Aplikace KalorickeTabulky.cz Získat

Zapomenuté dary přírody, které se dřív jedly nejen jako lék

S rozvojem farmářských trhů se sem tam objeví i ovoce a zelenina, jež třeba dominovaly na jídelních stolech našich prapředků, ale dnes jsou prakticky neznámé.

V tomto článku si některé pozapomenuté plody a plodiny představíme.

Než začaly zámořské výpravy do Evropy vozit z Asie rýži, mák, okurky nebo pohanku, z Arábie třeba špenát, či z Ameriky rajčata, brambory, kukuřici, fazole, cizrnu, slunečnice, buráky, cukrovou řepu, pažitku, papriky, tykve a dýně, museli se lidé spokojit s tím, co jim do té doby země nabízela.

zapomenuté dary přírody

Mnohé z těchto plodin používáme samozřejmě dodneška, ale existuje pár druhů zeleniny či ovoce, jež neprávem upadly v zapomnění. Dnes si je zkusíme krátce připomenout.

Vodnice

Asi nejslavnější dnes zapomenutou zeleninou je vodnice. Než ji převálcovaly na českých talířích jako příloha brambory, patřila prakticky ke každodenním jídlům.

  • Vodnice – neboli správně botanicky brukev řepák vodnice – obsahuje až 90 procent vody, vlákninu a minimum kalorií. Rovněž má díky sirné silici antibakteriální účinky a steroly v ní působí preventivně proti ateroskleróze. Vodnice má také močopudné účinky, zklidňuje nervy a stimuluje srdeční činnost.

Chuť má někde mezi ředkvičkou a kedlubnou a nejlépe chutná na jaře a v létě, sklizená zhruba šest týdnů po výsevu ve velikosti tenisového míčku. Starší vodnice se pak hodí na jakousi „bramborovou“ kaši, s máslem, smetanou, solí, pepřem a trochou muškátového květu.

Vodní ořechy

Převážně v klášterních rybníčcích se pěstovaly tzv. vodní ořechy (neplést s vodními kaštany, viz níže), plody kotvice plovoucí. Kdysi se tato rostlina nacházela běžně po celé Evropě, ale v současné době je v ČR a okolních zemích velmi vzácná a chráněná. Zato je jako invazivní druh nežádaná v USA či Austrálii… A my si ji dnes kupujeme z asijských zemí.

Plody jsou podobně jako jedlé kaštany skryté v pukavé slupce. Před uzráním obsahují hodně škrobu a tuku, a tak se melou na mouku a dále kuchyňsky zpracovávají. Chemicky obsahují bikornin, který je zdrojem flavonoidu luteolinu, jenž má protirakovinné, protizánětlivé, antioxidační, kardioprotektivní, antimikrobiální i antidepresivní účinky.

Vodní kaštany

Správný botanický název zní pachira (někdy také pachura či pačura) vodní a opět si je vozíme z Asie. Plechovku o obsahu 565 g koupíte ve specializovaných prodejnách za 136 Kč. Přitom se pěstují rovněž ve stojatých vodách jako výše zmíněné vodní ořechy, mají podobnou slupku jako jedlé kaštany.

Rozdíl je však v chuti – vodní kaštany chutnají sladce a mají jemnou chuť (prý velmi podobnou arašídům), proto se používají na pečení nebo do různých náplní, naložené v sirupu pak do koláčů.

Proso

Sil jsem proso na souvrati, nebudu ho žíti...“ Tak popravdě, ruku na srdce, kdo z fleku řekne, co je to proso? Nebo kdy ho naposledy jedl? Proso je obilnina (i když se dá najít kolem cest i v plané podobě), jejíž semena se dávají ptákům jako krmivo, loupaná semena pak známe jako jáhly.

  • Ty byly do zhruba 16. století velmi důležitou evropskou potravinou, pak ale jejich využití upadlo.

Proso v sobě nemá lepek (gluten), takže se dá využít při bezlepkové dietě. Hlavně však obsahuje vlákninu, škrob, leucin, thiamin či riboflavin. Dají se z něj vařit kaše, ale třeba připravit také jáhelný sirup.

Čekanka

Všestranné využití měla tato rostlina z čeledi hvězdicovitých. Z listů se připravoval salát či sirup, z praženého kořene pak náhražka kávy – slavná cikorka (zdravíme Nácíčka). Praženou čekanku používají i někteří pivovarníci ke zlepšení chuti piva. Později se začaly používat i čekankové puky, tedy narašené listy.

Čekanka má spoustu léčivých vlastností – využívá se při léčbě gastritidy, u ledvinových a žlučníkových kamenů, při angíně, žaludečních vředech, malárii. Zesiluje činnost srdce. Léčí se s ní i roupy, tasemnice, žloutenka, bolesti sleziny a kožní záněty. Čekanka dále obsahuje vitamín C, povzbuzuje chuť k jídlu a příznivě ovlivňuje střevní peristaltiku.

Tuřín

Po staletí se v Evropě pěstoval a jedl tuřín (celým názvem brukev řepka tuřín) – ostatně příbuzný výše zmíněné vodnice. Vznikl totiž někdy v raném středověku jako kříženec hlávkového zelí a vodnice. Jíst se u něj dají nejen bulvy, ale i listy. Má stejné léčebné účinky jako vodnice.

Bulvy mají nasládlou, ale ostřejší chuť. Tuřín se většinou vaří, buď samostatně, nebo v polévkách, omáčkách (např. prívarok na Slovensku) či jako součást příloh, ale mladé bulvy jsou chutné i za syrova.

Černý kořen

Ze Španělska pronikal do celé Evropy černý kořen, o němž najdete nejednu zmínku v dobových knihách. Správným botanickým názvem jde o hadí mord španělský, kořenovou zeleninu, jejíž název souvisí s lidovou pověrou, prý z keltských dob, že když se kořen vloží hadovi do tlamy, had zahyne. Každopádně je vytrvalý, odolá i velkým mrazům.

Nabízí vysoký obsah sacharidů a inulinu (je tedy vhodný pro diabetiky), obsahuje velké množství vody, bílkovin, tuků a vlákniny. Ze stopových prvků pak hořčík, fosfor, železo, vápník, draslík a sodík, a z vitamínů A, B1, C a E. Pomáhá proti revmatismu a údajně i proti hadímu kousnutí a dýmějovému moru – ale tam bych to snad raději nezkoušel. Využití v kuchyni je všestranné jako u každé kořenové zeleniny – do salátů, na vaření, smažení. Chuť má vzdáleně připomínat kokos a pražené mandle.

Jeřáby

V rostlinné říši nás může překvapit využití rostlin z řádu růžotvarých, čeledi růžovitých, a to jmenovitě temnoplodec (neboli aronie či černý jeřáb), jeřáb oskeruše a jeřáb ptačí. Všechny tři druhy jsou jedlé a zdraví prospěšné.

Jeřáb černý obsahuje vysoké množství vitamínů a tříslovin a údajně zpomaluje stárnutí. Jde o významný zdroj antioxidantů. Působí podle vědeckých studií proti kardiovaskulárním chorobám, chronickým zánětům, žaludečním poruchám, zánětům oka či jaterním problémům. Snižuje cholesterol a krevní tlak.

Oskeruše je považována za ovocný strom a na Slovácku se plody používají na místní slavnou pálenici. Jíst se dají samotné plody, je možné je zavařit nebo z nich udělat džem, případně kromě zmíněné pálenky vyrobit mošt. Využití mají při zácpě, horečce nebo při revmatu.

Jíst se překvapivě dá i jeřáb ptačí – v podobě koření, v sirupech, kompotech, jako přísada do vína, do omáček ke zvěřině… Obsahuje kyselinu sorbovou, kyselinu parasorbinovou, pektin, sorbusin a významné množství vitaminu C. Jeřabiny pomáhají vyplavování močového písku a menších kaménků nebo jako prostředek regulující činnost střev.

Moruše

Kdysi rostlo toto ovoce po stromech celé Evropy, včetně naší země, nyní jsou morušovníky rovněž na ústupu. Plody vypadají jako ostružiny a dobře sušené jsou trvanlivé a nahrazují cukr. Někdy slouží k barvení vína a ve střední Asii se sušené plody mlely na sladkou mouku.

Plody obsahují vitamíny C, E, B1, B5, B6, beta-karoten, vápník či kyselinu listovou. Moruše s tmavým zabarvením i významné množství léčivého resveratrolu. Mají tedy trávicí, narkotické a antibiotické vlastnosti, a nejen to.

Hloh a dřín

Do marmelád a sirupů naši předkové používali nejen šípky, ale třeba i hložinky. Dnes kolem nich chodíme nevšímavě, a přitom jde o významný zdroj vitamínů a řady dalších prvků působících proti skleróze, vysokému tlaku, migrénám, drobným srdečním problémům. Podobně je tomu i u dřínu a jeho plodů, dřínků, jež se využívají také jako koření nebo naložené do slaného láku jako náhražka oliv.

Dub

A konečně zcela zapomenuto zůstalo kdysi obrovské využití dubů. Kůra dubů patří mezi nejléčivější – má stahující účinky, zužuje cévy, působí proti zánětům, průjmům, léčit lze i krvácení dásní a bolesti v krku. Je to dáno tím, že kůra dubů z 20 % obsahuje třísloviny.

Z listí a duběnek na nich se kdysi získával inkoust a barvivo na vlnu. V jižních zemích využívají korek na zátky lahví a sudů, a ostatně samotné sudy se dělají z dubového dřeva, aby mělo víno a vínovice z nich lepší chuť.

  • V dobách hladomorů sloužily pražené žaludy z dubů jako káva a nahrazovaly i mouku. Zajímavé je, že oboje je bezlepkové.

Z mouky se ale nedělal kynutý chléb, jen placky. Žaludy se pekly, vařily i pražily. Také se později míchaly s cukrem a kakaem na žaludové kakao. Každopádně je nutné je tepelně zpracovat, aby ztratily hořkost. Samotné žaludy jinak obsahují 37 % škrobu, 7 % sacharidů, 7,5 % bílkovin a někdy i 15 % oleje. Kloktadlo ze žaludů se používá na záněty v dutině ústní.

Znáte ještě nějakou dnes zapomenutou a nepoužívanou zeleninu a ovoce?

Z archivu aneb přečtěte si také:

Eva: Takmer 60 kíl je dole!

Jan Lipšanský

Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.

22.12.2016 Články, O kaloriích nevážně

Související články

Malý slovníček moderních pojmů: low carb, fresh, raw, paleo, fusion…

Malý slovníček moderních pojmů: low carb, fresh, raw, paleo, fusion…

Každá nová doba s sebou nese i mnohá nová pojmenování nejen z gastronomické oblasti.

Dnes se podíváme na pár nově používaných slov, na něž byste před pár desítkami let nenarazili, případně jen okrajově, a vysvětlíme si, co znamenají – a že většinou znamenají to samé, co kdysi, jen se tomu prostě říká jinak.

Celý článek 29.6.2022 0