Zapomenuté dary přírody, které se dřív jedly nejen jako lék

S rozvojem farmářských trhů se sem tam objeví i ovoce a zelenina, jež třeba dominovaly na jídelních stolech našich prapředků, ale dnes jsou prakticky neznámé.

V tomto článku si některé pozapomenuté plody a plodiny představíme.

Než začaly zámořské výpravy do Evropy vozit z Asie rýži, mák, okurky nebo pohanku, z Arábie třeba špenát, či z Ameriky rajčata, brambory, kukuřici, fazole, cizrnu, slunečnice, buráky, cukrovou řepu, pažitku, papriky, tykve a dýně, museli se lidé spokojit s tím, co jim do té doby země nabízela.

zapomenuté dary přírody

Mnohé z těchto plodin používáme samozřejmě dodneška, ale existuje pár druhů zeleniny či ovoce, jež neprávem upadly v zapomnění. Dnes si je zkusíme krátce připomenout.

Vodnice

Asi nejslavnější dnes zapomenutou zeleninou je vodnice. Než ji převálcovaly na českých talířích jako příloha brambory, patřila prakticky ke každodenním jídlům.

  • Vodnice – neboli správně botanicky brukev řepák vodnice – obsahuje až 90 procent vody, vlákninu a minimum kalorií. Rovněž má díky sirné silici antibakteriální účinky a steroly v ní působí preventivně proti ateroskleróze. Vodnice má také močopudné účinky, zklidňuje nervy a stimuluje srdeční činnost.

Chuť má někde mezi ředkvičkou a kedlubnou a nejlépe chutná na jaře a v létě, sklizená zhruba šest týdnů po výsevu ve velikosti tenisového míčku. Starší vodnice se pak hodí na jakousi „bramborovou“ kaši, s máslem, smetanou, solí, pepřem a trochou muškátového květu.

Vodní ořechy

Převážně v klášterních rybníčcích se pěstovaly tzv. vodní ořechy (neplést s vodními kaštany, viz níže), plody kotvice plovoucí. Kdysi se tato rostlina nacházela běžně po celé Evropě, ale v současné době je v ČR a okolních zemích velmi vzácná a chráněná. Zato je jako invazivní druh nežádaná v USA či Austrálii… A my si ji dnes kupujeme z asijských zemí.

Plody jsou podobně jako jedlé kaštany skryté v pukavé slupce. Před uzráním obsahují hodně škrobu a tuku, a tak se melou na mouku a dále kuchyňsky zpracovávají. Chemicky obsahují bikornin, který je zdrojem flavonoidu luteolinu, jenž má protirakovinné, protizánětlivé, antioxidační, kardioprotektivní, antimikrobiální i antidepresivní účinky.

Vodní kaštany

Správný botanický název zní pachira (někdy také pachura či pačura) vodní a opět si je vozíme z Asie. Plechovku o obsahu 565 g koupíte ve specializovaných prodejnách za 136 Kč. Přitom se pěstují rovněž ve stojatých vodách jako výše zmíněné vodní ořechy, mají podobnou slupku jako jedlé kaštany.

Rozdíl je však v chuti – vodní kaštany chutnají sladce a mají jemnou chuť (prý velmi podobnou arašídům), proto se používají na pečení nebo do různých náplní, naložené v sirupu pak do koláčů.

Proso

Sil jsem proso na souvrati, nebudu ho žíti...“ Tak popravdě, ruku na srdce, kdo z fleku řekne, co je to proso? Nebo kdy ho naposledy jedl? Proso je obilnina (i když se dá najít kolem cest i v plané podobě), jejíž semena se dávají ptákům jako krmivo, loupaná semena pak známe jako jáhly.

  • Ty byly do zhruba 16. století velmi důležitou evropskou potravinou, pak ale jejich využití upadlo.

Proso v sobě nemá lepek (gluten), takže se dá využít při bezlepkové dietě. Hlavně však obsahuje vlákninu, škrob, leucin, thiamin či riboflavin. Dají se z něj vařit kaše, ale třeba připravit také jáhelný sirup.

Čekanka

Všestranné využití měla tato rostlina z čeledi hvězdicovitých. Z listů se připravoval salát či sirup, z praženého kořene pak náhražka kávy – slavná cikorka (zdravíme Nácíčka). Praženou čekanku používají i někteří pivovarníci ke zlepšení chuti piva. Později se začaly používat i čekankové puky, tedy narašené listy.

Čekanka má spoustu léčivých vlastností – využívá se při léčbě gastritidy, u ledvinových a žlučníkových kamenů, při angíně, žaludečních vředech, malárii. Zesiluje činnost srdce. Léčí se s ní i roupy, tasemnice, žloutenka, bolesti sleziny a kožní záněty. Čekanka dále obsahuje vitamín C, povzbuzuje chuť k jídlu a příznivě ovlivňuje střevní peristaltiku.

Tuřín

Po staletí se v Evropě pěstoval a jedl tuřín (celým názvem brukev řepka tuřín) – ostatně příbuzný výše zmíněné vodnice. Vznikl totiž někdy v raném středověku jako kříženec hlávkového zelí a vodnice. Jíst se u něj dají nejen bulvy, ale i listy. Má stejné léčebné účinky jako vodnice.

Bulvy mají nasládlou, ale ostřejší chuť. Tuřín se většinou vaří, buď samostatně, nebo v polévkách, omáčkách (např. prívarok na Slovensku) či jako součást příloh, ale mladé bulvy jsou chutné i za syrova.

Černý kořen

Ze Španělska pronikal do celé Evropy černý kořen, o němž najdete nejednu zmínku v dobových knihách. Správným botanickým názvem jde o hadí mord španělský, kořenovou zeleninu, jejíž název souvisí s lidovou pověrou, prý z keltských dob, že když se kořen vloží hadovi do tlamy, had zahyne. Každopádně je vytrvalý, odolá i velkým mrazům.

Nabízí vysoký obsah sacharidů a inulinu (je tedy vhodný pro diabetiky), obsahuje velké množství vody, bílkovin, tuků a vlákniny. Ze stopových prvků pak hořčík, fosfor, železo, vápník, draslík a sodík, a z vitamínů A, B1, C a E. Pomáhá proti revmatismu a údajně i proti hadímu kousnutí a dýmějovému moru – ale tam bych to snad raději nezkoušel. Využití v kuchyni je všestranné jako u každé kořenové zeleniny – do salátů, na vaření, smažení. Chuť má vzdáleně připomínat kokos a pražené mandle.

Jeřáby

V rostlinné říši nás může překvapit využití rostlin z řádu růžotvarých, čeledi růžovitých, a to jmenovitě temnoplodec (neboli aronie či černý jeřáb), jeřáb oskeruše a jeřáb ptačí. Všechny tři druhy jsou jedlé a zdraví prospěšné.

Jeřáb černý obsahuje vysoké množství vitamínů a tříslovin a údajně zpomaluje stárnutí. Jde o významný zdroj antioxidantů. Působí podle vědeckých studií proti kardiovaskulárním chorobám, chronickým zánětům, žaludečním poruchám, zánětům oka či jaterním problémům. Snižuje cholesterol a krevní tlak.

Oskeruše je považována za ovocný strom a na Slovácku se plody používají na místní slavnou pálenici. Jíst se dají samotné plody, je možné je zavařit nebo z nich udělat džem, případně kromě zmíněné pálenky vyrobit mošt. Využití mají při zácpě, horečce nebo při revmatu.

Jíst se překvapivě dá i jeřáb ptačí – v podobě koření, v sirupech, kompotech, jako přísada do vína, do omáček ke zvěřině… Obsahuje kyselinu sorbovou, kyselinu parasorbinovou, pektin, sorbusin a významné množství vitaminu C. Jeřabiny pomáhají vyplavování močového písku a menších kaménků nebo jako prostředek regulující činnost střev.

Moruše

Kdysi rostlo toto ovoce po stromech celé Evropy, včetně naší země, nyní jsou morušovníky rovněž na ústupu. Plody vypadají jako ostružiny a dobře sušené jsou trvanlivé a nahrazují cukr. Někdy slouží k barvení vína a ve střední Asii se sušené plody mlely na sladkou mouku.

Plody obsahují vitamíny C, E, B1, B5, B6, beta-karoten, vápník či kyselinu listovou. Moruše s tmavým zabarvením i významné množství léčivého resveratrolu. Mají tedy trávicí, narkotické a antibiotické vlastnosti, a nejen to.

Hloh a dřín

Do marmelád a sirupů naši předkové používali nejen šípky, ale třeba i hložinky. Dnes kolem nich chodíme nevšímavě, a přitom jde o významný zdroj vitamínů a řady dalších prvků působících proti skleróze, vysokému tlaku, migrénám, drobným srdečním problémům. Podobně je tomu i u dřínu a jeho plodů, dřínků, jež se využívají také jako koření nebo naložené do slaného láku jako náhražka oliv.

Dub

A konečně zcela zapomenuto zůstalo kdysi obrovské využití dubů. Kůra dubů patří mezi nejléčivější – má stahující účinky, zužuje cévy, působí proti zánětům, průjmům, léčit lze i krvácení dásní a bolesti v krku. Je to dáno tím, že kůra dubů z 20 % obsahuje třísloviny.

Z listí a duběnek na nich se kdysi získával inkoust a barvivo na vlnu. V jižních zemích využívají korek na zátky lahví a sudů, a ostatně samotné sudy se dělají z dubového dřeva, aby mělo víno a vínovice z nich lepší chuť.

  • V dobách hladomorů sloužily pražené žaludy z dubů jako káva a nahrazovaly i mouku. Zajímavé je, že oboje je bezlepkové.

Z mouky se ale nedělal kynutý chléb, jen placky. Žaludy se pekly, vařily i pražily. Také se později míchaly s cukrem a kakaem na žaludové kakao. Každopádně je nutné je tepelně zpracovat, aby ztratily hořkost. Samotné žaludy jinak obsahují 37 % škrobu, 7 % sacharidů, 7,5 % bílkovin a někdy i 15 % oleje. Kloktadlo ze žaludů se používá na záněty v dutině ústní.

Znáte ještě nějakou dnes zapomenutou a nepoužívanou zeleninu a ovoce?

Jan Lipšanský

Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.

Komentáře

1

Věra
22.12.2016 16.24

Zajímavé zapomenuté potraviny, Dnes vlastně luxusní rarity

2

Sobis
2.1.2017 6.17

Lebeda zahradní – statná rostlina, její listy lze připravit jako špenát. Má sladší chuť a neobsahuje kyselinu šťavelovou.

3

Zuzana
3.1.2017 10.36

Co bývalo dříve snadno dostupné i pro ty nejchudší, dnes v obchodech najdeme za pěkně „mastný peníz“…
Já mám výhodu, máme velkou zahradu a na ní jak ten černý jeřáb a moruše, tak i tuřín…
Šípky, hloh a černý bez pěstujeme záměrně, když se to vše udržuje tak, jako jiné ovocné keře a stromky, nikdo nepozná, že jde o výpěstky z „náletů“.
Na dvoře máme dva téměř již stoleté duby a naučili jsme se využívat nejen tu kůru, ale právě i žaludy…
Nejen v podobě mouky (plno receptů se dá dnes najít už i na netu), ale je z nich super náhražka melty, tzv. Žaludovka.
Žaludy se usuší, nasucho opraží (délku opražení volím podle toho, jak silnou chci mít chuť nápoje). Pak rozdrtit, nechat buď jednodruhové ve vzduchotěsné sklenici, nebo přidám sušené kořeny pampelišky, trochu podrcené opražené pšenice nebo žita, klidně i trochu namleté kávy (namleté – ne koupené mleté). Když se zadaří sehnat čekanka (od známého), tak je směs zase ještě o třídu výše 🙂
Jinak doporučuji na podzim kořen lopuchu – v salátu či jen tak, je podobný nejvíce asi kedlubně (samozřejmě, že ne tvarem…).
K tomu špenátu: ten jde udělat s úspěchem i z kopřiv či nových výhonků bršlice – nemá cenu zde vypisovat u jednotlivých mnou uváděných rostlin účinky a vliv na zdraví: „gúglit“ snad v dnešní době umí každý…
Prostě na naší zahradě má místo i plevel, samozřejmě má své jasně dané místo a prostor a je udržován, takže máme rovněž vlastní třezalku, heřmánek a další a další… (ten seznam by se sem ani nevešel).
Fajn je i „ptačinec“, než vykvete – tak v salátu je super, ale necháváme mu prostor jen po okraji bramborového pole, uvnitř políčka či jinde jde nemilosrdně pryč…
Anglický trávník nemáme: za prvé se nám nelíbí, za druhé je hezčí pohled na barevnou plochu a za třetí: rok co rok tak máme zajištěný dostatek vitamínů přímo ze zahrady: na jaře čerstvé mladé kopřivy (ty mají své místo v koutu zahrady, kam není vidět, ale je jim tam dobře, jasně že jinde mají smůlu – přeci jen nechceme mít na zahradě džungli 🙂
Mladé listy pampelišek, jejich květy na sirup, kořeny do domácí „melty“ a na jiné vyžití, listy a květy dalších léčivek…
Bršlice má své místo na ohraničeném záhonu stromkových rybízů – nepustí tam jiný plevel a když se průběžně otrhávají nové výhonky, nikdy nestihne udělat takové ty staré ošklivé listy…
Když se to tak vezme: dá se využít v podstatě vše tak, jako to dělávali naši předci…
Sice je na naší zahradě více práce než na jiné, protože nám dalo nějaký čas docela zabrat najít pro ten či onen „plevel“ takové místo, aby to ve finále ještě vypadalo hezky nebo (např. v případě kopřiv) nebyl vidět, ale vyplatilo se… Jediné, co člověk musí hlídat, tak aby bejlí nepřekročilo svůj vymezený prostor a aby se zpracovalo ve správný čas…
Našla jsem kdysi sešitek po prababičce, sice to bylo trochu luštění (tužka hodně vybledla), ale právě díky tomu jsme se pustili do toho našeho hospodaření v souladu se vším, co nám náš pozemek dokáže poskytnout…

Díky za článek, jelikož já většinu těch zapomenutých věcí znám a používám, ale je dobře je připomenout i dalším 🙂

Asi předloni se u nás stavili známí v době, kdy jsme sklízeli tuříny…
Jejich reakce: „Jééé, takovéhle ředkvičky jsou výstavní, to jsme ještě neviděli… co je to za odrůdu?“
Říkám: „To je tuřín… řepa…“
Oni: „aha… tak tu nejíme…“
Přitom ani neochutnali… My z nich děláme ledacos, ale miluju z nich polévku 🙂

4

Ing. Macáková Marcela
3.1.2017 11.38

pro Věra: To je pravda a je to škoda, že? pro Sobis: děkujeme za info. Krásné dny všem!

5

Ing. Macáková Marcela
3.1.2017 11.40

Zuzano, velmi děkuji za obsáhlý komentář a ze srdce přejeme, ať se daří. Musí to u vás být krása! Třeba nám pošlete na jaře či v létě fotografii, abychom se pokochali? Je možné ji vložit například na náš facebook: https://www.facebook.com/KalorickeTabulky/. Pěkný nový rok!

Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani provozovatele blogu.

Přidat komentář

Související články