Každý rok je to stejné. Několik měsíců pracně shazuji čtyři kila, hlídám si sacharidy a tuky, a pak do toho přijde vánoční období. Nejprve jedu s dětmi za mými rodiči na Moravu. A tam, uznáte, se nedá jíst střídmě, zvláště ne o Vánocích. Obzvláště mé oblíbené kakaové rohlíčky nemohu nechat ležet ladem.
Do toho si připočtěme řízky a bramborový salát speciálně pro syny, ale samozřejmě i pro dospělé. O tom uzeném a slivovici bych už ale raději pomlčel, stejně jako o těch klobáskách, co táta schovává na zimu. Případně o těch povidlových koláčích, achich ouvej.
No a potom jsou tu rodiče od manželky, a babička z Poděbrad rovněž ráda vaří, a to dokonce i buchty, a vždy se snaží uctít hosta, tedy nás, a já strašně nerad takovou poctu kazím. Doma se nám pak sejde cukroví z obou koutů republiky, a to moje sestra letos oznámila, že i ona začne konečně s pečením cukroví a přinese nám dát ochutnat!
A každý rok pak člověk řeší to samé – jíst, nebo nejíst? Toť otázka. Jistě – za dávných dob se muselo hodně jíst, proto se také v lednu a únoru pořádaly zabíjačky, protože poté přijde postní období (pro ty multikulturnější – křesťanský ramadán) a s tučnými hostinami je utrum.
Ve sklepě už nám ze zeleniny zbývá v té době jen cibule, česnek, brambory, mrkev, petržel, červená řepa, ředkve, někdo ušetřil i zelí, kapustu, pórek či křen – ale to už jsou právě postní jídla. Jelikož v době postu docházejí kvapem zásoby z minulého roku a čeká se na první jarní zeleninu, která oznamuje konec postní doby. Na začátku jara už se pak daly dělat kopřivové a pampeliškové saláty, případně špenát z mladých kopřiv, joj, to bylo potom veselo. A od Velikonoc půst končil.
Jenže co v dnešní době? Supermarkety praskají ovocem a zeleninou i v době, kdy by tato neměla rozhodně růst, a já mám následně problém dětem vysvětlit, že třeba rajčata skutečně babička na zahradě v zimě pěstovat nemůže. Ačkoliv je v supermarketu mají. Nějaké období postu, dané přírodními zákony, nám tedy rozhodně nehrozí. Jedině, že by všechny supermarkety zkrachovaly.
Ono to tak funguje i u zvířat, všimněte si. Na zimu si naperou bříška, a pak se buď rovnou uloží k zimnímu spánku, nebo prostě jen podřimují na svých skladových zásobách. Aby si pak rovněž užila postní doby, kdy zásoby dojdou a kdy běhají zoufale po lese a hledají nějaké kořínky či bobule nebo zapomenutý žalud…
Zvířata si na zimu naperou bříška
Právě tohle přírodní zamyšlení mi nakonec poskytlo vodítko k tomu, abych se o Vánocích necítil tak mizerně z toho, jak moc baštím a jak nezdravě, a jak ona těžce shozená kila opět pomaličku nabývají. Ano, ale i tak se snažím o nějaký střídmější pohled (někdy žel zůstane jen u toho pohledu) na vánočně jídlem obsypané stoly – přece jen nejsem určen na výkrm a následnou porážku jako ta nebohá prasátka.
Ale musím důsledně dodržet a vsugerovat si myšlenku, že supermarkety neexistují, případně nenabízejí přehršle jídla v postním období. Stačí zkrátka dodržet to, co naši předkové, supermarketů nemaje, museli dodržet, ať chtěli, nebo ne. Postní období. Dobu, kdy příroda sbírá síly, aby nás od jara mohla opět štědře zásobit. Dobu, kdy žijeme ze zbytků loňského roku a tělo z toho, co nasbíralo právě o Vánocích.
Zkrátka a dobře – nemám už špatné svědomí, že se o Vánocích najím trochu víc. Protože mne bude čekat minimálně měsíc a půl zeleninové diety, přesně tak, jak to příroda původně chtěla. Zapomenu na supermarkety a možnosti jitrnic v kteroukoliv roční dobu. Zaměřím se na cibuli, česnek, brambory, petržel, zelí, kapustu, pórek, křen… (atd., viz výše), jako to dělávala třeba moje prababička, která z kapusty uměla skvělá jídla, případně vzpomínám s láskou na její křenovou omáčku. A ostatně došlo i na tu červenou řepu (děda nosil přebytky z JZD), ale ta mi moc nechutnala.
Když tuto myšlenku rozvineme, i v létě, ve vedrech, se také má jíst střídmě – tělo nestíhá zpracovat velké porce jídla, metabolismus je pomalejší. Pokud se nad tím vším zamyslíme, zjistíme s úžasem, že to má ta příroda skvěle vymyšleno. Stačí jen následovat instinkt, a co se nesezónních nabídek týče, ignorovat supermarkety.
Takže přeji dobrou chuť, a o Vánocích se s jídlem nežinýrujte – postní období vám to vynahradí.
Jan Lipšanský
Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.
Hormonální jógová terapie je řadě čtenářům už známá.
Vědí, že jde o sestavu, která pomáhá ženám srovnat si hormony v období menopauzy, mladším zvyšuje šance na otěhotnění. Speciální verze je také pro muže.
Ochucování jídel nekončí jen u koření a bylinek, o nichž jsme psali minule. Od pradávna si lidé jídlo také ochucovali různými směsmi ze zeleniny, bylinek, olejů, medů, lesních plodů, ovoce, mléka, ryb apod.
Z podobných směsí později vznikly omáčky tak, jak je známe dnes. A to nejenom křenová, svíčková, rajská, ale i ty teplé indické, o nichž jsme rovněž psali. Nebo italské jako ta boloňská.
Milí čtenáři blogu aplikace Kalorické Tabulky, než se dostanu k tomu, abych vám předala moje tipy, jak nestrávit v kuchyni příliš času, ráda bych se s vámi krátce podělila o to, jak jsem k přípravě vyváženého jídla našla cestu já.
A jak jsem se naučila zacházet s časem, který je třeba tomu věnovat.
Můžeme si to říct rovnou – ano, stanovování cílů je jedním z nejúčinnějších a zároveň nejlevnějších nástrojů, který můžeme využít při snaze o úpravu hmotnosti a udržení dlouhodobé motivace.
Ať už jste muž nebo žena, tento proces může zásadně ovlivnit (ne) úspěch ve snaze o zlepšení životního stylu.
Jako každé léto, i letos jsou centra velkých měst rozkopaná. Asi aby to turisté měli zábavnější. Ale nejenom centra, i na okrajích měst se kutá, zavírají se silnice, chodníky…
Jde o nemilou věc, ale všechno zlé bývá k něčemu dobré. A pro nás, kteří se snažíme zhubnout, jde doslova o požehnání. Skutečně.