Saša Rohlíková

Cvičím a sportuju celý život. Sport je i součástí mé práce, neboť aktivně vedu jako trenérka lekce pohybu.

Přesto jsem byla poslední roky s vlastním tělem nespokojená. Z mnoha zdravotních, osobních i celosvětových důvodů šla poctivá péče o mne stranou. Byla jsem zvyklá být ve formě, ale ta najednou „zmizela“.

Váha je generátor náhodných čísel. Domácí chytré váhy jsou naprosto nepřesné. Změřit se přece nikdo nedokáže přesně.

Takové a podobné výroky slýcháme každou chvíli. Ale znamená to, že nedokážeme svoje pokroky sledovat nijak přesněji? Co můžeme sledovat doma?

Poslední dobou se ve skupině Kalorických Tabulek hodně debatuje o tom, jak je to s hubnutím, když jíme málo. Fyzika se přece neošálí.

Když mám malý příjem energie, tedy jsem v kalorickém deficitu, musím zákonitě hubnout. Nebo ne?

Najít motivaci k tomu, abychom začali jíst trochu lépe a třeba se pustili do hubnutí, se zdá někdy složité. Ale motivace do začátku bývá obvykle ve skutečnosti snadná. Nějaký důvod ke změně máme, jinak bychom s ní vůbec nezačali.

Jenomže co dělat, když už jsme něco změnili před časem, více či méně důsledně dodržovali nový způsob stravování, začali být aktivnější, dosáhli aspoň částečně toho, co jsme si přáli, a najednou povolili?

S koncem prázdnin a návratem dětí do škol přichází pravidelně druhá velká vlna hubnutí.

Jako bychom to září i v dospělosti pořád vnímali jako příležitost k dalšímu novému začátku. Tak pojďme tedy společně na to.

Připravit si dopředu krabičky, zamrazit porce jídla nebo jednotlivé suroviny…

Pro někoho je to spousta práce. Někomu to spoustu práce naopak ulehčí. A ulehčí to i případné hubnutí nebo snahy stravovat se zdravě.

Debaty o tom, jestli máme obezitu vnímat jako nemoc, nebo jestli je to prostý důsledek nedůslednosti, vede společnost už roky. Na obou stranách se najdou hlasití zastánci své pravdy.

Tak já dnes s dovolením přidám tu svoji jako člověk, který s klienty s obezitou už léta pracuje.

Je nutné sportovat a cvičit v tom pravém slova smyslu, když chceme hubnout?

Řada lidí si ke sportu cestu v životě nenašla. To je prostě realita. Někoho k pohybu doma nevedli, na hodinách tělocviku to bylo jenom trápení, zkrátka opravdu ho to nebaví. Může hubnout i bez něj?

Téma pitného režimu je opředeno poměrně dost často nejrůznějšími mýty, šířenými někdy i lidmi, kteří mají sice lékařský titul – jen v oborech, jež vlastně s výživou nijak nesouvisejí.

Je tedy logické, že každý věří něčemu a že se občas úporně drží při životě i tvrzení, která nejsou tak úplně podložená odborníky.

Hodně lidí začíná hubnout nebo měnit životní styl na začátku roku. Po prvních pár týdnech je ovšem prvotní nadšení opustí a začnou se ptát, jestli je pokrok dostatečný a zda to má vůbec smysl, anebo by to měli dělat jinak.

Co dělat, když máme pocit, že nehubneme „dost rychle“?