Proč vlastně slavíme Silvestr? Jak to bylo s příchodem nového roku v minulosti? A jak se slavil, pokud vůbec?
Nutno říct hned zkraje, že bouřlivé oslavy konce starého a příchodu nového roku jsou až „vynálezem“ průmyslové doby, tedy 19. století, a mělo to jednoduchý důvod – obchodníci lidem prodali a prodají dodnes více věcí i potravin.
V dřívějších dobách (a v některých zemích dodnes, jak si za chvíli řekneme) se slavil začátek nového roku v různých obdobích a v různých krajích jindy, než jsme nyní zvyklí. Společným atributem však při této příležitosti bylo především zamyšlení se za rokem uplynulým, poděkování, vzpomínka na zemřelé. Hostiny se pak pořádaly spíše pro radost z návratu Slunce a možnosti opět osít svá pole…
Nejprve si musíme připomenout, že něco jako první den nového roku byla v různých obdobích hodně diskutabilní záležitost, protože až posledních cca 440 let se používá gregoriánský kalendář, jenž zpřesňuje juliánský. Tyto kalendáře počítají dny a měsíce podle pohybu Slunce, proto se jim také říká sluneční (solární).
No jo, jenže ony existují i kalendáře měsíční (podle fází Měsíce), kombinované (tedy lunasolárni a používají je Číňané nebo židé), kosmické (například mayský, jenž počítal s kosmickými cykly), olympijské (ve starém Řecku začínal nový letopočet dnem zahájení olympiády), říční (používali je někteří indiáni, ale také v určitých místech Egypta se období počítala podle toho, kdy se vzedmul Nil), polní (podle začátku a konce prací na poli v některých starověkých zemích Asie) apod.
A jen tak pro zajímavost, podle vědců měl rok v dobách, kdy naší planetě vládli dinosauři, 372 dnů.
Ačkoliv si myslíme, že 1. ledna, není a nebylo to samozřejmě nikdy takto jednoznačné. Například keltský kalendář patřil mezi lunasolární, kde rok začínal letním slunovratem. Navíc neznal týdny, ale pouze půlměsíce. Egyptský kalendář začínal v přepočtu na náš gregoriánský 29. srpna. Staří Římané začínali nový rok 1. března. Čínský (a potažmo vietnamský) nový rok začíná prvním dnem prvního lunárního měsíce čínského kalendáře, který připadá každý rok na různé dny někde mezi 21. lednem a 20. únorem. Tibetský Losar se pak začíná slavit mezi únorem a březnem. V mnoha státech jižní Asie se slaví nový rok v dubnu, většinou 12. – 15. dubna. Revoluční kalendář fungoval ve Francii 18. století za jakobínské diktatury a rok začínal podzimní rovnodenností.
Roš ha-šana, tedy židovský Nový rok, se slaví 1. a 2. dne měsíce tišri, podle našeho gregoriánského kalendáře je to v období září až října. V zemích, kde převládá pravoslaví, se slaví podle juliánského kalendáře, tedy 14. ledna. V křesťanských zemích vždy začínal nový rok 25. prosincem a 1. leden jako datum prvního dne nového roku nechal uzákonit v římsko-německé Evropě a tím pádem i v českých zemích až v 17. století Ferdinand II.
A proč se poslednímu dni starého roku říká Silvestr? Protože 31. prosince 335 zemřel papež Silvestr I., a tak se dostal v tento den do kalendáře. Aby toho zmatku nebylo málo, tak někde začíná den už po západu Slunce, pro jiné národy teprve při východu, a s nějakým výpočtem půlnoci si nikdo neláme hlavu.
Na každý pád se v každé civilizaci našla chvilka – většinou na podzim či v zimě – kdy se lidé ohlédli za minulou „sezónou“, za klady a zápory uplynulého období, za množstvím sklizně a celkové úrody, vzpomněli na zemřelé a oslavovali narozené… Někteří šli poděkovat i božstvům, v době křesťanské se šlo na mši rovněž s poděkováním za Boží ochranu a pomoc.
Na tohle si vzpomenu vždycky při pojídání chlebíčků a jednohubek, kdy si spíše negativně říkám, že jsem zas o rok starší, v práci se mi možná nedařilo až tak dobře, hubnu pomalu… až si vzpomenu, že zas tak špatně jsem se přece vlastně neměl. Jíst jsme měli co (úroda se vydařila), zemřela jen 94letá teta (navíc nikoliv na kovid), dětem v celé širší rodině se dařilo (a Barča manželčina synovce se naučila chodit), teplá voda v koupelně tekla, pražírny kávy otevřely alespoň výdejní okénko… A tak dále.
V evropských zemích se do 16. – 17. století v den svatého Silvestra nijak nic neslavilo, a to ani příchod nového roku, protože ten už přece nastal před šesti dny, na Boží hod. Rodina se tehdy sešla u večeře, která sestávala většinou z darů země, ze všech sklizených plodin toho roku, a poděkovala Bohu.
Podobným způsobem hostin se slavil příchod nového roku i v jiných zemích, rovněž jako poděkování za štědré dary země. Tento zvyk má tradici již v pohanských dobách a u nás se postupem času přelil do oslav, jimž říkáme masopust. Průvody v maskách pak měly zahánět zlé duchy.
Příchod nového roku mají především asijské země spojený také s rodinnými setkáními, kdy se rodiny vydávají napříč zemí navštívit ty členy, kteří se odstěhovali mimo rodná města.
Během oslav čínského nového roku, jehož barvou je červená (symbol štěstí, bohatství a prosperity), se můžete zúčastnit jedné novodobé tradice, a to zajet si do čínského města Charbin (zde se mimochodem narodila česká spisovatelka Valja Stýblová), kde se každý rok buduje velké město vytesané z ledu – ledové pyramidy, ledová Eiffelovka a tak.
Židovský Roš ha-šana má ještě jedno označení – Den vzpomínání, protože se člověk má zamyslet nad svými skutky. Během svátku se troubí na roh šofar na památku smlouvy mezi Bohem a Izraelem.
Ze všech výše zmíněných témat oslav příchodu nového roku se u nás, podobně jako ve světě, vytratilo ono sebezpytování, jež částečně nahradila naše – většinou nesplnitelná – předsevzetí, na druhou stranu se oproti tomu zvýšil význam hostin, z nichž se přešlo k onomu bujarému veselí.
Letos to asi nebude ono jako v posledních letech, ale na druhou stranu budeme mít možnost zavzpomínat na Silvestry před nějakými třiceti a více lety, kdy se pyrotechnika nedala koupit na každém rohu a lidé se scházeli doma s rodinou a připravovali si vlastní jednohubky a chlebíčky, povídali si – a nechali se bavit televizními estrádami.
Po pravdě řečeno, u nás doma se uchytil zcela jiný zvyk, jak oslavit příchod nového roku, a co jsem léty zjistil, nejsme jediní. V deset se jdeme pořádně vyspat a veškeré oslavy a odpočty sekund před půlnocí jsou nám ukradené. Ostatně – jak jsme si už řekli, stejně se to všude slaví jindy, jinak a v jinou denní / noční dobu.
A možná skutečně nebude od věci se opět po letech spíše ztišit a zamyslet, probrat celý minulý rok, poděkovat a nabrat z toho sílu a odvahu do nového roku.
Zapisujte si v roce 2021 pravidelně jídelníček do aplikace www.kaloricketabulky.cz a získejte rutinu, jež dá vašemu životu přínosný řád a zdraví prospěšný přehled o tom, co jíte a jak se hýbete.
foto: iCreative3D/cz.depositphotos.com
Svátky jsou za námi, včetně všeho, co k nim patří – cukroví, sváteční hodování, alkohol.
Možná jsme se tentokrát drželi a podařilo se nám nepřibrat pár kilogramů, možná jsme párkrát přimhouřili oko a dopřáli si nějaké ty dobroty navíc, a možná jsme sebekontrolu už při první rozsvícené prskavce hodili za hlavu a prostě si užívali všech chutí do sytosti.
Celý článek 4.1.2016 5
Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.
31.12.2020 Články, O kaloriích nevážně
Dnes si představíme tři současné „novinky“ (ono totiž moc o novinky nejde) do kuchyně, jejich historii, využití a případné kalorické výhody.
Jde o hity z naší skupiny Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami.
Celý článek 13.4.2024
Jídlo je radost, ne starost.
A to samozřejmě platí i během svátků. Připomeňme si, jak si užít velikonoční čas – a to včetně tradičních i nových pochoutek. A nezbytných vajec.
Celý článek 28.3.2024
S rostoucí popularitou indických restaurací začínáme i víc používat indické názvy jídel.
Asi není problém zapamatovat si, že slovo „aloo“ znamená brambory, „palak“ špenát, „chana“ že je cizrna, „dhál“ čočka, „rajma“ fazole, „mattar“ hrášek, „paneer“ je sýr, „raita“ jogurt, „gobhi“ květák „malai kofta“ opečené noky z bramborového těsta.
Celý článek 24.3.2024
