Aplikace KalorickeTabulky.cz Získat

Na Moravě se jídlo nevyhazuje

Když jsem si kdysi střídkou chleba vytřel z talířku i vodu z párku, manželku, rodem od Poděbrad, to velmi udivilo. „U nás na Moravě si holt jídla vážíme,“ děl jsem tehdy.

Nevím, jestli je to dáno množstvím válek, jež se přes Moravu přehnaly (to máte samé bitvy tří císařů, a pak nemůžete ani zorat pole, abyste nenarazili na kosti vojáků), ale na Moravě se prostě nic nevyhazuje. S vyhazováním jídla do koše jsem se ostatně setkal až po přestěhování do Prahy. Zde asi lidé moc hladomory netrpěli, když takto činí.

A přitom, vezměte si třeba tvrdý chleba. Ten se u nás nakrájel na kostičky (tvrdé rohlíky na kolečka), jemně posypal kořením, pokud někdo měl chuť, šoupnul do mírně rozehřáté trouby na dvacet minut, a ven jste vytáhli to, co se dnes za drahé peníze v krámech prodává jako bake rolls. Samozřejmě, tvrdé rohlíky můžete použít i na strouhanku, ale lze z nich udělat i těsto. Stačí je namočit do mléka.

Dvě dvojdecky vína pro zdraví

Dvě dvojdecky vína pro zdraví

Další možností, jak naložit s tvrdým chlebem nebo rohlíky, je rozšlehat vajíčko, v něm chleba nebo rohlík po obou stranách namočit, a šup s tím na pánvičku. Na té rovněž po obou stranách osmahnout do zlatova, a to je dobrota. Kdo chce, může přidat hořčici a / nebo cibuli.

Říká se, že je lépe jíst často a malé porce. Právě zbytky jídel nám podobnou možnost poskytují. Na kostičky nakrájený a v troubě mírně opečený chleba se dá nasypat do misky, a ujídat se dá několik dní – pečením jako kdyby zkřehne, a pár kousků zasytí při pocitu hladu, aniž by šlo o kdovíjaké kalorie.

A pokud máte rádi výpeky, šťávy z kostek maggi apod., vězte, že i to je moravský vynález (jak říkáme my, patrioti, abychom každého naštvali). Uděláte třeba kuřecí stehna v pekáči, podléváte je, a nakonec vám zbude výpek. Co s ním? Ne, vyhodit ne! Dá se využít na hutnou a chutnou polévku. Podobně jako voda z vařených brambor, která obsahuje nejvíce vitamínu (brambory je při vaření „pouštějí“ do vody). Přidáte pár ingrediencí a máte polévku zdravou a se zeleninovou příchutí.

Přidávat česnek do jídla je zdravé

Přidávat česnek do jídla je zdravé

Druhou typicky moravskou metodou je do všeho přidat cibuli a česnek. Tedy s výjimkou koláčů a dortů. A kdo se třeba jen motá kolem zdravé výživy, ví, jak jsou cibule a česnek zdravé. V Praze se sice používá cibule, ale česnek moc ne. Moderní bonton klade důraz na to, abychom voněli, a pach česneku věru nic podle bontonu. Jenže ono to chce si vybrat – buď budu voňavý, nebo zdravý. Ostatně i požití česneku se dnes dá dobře kamuflovat.

Nezbytnou součástí moravského dne je stopečka slivovičky po ránu, a dvě dvojdecky bílého nebo červeného vína navečer. A ejhle, nač nedávno vědci přišli! Přesně toto množství je pozitivní pro rozvoj krvetvorby, buněk, krvinek, a dokonce zajišťuje prokrvení mozku, aby nám to jako to… heršvec… lépe myslelo.

Jenže je tu ještě jedna věc, milí zlatí. Na Moravě máme vesnice kousek od sebe, maximálně pět kilometrů. A protože autobusy tudy moc nejezdí, benzín do auta je drahý, tak takový moravský vesničan či vesničanka vezme kolo, případně jde pěšky, ono těch pět kilometrů není až tak daleko – za půl hodinky svižné chůze jste v sousední vesnici co by dup, popovídáte, stopečky slivovičky popijete, a hurá domů. Cesta zpět, pravda, bude možná časově delší, záleží, jak se nám budou motat po slivovičce nohy. Ale stále jde o nějakou řekněme hodinu a půl pohybu.

V Praze jsem si všiml, je zvykem jezdit autem co nejblíže místu, kam se potřebuji dostat. Rodiče vozí děti až před školu, i kdyby tam byl chodník nebo přechod, lidé si jedou koupit víkendový nákup do prodejny vzdálené asi 700 metrů, aby pak autem opět zaparkovali na chodníku před vchodem do paneláku, aby to teda měli blízko a nemuseli se moc honit.

  • Tuhle jsem šel se synem na podobný nákup a od paneláku odjížděla autem rodinka. My šli lesoparkem pěšky, dorazili jsme ke krámu, a když jsme vcházeli, rodinka teprve přijela k supermarketu autem. Takže ani na čase nic neušetřili.

A někteří preferují možnosti nevystupovat z auta vůbec. Takže si dojedou k okénku Drive In u McDonaldu, jídlo si vezmou do auta, kde mají speciální plastový držák na pohár s nápojem, a jsou spokojeni. Jenže, přátelé, takhle nezhubnete!

Půl hodinka svižné chůze malebnou krajinou dělá divy

Půl hodinka svižné chůze malebnou krajinou dělá divy

Na Moravě také má kdejaký domek zahrádku, i když třeba malou. Pěstuje se tam šnytlík, petržel, mrkev, brambory, fazolky, hrášek, česnek, cibule… Starost o zahrádku nabízí další kilojouly dolů! Stačí okopat malý záhonek, a nemusíte chodit na step aerobik! Okopejte záhonek větší, vyplejte plevel, a můžete vynechat posilovnu!

A to nemluvím o přidané hodnotě vlastních bylinek a zeleniny, o nichž víte, kde a jak je pěstujete, a zda do nich náhodou necpete nějaké prorůstové svinstvo. Jasně, v pražském paneláku těžko okopávat balkon, leda tak mičudu na nějakém plácku. Ale pažitka se dá v květináčích pěstovat i na balkóně nebo na okně v kuchyni, a nejen ta pažitka.

Někdo by mohl k moravskému způsobu života předhodit zabíjačky. Ty rozhodně zdravé moc nejsou. Zvláště pro prasátka. Ale i lidé pak spořádají hodně kilojoulů. Jenže na Moravě se dodržuje postní doba. Po zabíjačkách přichází půst, aby se tělo vyčistilo. Maso se jí minimálně, nebo vůbec. Takže se protikladná působení dvou sil vyrovnají.

Na co se ještě zapomíná, Moraváci rádi zpívají. Zpívají falešně a často. Ale rádi a od srdce. O galánečce, o lásce, o vojně, o vínečku, o smrti. Dávají do toho zpěvu celou duši. A své mindráky tak nemusejí léčit u psychoanalytika, ale prostě a jednoduše je vyzpívají. Navíc jsou dobré mysli, neb hudba a zpěv navozují radost.

Když tedy shrneme dnešní moravskou notečku, tak ze zbytků jídel se dají vyrobit levné a nekalorické jednohubky na rychlé zahnání hladu, případně zdravé polévky. Česnek a cibule neškodí v jakémkoliv množství. V rozumné míře pomůže i vínečko nebo trochu slivovice. Kam můžete dojít pěšky, nejezděte autem. V postní době se fakt postěte.   A konečně – kdy jste si naposled nahlas a od srdce zazpívali?

Z archivu aneb přečtěte si také:

Rozběhněte se s filmem Ženy v běhu aneb jaký mají vztah k běhání Zlata Adamovská, Tereza Kostková, Jenovéfa Boková a Vladimír Polívka?

Jan Lipšanský

Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.

11.3.2013 Články, O kaloriích nevážně

Komentáře

1

Jana M.

11.3.2013 12:36

Tak já nevim, jsem Pražák jak poleno a moji předci také nejsou z Moravy, ale z tvrdých rohlíků strouhanku děláme, z tvrdého chleby smaženky taky (teda pokud není plesnivý). Vesměs nic, co by bylo vyloženě zkažené nevyhazujeme. Co se týká česněku a cibule, dáváme je oba skoro do všeho. A jako 4 členná rodina spotřebujeme za zímní měsíce (3 měsíce) 5 kilo česneku. Kde můžu jezdím mhd a z práce domů dojdu třeba dvě zastávky pěšky, nakupovat chodím zásadně pěšky. Víno si občas dám také. A své mindráky neléčím u psychologa, umím se bavit stejně jako kdejaký Moravák. Myslím, že to není o tom odkud jsme, ale o tom jací jsme a co nám předaly generace před námi…;)

2

Anna

11.3.2013 17:45

super článek, takoví jsme my Moravané ♥

3

maja

11.3.2013 21:59

PARÁDA! Špicově napsané. Už se nemusím trápit,že fitko je mi nedostupné když mám velkou zahradu a 3 hod denně je průměr v okopávání. Jupíííí 😀

4

M.Ber.

11.3.2013 23:49

Články od p. Lipšanského se mi vždycky líbí, dýchá z nich svěžest a pohoda.
A v některých správný moravský patriotismus.

5

Breta

12.3.2013 17:12

V rámci objektivity by bylo vhodnější porovnávat obecně města a vesnice, ale za rytí do Prahy asi sklidí autor u moraváků větší potlesk 😉

6

vasjo

14.3.2013 09:25

Článek je nutné brát s nadsázkou, myslím, že nešlo o hrocení vztahů Moraváků a Prahy, ale upozornit na to, že v místech, kde se lidem dobře dařilo a daří, mají tendenci jídlo vyhazovat, kdežto v chudších částech státu si naopak jídla váží. A co žiju v Praze, bezdomovci v popelnicích vždycky najdou hromady jídla a věcí, které by se jinde nevyhodily. 🙂

7

petr

25.1.2014 15:28

5 km za půlhodinky svižné chůze. 6 minut na kilometr je slušný běh i na synka z Moravy.

8

Jan Lipšanský

25.1.2014 20:15

„Na Moravě máme vesnice kousek od sebe, maximálně pět kilometrů.“
Uznávám, že věta je nešikovně napsaná, ale 5 kilometrů, kolo a půlhodinka pěší chůze nejsou ve vzájemné přímé souvislosti. Zde jsem myslel vesničku asi dva tři kilometry daleko, tam se skutečně dá pěšky za půl hodiny dostat. Proto jsem u těch 5 km psal to slovo maximálně.

Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani provozovatele blogu.

Přidat komentář

Související články