátelském duchu. Zcela určitě není čajový obřad o instantních čajích, zalitých sáčcích a mobilech při ruce.

S rituálem se spojují nejen různé předměty, ale i gesta a symbolika. Ty sem byly přidány především z japonského prostředí, které si na takové jinotaje velmi potrpí. (Na druhou stranu se bere v Japonsku za neslušné mluvit otevřeně o svých problémech, z čehož často plyne vysoké procento sebevražd.)

Pokud se však podíváme na původní určení čajové kultury, tak v staré Číně šlo o léčebný prostředek, jenž snižoval horečku a vylepšoval zrak. Nejstarší texty mluví o tom, že pití čaje povznáší ducha a moudrost lidí do vyšších sfér. Čaj také symbolizuje harmonii a tajemnou jednotu vesmíru.

Podle legendy čaj objevil vysoko v horách před zhruba 5 000 lety jeden z mýtických čínských císařů Šen-nung, přezdívaný Božský zemědělec, který se pokládá za zakladatele farmakologie a bylinkářství. Zjistil, že čaj čistí střeva, osvěžuje dech a zanechává v ústech lahodnou chuť, a také že neutralizuje jedovaté látky obsažené v jiných bylinách.

Čaj se pil proti depresi a letargii, pomáhal při hubnutí, a užíval se i pro uklidnění, zlepšení nálady, vnitřní vyrovnanost a klid. Čím déle si dokáže člověk udržet vnitřní klid, tím šťastnější se cítí a dovede se smát, užívat si hudbu nebo konverzaci a respektovat druhé lidi.

Rituál

Čajová kultura se pak rozšířila během dynastie Tchang (v 7. – 10. století). Voda na přípravu čaje musela pocházet z nejkvalitnějších zdrojů, stejně tak čajové lístky. Obřad vždy vedl „ceremoniář“, který míchal čaj podle složení hostů a teprve po přípravě dával přivonět, než čaj rozlil do šálků.

Po třech doušcích přišlo na posouzení kvality čaje, krajiny, odkud pochází, uctil se hostitel a přešlo se na konverzaci nebo psaní básní – podle libosti. U čaje se oceňuje barva, vůně a chuť, a kromě vody i čajová sada. Pozornost se má věnovat i okolnímu prostředí, atmosféře, hudbě, inspiracím a mezilidským vztahům.

S tím souvisely i fyzické techniky přípravy. Jednou z nejstarších je ta, kdy se nalije trochu horké vody do šálku, do toho se vloží další, ještě menší šálek, až voda trochu přeteče. Poté se nalije voda do třetího šálku, do něhož byly předtím vloženy čajové lístky, a teprve potom se vše zakryje víčkem. Počká se určitou dobu (od jedné do tří minut, každý druh čaje vyžaduje jinou dobu) a slije se do nejmenšího šálku. Ten se při pití drží třemi prsty.

Důležitou je příprava čajových lístků, příprava vody (která by měla být ta nejčistší z hor), samotné vaření a správná teplota vody (opět podle druhu čaje), vložení lístků a jejich uvaření a poté samotné podávání.

• Pití čaje lze provádět třemi způsoby: gai wan shi (se zakrytým šálkem), cha niang shi (rodičovský styl, kde konvička symbolizuje rodiče či matku) a gong fu shi (odborný styl).

Z potřebného nádobí a nářadí se používají kamínka (nejlépe porcelánová), porcelánový čajník, deska či podnos s prostorem pro odkapávání vody (tzv. čajové moře), šálky, vějíř a dvojice hůlek.

Po uvaření se trochu vody nalije do konvice, v níž jsou již odvážené čajové lístky, jen aby se krátce omyly. Horkou vodou se omyje i vnější část konvice a teprve poté se čajové lístky v konvici zalijí zcela. V chudých rodinách se čaj vařil v kotlíku na kamnech – prostě se postavila voda a když se dostatečně ohřála, hodily e dovnitř čajové lístky.

Ve zjednodušené verzi se příprava a zaměření podávání čaje objevuje i v tradičním čaji o páté, jenž se podává ve čtyři hodiny (inu, jiné časové pásmo) a jehož cílem je opět uvolnění, zklidnění a konverzace, byť v evropském duchu. A pochlubení se vzácným čajovým servisem.

Tipy pro přípravu a pití čaje

• Pijte čaj horký. Krátce po spaření čaj rychle oxiduje a živiny a antioxidanty tak z čaje pomaličku mizí.
• Nepijte příliš silný čaj. Může podráždit žaludek a způsobit nespavost.
• Většinou stačí na jeden hrnek o objemu 250 ml pouhé 4 gramy čajových listů a za den by měl člověk vypít maximálně 3 – 4 hrnky.
• Nevařte vodu příliš dlouho, protože výsledný čaj je posléze „blátivý“.
• Nejlepší dobou pro pití čaje je mezi jídly.
• Nepijte čaj příliš brzy před nebo hned po jídle. Čaj může potlačit chuť k jídlu, když je žaludek prázdný (proto se nehodí pití hned po ránu před snídaní), nebo může způsobit zažívací potíže, když je žaludek plný.
• Nezapíjejte čajem léky. Čaj obsahuje větší množství tříslovin (taninu), které reagují s určitými složkami léků, a tak se může snížit jejich léčebný účinek. Čaj by se měl pít několik hodin po přijetí léků.

Pokud chcete nakopnut výkonnost v kanceláři, je nejvhodnější zelený čaj. Obsahuje katechin, jenž pomáhá v obraně před zářením počítače, postupně během dne doplňuje síly a rovněž obsah vody v lidském těle.

Zkuste si sami dobu přípravy. Specializované obchody na etiketách nabízejí doporučené dávkování a dobu louhování v horké vodě, ale každý má jinak vytříbený jazýček. Najděte si svou vyváženou chuť, kdy čaj není ani příliš hořký, ani slaboučký.

A pamatujte – čaj se nejprve podává nejstarším osobám z úcty k nim a z respektu.

16.12.2019 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně