Kdo chce hubnout, měl by nejen kvalitně jíst, ale i v optimálním množství

Již třetím rokem vás, čtenáře blogu Kalorických Tabulek, nechávám nahlédnout do mé výživové poradny ve formě skutečných příběhů klientů. Předávám to, co nejčastěji řeší mí klienti ohledně stravování a formování postavy.

Myslím si totiž, že díky reálným příběhům jsou popsané skutečnosti více inspirující než jen teoretická doporučení.

Dnešním příběhem vám nastíním „paradox“ ve stravě. Ve skutečnosti to žádný paradox není, jen to tak lidé často vnímají. Schválně, co si v první chvíli pomyslíte, když zmíním tvrzení, že: „kdo chce hubnout, musí pořádně jíst“?  Nebo že: „kdo chce trvale zhubnout, potřebuje jíst opravdové jídlo“?

Pro někoho samozřejmost, ale někdo tomu zkrátka nevěří. Ve své poradně se setkávám i s lidmi, které „učím“ jíst, když chtějí hubnout. Ještě i po tolika letech je potřeba vyvracet mýtus, jenž praví: „když chceš zhubnout, tak nejez“.

Samozřejmě, že mnoha lidem chybí naopak střídmost, jedí nevhodně, nekvalitně a často neví, co vlastně mají jíst. Neví si rady s tím, co mají kupovat, jak vařit nebo jak velké porce si dávat, aby byly pro ně dostačující. Někteří jedí extrémně dietně/málo, nepravidelně nebo se dokonce jídla přímo bojí (aby nepřibrali).

Jak to tedy je?

Kde je ta pomyslná cesta středu? Na ukázku použiji příklad jedné mojí klientky, říkejme jí třeba Jana.

Jana dle svých slov „bojovala“ se svou tělesnou hmotností celý život. V pubertě získala pár kilogramů navíc a lehká nadváha jí zůstala až do 27 let. Zakopaný pes byl v tom, že její dvě nejbližší kamarádky byly vždy velmi štíhlé a Jana toužila po jejich vosím pasu a plochém břichu. A tak v podstatě od mládí držela diety a velmi se v jídle hlídala.

Za roky drilu se naučila jíst pravidelně 5x denně, sladké jedla jen příležitostně, vařila si každý den, a to velmi zdravě a moderně. Pokrmy měly charakter středomořské kuchyně. Jana omezovala tučná masa, paštiky, tučné sýry, vyhýbala se přidanému tuku, smetanovým jídlům, smaženým jídlům, knedlíkům; z příloh volila rýži, těstoviny, kuskus, brambory, pohanku, bulgur, polentu a pečivo vybírala jen celozrnné nebo žitné a nikdy ho nemazala volnými tuky (máslem, čerstvými sýry ani pomazánkami). Ovoce a zeleninu milovala a co se týče pitného režimu, tak sladké nápoje vyřadila již dávno, pila jen vodu. Z alkoholu pila jen suché víno, a to zcela výjimečně.

Ani pohyb Janě nebyl cizí. Chodila 2x týdně do posilovny, kde běhala na pásu a posilovala na fitness strojích. Později se mi však přiznala, že tam chodí z donucení sebe sama, aby neměla výčitky svědomí, že nic nedělá. A také z důvodu, že tam chodí její již zmiňované kamarádky. Nakonec dodala, že ji cvičení ve fitness absolutně vůbec nebaví.

V čem vězela příčina jejího neúspěšného hubnutí?

Bylo jich několik.

Jana nejprve musela pochopit, že dokud bude „bojovat“ sama se sebou, jen tak neuspěje. Až když přijala myšlenku, že dělat opatření je něco jiného než bojovat sama se sebou, tak pak bylo reálné, že bude její hubnutí úspěšnější. Připustila si tak, že se léta trýzní nadbytečně. První bod zlomu byl tedy v Janině přístupu. Uvědomila si, že to bude chtít změnu k sobě samé – tolik se nedrilovat a do změn, které jí mají přinést zhubnutí, se neustále nenutit. Naopak – u všech opatření zkoušet hledat formu, která pro ni bude více radostná a méně stresující.

To přineslo i druhou změnu. Jana si uvědomila, že cvičení ve fitness si za ta léta tak zošklivila, že se rozhodla své aktivity přehodnotit. Místo toho začala chodit běhat do přírody a navštěvovat cvičení na vytipované skupinové lekce, které ji bavily. Někdy šla jen na svižnější procházku a občas, když se cítila po celém dni velmi unavená, si dokonce dovolila nedělat vůbec nic.

Třetí příčina byla v jídle. Ne ve špatném výběru potravin a jídel, ale v množství. Nečekejte, že jedla sice zdravě, dietně, ale hodně. Vůbec ne, naopak, jedla tak málo, že tělu nedodala potřebnou energii a živiny ani na pokrytí „vlastního provozu těla“ (tzv. lidově řečeno „energii bazálního metabolismu“). Celé měsíce a roky jedla pravidelně a kvalitně, co se týče výběru potravin a jídel, ale neskutečně málo! Dá se říct, že tak o polovinu méně, než by si každý den mohla dopřát. Tělo na to reagovalo tak, že si neustále dělalo zásoby, podkožní tuky si nechtělo za nic pustit, protože bylo dlouhodobě v negativní energetické i živinové bilanci. Proč by organismus pracoval pro Janu, když mu nedala ani to minimum, které na svůj chod potřebuje?

Tuto skutečnost jsme vyřešily nastavením optimální dávky jídla právě pro ni. Nemohla uvěřit tomu, že jí téměř dvakrát víc, a po letech díky tomu začala pomalu hubnout. Vedlejším efektem bylo i to, že díky tomu, že viděla, že kvalitně, ale dostatečně jí a zároveň redukuje svoji tělesnou hmotnost, tak přestala mít výčitky z toho, že jí.

Uvědomění na závěr

Domnívám se, že kdo kdy s váhou někdy bojoval, moc často nevyhrál. Chtít hubnout by se mělo s láskou a kladným přístupem nejen k jídlu, ale i k sobě samému.

Stejně tak, i co se pohybové aktivity týče, tak víme, že fyzická aktivita je velmi spjatá se zdravým životním stylem a hubnutím, ale měla by být volena nejen podle účinku, který nám přinese, ale i podle toho, jak nás bude dlouhodobě bavit. A jestli máme šanci u toho vydržet bez neustálého nucení se.

A ještě jedno zamyšlení bych chtěla striktním „dietářům“ předat: kdo chce hubnout, měl by nejen kvalitně jíst, ale i optimálně jíst. Tělo je chytré – pokud ho přejídáme moc, tloustne, pokud mu dlouhodobě nedáváme to, co potřebuje, tak na to reaguje pozvolnou podvýživou nebo naopak zvýšeným ukládáním do tělesného tuku. Dle mého je tedy důležitá jak kvalita stravy, tak i její kvantita. Jen tak si lze dlouhodobě podržet zdravější tělo a postupné zformování postavy.

foto: cz.depositphotos.com

27.4.2023 Bc. Martina Rusňáková Korejčková, DiS. Články, Jak zhubnout