Co dělá houslista Pavel Šporcl o Vánocích, jak vypadá jeho štědrovečerní večeře a jak podporuje ve svých dcerách a posluchačích národní hrdost

Vánoce mám ráda. Miluju tu kouzelnou atmosféru a hudbu, která ji dokresluje. Před lety jsem dokonce začala sbírat vánoční cédéčka. Vždycky mě také bavilo pomyslně nahlížet prostřednictvím rozhovorů na vánoční stůl známých osobností.

Letos jsem díky Pavlu Šporclovi měla hned dvojnásobnou radost. Jednak vydal opravdu nádherné vánoční CD – a pak si našel čas v jeho nabitém programu, aby mi odpověděl na pár otázek. Děkuji.

A vy se teď můžete ke mně přidat a podívat se, jak známý houslista tráví svátky, co pro něho znamená hra na housle a která pohádka je jeho nejoblíbenější…

Máme tu adventní dobu, která by měla sloužit ke zklidnění a rozjímání. Vy jste však momentálně na velkém turné po republice. Najdete si při tom vytížení třeba i čas na nějaké jiné věci, které k této době patří? Ať už jsou to vycházky s rodinou, pečení cukroví, atd.
Vánoce jsem měl vždy rád a moc si je i teď užívám. Času na nějaké rozjímání v adventním čase je letos málo, neboť jsem teď mimořádně vytížen. Holčičkám to ale vynahradím hned po Vánocích, protože pojedeme společně na 10 dní lyžovat.

V současné době jsem na turné „Vánoce na modrých houslích“. Na čtrnácti koncertech navážu na stejnojmennou nahrávku vánočních koled a písní. Každý večer na 70 účinkujících přednese krásné melodie jako Tichá noc, Narodil se Kristus Pán nebo Rolničky. Mými hosty jsou symfonický orchestr, chlapecký sbor Boni pueri, sopranistka a držitelka dvou cen Thálie Jana Šrejma Kačírková, v Praze též harfistka Jana Boušková a dirigent Jan Kučera.

To zní opravdu skvěle. Mimochodem, vánoční svátky, které tu jsou za pár dní, znamenají pro mnohé z nás také náročnou dobu co se týká stravování. Je pro vás těžké nepodlehnout všem těm tradičním pochoutkám? A co se u vás podává na slavnostní večeři?
Nejsem člověk, který by se přejídal. Cukroví, resp. vosí úly, přiveze moje maminka. Jinak ho kupujeme. Tedy kromě housliček z lineckého těsta, které vykrajuji já s holčičkami. Večeři vaří manželka Bára a na štědrovečerním stole máme lososa a řízky. Bramborový salát vždy připraví tchyně, je vynikající, ale recept neznám.

Škoda. Je zajímavé sledovat, jak se složení bramborových salátů v jednotlivých rodinách liší. A jak vlastně trávíte pak ten čas mezi svátky? Máte volno a využíváte je k aktivnímu odpočinku, nebo spíš lenošíte?
Většinou volno mám a jedeme na hory. Lyžování nás moc baví a tak si ho společně užíváme. Ale před tím ještě na svátky jdeme na kachnu, to už je taková tradice.

V rozhovoru pro časopis Jóga dnes jste zmínil, že jste dělal v dětství s maminkou svíčku a dával nohy za hlavu… Jak se vlastně udržujete v kondici? A hlavně jak kompenzujete velmi náročné jednostranné zatížení, kterým určitě hra na housle je?
Snažím se relaxovat, občas jedu do lázní. Každý týden chodím cvičit svůj pohybový aparát a nějaké cviky provádím každý den i doma. Naštěstí jsem zatím neměl žádné bolesti, o to víc se snažím o prevenci.

Ze stejného zdroje mám také poznatek, že hra na housle je pro vás vlastně jakousi meditací a navíc lékem na chmury světa. Čím si to vysvětlujete? Na mě osobně působila vždy hra na housle jako velmi náročná činnost…
Snažím se o to, aby moje hra nevypadala jako náročná. Vždyť posluchačům je svým způsobem jedno, jak těžká hra na housle je. Oni přijdou na koncert a nemají zájem vidět upoceného virtuosa, na kterém je vidět jakákoli technická těžkost. I proto u houslí relaxuji a medituji. Jsem skrze housle a hudbu neustále ve spojení s přírodou a s nějakou vyšší podstatou. Je to krásná a naplňující práce.

Své umění jste předvedl vloni také v populární pohádce Jiřího Stracha Anděl Páně 2. Jaký máte vůbec vztah k pohádkám? Díváte se na ně ještě v dospělosti? A která je případně vaše nejoblíbenější?
Pohádky mám moc rád. Koukám se na ně s dcerami velmi často. Moje nejoblíbenější je asi Pyšná princezna. Byl jsem velmi potěšen, když mi Ondřej Brzobohatý (autor hudby k „druhému Andělovi Páně“, poznámka redakce) nabídl, abych natočil hlavní téma do pohádky Anděl Páně 2. Je to moc hezká melodie a protože je spojena s Vánoci, hraji ji i teď na svém vánočním turné.

Je opravdu krásná! Mě osobně velmi oslovil také váš projekt na podporu národní hrdosti v podobě alba Kde domov můj. Povídáte si často na toto téma s dcerami? Připomínáte jim historii naší země? Jezdíte třeba po hradech a zámcích?
Často si o národní hrdosti povídáme. A nejen o ní. I o hrdosti na naše předky a lidi, kteří něco dokázali. A na ně právě jako národ musíme navázat. Na jejich dovednosti,  um… A nezapomínat. Letos jsem pro ČT natočil šestidílný dokument o mých předchůdcích, slavných českých houslistech. O umělcích, kteří byli jedni z nejlepších na světě. A dnes o nich takřka nikdo neví. A to jsou přesně věci, o kterých bychom měli vědět, mluvit o nich a navazovat na jejich odkaz. I proto jsem složil variace na píseň Kde domov můj, které hraji na koncertech, a tím se snažím národní hrdost podpořit. Když ji budeme mít, budeme stát hrdě na nohou a dívat se jiným státům hrdě do očí. To je myslím, velmi důležité.

To souhlasím. Pojďme ještě k vaší novince, vánočnímu cédéčku. Podle čeho jste vybíral skladby na CD? A která je vaše nejmilejší vůbec?
Před pár dny jsem premiéroval můj nový videoklip na koledu Narodil se Kristus Pán. Ani jsem moc nepřemýšlel o jiné písni, na kterou bych klip nahrál.  I takto podporuji hrdost a tradice. Na albu Christmas on the Blue Violin jsou krásné vánoční koledy a písně z různých koutů světa. Z Česka, Německa, Anglie, Irska, Skandinávie, USA…

Je to takový mix známých i méně známých koled v nových aranžích. A v tom je právě unikátní – ve své instrumentální podobě, protože já žádnou podobnou vánoční desku neznám. Natočil jsem ho s Královskou liverpoolskou filharmonií, jedním z nejlepších orchestrů světa. CD vydal Universal Music a já sem velmi rád, že jsem se dostal do rodiny tohoto skvělého světového vydavatelského giganta. Deska se zatím výborně prodává a doufám, že to vydrží až do Vánoc. Zatím se všem moc a moc líbila.

Mně osobně se líbí moc. Poslouchala jsem jej i při přípravě na tento rozhovor. Co byste, prosím, ještě na závěr popřál našim uživatelům do příštího roku?
Mnoho radosti z běžných situací. Hodně zdraví. A spoustu krásné muziky, protože bez ní by byl život ochuzen.

Děkuji za rozhovor.

• Kontakt: www.pavelsporcl.cz
• Foto: Lenka Hatašová a archiv Pavla Šporcla

11.12.2017 Ing. Macáková Marcela Články, Jak si udržet zdraví, O kaloriích nevážně