Aplikace KalorickeTabulky.cz Získat

Natálie: Neočekávejte výsledky ze dne na den, tak to bohužel nefunguje. Nebo možná spíš bohudík…

Dnešní příběh pro vás sepsala jednadvacetiletá Natálie, studentka textilního designu. Líbí se nám její upřímnost a určitě dočtěte až do konce.

Její rady mohou pomoci nejen v začátcích, ale také na té cestě, když se vám třeba bude zdát, že nejde vše tak, jak byste chtěli.

Příjemné počtení a začněte ještě dnes!

Natálie: Neočekávejte výsledky ze dne na den, tak to bohužel nefunguje. Nebo možná spíš bohudík...

Už odmala jsem byla silnější, v porodnici jsem prý byla největší a vypadala jsem jako Michelin. Někdy na základní škole mi zjistili poruchu štítné žlázy, což máme v rodině, a tak jsem na to sváděla i mou nadváhu: Nemůžu zhubnout, protože mám špatnou štítnou žlázu. Nejde to, protože se léčím.

Všechno to byly výmluvy, teď už to vím. Spolužáci mi svým chováním taky moc nepomáhali – neustálé urážky a posmívání ze mě udělaly akorát stydlivku s nulovým sebevědomím. Střední škola už byla lepší, co se spolužáků týče. Měli jsme super partu. Ale váha pořád stoupala, což jsem tou dobou nijak zvlášť neřešila.

Každý rok jsem musela chodit na endokrinologické oddělení na pravidelnou kontrolu. S tím se samozřejmě pojilo i vážení. A každý rok jsem se toho bála už týden předem.

Bylo mi dvacet let, když jsem se tam postavila na váhu a jako vždy se vyděsila, jen tentokrát o něco víc, protože váha ukazovala číslo 98! V mých dvaceti letech jsem vážila otřesných 98 kilo.

Přesně to byl ten bod, kdy se to ve mně zlomilo a řekla jsem si DOST. Uvědomila jsem si, že už jsem jen krůček od toho, aby mi mohli říkat, že jsem „metráček“. A to jsem nechtěla dopustit. Nechtěla jsem, aby na váze bylo třímístné číslo. Už jsem se také nechtěla zadýchávat pokaždé, když jsem vyšla schody do pokoje. Už jsem si nechtěla kupovat oblečení velikosti XL a taky už jsem nechtěla zažít to, co dřív.

  • Chtěla jsem být hezká holka, která si na sebe může obléct krátký top a upnuté džíny a bude v tom vypadat dobře… Rozhodla jsem se, že půjdu za svým snem, a začala jsem s tím něco dělat.

Stáhla jsem si aplikaci Kalorické Tabulky a veškeré jídlo si poctivě vážila a zapisovala. Začátek byl těžký, stejně tak, jako každý jiný. Mým největším problémem bylo sladké a taky velké porce. Postupně jsem nahradila mléčnou čokoládou tou hořkou, tatranku za o něco lepší proteinovou variantu, zmenšila jsem porce a hromadnou dopravu jsem vyměnila za „pěškobus“.
Zpočátku jsem se do cvičení víceméně nutila a už po deseti minutách jsem měla dost, ale postupem času šlo vše lépe. Kolečka jsem hezky plnila, na sport jsem se těšila a kila šla taky dolů.

Čím větší změny jsem na sobě viděla, tím víc jsem na sobě makala. A musím uznat, že jsem to občas dost přehnala. Byla jsem posedlá cvičením a ve všem jsem viděla jen kalorie. To byla chyba a musela jsem s tím také něco udělat, musela jsem si vše urovnat v hlavě a uvědomit si, že když si jednou začas dám pizzu, svět se rozhodně nezboří a moje tvrdá práce taky ne.
Jsme jen lidi, lidi, kteří dělají chyby a kteří mají občas chuť si dát nějakou tu „prasárničku“… A je to naprosto v pořádku. Na nějakou dobu jsem si proto dala pauzu od Tabulek a jedla intuitivně, protože jsem cítila, že už je to moc. Všechno má svůj čas, hubnutí nevyjímaje.

Už od začátku jsem měla nějaký cíl, váhu, které bych chtěla dosáhnout. Tím bylo 65 kilo, čehož jsem konečně po roce a půl dosáhla. Teď jsem o 33 kilo lehčí a cítím se skvěle. Moje pochroumané sebevědomí se, alespoň trochu, vyléčilo. Rodina, která mě v tom od začátku podporovala, je na mě pyšná a co je nejdůležitější – já na sebe taky. Jsem na sebe pyšná, protože jsem to jenom já, kdo to dokázal. To JÁ jsem dennodenně makala a tvrdě dřela.

Stáhla jsem si aplikaci Kalorické Tabulky a veškeré jídlo si poctivě vážila a zapisovala.

A můj vzkaz čtenářům? Nezačínejte hubnout na popud někoho jiného, začněte, až se na to vy sami budete cítit, protože v tom, koneckonců, sami stejně zůstanete. Nikdo se za vás nebude potit v posilovně a nikdo za vás jídlo vážit nebude, jen vy sami. Hubnutí je běh na dlouhou trať, občas to jde, občas se to zastaví. Neočekávejte výsledky ze dne na den, tak to bohužel nefunguje. Nebo možná spíš bohudík, protože kdyby to bylo tak jednoduché, měli byste z toho pak takovou radost? Já pravděpodobně ne. Je v pořádku, když si dáte na chvíli pauzu, je v pořádku, když občas přetáhnete kolečka a stejně tak je v pořádku, když občas jen zůstanete ležet na gauči a ke sportu se prostě nedokopete. Takže vytrvejte a nevzdávejte to, protože ten výsledek za to stojí a uvidíte, že na konci bude vše hezčí.

Chcete také zhubnout? Mohlo by se vám hodit:

Z archivu aneb přečtěte si také:

Bílkoviny jako fenomén dnešní doby?

redakce
www.kaloricketabulky.cz

28.11.2022 Články, Jak zhubnout

Související články

Nejde hubnutí dost rychle?

Nejde hubnutí dost rychle?

Hodně lidí začíná hubnout nebo měnit životní styl na začátku roku. Po prvních pár týdnech je ovšem prvotní nadšení opustí a začnou se ptát, jestli je pokrok dostatečný a zda to má vůbec smysl, anebo by to měli dělat jinak.

Co dělat, když máme pocit, že nehubneme „dost rychle“?

Celý článek 6.2.2023 0