Jak porozumět signálům našeho těla, když nás přepadnou chutě?

Slyšeli jste už někdy, že bychom měli poslouchat své tělo, protože je to nejchytřejší systém, který přesně ví, co potřebuje?

Že nám dává signály, které bychom měli umět rozeznávat, naslouchat jim a následovat je? Na základě svých osobních zkušeností potvrzuji, že je to pravda.

Naše tělo přesně ví, kdy potřebuje odpočívat a kdy být v akci, kdy je lepší pracovat, a kdy ne, kdy se věnovat sobě a kdy ostatním. Bohužel my často svoje tělo a vnitřní hlásek neposloucháme, bičujeme se k výkonům, i když cítíme velkou únavu.

Jdeme kolikrát přes sebe, navzdory tomu, co naše tělo říká. Nechci to zaměňovat s leností, ale je období, kdy by člověk měl být aktivní. A pak zase chce být pasivní. No a obdobně to funguje i v souvislosti s tím, co jíme, respektive s tím, co bychom měli jíst.

Jak se Kamila učila správně jíst

To, jakým způsobem nám tělo dává signály k výběru jídel, které jsou pro nás vhodné, popíšu na reálném příběhu paní Kamily. Paní Kamila pocítila na vlastním těle to, k jakým změnám dochází v souvislosti s vývojem postavy a trávením, když začala přesně rozeznávat rozdíl mezi tím, co jí tělo říká, že chce jíst,  a mezi tím, co je otázka pouhých chutí a návyků…

Paní Kamila zavítala do mé nutriční poradny hned z několika důvodů. Jednak z důvodu, že chtěla „něco málo“ zhubnout. A také z důvodu, že má moc ráda sladké, s čímž by si přála něco dělat (popsala to jako „závislost na sladkém“). No a také proto, že ji trápily letité problémy se zažíváním – nadýmání, zácpa, bolesti břicha.

• Paní Kamila měla sedavou práci od rána do odpoledních hodin a její stravovací režim během dne vypadal tak, že ráno před prací posnídala to, co našla v ledničce – někdy ovocný jogurt, někdy chléb se salámem nebo rohlík s „Rumcajsem“, jindy sladké cereálie s mlékem.
• Dopolední svačinu vyřešilo ovoce.
• Oběd byl zpravidla v restauraci, kdy vybírala z jídel od klasické české kuchyně až po moderní gastronomické kousky.
• Odpolední svačina bývala rituál. Tvrdila, že její tělo si každé odpoledne řekne o kousek sušenky či buchty, tak ho prý vždy poslechne.
• Večeři si připravila již doma – často chléb s nějakou pomazánkou z lahůdek, paštikou nebo majonézovým salátem. Prý tyto pomazánky, paštiky a saláty konzumovala, protože k večeru má chuť a potřebu si dát něco slaného.

Když jsme se s paní Kamilou viděly po měsíci na kontrole, kdy upravila svůj jídelníček, tak mi oznamovala, že má pro mě dvě zprávy – dobrou a špatnou.

Dobrá zpráva mě opravdu potěšila, protože s nadšením přiznala, že s novou stravou odezněly problémy s nadýmáním a upravilo se vyprazdňování. Nový jídelníček přinesl již po prvním měsíci úpravu zažívání a první kila dole. Byl postavený na pravidelné stravě se zařazením celozrnného chleba, zeleniny, ovoce, neslazených mléčných výrobků (jogurtů, tvarohů, sýrů), doma připravených pomazánek (z tuňáka, tvarohu, luštěnin…), ryb, libového masa, standardních příloh k obědu, které restaurace nabízely (rýži, bramborovou kaši, brambory, těstoviny, pohanku, polentu, bulgur, kuskus…) a eliminací sladkostí na jednou týdně, vyřazením tučných mas, smažených pokrmů a omáček…

Tou špatnou zprávou pro mě mělo být to, že paní Kamile chybí kupované pomazánky, majonézové saláty, salámy a sušenky, o které se její tělo hlásí častými chutěmi. A že neví, co s tím. Je z toho totiž nervózní až zoufalá.

Tady to chtělo silnou vůli ze strany paní Kamily, protože jsem jí doporučila v nastolených opatřeních vydržet, protože jsem byla přesvědčená, že teprve až časem začne vidět, jak se její závislost na slaném a sladkém jídle mění. A až si zvykne na pravidelnost ve stravě, výběr základních potravin a „obyčejnou“ chuť potravin, teprve pak začne skutečně rozeznávat, o co si její tělo skutečně říká. A co není jen otázkou závislostí a nevhodných stravovacích návyků.

S dalším měsíčním odstupem mi Kamila s nevěřícím výrazem již dala za pravdu. Když překonala dle jejích slov dva krušné měsíce se sbíháním slin kdykoliv, kdy v obchodě prošla kolem sladkého či paštiky, brambůrek, taveného sýra a polévky „z pytlíku“, kdy s velkým sebezapřením vydržela tato lákadla nekoupit a nedat si, tak přiznala, že během druhého měsíce tyto chutě velmi zeslábly. A naopak začala pociťovat to, jak sladké je ovoce, jak výborně chutná bílý neoslazený jogurt, doma připravená tvarohová pomazánka či neosolený zeleninový salát nebo vajíčko.

Postupem času přesně věděla, na co má ráno na snídani chuť. Jestli tělo potřebuje rychlejší energii ve formě bílého jogurtu, ovoce, ořechů a vloček, nebo jestli potřebuje energii pomalejší ve formě žitného chleba, vajíčka, sýru a zeleniny.

Poučení z příběhu

Naše tělo si skutečně umí říct o to, na co má chuť, kdy potřebuje jíst nebo si vybrat potraviny podle toho, jaká živina mu zrovna chybí. K takovému stavu se ale můžeme dopracovat jen tehdy, kdy už jsme naučeni na pravidelnou stravu, výběr základních potravin či minimálně průmyslem zpracovaných potravin (bez přidaného cukru, zvýrazňovačů chutí, barviv, aromat, nadbytku soli, kořenících směsí), kdy pocítíme, jak úžasně chutná neochucený tvaroh, neosolené vejce nebo nepřekořeněné maso. Stejně tak se nesmí jednat o závislost, která nás nutí si danou potravinu nebo nápoj neustále dávat (často závislost na sladkostech, tučných jídlech, sladkém pití či kávě), to pak není to, co nám naše tělo říká, ale to, na co jsme ho nevhodně a dlouhodobě navykli.

A tak, pokud mi klient řekne, že si to sladké musí dávat, protože mu to jeho tělo říká, tak to pak ale často není signál jeho těla, ale závislost. Signál by to byl v případě, že sladké obyčejně nejí, ale při zásadnějším fyzickém výdeji/pohybu/sportu, při kterém spotřebuje rezervy zásobního cukru, se právě v tuto chvíli objeví obrovská chuť na něco sladkého. Pokud v tento okamžik dostane neuvěřitelnou chuť na sušenku či sladké pití, tak je to jasný signál těla, že mu chybí cukr a říká si o něj v té nejrychlejší podobě. Jiným příkladem pak může být situace, kdy člověk, který obvykle nejí maso, dostane nezdolnou chuť na pořádný steak. Pravděpodobně je to z důvodu, že tělo potřebuje nějakou látku, která tělu chybí a kterou maso obsahuje – například železo nebo bílkovinu z masa.

Pokud se tedy chcete naučit poslouchat to, co vašemu tělu dělá z jídla dobře, nejprve ho naučte na pravidelnost, jednoduchost, čistotu a kvalitu potravin. A dejte mu čas zvyku alespoň 1-2 měsíce, kdy to nevzdáte a vydržíte. Pozorujte, co dělá dané stravování s vaší postavou, trávením, denní výkonností či stavem pokožky, vlasů, nehtů… A poté již můžete začít poslouchat vaše chutě a signály těla. Stoupnete si před ledničku a zeptáte se : „Mám dnes chuť a potřebu posnídat vajíčko nebo bílý jogurt?“ Odpověď pak už vždycky dostanete.

7.9.2020 Bc. Martina Rusňáková Korejčková, DiS. Články, Jak si udržet zdraví, Jak zhubnout