MUDr. Kristina Skulínková: Neviditelné trápení

V dnešní době se stala věda včetně západní medicíny jakýmsi novým náboženstvím, entitou všeobecně přijímanou a uctívanou, proti níž není radno vznést jakoukoli kritiku a polemiku.

Ovšem neměli bychom zapomínat na to, že ani dnešní věda není neomylná – však stále fungujeme jen skrze naše nedokonalé smysly a omezenou inteligenci.

Ani v současném supertechnickém věku nejsme na takové úrovni poznání, abychom byli schopni zcela vysvětlit všechny jevy, které vidíme v našem světě. A naše zdraví samozřejmě není výjimkou.

Velice zajímavé, závažné a čím dál častější je téma zdravotních obtíží, které nejsou lékařsky vysvětlitelné – ty se moderně nazývají MUS – medically unexplained symptoms. Pacientů s všemožnými psychosomatickými a objektivně nevysvětlitelnými problémy přichází do ordinací lékařů velké množství. Dobrat se k závěru, že se jedná o obtíže objektivně nepodchytitelné a medicínsky nevysvětlitelné, je velmi náročný zdlouhavý proces připomínající mnohdy detektivku. Je potřeba vynaložit spoustu času, důvěry a celkově moderního medicínského přístupu – přístupu bio-psycho-sociálního.

Tak časté a přitom nevysvětlitelné

Jako MUS označujeme takové stavy, kdy má člověk tělesné obtíže trvající delší dobu – několik týdnů – ale lékařská vyšetření, která provádíme, nejsou schopna uspokojivě vysvětlit původ těchto obtíží. Udává se, že těchto nevysvětlitelných stavů je v ordinacích praktických lékařů „desítky procent“. Nejčastěji řekněme kolem 20 – 30 %. A to je přece strašně moc! Představte si, že asi každý čtvrtý pacient má problém, který neladí s tím, co na něm pomocí vyšetření najdete!

Mocná psychika

Projevy MUS jsou velmi pestré a při jejich vzniku hrají důležitou úlohu emoce, jež mají významný vliv na řízení tělesných pochodů. Nejčastěji vídáme projevy z oblasti kardiopulmonální (jako bušení srdce, tíha na hrudi, pocení, dušnost), také z oblasti trávicího traktu (nevolnost, nechutenství, nadýmání, průjem, pálení žáhy), pohybového aparátu (bolesti zad, svalů a kloubů, poruchy citlivosti končetin), ale s MUS se potkáváme i v mnoha dalších oblastech (poruchy spánku či pozornosti, zraku, bolesti hlavy, únava, slabost, kožní projevy…). Velmi často je u MUS přítomna i úzkostná a depresivní porucha. U pacientů s těžkou formou MUS je pozorováno třikrát vyšší riziko deprese nebo úzkostí než u pacientů bez MUS.

Vaše diagnóza je…

Jako lékaři se musíme vždy ujistit, že obtíže pacienta neznamenají nějaký průšvih. Vždy musíme nejdřív vyloučit ty nejzávažnější možné tělesné příčiny, potom ty další méně pravděpodobné, potom další… A teprve když už vyloučíme vše, co se dá, a na nic nepřijdeme, vytáhne se nálepka MUS. Já s oblibou říkám, že naše západní medicína je tak trochu „na hrubý pytel hrubá záplata“. Nedokáže prostě podchytit všechny jemnější pochody v těle – ač zkoumá tělo až na úrovni buněčné i molekulární, někdy to nestačí. Klasická medicína tak nemůže být tou „jedinou správnou“ cestou k uzdravení. A vždy musí být respektující a komunikující. Člověk, který trpí nějakou bolestí nebo jiným nepříjemným příznakem, často přichází do ordinace a touží po úlevě, po řešení, po vysvětlení, po spáse. Pokud mu po všech kolečcích vyšetření řekneme, že jeho potíže pravděpodobně nebudou souviset s tělem, ale spíše s psýché, může ho to vyděsit: Jsem blázen? Jsem simulant?

Neviditelné, přesto skutečné

Ráda bych zdůraznila skutečnost, že pokud prožíváte nějaké trápení, bolest nebo jen dyskomfort, ale lékařské vyšetření na nic špatného a chorobného nepřijde, neznamená to, že vaše utrpení je neskutečné! Nikdo vám tím ani nechce říct, že jste šílenec nebo si vymýšlíte. Vaše vnímání toho, že v těle něco není v pořádku, musí každý brát vždy vážně – nelze říct: Nic jsme nenašli, takže nemáte právo cítit bolest. I pokud by byla na vině psychika, a ona by způsobovala nepříjemné tělesné prožitky, ani tak to neznamená, že tyto prožitky jsou méně opravdové a frustrující.

Co dál?

Někomu velmi pomůže, když lékař vyloučí vážnou chorobu, které se bojí – třeba rakovinu. Možná už toto zjištění samo o sobě zmírní nepříjemné tělesné projevy, které postižený cítí. Někdy ovšem toto samotné ujištění nestačí a je potřeba multidisciplinární řešení MUS, kdy hraje významnou úlohu psychosomatický přístup, který v dnešní době je již naštěstí brán vážně. Myslím, že je to cesta, kterou se medicína bude nadále víc a víc ubírat. Bude muset, protože v dnešní době zažíváme epidemii nejen virů, obezity a cukrovky, ale i psychických obtíží, depresí, úzkostí. Asi se budeme muset zase krůček po krůčku vracet k našemu nitru a nespoléhat se jen na vnější takzvané jistoty, technické vymoženosti a vědecké výdobytky moderní společnosti. Zdraví vždy začíná uvnitř, mějme to na paměti.

foto: cz.depositphotos.com

MUDr. Skulínková Kristina www.drskulinkova.cz

• Praktická lékařka, kterou více než nemoc zajímá zdraví, a proto se zaměřuje hlavně na prevenci.
• Je autorkou knížky Zdraví v kapse: aneb co se nestihlo v ordinaci, k dispozici v elektronické podobě i jako tištěná verze.
• Pro více tipů pro zdravý a spokojený život ji můžete sledovat na sociálních sítích (Facebook a Instagram) a na jejím webu.