Proč je výhodnější jíst lokální potraviny

K jádru dnešního tématu se dostanu trochu oklikou přes historické okénko, které však překvapivě má co říct i k dnešku.

V pravidelném pořadu Českého rozhlasu s názvem Meteor se objevují zajímavé příspěvky. Před takovými dvěma lety mne zaujal jeden, v němž pátrali, na základě nalezené kostry muže, proč a jak zemřel.

Nešlo o první příspěvek tohoto druhu. V jednom případě pátrali po historii muže, jehož kostru našli na místě bývalého slezského hradiště u Chotěbuzi, slavnějším se stalo vysílání o vampýrovi Tobiášovi.

• Díky genetickému průzkumu znaků DNA se dá určit skupina chromozomu, která je specifická pro lidi, žijící v určité oblasti – např. Tobiášovi předci do našich zemí přišli z Balkánu.

Dále probíhají geochemické analýzy izotopů prvků jako dusík a uhlík, případně kyslík. Horniny s podobným poměrem radioizotopů stroncia se totiž rovněž nacházejí jen v určitém území. Takto jednoznačně místně dané stroncium se zde dostává z podloží do rostlin, z rostlin do těl živočichů a odtud do těl lidí. Jejich rozborem se tedy dá přesně určit, kde člověk pobýval a co jedl. Onen izotopový poměr se nám totiž zapíše natrvalo do krystalové mřížky kostí.

• V případě muže ze slezského hradiště došlo k překvapivému odhalení, že těsně před smrtí pobýval delší dobu u moře a jedl často ryby a mořskou stravu. V případě vampýra Tobiáše se zjistilo, že o jídlo neměl nouzi, baštil ječmen, žito, jablka, hrušky, rybíz, masem ovcí, koz a skotu a jejich mléčnými produkty. Z rostlin nikdy nejedl proso, nikdy se nedotkl vepřového.

A pokud jde o příspěvek, který jsem poslouchal, a kde se pátralo, proč dotyčný muž zemřel, zjistila se zajímavá okolnost – zemřel proto, že jedl potraviny odlišné od těch, které jedl ve své zemi. Doputoval do Čech pravděpodobně z Německa či Belgie, kde jeho strava měla jiné složení, než u nás. Ona odlišnost ho zabila.

Exotická jídla nám nemusí sednout

V dnešní globální době, kdy létáme na výlety do cizokrajných zemí, již zhusta podobné nebezpečí nehrozí. I když býváme varováni, abychom některá jídla v různých zemích nejedli. Na blogu Kalorických tabulek jsme se tomuto tématu jedny prázdniny věnovali ve dvoudílném seriálu.

Přesto se i dnes setkáme s tím, že asijské restaurace v České republice (a celkově Evropě) upravují své recepty a nabízejí ne až tak ostrá jídla. Jak kdysi řekla v rozhovoru pro Lidovky majitelka thajské restaurace NOI, Nathaya Kaewphoopha, Češi by tak ostrá jídla, jaké jedí rodilí Thajci, nejedli.

• Zkrátka i dnes má každá kultura své jídelní a kulinářské odlišnosti, a přijmout je za své během pár dní dovolené se nám pravděpodobně ani dnes v době globalizace nepovede.

Kdysi jsme byli na dovolené v Tunisu a tam nás překvapilo, že maso se nesolí ani nekoření, hranolky nevypadaly ani nechutnaly jako hranolky, z některých jídel jsme měli průjem, a nakonec jsme dokázali bez následků spořádat jen sladká jídla.

Obdobné zkušenosti zažil asi každý z nás. NA tomto příkladu je však nejlépe vidět, že každý lidský organismus je uzpůsoben místu a potravinám, kde žije. Jakákoliv adaptace na jiné prvky je pro organismus zatěžující.

Proč tedy jíst spíše lokální jídla?

Hlavní výhodou lokálních jídel je fakt, že jsou čerstvá. Vzpomeňme před pár lety aféru s čínským „mrtvým“ česnekem, který pro dalekou cestu byl tak naimpregnován, že zcela ztratil vlastnosti česneku. A vydělali na tom místní farmáři, přičemž zájem o domácí česnek vzrostl až neúměrně.

Mnozí kritici Evropské unie poukazují na nesmyslnou skutečnost, kdy se do jedné členské země vezou jablka z jiné členské země, přičemž domácí produkce hnije na poli, protože by se finančně zemědělci nevyplatila. Existuje dokonce vtip o tom, jak se na hranicích srazí francouzský kamion převážející rajčata do Španělska, a španělský kamion, převážející rajčata do Francie.

• Dovoz potravin z jiných zemí má smysl především tehdy, pokud je daného produktu nízká úroda, případně ještě, pokud jde o exotické plody, jež se u nás nedají pěstovat či jen za velmi složitých podmínek.

Lokální potraviny navíc obsahují všechny látky našeho prostředí, jež tvoří naše tělo, kostru a buňky, jak jsme již zjistili u historického okénka. Potraviny z jiných zemí mají v sobě jiné, pro nás a náš organismus cizorodé poměry izotopů.

U lokálních potravin také máte většinou jistou představu, odkud pocházejí a jak se dostaly na pult prodejny, kde je kupujete. U potravin dovážených ze zahraničí žádnou větší kontrolu, odkud přesně jsou a z jakých míst, případně jak probíhala doprava a zda zelenina někde nehnila na přímém slunci, nemáte.

V českých médiích se po výše zmíněné česnekové aféře objevily informace třeba o tom, že španělská rajčata se sklízejí napůl zelená a dozrávají v umělých podmínkách cestou, a že stejně tak je tomu s bramborami, banány, cibulí nebo jablky. O původu masa rovněž lze někdy při nákupu pochybovat. Některé potraviny se musejí chemicky upravovat, aby vydržely dlouhou přepravu.

Což je další výhoda lokálních potravin – jíte zralá jídla. Dozrálé ovoce a zeleninu. Hodně lidí si v dnešní době pěstuje třeba rajčata a cibuli na balkóně paneláku, kde bydlí, případně se pokusí přihlásit do nějaké městské zahrádkářské kolonie. Prostě proto, aby měli čerstvé plodiny. Moje tchyně se takhle živí celé léto jen z darů své zahrádky.

Pro mnohé samozřejmě hraje roli cena. Jenže i u ní platí „nechci slevu zadarmo“. Na jedné straně máme sice pár ušetřených korun, na druhé vůbec netušíme, co s námi a naším, tělem jídla z dovozu provádějí.

Žel, žádný směrodatný průzkum na toto téma nevznikl, i když se problematika monitoruje zhruba dvacet let. Ale dá se odkázat třeba na přednášky Helen Norberg-Hodge z Velké Británie, z nichž jedna proběhla před lety na Fakulty sociálních studií v Brně.

Jan Lipšanský

Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.

23.9.2018 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně