Bc. Martina Rusňáková Korejčková, DiS.: Je potřeba z jídelníčku vyřazovat přílohy, maso nebo mléčné výrobky?

Milí čtenáři, rozhodla jsem se napsat článek podle mě na nejkontroverznější téma ve výživě.

Co bychom vlastně měli jako lidský druh jíst a jestli je něco, co bychom měli ze stravy vyřazovat.

Nejprve pár slov o tom, co je ze stravovacích stylů trendy v dnešní době

Jak jistě víte, co se stravování týče, máme tady zastánce mnoha různých stravovacích stylů. A tito zastánci si často ten svůj stravovací styl nemohou vynachválit. Ze současných stravovacích směrů je v oblibě vegetariánství (vegetariáni nejedí maso a ryby), veganství (vegani nejí vůbec žádné živočišné produkty a živí se jen rostlinnou stravou).

Dále tu máme stoupence ketogenních, low carb a paleo diet (kdy se ze stravy vyřazují zejména sacharidové potraviny). Na druhou stranu je dnes populární i carnivore dieta, při které se konzumuje hlavně maso, masité produkty, popřípadě někdy vejce – řekněme taková hlavně masitá, popřípadě v rozšířenější verzi živočišná strava.

Pak jsou lidé, kteří nechtějí jíst mléčné výrobky, aniž by k tomu měli zdravotní indikaci, protože by se údajně nemělo pít mléko jiných savců. Někdo zase nechce jíst přílohy s „bílkovinnou potravinou“ (např. masem) dohromady, protože to údajně naše tělo neumí dobře trávit. Někdo si jede stravování ve stylu ayurvédy a jí dle toho, jaký je konstituční typ.

A tak dále. Sami si odpovězte v duchu na otázku, co jste ještě slyšeli, že bychom měli nebo neměli jíst. Je toho určitě více a teď mi řekněte, kdo se v tom má vyznat. Jak vědět, co je vlastně pro nás dobré jíst.

Co jsem zjistila, když jsem se touto otázkou zabývala hloubkově

Protože je oblast výživy moje vášeň a i po osmnácti letech mě pořád baví číst o stravování nové poznatky a informace, stále se vzdělávám a studuji. A jelikož se mě moji klienti často ptají, co by tedy vlastně měli jíst, musela jsem si v tom udělat pořádek hlavně já sama.

A co jsem zjistila? Že když jsem přečetla jednu publikaci o tom, co je dobré jíst, a začala číst jinou, tak jsem poznala, ostatně jako mnoho lidí, že informace se různí a někdy dokonce zcela navzájem vyvracejí. To, co jeden styl oslavuje, druhý třeba úplně zavrhuje. Takže jaký je výsledek? Že jsem objevila snad jen jednu spojitost, kterou doporučují všechny styly stravování.

Tou spojitostí je to, že každý doporučuje kvalitu potravin. Tedy kupovat to nejkvalitnější, co nám trh nabízí s ohledem na šetrné chování se k přírodě (rostlinám i živočichům – farmářské produkty, bio produkce apod.).

Jinak jsem mnoho dalších spojitostí nenašla, protože každý styl vyzdvihuje různé suroviny a potraviny, a další je zase nedoporučuje z mnoha různých důvodů. Jak vidíte, jasno jsem si díky knížkám neudělala.

Lepší pohled jsem si udělala na základě jiných postřehů, které vám popíšu v následujících řádcích.

Jaký je můj názor na to, co bychom měli jíst

Paradoxně mi hodně pomohlo večerní čtení před spaním s mým synem Robinkem. Má rád zvířátka, a tak si často čteme zajímavosti – kde žijí, co je pro ně typické a čím se živí. A víte, co mi u takového šlo hlavou? Že zvířata se neptají, co mají jíst.

Zvířata prostě jdou za tím, co jim instinkt velí. Takže kráva ví, že si má dát trávu, a lev ví, že si má dát maso. A jak to, že lev nepřemýšlí o tom, jestli by neměl být náhodou vegetarián, protože tím, že jí maso, vlastně ubližuje jiným svým kamarádům ze zvířecí říše? Lev je lev, je to masožravec, tak jde a kousne tu antilopu do zadku. Kráva spase trávu a také asi neuvažuje nad tím, jestli to tu trávu bolí. Protože podle mě i rostliny jsou životaschopnou součástí přírody a může je to bolet (i když zrovna nemají oči).

No a tomuhle se říká přirozený instinkt. A taky potravní řetězec.

V tu chvíli mi to došlo. My lidé na to hodně pohlížíme z pohledu rozumu. Rozum nám říká, že bychom neměli jíst maso, protože kvůli tomu musí zvířata umírat. Ale i rostliny musí umírat, aby se lidé najedli. Takže bychom nemohli jíst vlastně nic, pokud bychom to hodnotili z pohledu rozumu.

Člověk je ale přeci všežravec…

Ale když jsem se na tuto otázku, co má vlastně člověk jíst, naladila z pozice přírody a nehodnotila to rozumem, pak mi přišla odpověď hned. No, člověk je všežravec a jeho trávicí trakt je obvykle vybaven tak, že organismus umí zpracovat jak rostlinnou, tak živočišnou stravu.

Za ta léta se tak naše trávení evolučně dovybavilo potřebnými enzymy, abychom uměli strávit jak maso, vejce, mléko, tak i rostlinnou stavu (třeba obiloviny a luštěniny). Nebo bílkoviny se sacharidy a tuky dohromady. Takže obecně můžeme jíst vše. Jak živočišnou, tak i rostlinnou stravu, protože výbavu na to náš organismus má. Stejně tak umíme zpracovat jak tepelně upravenou, tak i syrovou formu daných surovin.

Navíc, pokud se podíváte na nutriční složení základních potravin (masa, ryb, obilovin, luštěnin, ovoce, zeleniny, ořechů a semen, mléka a vajec), pak zjistíte, že každá z těchto základních potravin obsahuje něco z toho, co lidský organismus pro své dobré fungování potřebuje (bílkoviny, sacharidy, tuky, vlákninu, vitamíny, minerální látky, stopové prvky, ochranné látky, vodu…). A když se to pak konzumuje v čisté a kvalitní podobě a střídá se to, lidské tělo dostává obrovské spektrum živin, které v této pestrosti využije a způsobí, že je dobře živené.

Když člověk ze své stravy záměrně něco vyřazuje, pak vyřazuje nejen to „špatné“, ale i to dobré. Když někdo nejí třeba hovězí maso z etických důvodů, pak si ze stravy nevyřazuje jen zdroj živočišného produktu, ale třeba i zdroj železa, kolagenu, kvalitní bílkoviny… Každá základní potravina si nese něco, co je na ní dobré, ale i něco, co třeba v nadbytečné konzumaci být dobré nemusí (cholesterol, antinutriční látky atp.). Proto se doporučuje mít stravu čistou, základní, kvalitní a pestrou, abychom něčeho neměli ani málo, ani moc.

Individuální odchylky a specifické chutě můžou být ukazatelem toho, co jíst

Pak jsou ale jedinci, kterým určitá výbava těla chybí nebo je porušená. Máme tu lidi, kteří nemůžou jíst lepek, laktózu, mléčné bílkoviny, luštěniny, vejce nebo maso (a jiné) z důvodu, že jim to výbava organismu nedovoluje. V tu chvíli je namístě nepít mléko nebo nejíst obiloviny s lepkem, protože to organismus neumí dobře zpracovat.

Druhým jasným signálem v otázce toho, co nejíst, je to, že vám to přirozeně nechutná. Mám klienty, kteří nejedí maso ne z důvodu rozumovo-etického, ale z důvodu, že už od narození jej nemají rádi, protože jim nechutná. Nemůžou ho ani cítit. Koukněte se na své děti, co všechno nejí. Oni to nejí dost často z důvodu, že k tomu instinktivně netíhnou.

Můj syn Robinek nemá rád sýry. Už z dálky je cítí a nedělá mu to dobře. Za to má rád maso, hlavně to „červené“ (hovězí, vepřové). A víte, co je zajímavé? Možná je to náhoda, ale já mléčné výrobky miluju. Jenže když jsem byla těhotná, nemohla jsem si dát ani plátek sýru. Dělalo se mi z toho špatně, nemohla jsem jej ani cítit. Zato maso a šunka, to mi jelo hodně. Že by mi instinktivně řídil v těhotenství moje chutě a ředil těmi svými?

Zajímavosti z mojí nutriční poradny

Nechám vás teď trochu nahlédnout za oponu mé nutriční poradny a popíšu zajímavé situace, jež jsem s klienty zažila.

Nemám problém s tím, když se někdo rozhodne stát vegetariánem a přijde s požadavkem, abych mu takový jídelníček pomohla dobře nasměrovat. Ráda to udělám. Nezkoumám, zdali se ten člověk rozhodl z důvodu, že to chce vyzkoušet nebo že nechce podporovat zabíjení zvířat atp. Můj úkol je doporučit to stravování tak, aby strava byla dostatečně výživná (a někdy se v takových případech nevyhneme ani doplňkům stravy).

Nicméně co se týče vegetariánství, zažila jsem i mnoho vegetariánů, kteří za mnou přišli už s tím, že na základě rozhodnutí být vegetariánem došli ke stavu anemie z nedostatku železa a potřebují to odladit. V tomto případě mě vždycky napadá, že člověk se rozhodne uchýlit k nějakému stylu stravování na základě rozumového rozhodnutí, ale to jejich tělo to tak třeba nechce. To tělo by klidně maso rádo, ale přesvědčení člověka je někdy silnější. Lidé pak nevidí, že jejich organismus má na rozhodnutí být vegetariánem jiný názor a začíná v určitých oblastech uvadat.

Znám dokonce i vegany, kteří došli k osteoporóze, protože jim dlouhodobě chyběl vápník. A tento zarytý vegan chrání zvířata za každou cenu, ale přitom sám chřadne nedostatečnou kompenzací živin z absence živočišné stravy.

Také mám mnoho klientů, kterým sedí umírnění sacharidů ve stravě (pozor – sníží je, ale nevyloučí úplně). Dobře se jim na tom hubne, protože pokud má tělo dostatek vlastní tukové zásoby, dokáže si tu energii tělo vyrobit z vlastních zásob i při snížení sacharidů (např. okolo 80 – 130 g sacharidů denně). Na druhou stranu, zastáncem ketogenní diety nejsem (sacharidy cca do 20 g sacharidů a méně denně). Organismus glukózu potřebuje a stejně si ji pak z něčeho musí vyrobit. Navíc stoupenci ketogenní stravy vyřazují i ovoce nebo sladší druhy zeleniny, a to už je na mě moc ostrá forma stravy, dlouhodobě neudržitelná. Velká část lidí ketogenní dietu dřív nebo později vzdá, protože je to otrocké si každý den hlídat minimální dávku sacharidů.

Ze zkušenosti také vím, že umírnění sacharidů se nehodí pro lidi, kteří jsou psychicky méně stabilní. Pokud jste člověk citlivý, méně odolný na stres nebo máte výkyvy nálad, pak kvalitní sacharidy (ve formě obilovin, luštěnin a ovoce) nedoporučuji v jídelníčku extrémně stahovat.

Prozradím vám, že jsem si toho mnoho vyzkoušela i sama na sobě – a to povětšinou z důvodu rozumového rozhodnutí a z myšlenek na zlepšení si zdraví. Aktuálně mi sedí nejíst moc lepku, ale nevyřazuji ho úplně. Jím to, co mám fakt ráda. A protože jsou to základní potraviny nebo minimálně upravené potraviny, pak vím, že to mám ráda ne z důvodu závislosti, ale z důvodu instinktivního tíhnutí k těmto potravinám. Mám ráda zeleninu, ovoce, ořechy, rýži, maso, ryby, jogurty, tvarohy, sýry, oleje, kávu…. Ale když už si připravuji maso, kupuji ho výhradně z farmářských chovů.

Kdyby takto nakupovali maso, mléčné výrobky, zeleninu, ovoce v té top kvalitě všichni, nejedlo by se všeho tak moc, protože je to prostě o dost dražší. Jednak cenově by spoustu lidí odradilo to jíst ve velkém a předpokládám, že by ani nebyla dostupnost těchto kvalitních zdrojů. Protože procesy zrání a růstu, které nejsou urychleny moderními technologiemi, tak potřebují svůj čas. A tak by lidé jedli více vědomě a střídmě.

Závěrem…

Pokud pořád tápete a nevíte, co jíst a co nejíst, pak mám pro vás skvělý tip, jak k tomu dojít. Jezte plus minus dva měsíce jen základní potraviny a minimálně průmyslově zpracované potraviny v dostatečném množství (bílý jogurt, chleba…) a ideálně v té nejvyšší kvalitě. Sami si pak tyto suroviny dále doma zpracovávejte do pokrmů. Plus používejte jen minimum dochucovadel, ať se vám vytříbí chutě. Neslaďte ničím a využijte jen trochu soli, pepře nebo bylinek.

Uvidíte, že za ty dva měsíce se vám srovnají chutě a začnete přirozeně odlišovat, k čemu vás to instinktivně táhne a k čemu ne. Nejtěžší na tom je vydržet to a finančně utáhnout. Odměnou ale dostanete takové odpovědi, které vychází z vaší čisté individuality a potřeb vašeho těla.

foto: cz.depositphotos.com

17.2.2025 Bc. Martina Rusňáková Korejčková, DiS. Články, Jak si udržet zdraví