Tereza: O překonání strachu a objevení cesty ke zdravému hubnutí

Když sympatická Tereza Trčková, členka skupiny Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami, zveřejnila v rámci svých pravidelných příspěvků status o tom, jak byla darovat krev, vznikla pod příspěvkem velmi zajímavá diskuse.

Jednak nás překvapilo, kolik pravidelných dárců je mezi uživateli aplikace Kalorické Tabulky (děkujeme), a pak jsme také zjistili, že mnohým brání v dobré věci obyčejný strach z jehel a krve.

A jelikož na tyto komentáře Tereza zareagovala přiznáním, že na tom byla dřív úplně stejně, požádali jsme ji, aby sepsala svou cestu o překonání strachu.

Tady jsou její slova:

Již odmalička jsem měla strach. Strach z doktorů. Strach z bolesti. Strach z injekcí. Každý se bojí, když se něco děje. To je v pořádku. Mé obavy byly ovšem tak veliké, že jsem sama sebe hodila do panického strachu až transu. Doktor se začal přibližovat s injekční stříkačkou. Tep vylítnul do nebes, začala jsem cítit brnění prstů, tváří – a najednou černo před očima. Toto jsem zažívala až do svých čtyřiadvaceti při každém obyčejném odběru či očkování.

Jednoho dne jsme si na návštěvě u rodičů prohlíželi fotky a různé památky z výletů. A najednou jsem objevila bílé krabičky. Když jsem otevřela první, byla v ní bronzová medaile za počet odběrů darované krve. Další krabička ukrývala stříbrnou medaili a v poslední byla zlatá medaile. Můj tatínek (do té doby, kdy mohl darovat krev) „odevzdal“ 68 odběrů krve!

• Pamatuji si to jako dnes, jak jsem na něj byla pyšná. Za to, jaký je, za to, co dokázal.

Vyprávěl nám, jak se po odběru cítil a jak to probíhalo. A ten rok se to stalo. Tatínek byl pro mě takovým vzorem, že jsem chtěla být jako on. Udělat dobrý skutek, zaplavit se tou vlnou euforie a emocí při a po odběru.

Objednala se jako prvodárce na odběr a tatínek mě doprovázel. Samozřejmě strach jsem měla. Bylo to něco neznámého. Člověk neví, jak to bude probíhat, co se bude dít, jak to bude „bolet“. Jediné, co jsem věděla určitě, že chci někomu pomoci, někoho zachránit, že chci být taková jako tatínek.

Po prvotních vyšetřeních jsem se odebrala na odběrový sál. Lehla jsem si na lehátko a čekala. Tep se zvyšoval, ale žádné brnění končetin či omdlívání nepřišlo. V hlavě mi pořád běžela myšlenka, že to dokážu, že na to mám, že někoho zachráním. Najednou jsem cítila menší tlak, jak se zabodla jehla do žíly, a pak už jen teplo, jak krev tekla. Hotovo. Pytlík s mou krví se pomalu plnil a mně bylo krásně. Krásně na duši.

• Jsem na sebe pyšná, že jsem to dokázala.

Tento prvotní odběr byl pro mě zlomový a zásadně mě poznamenal. Od roku 2014 do června 2022 jsem stihla sedmnáct dárcovských odběrů krve (na pár měsíců přerušeno kvůli operaci, těhotenství, porodu a kojení). Do dnešního dne nelituji ani jedné kapky své krve, která mohla někomu pomoci. Ten pocit je prostě k nezaplacení.

V roce 2017 moje maminka onemocněla rakovinou. I ona potřebovala krev, jelikož její byla velmi špatná. V tu chvíli, když vás to zasáhne bohužel i osobně, vám dojde, že to celé má opravdu smysl. Že každý naplněný pytlík krve někomu pomůže. Na každý další odběr se těším. Pár týdnů před odběrem už na sobě cítím, jak jsem „těžká a unavená“. Po odběru odcházím jako úplně jiný člověk. Z dárcovství se stala pomalu závislost.

Jsem vždy plná energie, plná nadšení, plná síly a s obrovskou úlevou na srdci, že to vyšlo i tentokrát a odběr se mohl provést. Děkuji všem, kteří darují krev pravidelně. Děkuji všem za pomoc. Mrzí mě, že nemůže darovat spousta lidí, kteří by darovat chtěli. Krev je to nejdůležitější, co v těle máme. Z toho důvodu bohužel nemůže darovat každý člověk, i kdyby chtěl sebevíc. Naše odběry jsou i za vás všechny, kteří darovat chcete a například ze zdravotních důvodů nemůžete.

Toto je můj příběh o tom, jak jsem porazila svůj strach a postavila se mu čelem. I kdybych měla těmito řádky motivovat aspoň jednoho člověka k darování krve, tak na sebe budu hrdá, že se mi to povedlo.

Moc prosím, kdo můžete a chcete, tak se nebojte a DARUJTE KREV. BOHUŽEL NIKDY NEVÍTE, JESTLI JI ZROVNA VY NEBO VAŠI BLÍZCÍ NEBUDETE POTŘEBOVAT.

A jelikož blog Kalorických Tabulek by měl být hlavně o stravování, tak tady je druhá část mého povídání.

Nikdy jsem nebyla žádné vyžle, ale holka „krev a mlíko“. Největší zlom v mém myšlení přišel asi v době, kdy mi má první láska oznámila, že se se mnou rozchází, jelikož jsem tlusté rosolovité prase. V ten moment se mi svět sesypal jako domeček z karet. Mimochodem, v té době jsem nebyla na žádné velké váze. To až roky později. Jaký to mělo ale na mě dopad? Přestala jsem jíst, vlastně jsem jedla skoro minimum. Ano, sice jsem zhubla, ale na úkor vlastní vyrovnanosti a pohody. Byla jsem na tom psychicky dost špatně a neměla na nic energii. Bylo jasné, že to takhle dlouho nevydržím.

V té době jsem naštěstí potkala svého nynějšího manžela. Byla jsem šťastná, spokojená a zamilovaná. Svět byl krásný a já se „vypapala“ na váhu o cca 15 kg vyšší. Když se blížila svatba, zkusila jsem poprvé hubnout s KT. A zdařilo se. Následovala ale gynekologická operace a snaha o miminko. Váha před těhotenstvím vylítla opět nahoru – na 93 kg. A během těhotenství poskočila ještě o dalších 10 kg, tj. ukazovala 103 kg.

Pak se nám dne 1. října 2019 narodil zdravý a krásný syn. Když jsem odcházela z porodnice, myslela jsem, že se lehce zbavím aspoň těch v těhotenství nabraných kil. Nestalo se tak. Při příchodu domů váha ukazovala 99 kg.

No a pak to bylo jako na houpačce. Následovala menší poporodní deprese, šílené nechutenství, zvracení apod. Extrémně dlouhé vycházky s kočárkem, takže obrovský výdej, ale skoro žádný příjem. Váha sice klesla na nějakých 80 kg, ale naprosto šíleným způsobem. Takhle to nemůže nikdy fungovat a také nefungovalo.

Začala jsem opět rapidně nabírat. Jo-jo efekt jako vyšitý. V lednu 2022 jsem byla na váze 100 kg, takže vlastně skoro jako před porodem.

Řekla jsem dost. Tohle prostě nejde. Chci být zdravá máma, hezká máma. Chci stačit svému synovi a nechci se zadýchat po pár vyjitých schodech. Na inbody měření jsem si zjistila přesná čísla, nastavila jsem KT a čekala, co se bude dít. A ono se dít začalo. Mám plno energie, nejsem unavená, nemám absolutně hlad. Když mám na něco chuť, tak si to dopřeji a upravím zbytek dne. Opět vznikla další „závislost“ – tentokrát mít zelená a plná kolečka.

A výsledky se dostavují. Na posledním inbody měření (červen 2022) bylo potvrzeno, že číselný úbytek je cca 9,4 kg. A to jsem nezmínila úbytek 10 % tělesného tuku a nabrání svalů! Zapadá to vše dohromady, tak jak má. Hubnutí je pomalé, ale efektivní. Nyní se nebojím žádného jo-jo efektu a chci pokračovat tímto směrem.

Chcete také zhubnout? Mohlo by se vám hodit:

• Co jsou Kalorické tabulky a jak je používat?
• Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými tabulkami
• Chudneme a jeme zdravo s Kalorickými tabuľkami na Slovensku
• Aplikace KalorickéTabulky.CZ
• Aplikace KalorickéTabulky.SK
• Recepty včetně nutričních hodnot
• Vzorové jídelníčky
• Kalorická kalkulačka
• Kniha Kalorické Tabulky – nejlepší recepty

20.6.2022 redakce Články, Jak si udržet zdraví