Bc. Martina Rusňáková Korejčková, DiS.: Jak mít na uzdě chutě na sladké

Dnešním článkem se určitě trefím do vkusu mnoha lidí, kteří milují sladké, ale přáli by si mít pojídání sladkostí trochu více na uzdě.

A to ať už vzhledem ke svému zdraví, tak i ke své postavě a tělesné hmotnosti.

Pokud využiji poznatky z mé praxe, tak se lidé v rámci postoje ke sladkostem a sladké chuti dají rozdělit na tři pomyslné skupiny:

• ti, u nichž vyhledávání sladké chuti dominuje, tedy ti, co sladké jednoduše mají rádi nebo milují a potřebují,
• pak je tu neutrální skupinka neboli lidé, kteří mají sladké rádi, ale nepotřebují ho, nevyžadují a ani na něm nejsou závislí (nebo si ho dopřejí jen občas),
• a poslední skupina lidí je ta, co naopak vyhledává slanou chuť – maso, uzeniny, pečivo, krekry, ale sladké nepotřebuje (nebo ho konzumuje velmi okrajově).

Proč lidé prahnou po sladkém?

Na začátek si pojďme dát vhled do toho, jaké jsou dle mého nejčastější důvody toho, že lidé vyžadují a potřebují sladkosti, sladká jídla a sladké pití:

• Dominující sladká chuť – někdo prostě přirozeně tíhne ke sladší chuti. Těmto lidem ovšem obvykle stačí malá dávka sladkého během dne, popřípadě je uspokojí třeba i jen bílý jogurt s ovocem, sušené ovoce či dvě kostičky čokolády. A mají „vybráno“. Tak to mám třeba já.
• „Závislost“ na cukru a sladkostech aneb nadbytek sacharidů ve stravě – vlastně i nadměrná preference sladkého a sacharidů obecně je určitý druh fixace. Obvykle čím více cukru v potravinách a nápojích jíme, tím více ho i vyžadujeme. Naše chuťově buňky si přivyknou na sladkou chuť, kterou pak neustále dokola vyžadují.
• Nedostatek sacharidů během dne – určitým typům lidí způsobuje nedostatek sacharidů během dne větší chutě na sladké. U toho, kdo jí nedostatečně adekvátní množství příloh, ovoce, obilovin, luštěnin, kvalitního pečiva, vloček apod. během dne, může mít jeho tělo tendence si chybějící sacharidy – cukry vyžadovat. A často dá impuls: „potřebuju cukr, potřebuju energii“ a my nesáhneme po obloženém žitném chlebu se zeleninou, ale spíš po sušence či zákusku.
• Nepravidelná strava – nemyslím tím, že se musíme upnout na přesné časy, ve kterých budeme jíst. Ale jde o typ lidí, kteří mají chaotické a rozházené stravování během dne (a tím pádem mohou mít výrazné výkyvy v hladině krevního cukru). Při razantnějším poklesu hladiny krevního cukru si pak tělo cukry vyžaduje ve formě rychlých cukrů, tedy ve formě sladkostí, sladkých nápojů, sladkých jídel apod. Proto je vhodné jíst v podobnou dobu nebo alespoň včas sledovat přicházející formu mírného hladu, aby se nerozvinul hlad velký a nezvladatelný.
• Jedení pokrmů a potravin s vysokým glykemickým indexem – určité potraviny a jídla, často ty na bázi cukru a bílé mouky, mají negativní vliv na již zmiňovanou hladinu krevního cukru, kdy následně máme více chuť na sladká jídla a sladké potraviny. V praxi to znamená to, že po bílém rohlíku s medem zanedlouho dostaneme rozhodně větší chuť například na sladké než po již zmiňovaném žitném chlebu s rajčaty a tvrdým sýrem.
• Uklidňování psychiky, emocí a nervů – ano, sladké uklidňuje a zlepšuje náladu a pro mnoho lidí, obzvláště se to týká žen, jsou sladkosti „uklidňovači“ nervů a emocí (tak jako je pro někoho panáček či cigareta).

To jsou tedy pravděpodobně nejčastější důvody, proč jsou lidé fixovaní na sladké. A možná bychom našli ještě další. Navíc obvykle jde o kombinace více důvodů najednou. Primárně se nemusíme snažit zbavit chuti na sladké úplně, nicméně podchytit důvod, proč na sladkosti chutě máme (a poté se je snažit regulovat), je určitě žádoucí cesta.

Příklad z praxe

Na téma „chutě na sladké“ jsem si vzala jako příklad moji klientku Kláru, která mě kdysi navštěvovala v mojí plzeňské nutriční poradně. Ta si velmi přála pomoct usměrnit chutě na sladkosti. Protože její opakované pokusy o zbavení se chuti na sladké nevyšly, tak se rozhodla vyhledat moji nápomoc.

Podle jejího názoru kvůli sladkému prý dospěla až k nastřádání cca 10 kg nadbytečného tuku, protože jinak měla pocit, že se obecně stravuje střídmě. Jen to sladké… Denně dokázala sníst většinou minimálně dvě nějaké sladkosti – sladké pečivo, buchty, dort, tyčinky, sušenky, čokolády…

Důvodem její fixace na sladkosti byla kombinace několika výše zmíněných příčin. Jedla nepravidelně, záměrně vynechávala přílohy u jídel (prý aby nepřibírala), ale pak přibírala po těch sladkostech, kterými přílohy nahrazovala. Snídala sladké pečivo (koblížek, šáteček či nějakou buchtu), což u ní po ránu akorát další chutě na sladké nastartovalo. V neposlední řadě pak náročné situace a stresy zklidňovala pomocí čokolády nebo minimálně čokoládovou tyčinkou.

Když jsme to celé spolu probraly, shodly jsme se na tom, že východiskem bude zařadit zpět přílohy do jídelníčku tak, aby si dávala cca hrst (celozrnné) přílohy či pečiva ke každému jídlu. Dalším opatřením bylo to, že místo sladkého pečiva ke snídani začala jíst tvaroh s čerstvým ovocem a vločkami (v létě) nebo obilné kaše s čerstvým ovoce a ořechy (v zimě).

Na vypjaté emoční stavy ji postačila hrstička kešu oříšků nebo řádka čokolády místo půlky tabulky čokolády. Konečným efektem bylo i to, že čím méně sladkého jedla, tím menší chutě na něj paní Klára měla. Zásadní byl i fakt, že jsem jí doporučila si sladké úplně nezakazovat. Většinou to u lidí, kteří sladkou chuť preferují, stejně dlouhodobě nevyjde.

Uvědomění na závěr:

Je pravda, že sladká jídla jsou nám obvykle příjemná a lahodící a pokud je jíme umírněně, občas, pak nám škodit nemusí. Na druhou stranu se může stát, že se nám situace vymyká a sladkého jíme až až. Jste-li na sladkém „závislí“, tak nejprve zjistěte, jaké jsou vaše důvody a motivy k tomu, že sladké jíte. Poté se snažte jeden důvod po druhém podchytit a hledat cesty ke změně. A pokud sami nevíte, co je tím pravým důvodem (nebo důvody), pak se jednoduše poraďte s „výživářem“, který vám pomůže možné příčiny najít, nasměrovat vás a v konzumaci sladkostí usměrnit pomocí vyladění vašeho jídelníčku.

foto: cz.depositphotos.com

16.11.2023 Bc. Martina Rusňáková Korejčková, DiS. Články, Jak zhubnout, Recepty a výživa