O tom, že lidské tělo je zázrak a umí se samo zbavit mnoha neduhů, když mu k tomu dáme odpovídající podmínky, svědčí příběh sympatické maminky na mateřské, lékařky Vierky (30 let).
Ta nejen že díky úpravě jídelníčku zhubla, ale také se zbavila léků, které předtím musela brát.
Začtěte se do její cesty, kterou na naše přání pro vás sepsala:
S váhou jsem měla problémy v podstatě od puberty – střídavě oblačno, ale kolem maturity jsem vážila cca 70 kg při 172 cm, což bylo v podstatě dobré, akorát jsem měla vždy širší boky a zadek. Poté jsem nastoupila na vysokou školu, hodně sezení nad knihami, málo pohybu a především přišlo seznámení se současným manželem a jeho rodinou, která měla moc ráda posezení u dobrého jídla a pití. Takovéto “sešlosti” se u nás staly pravidlem a i s manželem jsme si večer často dopřávali vínko a “něco k tomu”.
V podstatě jsem vůbec neřešila, co a kolik jím, dala jsem si vždy, na co byla chuť, a v kombinaci s nedostatkem pohybu jsem se pomaličku a nenápadně dopracovala k váze přes 100 kg. Přesně to nevím, radši jsem se samozřejmě nevážila, jen u endokrinologa (léčím se totiž od dětství se sníženou funkcí štítné žlázy).
Po svatbě jsme se začali pokoušet o dítě. První těhotenství dopadlo neúspěšně, druhé naštěstí skončilo dobře, ale průběh nebyl úplně ideální. První vážení v poradně ukázalo 114 kg, proto není překvapením, že již od počátku mi zjistili velmi vysoký krevní tlak, později se přidala těhotenská cukrovka a i přes striktní dodržování diety jsem se nevyhnula lékům a následně ani inzulínu.
Během těhotenství jsem paradoxně zhubla – díky diabetické dietě. Ovšem po porodu, když jsem si mohla zase vše “dopřát”, jsem to bohužel opět dohnala a i předčila. Moje nejvyšší váha byla 118 kg. Až když bylo dceři pět měsíců a já se uviděla na společné rodinné fotografii, zděsila jsem se.
Řekla jsem si, že nechci, aby mé dítě mělo nepohyblivou a nemocnou matku, že nechci riskovat, že už nebudu moct mít další děti nebo si opět prožít vysoce rizikové těhotenství a traumatický porod. Nejdřív jsem zkusila plán Břicháče Toma – to sice nastartovalo hubnutí, ale po měsíci jsem nemohla mrkev a červenou řepu ani vidět a pochopila jsem, že tento způsob je neudržitelný.
Kalorické Tabulky jsem znala z dob těhotenské cukrovky, kdy jsem ale hlídala pouze sacharidy. Rozhodla jsem se tedy vrátit se k nim se vším všudy.
Jako všichni začátečníci i já zjistila, že přesto, že jsem si myslela, jak jím zdravě, strava byla plná tuků s minimem bílkovin. Naučila jsem se skládat si jídelníček, především přidat bílkoviny a vlákninu. Pochopila jsem, že tvrzení jako “nejíst po 17. hodině” nebo “sladké se nesmí jíst odpoledne” jsou jen mýty a že důležitý je kalorický deficit a skladba stravy v průběhu celého dne.
Přidala jsem dlouhé procházky s kočárkem, navíc se i dcera prospala, takže jsme byly obě spokojené. Větší pohyb jsem měla jen nárazově (občas lekce step aerobiku, námaha na stavbě či zahradě), ale žádné pravidelné cvičení jsem nedělala. Většinu mého pohybu představuje dodnes chůze.
Nejtěžší pro mě bylo na začátku vzdát se zvyku dát si u televize víno a k tomu “něco na zub”. Ale když jsem měla správně poskládaný jídelníček za celý den, tyto chutě v podstatě ani nepřicházely a pochopila jsem, že u mě se spíš jednalo o touhu “spláchnout” starosti celého dne, což ovšem jde i jinými způsoby než alkoholem a nezdravým jídlem.
Nyní vážím 67 kg a i přesto, že mi zůstal na břiše převis a strie po porodu, jsem se sebou spokojená. A co je nejdůležitější, jsem zdravá. Kontrolní testy ukázaly, že mi cukrovka nezůstala a zbavila jsem se i léků na tlak.
Je skvělé, že se nezadýchávám při chůzi do kopce, stačím utíkat za dcerou a co je pro mě jako nákupní maniačku úžasné, můžu si s velikostí S koupit všechno oblečení, které se mi líbí, protože v něm vypadám a cítím se dobře.
Samozřejmě si mé obrovské změny všimlo i okolí, dokonce mě pár lidí, co mě delší dobu nevidělo, ani nepoznalo. Když se někdo zeptá, jak jsem to dokázala a má hlubší zájem, velmi ráda vždy řeknu o Kalorických Tabulkách a jak moc mi pomohly.
Spousta “tabulkářů” se mě ptá, jestli jsem měla kolečka vždy zelená. Samozřejmě většinu dní se snažím o vyvážený racionální jídelníček a zelená kolečka. Ale příležitosti jako oslavy, Vánoce, letní dovolená, jsou dny, které si chce člověk užít i s jídlem a pitím. Tedy jsem si i já v klidu dopřála vše podle chuti a následně se opět vrátila ke svému režimu.
Není důležité, jak jíme těch pár dnů v roce, ale jak jíme v tom zbytku. Aneb jak já říkám “člověk nepřibere z jednoho hamburgeru a nezhubne z jednoho salátu”. To je zároveň i rada, kterou bych chtěla předat všem, co se snaží zhubnout.
Nic není nemožné, jen se nesmíme nechat odradit a vzdát to, když hned nejde vše podle našich představ. Za to nové zdravé tělo a nový život to rozhodně stojí.
Velmi nás těší, že naše skupina na Facebooku Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami i při obrovském počtu členů splňuje svůj účel.
Den co den v ní nacházejí rady a inspiraci lidé, kteří se rozhodli změnit svůj životní styl s pomocí aplikace Kalorické Tabulky.
Celý článek 22.2.2023 0
27.2.2023 Články, Jak zhubnout
Posun času tím nesprávným směrem, brzká večerní tma, vlastně i ranní dlouhá tma, venkovní sychravo…
A když tohle všechno spojíte dohromady, vznikne vám nejen aktuální roční období, ale i instantní snížení motivace tak nějak pro všechno (vyjma zachumlání se s knihou pod deku s teplým čajem).
Celý článek 9.12.2023
Další fantastický příběh proměny pochází opět z naší skupiny Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami.
Autorkou a hlavní hrdinkou v jednom je Kateřina, která se o své znalosti nejen dělí s ostatními, umí ve skupině dobře poradit, ale dokonce se vrhla i na studium „výživy“ na Univerzitě Karlově, které před časem zdárně dokončila. Seznamte se…
Celý článek 4.12.2023
Kolik jsem toho vlastně dneska snědla, že je mi špatně? Co jsem měla k večeři? Proč se musím vždycky přejíst?
Tyhle otázky jsem si kladla skoro každý večer zhruba před třemi lety. Že nejím úplně dobře, jsem věděla, ale jak špatný to je, ne.
Celý článek 23.11.2023
