Každý chodí na houby. A houbařská sezona se právě rozjíždí.
Nebo ne?
To, že každý rád chodí na houby, není žel tak docela pravda. Třeba v Británii nebo Kanadě se na vás budou dívat minimálně jako podivína, ne-li na sebevraha. Kromě slovanských zemí (Česko, Slovensko, Polsko, Rusko) se houby ve světě sbírají sporadicky. Něco málo v Africe a Střední Americe, ale jinak se houby sbírají ve velkém už jen ve Vietnamu, Číně a Japonsku.
Třeba jedním z japonských národních jídel je sukijaki ze tří druhů hub: ze šii–také (houževnatce jedlého), enoki–také (penízovky sametonohé) a simezdi (líhy klubčité). V čínské kuchyni najdeme Jidášovo ucho, ale houby obecně mají velmi důležitou roli v tradiční čínské medicíně.
Pomyslným houbařským králem je Rusko. Odborníci odhadují, že Rusové ročně snědí až 1,3 milionu tun hub. Jedině v Rusku vyjíždějí z měst ráno speciální houbařské vlaky, které se vracejí až večer. Naopak podivně na vás budou koukat, pokud budete houbařit v Řecku, Belgii, Nizozemí, Švédsku, Norsku, Finsku, v Austrálii, v USA a ve Velké Británii. Kromě toho, že Britové považují všechny houby za prašivky, říkají jim navíc toadstools, tedy doslova žabiny neboli ropuší exkrementy. Za 2. světové války, když ve Velké Británii panoval velký hlad, tak lidé z neznalosti konzumovali kdovíproč muchomůrku zelenou – což k oblibě hub na ostrovech nijak moc nepřispělo.
Většina západních zemí z hub uznává jen žampiony. Ty se pěstují ve speciálních farmách v Anglii, Francii, Belgii, Nizozemí. Ve Francii navíc uznávají ještě houby lanýže. A z Francie pochází první návod k pěstování žampiónů, kdy v roce 1600 popsal Olivier de Serres v knize Théatre d’Agriculture des Champs zkušeností pařížských zahradníků, kteří žampiony nacházeli v pařeništích pro melouny. První anglický návod k jejich pěstování pak pochází z roku 1779.
Přestože se houby v Evropě moc nesbírají, byly vydány různé předpisy a kodexy pro jejich sběr. Nejstarší a první kodex s velmi přísnými pravidly pro sběr hub vyšel v Rakousku v roce 1792. Také proto dnes v Rakousku houbaří pouze každý desátý člověk. Kodex tak odněkud opožděně reagoval na smrt Karla VI., jenž zemřel 20. října 1740 údajně na otravu houbami.
Přísná pravidla platí i v jiných zemích. Ve Švýcarsku má každý kanton jiná pravidla a sbírat se smí pouze jednou, maximálně dvakrát v týdnu. V Itálii je nutné mít povolení od majitele lesa, lze sbírat maximálně jedno kilo a pouze v sudé dny.
Věda, která zkoumá historické dějiny z pohledu sbírání hub, houbařství a historie lidstva se nazývá etnomykologie. Díky ní víme, že houby se třeba to, že houby se kdysi nazývaly maso chudých a že o rozšíření jejich sběru a požívání ve slovanských zemí se zasloužily války a epidemie.
Nebo že houby v podobě, v jaké je známe a sbíráme dnes, se na Zemi nacházejí od pradávna – nejstarší nalezená houba dnešního typu je stará 5 miliónů let. Což zavdalo některým spisovatelům sci-fi podnět k myšlenkám, jestli nejsou houby inteligentními mimozemskými tvory. Však si zkuste přečíst třeba povídku Raye Bradburyho s názvem Hoši! Pěstujte i vy obří houby doma ve sklepě!
V Africe pak najdeme největší houby na světě. Jde o termitovník obrovský, jehož klobouk dosahuje nezřídka průměru 80 a někdy až 100 cm, případně hřib sudánský, u něhož klobouk dorůstá do obvodu až 120 cm, obvod nohy mívá 50 cm a váží kolem 5 kg.
Lidová pojmenování hub jsou leckdy poetická – liškám se říká jurčíky nebo rezounky, křemenáči na Domažlicku říkají výpravčí. Pod názvem dědkovo štětky i prstíčky se skrývají houby kuřátka.
Na závěr vám ještě prozradíme, že lze sehnat atlas hub, k němuž je přibaleno CD se symfoniemi. Pokud jste věrnými čtenáři blogu Kalorických tabulek, tak pro vás nejde o žádnou novinku, protože článek Mykokosmická symfonie o žel již nežijícím skladateli a vášnivém houbaři Václavu Hálkovi jste jistě četli. Pokud ne, dozvíte se v něm i mnohé informace z historie houbaření ze starého Říma i českých kronik, pár historek a receptů a samozřejmě kalorické a nutriční údaje.
foto: cz.depositphotos.com
Jedna z nejčastějších otázek mých klientů bývá: „Co mám jíst na svačinu během dne?“
Aby to bylo snadno dostupné, rychlé na přípravu, zdravé, výživné, dodalo nám to energii a nepřibírali jste po tom zbytečný tuk.
Celý článek 28.6.2018 5
Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.
15.8.2022 Články, O kaloriích nevážně
Jako profesionální organizátorka se snažím o to, abych lidem usnadnila každodenní život. Nakrmit rodinu i sebe zdravým chutným jídlem je jedním z nikdy nekončících úkolů.
Aby vám to šlo od ruky skoro samo, mám pro vás pár dalších nápadů – tentokrát jak si usnadnit nakupování, ušetřit čas při vaření a omezit vyhazování potravin.
Celý článek 2.12.2023
Lidé při dosahování něčeho náročného chtějí často slyšet nějaké zázračné „kouzlo“, např. zhubnete, když budete jíst tyto tabletky. Nebo zhubnete, když budete jíst jen tuto polévku, případně zhubnete, když nebudete večeřet.
Kdo používá Kalorické Tabulky, už dávno pochopil, že takové „diety“ nejsou dlouhodobě udržitelné. A s pořádkem a organizací domácnosti je to stejné.
Celý článek 30.11.2023
Dá se někdy zhřešit a koupit si třeba ke snídani nějaký klasický salát s majonézou?
Odpověď je jednoduchá. Samozřejmě že dá, avšak za podmínky, že jinak dodržujete správnou životosprávu, hlídáte si kalorie přijaté a vydané a přiměřeně se pohybujete nebo sportujete. Jenže mne jako šťouru prostě zajímá, který z těch zhruba patnácti salátů nabízených v supermarketech nebo lahůdkách má nejméně kalorií a který třeba dokonce nabízí oproti nezdravé majonéze něco zdravého.
Celý článek 27.11.2023
