Zuzka Schreiberová: Hubnutí nemusí být jen odříkání

Představujeme další parádní proměnu uživatelky aplikace www.kaloricketabulky.cz.

Velmi děkujeme slečně Zuzaně za upřímně sepsaný příběh. Obdivujeme její přístup. Kéž inspiruje i ty, kteří to potřebují.

Váha před: 137,4 kg

Váha nyní: 107 kg (norma váhy podle In-Body 86,9 kg)

Velikost oblečení před: 52/50

Velikost oblečení nyní: 44

Mám práci, při které jsem vidět. Čas od času se vyjadřuju k různým tématům, účastním se diskusí na sociálních sítích a sama bývám i jejich předmětem. Často se mi stávalo, že moji názoroví oponenti stočili místo argumentů pozornost k mé nadváze. Nebylo výjimkou, že jsem čelila opravdu hnusným nadávkám. A upřímně, i já jsem si strašně dlouho „lhala do kapsy“, když jsem popírala, že je to se mnou skutečně tak vážné. Nevešla jsem se sice do spousty šatů, ale uměla jsem se pořád hezky obléknout, nalíčit a upravit, byla jsem neustále obklopená přáteli a zvládala velké množství aktivit. A smířila jsem se s tím, že tak to bude pořád.

Jídlo jako antidepresiva

Někde ve mně ale celou dobu zůstávala nešťastná a osamělá bytost. Jídlo bylo jediné pořádné potěšení, jediná jistota, na kterou se dalo spolehnout. Přinášelo pocit štěstí, který nestál tolik peněz ani úsilí. To, že jsem se začala nenávidět a motat v tom bludném kruhu půl minuty poté, kdy jsem bezmyšlenkovitě dožvýkala poslední sousto, byla věc druhá. Jako další zlozvyk jsem si pěstovala zaneprázdněně a aktivně znějící: „Já jsem toho dneska měla tolik, že jsem se ani nestihla najíst.“ A večer to pak přišlo: fast-food, pizza, čínská restaurace, čokolády, chipsy. Vím, že nebyl problém sníst na posezení půlkilovou bábovku nebo celou sklenici Nutelly. A ráno se nenasnídat a rovnou naskočit do „nestihla-jsem-se-najíst“ tempa znovu.

Tušila jsem, že mám určitě přes sto kilo, sama pro sebe jsem to odhalovala na nějakých 117. Jak už to u obézních lidí bývá, na váhu jsem nevlezla několik let. První pochyby mě ale jednoho dne přivedly do posilovny, kde jsem na váze uviděla hrozivých 137,4 kg. Příšerný šok a zděšení. Celý den deprese, zoufalé telefonáty, slzy. Právě tohle byl klíčový moment. Rozhodla jsem se, že to dokážu. Začala jsem věřit, že změna je možná. Věděla jsem, že to nebude lehké, ale na konci může být nové tělo, spokojenější život a třeba i mateřství a zdravé dítě. A když máte před očima takový zásadní cíl, že budete zdravá natolik, abyste jednou mohla bez problémů otěhotnět a mít dítě, tak si prostě ten dortíček dokážete odpustit.

Co mi nejvíc pomohlo

Tady bych chtěla zmínit ještě jednu klíčovou věc, bez které by žádná proměna nebyla možná a na kterou se často zapomíná. Hodně důležitým aspektem bylo, že už čtyři roky pravidelně docházím na psychoterapii. Ta vás může přivést k uvědomění, jaké problémy a vlastní strachy „řešíte“ jídlem a postupně vás učí poznávat sebe sama. Položila jsem si otázku, „co vlastně Zuzka chce a co jí dělá šťastnou“. Věřím, že kolem všech těch, co se trápí, nevěří si a bolístky zahánějí jídlem, je mnoho lidí, kteří je mají rádi a chtějí jim pomoci. Když si ale sami o sobě myslíte, že nestojíte za nic, často si podpory a lásky ani nevšimnete. Třeba jedním z mých posledních momentů, kdy se zrodilo rozhodnutí se sebou něco udělat, bylo setkání s člověkem, u kterého jsem ucítila, že mě vnímá jako osobnost, váží si mě za to, jaká jsem a je mi takovýma „milujícíma očima“, ve kterých mohu vidět, co je na mě krásné a cenné.

Zaregistrovala jsem se na Kalorických tabulkách a začala se učit, co to znamená jíst zdravě. Uvědomila jsem si, že jsem byla obézní a zároveň podvyživená a tělu jsem nedávala ani zlomek toho, co potřebuje. Musela jsem překonat blok v hlavě, který tvrdil: „Chceš zhubnout, tak nežer.“ Já jsem naopak musela začíst jíst hodně, často a hlavně jinak. Dvě informace pro mě byly zásadní. Hubnout neznamená vzdát se sacharidů. Pro fungování těla jsou nezbytné a i v „redukci“ jich člověk může sníst poměrně dost. Druhý šok se týkal množství bílkovin, které člověk potřebuje. Na začátku jsem měla problém ujíst i množství nastavené v tabulkách. Když jsem si někdy v polovině hubnutí dokonce přidala na 1,6 g bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti a přidala i pohyb, začala paradoxně váha doslova „letět“ dolů.

Taky jsem byla několikrát na měření In-Body. Nabízejí ho v posilovně, kam chodím. Bylo skvělé si udělat přesnou představu o složení svého těla. Například jsem zjistila, že z té původní děsivé hmotnosti mám 38 kg svalů, což je o deset kilo více než normální rozmezí a podobně přesahuju i hmotnost kostí. (Mám těžký kosti, já jsem vám to říkala.) Mezi prvním a druhým měřením na In-Body jsem zjistila, že jsem sice zhubla, ale shodila jsem i nějaké svaly, což byl jasný signál, že jsem něco dělala špatně. Proto jsem si navýšila trochu příjem a přidala bílkoviny. V posilovně mě jedno měření na In-Body stojí 300 korun, ale při efektivním hubnutí je „k nezaplacení“.

Tabulky mi daly režim, pravidelnost a taky schopnost „racionalizovat“ si své stravovací návyky. Člověk najednou viděl, co dokáže „napáchat“ slazená limonáda, sladkosti, brambůrky, ale i některé věci, o kterých byl člověk přesvědčený, že jsou neutrální nebo dokonce zdravé. Pro mě to byly především sýry, máslo, ovoce a džusy, corn-flakes a jiné cereálie.

Se lžičkou v kabelce

Nejlepší asi bude, když vám popíšu svou „denní rutinu“. Hned po probuzení si připravím sklenici vlažné vody s citronem nebo šumivý vitamín a tím zapiju svou denní dávku vitamínů. Beru multivitamín, multiminerál, omega 3 rybí tuk, kyselinu listovou a teď jsem ráno místo karnitinu začala používat synephrine, což je spalovač na bázi hořkého pomeranče. Někdy si dám i malou kávu.

A zjistila jsem, že skvěle funguje pohyb ještě nalačno. Proto dřív, než se mi „zapne mozek“, obléknu tepláky a vyrážím „běhat“. Po pravdě, je to spíš svižná chůze v tepové frekvenci na zhruba 40 minut. Když se vrátím, cvičím na jogamatce základní sestavu  na 15 minut pro posilování s vlastní vahou: 3 × 15 polodřep, 3 × 45 s plank + protažení, 3 × 15 bicykl a 3 × 15 zvedání pánve. Teprve pak si dám sprchu a nasnídám se.

Snídám poměrně hodně a velké snídaně mi vyhovují. Sním tři vajíčka, většinou připravená jako volské oko, dva až tři plátky žitného nebo celozrnného chleba se žervé (tím jsem nahradila milované máslo) a deset deka krutí nebo kuřecí šunky, tvarůžků nebo uzeného lososa. Protože mám takový rituál, že na konci snídaně musím mít i něco sladkého, dávám si většinou řecký jogurt nebo skyr, klidně ochucený.

Jogurt, skyr nebo tvaroh, kousek ovoce, případně někdy i ovesnou nebo pohankovou kaši si dávám i k dopolední svačině. Po tak velké snídani nemívám chuť na nějak extra velký oběd. V poledne si tedy sním třeba grilovaná kuřecí prsa s kouskem pečiva a zeleninou, dušené maso technikou sous-vide (dá se koupit kvalitní hotový výrobek a jen se ohřeje v mikrovlnné troubě), šunku s pečivem nebo zase kaši s vaničkou tvarohu.

Odtučněný tvaroh si dávám i k odpolední svačině (už ho dokážu jíst samotný, ale dřív jsem si ho ochucovala vanilkovým nebo jiným proteinem). Večer se už snažím nejíst sacharidy, takže zase vyberu něco ze sestavy šunka, kuřecí prsa, losos, tvaroh, syrečky a zase nějakou zeleninu.

Za jednu z největších vychytávek, co mě chrání před návaly hladu, které v důsledku končí nájezdem do fast-foodu nebo nákupem něčeho nezdravého, považuju lžičku v kabelce. Když jsem někde ve městě, nestíhám si třeba dojít na oběd nebo dostanu hlad, můžu si díky lžičce jen koupit tvaroh nebo skyr za pár korun. Snažím se co nejvíce chodit a hubnutí se mi hezky rozjelo, co jsem si stanovila denní cíl 15 tisíc kroků.

Kromě toho chodím třikrát nebo čtyřikrát týdně do posilovny, předtím jsem chodila plavat. K posilovně jsem musela nějakým způsobem „dospět“ a zbavit se počátečního strachu. Nikdo mi tam hlavu neukousl a hodně mi pomohlo, když jsem viděla první výsledky. Jednak jsem zjistila, že mě to dost baví, a pak jsem objevila, čeho všeho jsem schopná. Jsem moc ráda, že jsem se zatím vždy, i když se mi nechtělo, do posilovny dokopala. Už po 15 minutách cvičení jsem ucítila, jak mi to najednou dělá psychicky dobře. To je jedna z největších změn, kterou u sebe pozoruju. Depku není nutné řešit dortíčkem, ale dá se prostě vysportovat.

Musím říct, že jsem se do hubnutí vrhla po hlavě. Těch šest týdnů, které prý trvá, než si tělo vytvoří návyk, uteklo jako voda. Postupně jsem se naučila zacházet s tabulkama, mám vypnuté aktivity a nastavený režim „sedavý“ nebo „mírně aktivní“, i když si myslím, že se hýbu víc než mírně. A protože jsem hračička a trochu perfekcionalistka, dost mě hecuje mít na konci každého dne kalorický příjem a všechny nutriční hodnoty v pořádku (jak říkáme v naší úžasné a podporující skupince Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami „mít všechna kolečka zelená“), dostatečný počet kroků a odsportováno. Těch prvních šest týdnů jsem na sebe byla docela přísná, ale teď už se nehroutím, když všechno neudělám na 100 %. Naopak, každou sobotu mám den, kdy si povolím trochu víc. Psychicky mě drží vědomí, že můj život není jen kázeň a odříkání. Když mám třeba celý týden chuť na horkou čokoládu, řeknu si, že si ji dám v sobotu. Do té doby mě chuť buď přejde, nebo si ji doopravdy dám. Hodně mi také pomáhá, že jsem nikdy nepila moc alkoholu. Když je příležitost, dám si maximálně jednu nebo dvě skleničky bílého vína.

Umět využít toho, co máte rádi

Od chvíle, kdy se mi podařilo shodit třicet kilogramů, reakce okolí začaly být patrnější. Dělají mi obrovskou radost. Fotky „před a po“ pravidelně zveřejňuju na svém Instagramu, několikrát jsem je nahrála i do naší podpůrné skupinky a ovace, které jsem sklidila, mě skutečně nadchly. Změnu pociťuju hlavně sama na sobě. Jsem sebevědomější, lépe si umím stát za svým, nebojím si vzít na jednání nebo konferenci slovo. Neváhám, zda někoho oslovit nebo ho o něco požádat, ale také umím říct „ne“. Už vím, že mám svou cenu a že nemusím ustupovat jenom proto, že jsem sama sobě dřív nevěřila.

Vzkaz bych měla asi jediný. Neberu tuhle svoji cestu jako dietu, ale jako životní styl, který bych chtěla držet do konce života. Proto to nemůže být nesnesitelná askeze. Nejde o to, že už nikdy nesmím sníst ani kousek pečiva nebo něco sladkého a tučného. Nechci se bát slazeného jogurtu nebo skyru. Je potřeba využít potraviny, které máte rádi (aneb říkejte mi tvarohová, syrečková a šunková královna) a vědět, jaký pohyb vás baví (plavání, chůze). Kdyby mi totiž někdo před rokem řekl, že teď budu o třicet kilo lehčí a pyšná na své tělo jako nikdy předtím, určitě bych mu nevěřila.

Sledujte Zuzku na jejím Instagramu

Vstupte do skupiny Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými tabulkami a naučte se používat naši aplikaci s radostí.

8.1.2020 redakce Články, Jak zhubnout