Etiketa návštěv: Návštěvy by se neměly do jídla či pití nutit a další užitečné rady

Jak se chovat jako host, a jak jako návštěva? Jaká jídla připravit, jak moc jíst, či nejíst, pít, nebo nepít, a kdy je zdvořilé odejít?

Téma, které je aktuální vlastně po celý rok. A vlastně souvisí i s naší aplikací na hlídání jídelníčku www.kaloricketabulky.cz.

Spisovatel Ephraim Kishon ve své knize humoristických povídek Můj nejmilejší pokrm je jídlo popisuje jeden večer, kdy byli se ženou pozvaní na návštěvu, ale šli na ni po nějaké jiné, předchozí akci, tuším po divadle. Před tím neměli kdy se najíst, a tak se na návštěvě vrhli na misky s oříšky a na slané tyčinky, nemile udivení hostitelé jim ještě přisypali. Ale když poté dorazili další očekávaní hosté, a tedy již byli všichni, otevřely se posuvné, dvojité dveře do velké jídelny, a tam plné stoly rautového jídla…

Zas na druhou stranu zde máme opačný protiklad, opět popsaný v humoristické povídce s názvem Strašný osud Melpomena Jonese, tentokrát od Stephena Leacocka. Myslím nemá cenu ji blíže připomínat – týká se zdvořilého prohlížení rodinných alb a dalšího čaje a sušenek a věty: „Nezlobte se, ale teď už musím skutečně jít.“

Abychom se podobných extrémů vyvarovali, jak tedy na návštěvy?

Pozvání

Pokud vás někdo pozve k sobě domů, tak takové pozvání se neodmítá. A už vůbec ne s naštvanou tváří, jak vám ten druhý pozváním narušil očekávaný příjemný večer u televize. Vyznívá to urážlivě.

• Omluvit se z pozvání k někomu domů se dá jedině ze skutečně vážných rodinných nebo zdravotních důvodů.

Selským rozumem asi každému dojde, že se nechodí na neohlášené návštěvy, zvlášť v době oběda, večeře nebo dokonce po osmé večer. Nikomu by asi nepřišlo příliš veselé, když bude muž již v pyžamu a žena mít na sobě pleťovou masku. Existují země, kde se zkrátka, i když to není přesně podle etikety, nedomluveným návštěvám neotevírá.

Pokud jste již pozvaní, nehodí se brát s sebou někoho neohlášeného. A to dokonce ani děti, jestliže jste se s hostiteli nedomluvili předem (mají-li třeba také děti a dětský koutek). Už vůbec se nehodí brát s sebou domácí mazlíčky, tedy psy, kočky, v případě naší rodiny želvy apod.

Kdy přijít a co na sebe?

Dále je potřeba zohlednit, o jakou návštěvu jde. Pokud jdete do nemocnice za nemocným, na nějaký dress code můžete zapomenout, jde jen o to, abyste nemocnému udělali radost.

Stejně tak u rodinných sešlostí – nejde-li o nějaké významné jubileum – se oblečení neřeší, a podobně mezi přáteli. Jestliže vás však pozve šéf nebo nějaká významná osobnost, společenské oblečení je nutností.

Zde připomenu jednu bakalářskou povídku, kdy jsou manželé pozvaní na návštěvu manželova šéfa a jeho ženy, a když přijdou, zjistí, že jsou oba hostitelé oblečení jenom v pyžamu. Asi ji také znáte. Tak takhle tedy rozhodně ne, pozvané návštěvy v pyžamu ani teplácích nepřijímáme.

• Pokud jde o to, kdy přijít, tak určitě ne před domluveným časem, kdy hostitelé ještě chystají a dolaďují doma poslední detaily.

Moje žena sice tvrdí, že je lepší být vždy někde o chvíli dřív, než je domluvené, ale tuhle se nám stalo, že jsme šli ke kamarádovi na oslavu jeho narozenin a cestou se nám rozbilo víno (ty papírové dárkové taštičky taky nic nevydrží!). Rychle jsme museli sehnat nové a přišli o deset minut později.

Dobře jsme udělali, neb došlo i u nich doma k drobné nehodě, a tak měli chvíli na její uklizení. Teprve později jsem zjistil, že etiketa skutečně doporučuje přijít zhruba o deset minut později, prostě proto, aby hostitelé měli klid a čas vše (včetně sebe) pečlivě připravit.

Co vzít s sebou?

Asi nejčastější moje dilema. Etiketa praví, že muži se přinese víno, ženě květina nebo bonboniéra. Květinu je třeba před zazvoněním zbavit papíru, víno se nevybaluje.

Jenže problém je trochu složitější. Co když hostitel víno nepije, je abstinent? Co když má žena alergii na kytky? Pokud jde o blízké známé nebo rodinu, vybíráme podle jejich vkusu, klidně třeba nějakou drobnost do sbírky keramických hrnečků, dobrou brazilskou, zrnkovou kávu (kdybyste někdo chtěl navštívit mne), případně se lze vždy domluvit.

• Jinak platí pravidlo, že čím méně hostitele znáte, tím by měl být dar méně osobní.

Většinou postačí přinést příspěvek k občerstvení, nějaké sušenky nebo klidně i to víno. Protože pokud je nepije hostitel, může je nabídnout hostům. Mají-li hostitelé děti, je dobrým zvykem přinést nějaké bonbony nebo čokoládu.

Jak se na návštěvu připravit coby hostitelé?

Než pozvaní dojdou, hostitelé doma připraví vše potřebné. Manželka vygruntuje byt, manžel se pokusí uklidit nepořádek u svého počítače, hezky se oblečou vzhledem k očekávaným hostům a připraví pohoštění.

Protože se předpokládá, že se hostům budete věnovat a povídat si s nimi, odložte rozečtenou knihu, vypněte televizi, schovejte mobily, a co se z pohoštění dá, připravte již na konferenční stolek nebo příruční vozík, na kterém by neměly chybět rovněž dezertní talířky, příbory, sklenice a ubrousky.

• Hostitelka by měla do kuchyně odbíhat co nejméně. Pokud jde o návštěvu známých nebo příbuzných, může jí pomáhat některý z pozvaných hostů.

A konverzujte. Jde o setkání a společenství a kdoví, kdy a jestli se vůbec ještě uvidíte. Každý by měl dostat prostor ke svému povídání a už vůbec by se nemělo takové setkání zvrhnout ve one man show. Logicky, protože ostatní se pak nudí a připadají si zbyteční a navíc.

Jestliže nemáte nic proti Bibli, přečtěte si příběh o Martě a Marii. Přišel k nim jednou na návštěvu Ježíš. A zatímco Marie konverzovala, Marta se potila v kuchyni tím, co honem rychle ještě vzácnému hostu nabídnout. A považte, Ježíš pokáral Martu! Však to Karel Čapek ve svém apokryfu pěkně rozebral. Ale z hlediska etikety měl holt Ježíš zase jednou pravdu.

Samotné setkání a občerstvení

Hosté zvoní u dveří. Hostitelé přicházejí, otevírají a zvou dál. Hostitelka podá ruku nejprve ženě, pak muži, a teprve poté hostitel podá ruku ženě a nakonec muži.

Pokud jsou mezi pozvanými hosty lidé, kteří se neznají, jsou si vzájemně představeni. „Pojďte dál a nezouvejte se!“ Ano, etiketa doporučuje, aby se návštěvy nezouvaly, s výjimkou deštivého počasí a bahna na botách, případně rodinných příbuzných.

Většinou se na podobných návštěvách nečeká raut, proto občerstvení sestává z drobnějších jídel. Chlebíčky, jednohubky, sušenky, oříšky, semínka, případně bábovka nebo nějaký jiný dezert.

• Dopředu byste měli vědět, jestli nemají hosté nějaké speciální stravovací návyky.

V jiných zemích mají třeba tapas (ve Španělsku) a na stole se objevují sýry, olivy, na kolečka nakrájené klobásky, v Tunisu byste dostali kempu, mísu s plody moře, grilovanou zeleninou, pistáciemi, mandlemi nebo fazolovými boby, z Japonska jsou známé suši, na blízkém východu byste dostali meze (pita chleba s mističkami plnými ovoce, zeleniny, sýra, humusu, omáček apod.)

• Smyslem návštěv je konverzace, jak již bylo řečeno, a návštěvy by měly trvat zhruba dvě, maximálně tři hodiny.

Nabízené občerstvení je jen doplněk této konverzace a návštěvy by se neměly do jídla či pití nutit. Stačí nabídnout a je na nich, zda nabídku využijí. Jako host byste však měli přijmout občerstvení bez nějakých zbytečných rozpaků a nenechat se přemlouvat.

Návštěva končí

.. ve chvíli, kdy uzná host. Ten má odhadnout, kdy je čas odejít. Je však možné, v případě, pokud hostitele čeká nějaká neodbytná záležitost nebo povinnost, požádat ve výjimečných případech o ukončení návštěvy i hostitelem.

Tip naší redakce: Recepty na chuťovky

Výběr zajímavých receptů včetně nutričních hodnot naleznete v databázi Kalorických tabulek.

Pokud máte naopak nějaký návštěvami ověřený tip na občerstvení vy, budeme rádi, když recept vložíte do naší databáze. Je to snadné. Stačí na stránce www.kaloricketabulky.cz/recepty vpravo nahoře kliknout na tlačítko Navrhnout recept do databáze. Objeví se formulář, kam můžete sami zadat potřebné údaje – název, ingredience, postup přípravy, popis, vybrat štítky a přidat fotografii hotového jídla. Jednotlivé nutriční hodnoty přidá aplikace sama automaticky. Děkujeme a těšíme se na vaše úžasné recepty.

16.10.2019 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně