Jak nemluvit o jídle před našimi dětmi

Jestli je nějaká oblast ve stravování, o které se moc nepíše, ale je podle mě opravdu důležitá, tak je to, jak mluvíme o jídle a své postavě před našimi dětmi.

Následky mohou být skutečně nedozírné.

Upřímně si myslím, že si nedokážete ani představit, co slýchám za hlášky, vzorce a názory o stravování a postavě od mých klientů. A jsou samozřejmě vzorce a názory, které si nabrali už jako děti. A jdou s nimi celým svým životem. A co víc, především se podle nich řídí, ať si to uvědomují, či nikoliv.

Ale pozor, nemám na mysli jen děti starší, které již chápou, ale také ty nejmenší, kdy by jeden řekl, že tomu ještě nerozumí. Naopak, děti jsou minimálně do šesti let jako houby – co vidí a slyší, to si ukládají na svůj „hardware“ a z těchto uložených informací čerpají celý život.

Zjednodušeně řečeno, pokud tuhle oblast vzorců a názorů nezkoumáte a případně neměníte, pravděpodobně děláte ve stravování přesně to, co jste si nasosali během svého života, především v dětství. A teď je otázkou, zdali vám tyto návyky prospívají, nebo škodí…

Je pravdou, že celkový styl stravování si člověk dokáže vědomě uzpůsobit. Například to, že si někdo oblíbí až v dospělosti asijskou kuchyni a pak ji vaří i doma, i když v dětství ji ani neochutnal. To je vědomé přetváření stravovacích zvyků.

Nebo já, když jsem v sedmnácti letech přecházela na jiný, zdravější a funkčnější styl stravy, než který jsem pochytila v dětství, kdy se vařila spíš taková ta česká klasika. Také jsem vědomě měnila svůj styl stravování. To vše samozřejmě jde.

Ale ostatní jsou zvyky a názory, při kterých člověk jede na „autopilota“. A v zásadě si je neuvědomuje. Opět příklad: Někdo snídá v neděli palačinky, protože jako dítě měl každou neděli palačinky. Někdo po ránu pije kávu, protože po ránu pila kávu i maminka. A dotyčný si to vzal jako program – po ránu se pije káva.

Takových situací bychom našli milion. Pak jsou tu ještě názory a hlášky, které jsme v dětství slýchávali. A mnohdy neblaze ovlivnily naše další počínání.

Podívejte se, jak některé nevinně znějící věty mohou mít dalekosáhlý negativní dopad na vztah člověka k sobě a ke stravování:

• Musíš to dojíst, protože jídlo se dojídá. (A tak se naučí přejídat, i když už nemůže.)
• Co by za to děti v Africe daly… (A tak se naučí mít výčitky svědomí z toho, když nedojí jídlo, přestože už fakt nemůže.)
• Kdo to bude mít první spapané, je král. (A tak se naučí hltat a s jídlem spěchat.)
• Nemám čas se najíst. (Říkají uhoněné maminky před svými dětmi, které tím učí, že jídlo ani stravování maminky není priorita.)
• Jen co se na jídlo podívám, tak tloustnu. (A tak se od druhých učí, že jídlo obecně je příčinou toho, proč lidé tloustnou.)
• Když si uklidíš hračky, dostaneš čokoládu. (A tak se učí, že když zvládne neoblíbený úkol, může se odměnit sladkostí nebo jinou dobrotou.)
• Zase jsem přibrala, dneska si nedám večeři. (A pozor, tohle je fakt mazec, to jsem se dozvěděla ve své poradně od patnáctileté slečny s anorexií, která měla uložený v hlavě vzorec, že když se bude cítit tlustá, tak že nebude jíst! A není jediná!)
• Podívej, tady ti něco přetejká přes ty kalhoty. (A tak se člověk učí cítit se nepatřičně a přestává rád mít své tělo, když trochu přibere.)
• Dneska si nedám oběd, ale odpolední buchtu ano. (A tak se učí, že sladkosti jsou nadřazené „normálnímu“ jídlu.)
• Přeci to nevyhodím. (A tak se naučí přejídat/dojídat po dětech zbytky, jen kvůli tomu, aby se to nevyhodilo, protože co by za to děti v Africe daly, že.)

Kolikrát si člověk říká podobné věci i sám sobě a utvrzuje se v nebezpečných vzorcích:

• Já nechci moc papat sladkosti, aby mi nerostlo bříško. (Tak na tohle upozornil můj manžel kdysi mě, když jsem mému synovi Robinkovi vysvětlovala, proč si nedám dortík. Myslela jsem to dobře, ale je pravda, že už jsem mu tím zasadila do hlavy další možný vzorec, že když bude papat sladkosti, tak mu poroste bříško. Dobře myšleno, ale pořád je to tvrzení, které tak ale vůbec nemusí být. Znám lidi, kteří sladkosti jedí a jsou velmi štíhlí.)
• Na noc není dobré se najíst. (Dobře míněno, ale na druhou stranu mám i klientku – zdravotní sestřičku, která pracuje i na noční směny a kvůli této hlášce má blok se v noci najíst, aby netloustla. A to i když je kolikrát celou noc vzhůru a ve své náročné práci jídlo jako zdroj energie vyloženě potřebuje.)
• Napřed ať se nají děti. (A tak se naučí, že děti jsou něco víc než dospělý člověk.)

Ano, je pravda, že někdo může říct, že v těchto tvrzeních trochu přeháním, ale věřte, že ve své poradně od klientů slýchám podobné věty, které jim v součtu více možných faktorů přivede problém, jako je obezita, anorexie, nízké sebevědomí, nenávist ke svému tělu, špatný vztah k jídlu apod. Přitom jídlo je přeci palivo, radost, energie a společenský akt. A mělo by pro nás být prioritou.

Uvědomění na závěr

Chtěla bych zde poprosit především rodiče a prarodiče, aby si v souvislosti s jídlem, ale i vyjadřováním se k postavě (své či svých dětí) dávali dobrý pozor na to, co říkají. A také na to, jak se chovají. Děti totiž neukládají do své hlavy jen to, co slyší, ale i to, co vidí, a to, co naciťují.

Jinak moc doporučuji si probrat to, co vy sami máte v hlavě za vzorce a hlášky o jídle a své postavě. Klidně si to sepisujte a pak jen popřemýšlejte, zdali jsou to věci, které vám prospívají, nebo naopak škodí. Ty prospěšné bych si nechala, a ty, co bych uznala za nepříznivé, tak ty bych se pokusila postupně opouštět, měnit a nahrazovat právě těmi prospěšnými. Hezké dny a vědomý přístup ke stravování.

foto: cz.depositphotos.com

23.8.2022 Bc. Martina Rusňáková Korejčková, DiS. Články, Jak si udržet zdraví, Jak zhubnout