Svatomartinské víno a svatomartinská husa

Poněkud nezvyklá kombinace nás čeká každého 11. listopadu. Svatý Martin má nejen přijet na bílém koni, ale kupodivu má být zodpovědný i za víno a husy. Proč tomu jak je? O tom je dnešní svatomartinský článek.

Konec října a začátek listopadu byl (a většinou ještě bývá) všude ve světě obdobím, kdy končila veškerá zemědělská činnost. Poslední hrozny z vinic, jablka, ořechy, vše bylo sklizeno. Stáda, která pastevci po celý rok od začátku jara pásli v horách, se sháněla do nížin, aby přezimovala v chlévech. Země se ukládala ke spánku.

V nejstarších náboženstvích dokonce koncem října začínala temnější, introspektivní část roku, kdy je onen svět tomu našemu blíž než kdy jindy, a je i snadnější ho dosáhnout. Zkrátka, konec října a začátek listopadu také patřil a patří mrtvým a vzpomínce na ně.

Překvapivě u našich předků nešlo o žádné smutné události. To nejsmutnější je přece spíše čekalo v oněch krátkých zimních dnech a dlouhých zimních nocí. Jen si to představte, elektřinu neměli (i když existují fantastické teorie, že elektřinu vyráběli už staří Egypťané a rozváděli ji z vrcholků pyramid), petrolejka nebo krb vás moc nezabaví, spát jdete tedy většinou hned po setmění, možná ještě dříve než ty pověstné slepice.

• Aby se na takové dlouhé zimní noci naši předkové co nejvíce připravili, slavili.

Slavili památku všech zemřelých příbuzných, kteří žili v jejich vzpomínkách, slavili mladé víno, slavili dobrou úrodu, a na zimu, aby přežili, si pořádně připravili a vybavili i tělo pěkně mastnými husičkami, martinskými koláči i speciálními rohlíky.

Svatý Martin

O postavě svatého Martina, pro lepší rozlišení zvaného z Tours, se dočtete na internetu kdekoliv. Na Wikipedii určitě. Nemá tedy smysl vyprávět vám jeho celý, byť zajímavý život. On je ostatně každý život zajímavý.

Ale pojďme si říci ty hlavní body, proč je dnes patronem vína, hus, plášťů a prvního sněhu. Tento rodilý Maďar, ačkoliv v době jeho narození roku 316 se ten stát jmenoval Horní Panonie, se narodil do rodiny typického římského vojáka. Odtud i jeho jméno – Mars byl bohem války. Ale prý toto jméno může znamenat i odvážný nebo smělý.

Nebylo mu ani dvacet let, když jako voják vyjel za městské hradby Amiens a potkal zde polonahého žebráka. Protože Martin už tehdy tíhnul ke křesťanství, bylo mu žebráka líto. Neměl u sebe však peníze, tak mu věnoval alespoň svůj vojenský plášť (podle některých verzí legendy plášť rozsekl napůl). A že tenkrát šlo o pořádné a prošité pláště!

Tím se stal slavným napoprvé – lidé tuto jeho štědrost v křesťanských dobách vzali za svou a na svatého Martina pak rovněž po jeho vzoru chudým a žebrákům dávali něco málo z úrody. Dokonce v některých zemích jsou svatý Martin a svatý Mikuláš zaměňováni.

• Svatý Martin z Tours vykonal pár zázraků, měl pár prorockých snů, žil chvíli jako poustevník, a dokonce jednu dobu působil jako exorcista. Vážně zajímavý týpek. A teď tedy to o těch husách.

Jak to bylo s Martinovými husami

On svatý Martin sice tíhl ke křesťanství, byl vysvěcen na jáhna, ale do kněžství se mu nějak nechtělo, i když lidé ho měli v oblibě. A tak na něho vymysleli malý podraz. Když v roce 371 zemřel biskup z Tours, zdejší věřící sem Martina vylákali pod falešnou záminkou, a pak ho zvolili manifestačně biskupem.

Podle legendy se však Martin schoval mezi hejno hus – skutečně po těchto poctách netoužil. Kejhání hus ho však prozradilo, lidé Martina vítězoslavně „zachránili“, Martin nakonec svěcení biskupem přijal, a na památku této veselé příhody se podle legendy slaví svatomartinské posvícení s husou.

Nakolik je to pravda, a nakolik jen ospravedlnění hodů na konec zemědělského roku, to už dnes nezjistí ani nejlepší historikové. A nejspíše je to jedno, ne?

Svatý Martin zemřel při pastorační cestě ve věku 80 let v Candes. Po řece Loiře jeho tělo dopravili do Tours, kam dorazilo 11. listopadu. Pohřbu se účastnilo velké množství lidí, jen mnichů a jeptišek bylo na dva tisíce.

• Když začalo při pohřbu sněžit, všichni to brali jako Boží zázrak, jako kdyby se i nebesa přišla rozloučit se svým oblíbencem. A zde máme vysvětlení i toho, proč zrovna na svatého Martina má sněžit, i když se tato pranostika ne vždy potvrzovala.

A to víno?

Někdy časem si o víně popovídáme více. Nyní jen pojďme připomenout, že archeologické výzkumy prokázaly, že se víno připravovalo a velmi pravděpodobně i pilo již před 8 000 lety (!).

A stejně, jako vědci zjistili, že lidé mají podobný genom a všichni pocházejí z jednoho místa v Africe, podobně je tomu s vínem. Všechny odrůdy (v dnešní době jich známe 110) pocházejí z Gruzie. (Zde si s dovolením ohřeji svoji kávovou polívčičku, abych připomněl, že i všechny odrůdy kávy údajně pocházejí z jednoho místa – z Etiopie.)

V Evropě nejslavnější vinařské oblasti založili – Římané. Není snad nutné připomínat, že katolická církev má takém pro víno své využití při mši, kdy se na závěr podávají hostie jako připomínka chleba a podává víno.

Není sice známo, jaký přesně měl svatý Martin vztah k vínu, ale považte tu zajímavou shodu. Svatý Martin byl současně římský voják, pak ale také katolický kněz, a nakonec dokonce působil v jedné ze slavných francouzských vinařských oblastí! Protože Tours, milí zlatí, patří do oblasti údolí řeky Loiry a sousedí se Champagne a Burgundskem.

A právě kolem toho 11. listopadu, jak už jsme psali na začátku, končila čeledi i vinařům služba u statkářů a sedláků, dostávali svou roční mzdu. Nové smlouvy na další rok se domlouvaly nad sklenicí mladého vína z podzimní sklizně (a nad všemi těmi koláči a husičkami, zkrátka období oslav).

• Tak vznikla tradice otevření a popíjení svatomartinského vína. Nejspíše sahá až do onoho 4. století, i když někde se dočtete, že byla tak nějak ustanovena a jaksi uzákoněna za císaře Josefa II.

Svatomartinské víno se vyznačuje tím, že je lehké, příliš se z něho neopijete, protože ještě nestačilo příliš nakvasit a neobsahuje tudíž mnoho alkoholu. O to větší má ovocnou vůni neboli buket, a podobně i chuť.

V dnešní době se ze svatomartinského vína stala celá věda. Dokonce existují předpisy, jaká vína mohou být vyráběna pod značkou Svatomartinské. Jestliže vás to zajímá, tak z bílých vín jsou to Müller Thurgau, veltlínské červené rané, Muškát moravský, z červených Modrý Portugal a svatovavřinecké, a konečně z růžových vín Modrý Portugal, Zweigeltrebe a opět svatovavřinecké.

Až si tedy dáte svatomartinskou husičku, zapijete ji svatomartinským vínem, a možná do toho začne padat první sníh, vzpomeňte nejen na své blízké zemřelé, protože žijí ve vašich vzpomínkách. Pamatujte na všechny, kteří takto podobně slavili před vámi již před zhruba 1 700 lety.

A hlavně – nezapomeňte se rozdělit o svůj „plášť“.

---

Chcete zhubnout? Mohlo by se vám hodit:

• Co jsou Kalorické Tabulky a jak je používat?
• Diář plný motivace
• Kniha Kalorické Tabulky – nejlepší recepty

11.11.2013 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně