Naděžda: Nehladovět, nepřejídat se, jíst a pít pravidelně, hýbat se a občas jídlo prostě neřešit

Kdybych se měla celoživotně hodnotit, zařadila bych se do kategorie „notorická dietářka“. Vlastně jsem nikdy nebyla se svou váhou spokojená.

Jako dítě jsem patřila mezi ty oplácanější a rozvážně se pohybující děti. Na sportovních hrách jsem vynikala pouze v hodu koulí a poznámky spolužáků mne samozřejmě trápily.

Zlom nastal, když jsem odešla na střední školu a z dosahu maminčiny kuchyně zastávající heslo „Kde není tuk, tam není chuť“. Školní a internátní jídelně jsem se vyhýbala obloukem a začala jsem pravidelně běhat. Za rok jsem zhubla asi 20 kg. Možná v té době jsem byla se svou váhou spokojená, ale s odstupem let si uvědomuji, že dnes definovanou „poruchou příjmu potravy“ jsem já trpěla již takřka před padesáti lety.

Během studia na vysoké škole (fakulta potravinářské chemie) jsem otěhotněla, vdala se a poté, co se mi narodily první i druhá dcera, jsem váhu držela. Nutno však podotknout, že jsem prakticky nejedla. Když byl druhé dceři jeden rok a šla jsem s ní na roční prohlídku, dostala jsem od lékaře pokárání, ze mé roční kojené dítě vážící 6,6 kg (narodila se jako 3,6 kg) je podvyživené stejně jako já se svými 48 kg. Malou obranou mi bylo, že den předtím mě ten samý lékař peskoval za to, že moje starší dcera (v té době 8 let) je silná. Já její jídelníček sice hlídala, ale ona ve školce a následně škole dojídala jídlo po ostatních dětech.

Děti vyrostly. A moje váha, i když jsem stále „hladověla“, šla plíživě nahoru. Ale v souvislosti s tím, jak děti odrůstaly, začala jsem se více věnovat sportu. Zůstala jsem u běhu a pravidelně se nechávala zalít štěstím po absolvování půlmaratonu. Přibyly i lyže, hlavně běžky a kolo. I zde jsem vždy dobíjela baterky na Králi Šumavy či Šumavském ski maratonu. Ale jak léta a „nasportované“ km ubíhaly, váha stejně pomaličku stoupala.

Před prahem padesátky jsem ovdověla a stres na mně zanechal další následky v podobě kilogramů navíc.

Ve třiapadesáti jsem se znovu vdávala a musím říct, že nějaké to kilo do svatebních šatů jsem zase sundala. A jak jinak než hladověním. Poslední půlmaraton jsem doběhla v 55 letech. Následovala gynekologická operace, přidala se „rodová“ cukrovka a zároveň problémy s klouby. No a váha šla nahoru. Sice jsem nejedla, ale pohybu ubylo.

Zhruba v té době jsem „objevila“ STOB (STop OBezitě) a začala navštěvovat jejich kurzy. Pravidelně jsem cvičila, dodržovala jídelníčky –  teda byla spíš pod normou, ale váha pořád nic.

Na akcích jsem potkala Sašu, v té době ještě ne Rohlíkovou, která píše nyní články pro blog Kalorických Tabulek a je aktivní i v jejich uzavřené skupině Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami. Byla pro mě obrovským motivátorem. Její taneční hodiny a výzvy byly supr. A váha šla konečně zase trochu dolů. Ale pak Saša onemocněla a následně ze STOBu zmizela. S tím odešly i pro mě skvělé motivační nápady a úkoly. A já se opět dostala do stavu „nejím, ale držím“.

A zase utekl nějaký čas – přidaly se další zdravotní problémy, následoval důchod, stěhování z Prahy na venkov do zapadlé vesničky. No a po překonání všech změn jsem objevila knížku od Saši Rohlíkové „Chci konečně zhubnout“. Knížku jsem si objednala zároveň s knížkou „Kalorické Tabulky – nejlepší recepty“ a ve skupině Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami dala v dubnu snad první příspěvek s fotem těchto biblí a dodatkem „A teď už konečně zhubnu“. Knížky jsem zhltala do posledního písmene a přidala ještě Dietu pro diabetiky.

Prošla jsem opravdu poctivě všechny rady, pokyny, návody a samozřejmě i recepty a zpracovala první rámcový jídelníček a plán pohybu. Hrdě jsem toto krásné a dle mě motivační snažení zveřejnila jako inspiraci na stránkách, ale kupodivu to vyvolalo řadu nepěkných komentářů. Naštěstí mě to neodradilo a řekla jsem si něco ve stylu „Kdo nechce, nedostane“.

Jídelníčky (krátkodobé i dlouhodobé) zpracovávám stále. Stejně tak i plán pohybu. Jsou vyvěšeny na ledničce a manžel jim říká „Pelíšky“. Koneckonců jeho manželka je plukovník v záloze a „pořádek a režim musí být“. Dobré je, že člověk stále nemusí něco vymýšlet a prostě nějaký ten jídelníček zopákne. A protože nakupuji většinou jednou za deset dní, mám i přesný přehled, co nakoupit.

Ale abych se vrátila k té své váze. Začala jsem jídlo poctivě plánovat a hlavně ho nevynechávat. Rámcové jídelníčky upřesním jeden až dva dny dopředu v aplikaci Kalorické Tabulky a pak už dopisuji gramáž podle skutečnosti. Zanedbatelné množství zeleniny a ovoce nevážím a nezapisuji. Nastavení individuálních hodnot nemám standardní, ale podle doporučení diabetologa. Občas to spolu doladíme a takhle mi to vyhovuje.

Zpočátku váha stála a já, která se hrozila toho množství jídla, se bála, že zase začnu nabírat. Prostě ten přísně matematický pohled na věc dle zákona o zachování hmoty – „Čím víc jíš, tím víc tloustneš“ a „Čím méně jíš, tím více zhubneš“ ve mně byl dlouho zakořeněný.

Dalším zlomem bylo, když jsem si všimla, že některá děvčata a vlastně i hoši zveřejňují na stránkách uzavřené skupiny jídelníčky. Začala jsem jídla fotit a přidala se k nim. Tím došlo i na faktor „vnější“ kontroly. Protože kdybych jídlo vynechala, odflákla nebo snědla rovnou u kuchyňské linky z hrnce, neměla bych co zveřejnit. A tak jídelníčky dostaly i obrazovou dokumentaci. A váha se najednou pohnula. Nejprve jsem si přála dostat dolů 5 kg, pak 10 kg a od začátku tohoto roku dalších 5 kg do dovolené. To už se mi povedlo. Nedělám si ambice na dalších 15 kg, ani nejsem rekordman 15 kg za 3 měsíce. Ale pokud do konce roku dám dolů ještě 5 kg, budu ráda.

Co se týká pohybu, není sice tak intenzivní jako dříve, ale zato je pravidelný. Snažím se držet 10 000 kroků za den, alespoň pětkrát týdně cvičím buď s IQ pohybem nebo s Online Fitness, případně nějakou lekcí z You Tube. Příjemnější bylo samozřejmě cvičit s kamarádkou, bylo to více motivující. Sama občas začnu pauzovat. Ale pokud čas od času vyrazím na víkend se cvičením, znovu skvěle nastartuji. Jinak dle možností stále rekreační běžky, kolo a plavání.

Takže kdybych měla shrnout ve zkratce „co mi zabralo“, jsou to tyto body: nehladovět, nepřejídat se, nevynechávat jídla, jíst pravidelně, pít pravidelně, hýbat se pravidelně, občas jídlo neřešit (to občas, ale není každý den) a být střídmá v pití alkoholických nápojů (pak mám večer žravou). Co se týká sladkostí, mám “výhodu“. S cukrovkou musím hlídat sladké, ale já na ně naštěstí ani nemám chuť. A jak prohlásila moje vnučka: „To máš, babičko, dobré, když máš tu nemoc, alespoň se ti nezkazí zuby.“ A abych nezapomněla – za ten rok s Kalorickými Tabulkami mi klesl cukr na polovičku.

A tak závěrem díky, díky a díky.

25.5.2023 redakce Články, Jak zhubnout