Eliška Růžičková: Život bez masa? Zkoušela jsem …

V dnešní době je spousta “mejnstrýmových“ životních stylů. Nejsem ten typ člověka, co něco hodnotí, aniž by si to sám nevyzkoušel.

A tak vznikl tento článek pro blog aplikace KalorickeTabulky.cz

Úvodem pár slov na vysvětlenou výše uvedeného: Abych mohla posoudit maratón, prostě jsem si ho zaběhla. Teď už ty lidi chápu, že se stále vracejí na tuhle dost fyzicky náročnou záležitost. To samé jsem musela prožít na extrémním závodě B7 (sedm beskydských vrcholů, přes 90 km v časovém limitu), kde jsem málem vypustila duši, ale díky mému životnímu parťákovi a mé hlavě jsme to dali v limitu. Opět velmi intenzivní zážitek (smích), kde jsem v podstatě vyzkoumala, že opravdu nejsem ultra běžec (smích). Oba tyto závody provází totiž tak pohlcující atmosféra, že to chcete zažít znova. Ale zároveň jsem sama sobě dokázala, že když něco opravdu moc chcete, tak to prostě dokážete. Mám ráda lidi vzdělané a s otevřenou myslí, každý máme svého soudce i obhájce. Proto jsem se sama rozhodla zkusit život bez masa, alespoň na chvíli. Zahnala jsem předsudky. V hlavě jsem se nastavila na vegetariánství (ze dne na den).

Předem podotýkám, že jsem stále všežravec, jen jsem měla potřebu zkusit žít chvíli bez masa. Můj životní rytmus je nabitý celkem dost fyzickou zátěží. Mám tréninky 5-6x týdně a z toho někdy i dvoufázově. Většinou jsou to intervalové tréninky s vysokou intenzitou a 1/3 tréninků je silová. Takže si asi dovedete představit, že na stravě vážně záleží.

• Dokonce nejsem ani fanda “instantní“ stravy, takže u nás doma nenajdete sudy proteinů ani tyčinek.

Nepereme do sebe žádné tablety. A když už to musí být, tak fungujeme na bylinkách a přírodních věcech. Zní to v dnešní době trochu jako vědy okultní, co? Společnost si bohužel vzala tento “instantní“ svět za vlastní a vše, co je v pilulce nebo v prášku, je vlastně v pořádku. Přitom všechny důležité zdroje pro naše tělo jsou kolem nás i v originál přírodním balení, jen se stačí naučit je využívat. Ale zpět k hlavnímu tématu článku:

Celý můj dvouměsíční počin bych rozdělila do třech stěžejních bodů.
1. Co vařit a co nakupovat
2. Společenský faktor
3. Zdravotní aspekty

Co vařit a co nakupovat

První, z čeho jsem měla opravdový strach, bylo, co vlastně budu jíst a nakupovat. Ono to totiž ze začátku vypadá dost nemožně a to hlavně proto, že celý život jsem vychovávaná, že bez masa to prostě nejde. Jen malá poznámka: Moje rodina měla tehdy normální systém: školní obědy, doma o trochu méně masa, pokud to šlo i babiččiny dýchánky (smích). V lednici jsme vždycky měli kus nějaké té šunky.

Stav obav trval jen do prvního nákupu, kdy jsem vlastně zjistila, že to nebude tak zlé. Nechci úplně psát, že jsem maso nahradila, ale líbí se mi spíše definice: vyměnila. V mém jídelníčku se objevila sója, luštěniny, ještě více zeleniny a samozřejmě nechyběly sýry a vajíčka. Ono je to vlastně i logické. V podstatě mi došlo, že to vegetariánství je snazší cesta než veganství. To je pro mě už opravdu vyšší level. K tomu asi můj čas ještě neuzrál.

Měla jsem i velikou podporu v mém manželovi, který v podstatě také dost omezil maso. Někdy mi i přišlo, že těm našim holkám (školou povinné dcery) nevadilo, že nemají denně kus flákoty, a snědly vše, co jsme jim naservírovali. Nastala taková transformace našeho kulinářského umu.

Společenský faktor

Tenhle bod mě vlastně trápí a mrzí nejvíce. Zjistila jsem, jak mnozí lidé kolem nás jsou plni předsudků a zlořečení vůči vegetariánům a veganům. Pokusím se být tedy teď laskavá a nebudu to dále rozepisovat, protože vše je jen o nevědomí a jakési výchově společnosti. Bohužel žijeme v době, kdy se ze všeho udělá jakási móda a firmy se snaží vydělávat na všem, co je zrovna v kurzu. V tomto případě vnímám pro i proti ve všech možných směrech. Mohli bychom tu rozepsat ekologii, humánní aspekt, různé alergie, zvýšený výskyt rakoviny trávicí soustavy. Myslím, že tohle je bohužel tak široké a aktuálně závažné téma, které se bohužel týká nás všech.

Zdravotní aspekt

Když se nad tím zamýšlím, ze začátku jsem nepozorovala výrazné změny ani na mé váze ani na mém zdravotním stavu. Možná jsem se cítila lehčí, ale spíš to přikládám “placebo“ efektu. Pocit, že mi je vlastně lépe. Ale nijak zvlášť. Před tréninkem se snažím jíst méně, ideálně vůbec, takže to platilo i před tímto malým experimentem. Trvalo mi asi 3 týdny, než jsem si zvykla na větší příjem luštěnin, ale myslím, že se s tím tělo celkem srovnalo a hlavně jsem začala trochu víc vymýšlet jídelníček.

• Bílkovina není totiž jen o luštěninách a sóje. Prostě to chce jen větší pestrost a lepší strategii v dávkování nejen rostlinných proteinů.

Každé tělo může reagovat různě a musejí se jen vychytat mouchy. Po měsíci jsem si najela pěkně na svůj systém a bylo mi dobře. Maso mi vůbec nechybělo a vlastně jsem i cítila jakousi hrdost. Začalo se mi lépe běhat a výkon při výších “tepovkách“ se zlepšil. Silový trénink byl stále stejný. Tam jsem žádné zlepšení ani zhoršení nepociťovala. V tomto případě by to chtělo dlouhodobější proces.

• Moje váha šla asi jen o kilo dolů, ale to je u nás žen tak zanedbatelné číslo, že?

Ono si totiž tělo našlo přirozenou cestu k doplnění tím, že jsme měla větší chuť na sýry a ty, jak je známo, obsahují mimo bílkoviny i dost tuku. Takže se mi tak nějak možná přirozeně vyrovnal energetický příjem a jsem stále na svém.

Jsem sportovec, nejsem výživový poradce a vše dělám intuitivně, jak si tělo říká. Někdy je lépe, někdy je hůře.(smích) Ale stále platí, že se snažím řídit zdravým životním stylem. První chuť na maso jsem dostala po šesti týdnech. Ale nic závažného se vlastně nedělo, byl to jen záchvěv. Žádná “narkomanská“ reakce se nekonala (smích).

Celý experiment mi zmařil vlastně pan COVID-19, kdy jsme byli doma zavřeni. Na nákupy jezdil jen manžel. Jednoho krásného dne domů přivezl hovězí maso, že udělá dcerám “hambáče“. No a to byl bohužel pro mě bod zlomu. Člověk tak nějak přehodnocuje, přemýšlí o věcech možná jinak a prostě jsem si řekla, že tenhle domácí “burger“ bude závěrečná tečka.
Vím, že dva měsíce nemusí pro někoho znamenat dostatečně validní dobu kvalitního výzkumu, ale byl to můj výzkum, moje rozhodnutí a mně to stačilo k tomu, abych si sama zvolila svou další cestu. Už teď si můžu říct, že to bez masa jde.

A na co jsem vlastně přišla? Že každý má právo si rozhodnout o tom, jaký bude jeho životní styl. Pokud někomu neubližuje a nevnucuje své postoje a pravdy, není potřeba se někomu zpovídat a už vůbec vysvětlovat proč. A moje cesta teď? Určitě zlatá střední! (smích) Omezit maso a být laskavější k přírodě kolem nás. Na všechno si každý musí někdy holt přijít sám.

foto autorky článku: David Frýbert

Tip redakce KalorickeTabulky.cz:

Sportovní aktivita pro letní dny a celou rodinu: Retro skákání přes gumu je stále IN – naučte se základní skoky I.

22.8.2020 Eliška Růžičková Články, Recepty a výživa