Dokonalost v jídle i životě: Je to vůbec potřeba?

Všude se všichni snaží o to, aby byli co nejlepší.

Nejlepší v práci, v osobním životě, co nejlepší pro naše blízké nebo ve sportu a nejlepší také ve vztahu k sobě samým…

Tak je nám to ostatně předkládáno v médiích a hlavně pak na sociálních sítích. Dnes a denně. Určitě většina z vás sleduje nějakého člověka, ze kterého máte pocit, že je dokonalý. Ať ve smyslu pracovního nasazení nebo v péči o svůj zevnějšek, k čemuž patří samozřejmě i zdravá strava.

Z vlastní zkušenosti znám ten pocit, kdy se zdá, že například Instagram je plný lidí, kteří jen cestují, často cvičí, mají úspěchy v profesním životě a konzumují krásná jídla ve stylových kavárnách nebo doma, kde si jídlo připraví a oslnivě nazdobí. Jeden by si pak mezi těmito lidmi připadal trochu jako „looser“, který sedí jen doma a nestíhá nic jiného než jít do práce, stěží se postarat o domácnost, potažmo o rodinu, sem tam si možná trochu zacvičit. Jídlo si sotva stihne uvařit a v klidu sníst, natož pak stylově nazdobit, vyfotit, opatřit hashtagy a sdílet s přáteli.

• Jestli jste někdy do tohoto bodu beznaděje dospěli, nezoufejte.

Nejste jediní, kdo to tak má, a není to nic, za co byste se snad měli stydět. Naopak to může být pravý čas, abyste si uvědomili, že lidé dávají na sociální sítě v naprosté většině ty nejsvětlejší chvilky jejich běžných dnů. A taky že to, co vidíte, je v podstatě koktejl všech jejich nejlepších chvilek dohromady a že normální člověk rozhodně nemůže zvládnout všechny ty věci, které na vás vyskakují skrze obrazovku telefonu.

Zkuste se proto podívat vždy jen na jeden určitý účet a uvidíte, že každý má své priority jen v některé oblasti. Ten věnuje veškerou svou energii cestování, jiný zase své kariéře, další tráví všechen volný čas návštěvou kaváren a někdo zas dal absolutní prioritu vaření a focení jídla na svůj profil. A co když je to zrovna jeho práce nebo jediný koníček, který ho naplňuje? Přece se s ním nemusíme hned srovnávat. Ta priorita, kterou jste si vybrali vy, je ta vaše. A je to to nejlepší, co jste si v tu chvíli vůbec mohli vybrat. Není přece nic špatného na tom, je-li zrovna vaší prioritou v tuto chvíli péče o vaše děti nebo zdravý pohled na sebe. To vše k životu patří a není vůbec potřeba být stoprocentní nebo snad třistaprocentní. Naopak. Příliš vysoké nároky nám často mohou překazit všechny prvotní snahy. A jinak tomu není ani u stravy.

Asi každý si někdy řekl, že by chtěl udělat něco se svým stravováním. Často se ale setkávám s lidmi, kteří svůj start změny tzv. přepálili. Nastavili si cíl a od nového dne k němu zamířili. Přímo, nekompromisně a bez jakéhokoliv rozmyslu. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby ale v jejich pojetí sebemenší zaváhání neznamenalo veškerý konec snahy. Možná by ti lidé udělali lépe, kdyby změny začali zařazovat postupně. Měli by čas si na ně zvyknout a tím pádem je i ustálit. Možná by pak pochopili, že i když ještě nejsou dokonalí a že i když těch změn udělali jen několik, přináší to již výsledky. Bylo by to pro ně navíc motivací ke změnám dalším.

Proč o tom ale píšu? Zmiňuji to s myšlenkou, že cílem zdravého životního stylu nebo chcete-li zdravého stravování, určitě není být přehnaně striktní, žít téměř asketický život, co se týče výběru potravin, a nikdy si už nedat žádnou sladkost nebo neposedět s přáteli nad dobrým vínem. Naopak. Cílem je určitá vyváženost a také udržitelnost. Tedy také to, aby styl stravy (a celkově života), byl dlouhodobě zvladatelný. Cokoliv, co má v oblasti jídla a pohybu omezenou dobu trvání, vlastně není správně.

Přemýšleli jste v tomto smyslu nad známými 30denními výzvami? Je to stejné, jako když začnete držet dietu, která má omezenou dobu trvání. Co bude na „konci“? Co se stane, když výzvu nebo dietu poruším? Znamená to snad, že už je všechna snaha ztracena? Je to opravdu tak, že když jeden den vynechám, výsledek už bude zanedbatelný nebo se dokonce nedostaví žádný? To by bylo přeci absolutně demotivující. Každý krok, který uděláte směrem dopředu, se počítá a přibližuje vás ke stanovenému cíli. Jak rychle k němu dospějete, je pak už jen na četnosti a velikosti těch kroků, nikoliv na chvílích, kdy výjimečně stojíte na místě.

Je to možná úsměvné, ale pro znázornění si můžeme představit cestu autem. Vyjedu z domova a mám namířeno na výlet. Jedu, jedu, ale dojde mi benzín. Zastavím na čerpací stanicia logicky pak pokračuji dál až k cíli cesty. Kdybych sem přenesla principy, které často nešťastně používáme v našich snahách o lepší jídelníček, znamenalo by to, že když nedojedu do cíle bez zastavení, musím se vrátit zpět domů a cestu podniknout jindy a celou znovu. Ve výsledku by byl ale efekt takový, že do cíle nedojedu nikdy, protože mi do cesty přirozeně vstupují všelijaké okolnosti nebo překážky a vždy se najde důvod, proč musím alespoň na chvilku zastavit nebo třeba jen zpomalit.

• Proto na sebe buďte hodní a dovolte si nebýt stoprocentní, dovolte si někdy zpomalit nebo zastavit, jestliže to prostě potřebujete.

Jinak to nemá ani většina odborníků na zdravou stravu. Mnozí lidé si myslí, že je-li někdo nutričním terapeutem, musí zákonitě žít právě onen asketický život. Jak by přece mohl „kázat vodu, a pít víno“? Tak to ale není a ráda bych vám proto ukázala svůj pohled, tedy střízlivý pohled nutričního terapeuta. Natrefíte-li při svých cestách za zdravou stravou na nutričního terapeuta, v naprosté většině případů jsem si jistá, že vám nebude říkat, že tohle nesmíte nebo že tohle si už nikdy nedáte.

Dobrý nutriční terapeut by totiž měl znát onu vyváženost a měl by mít racionální pohled na zdravé stravování. Proto i já, jako nutriční terapeutka, si rozhodně jen neupírám. Moc ráda si dám kvalitní čokoládu, zákusek na oslavě nebo výjimečně tučnější jídlo, když na něj dostanu chuť. To, jestli jím, nebo nejím, potažmo žiji, nebo nežiji zdravě, totiž nezávisí jen na tom jednom konkrétním momentu. Záleží to na sousledu věcí, které dělám většinu času, po většinu svého života. Proto se snažím pravidelně sportovat, každý den zařazovat dostatek ovoce a zeleniny, mít v jídlech zdroje vlákniny, vybírat si kvalitní potraviny a celkově se snažit naplňovat oficiální výživová doporučení.

• To je to, co dělám většinu času, a proto si k tomu s radostí občas dopřeji i jídla nebo potraviny, které nejsou vyloženě ztělesněním zdravého stravování.

Mohli jste již zaslechnout nebo vidět i tzv. pravidlo 80/20, což hezky znázorňuje právě to, že je důležité, co děláme nejvíce. Když budeme mít z 80 % jídelníček správný, může nám tam bez problému zbývat i maximálně 20 % na naše „slabosti“, tedy na věci, které zas tak úplně zdravé nejsou. Někdo říká, že 80 % je málo, ale já bych vás všechny za takto „nedokonalý“ jídelníček rozhodně pochválila. Kdyby všichni měli jídelníček v pořádku „jen“ z 80 %, v podstatě by nutriční terapeuti, s trochou nadsázky, přišli o práci. No, není fajn vědomí, že si občas můžu dát opravdu cokoliv, na co mám chuť, a moje snahy o zdravé stravování se tím automaticky nezbortí?

Neklaďte na sebe tedy přehnané nároky a stanovujte si reálné a střídmé cíle. Díky tomu bude jejich naplnění snazší. A vy se tak budete moct radovat z pokroků, které uděláte.Rozhodně není potřeba být stoprocentní a je skvělé vědět, že opravdu nikdo není dokonalý. Proto na sebe buďte hodní a dovolte nějakou nedokonalost i vy.

foto: archiv autorky

12.11.2020 Mgr. Bartáková Lucie Články, Jak zhubnout