Vánoční nálada ve starém Izraeli

Přestože pro nás Vánoce souvisejí se stromečkem a kaprem, v Betlémě, kde se přede dvěma tisíci a něco lety narodil Ježíš, neměli ani stromeček, ani kapra. Jak vlastně probíhaly ty zcela první Vánoce, a co si asi Ježíšovi rodiče mohli dát tehdy k večeři?

O narození Ježíše vyprávějí jen dvě evangelia z Nového zákona – Matoušovo a Lukášovo. Z nich se toho však zase tolik moc nedozvíme. Do Betléma Josef s Marií přijeli kvůli soupisu obyvatel, nyní bychom řekli sčítání lidu.

Neříká se, jestli šli pěšky, nebo jeli na oslu. Avšak přišli mezi posledními, hostince už byly obsazené, takže se dá soudit, že šli spíše pěšky. Pohostinnost i neznámým lidem byla běžná – každý tak získával odměnu u Boha.

• Nebyli-li Josef s Marií přijati, musela nastat skutečně mimořádná situace.

Nevíme ani, jestli přišli v noci, dozvíme se jen, že „se pro ně nenašlo místo pod střechou“, tedy v žádném domě. Proto byla Marie nucena porodit mimo město, nejspíše někde na pastvině, protože „porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí“. Jesle jsou v podstatě krmelec a slouží v přírodě ke krmení zvířat senem nebo pícninou. Naše představy o jeskyni nebo chlévě, kde Ježíše zahřívala domácí zvířata, jsou tedy spíše romantickým přídavkem z pozdějších dob. Ostatně, pastevci, kteří „pásli v té krajině pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda“, byli první, kdo se přišel na právě narozeného Ježíše podívat.

Josef s Marií se zdrželi v Betlémě osm dní. V té době za Ježíšem přišla daleko bohatší návštěva než pastevci. Byli to mudrci od východu. Ne, skutečně to nebyli tři králové, i to je lidová legenda, včetně toho třetího vzadu, co na nás vystrkuje bradu.

Mudrci si vypočítali z postavení hvězdy nad Betlémem příchod spasitele. Nejspíše se během těch osmi dnů podařilo Josefovi s Marií najít lepší ubytování, protože mudrci „vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou“. Zde se již mluví o ubytování v domě. A přinesli i první dary – zlato, kadidlo a myrhu, tři nejvzácnější věci tehdejší obchodní sítě této oblasti. Stále nám to však neříká nic o běžném dni Josefa, Marie a novorozence Ježíše. Zlato, kadidlo a myrha jsou sice fajn, ale člověk se podobných krámů moc nenají, co si budeme povídat.

HUMUS – PRAVÉ ŠTĚDROVEČERNÍ JÍDLO

Tehdejší poutníci si s sebou brali na cestu hůl, chleba, mošnu, peníze do opasku a někteří i šaty na převlečení. Oblíbenou přílohou na cesty byla i cibule, česnek nebo pórek. Cestou si poutníci kupovali mléko, sýr, ryby. Chlebem se myslí samozřejmě onen arabský, placatý nekynutý chléb, nikoliv bochník Šumavy.

Nejspíše s sebou měli i vak na vodu, případně laciné a slabé víno a na olivový olej. Pro většinu Izraelitů té doby totiž šlo o hlavní trojici, co se jídla týče – chléb, víno a olivový olej.

Pastevci, kteří posléze přišli v Betlémě ke krmelci navštívit Ježíše – a z Bible vyplývá, že se chvíli zdrželi –, se nejspíše rozdělili i o jídlo, přinesli to, co oni mívali k jídlu nejčastěji.

• Ne, maso to nebylo. Zabít kozu nebo skopce pro maso pastevci nemohli, i když Izraelité v té době jinak hodně jedli právě kozí a ovčí (skopové) maso. Podobná výsada však byla vyhrazena jen bohatším a majitelům stád.

Nejspíše měli pastevci možnost nabídnout mimo jiné mléko. Nevíme sice s jistotou, jestli pásli ovce nebo kozy, s takovými podružnými detaily se Bible skutečně nepáře, ale ať tak nebo tak, kozí nebo ovčí mléko měli určitě k dispozici.

Nebudu vás déle napínat. Hlavním jídlem pastevců bývala cizrnová kaše. Cizrna se v této oblasti jedla už před 10 500 lety. Navíc cizrna nejlépe roste právě v zimním období, protože tehdy končí období veder a častěji pršelo a bývalo více vody. Je to poněkud veselá představa, viďte, že štědrovečerním jídlem tak má být podle všeho cizrnová kaše – neboli humus.

DALŠÍ JÍDLA

Jak tedy probíhala ona autentická štědrovečerní hostina, to jsme si již pověděli. Malinký Ježíš si dal jistě jen mléko. Novorozenci jsou v tomto ohledu stejní dnes jako před dvěma tisíci a něco lety. Ostatní měli chléb, víno nebo vodu, kozí nebo ovčí mléko a humus.

• Možná se setkáte s názorem, že rozšířenější než humus je falafel – osmažené nebo fritované koule z cizrnového těsta různě okořeněného. Falafel však staří Izraelité neznali. Pochází totiž z Egypta, kde se dělal z fazolí fava, postupně recept přejali Koptové.

Abychom však nezůstali jen u štědrovečerní noci, co si mohli dát Josef s Marií v následujících dnech? Jak jsme již zjistili, nápor turistů ohledně sčítání lidu odpadl, a mohli se ubytovat v nějakém hostinci. Zde se běžně podávala kromě uvedených jídel kuřata a drůbež obecně, ryby, vejce, fíky, hrozny, granátová jablka, ořechy, fazole a čočka – podle dostupnosti.

Aby ovoce vydrželo, nakládalo se třeba do oleje, sušilo se (hrozinky, fíky, fazole, čočka, případně se zrna pražila. Z některých druhů ovoce se dělaly husté, sladké sirupy, podobné nejvíce medu.

Podávalo se i maso, avšak muselo být košer – tedy zbavené krve a nesmělo se jíst vepřové, humři, krabi nebo maso a vejce divokých ptáků.

Mezi kašrut příkazy patří i přísné oddělení masa od mléka. A to nejen při skladování, ale také při servírování, aby se nemísilo maso s mlékem ani v žaludku. Je tedy jisté, že pokud si Josef s Marií dali mléko, jistě k němu neměli maso. A naopak.

Stejně tak je zcela jisté, že typická česká zabíjačka by nám v Izraeli neprošla. Nejenom, že by šlo o vepřové maso, ale jako polévka prdelačka, tak jelita obsahují krev. Stejně tak si určitě nikdy nedali kuřecí maso ve smetanové omáčce.

Izraelité pěstovali ječmen a pšenici. Z nich se dělal nejen chleba, ale i kaše z mletého obilí, vody, soli a másla.

• Zvláštní je, že na svém jídelníčku jak podle starých písemných záznamů, tak podle archeologických výzkumů, neměli Izraelité příliš mnoho zeleniny.

A co rovněž překvapí, že díky vlivu z Egypta a Mezopotámie uměli staří Izraelci vařit ječmenné pivo.

USPOŘÁDÁNÍ DNE

Protože se nacházíme v oblasti velkých denních veder, jedlo se i v Izraeli podobně jako třeba ve Španělsku či Řecku dnes. První jídlo přicházelo na řadu až pozdě dopoledne.

Druhé jídlo bylo pak hlavním jídlem dne, a jedlo se navečer. Většinou sestávalo z polévky (převážně luštěninové), která se z jednoho hrnce vybírala chlebem, následovaly sýry a ovoce. Na stole stály malé misky s různým kořením, z nichž si každý mohl okořenit jídlo podle svého, ale také olej nebo ocet.

O slavnostech se jedlo dušené maso, jakýsi předchůdce guláše, a zapíjelo vínem. Maso se také podávalo poutníkům nebo hostům. Dá se tedy předpokládat, že ve chvíli, kdy se uvolnilo místo v nějakém hostinském domě, dostali Josef s Marií i nějaký masitý pokrm k zakousnutí.

MĚSTO CHLEBA

Nejčastějším průvodcem dávného Izraelity však byl chleba. Jedl se samotný a přikusoval se ke všemu. Rolníci na poli se občerstvovali třeba chlebem namáčeným v octě.

Každá domácnost měla sýpku a mlela si vlastní mouku. Dělaly to ženy v domácnosti a odhaduje se, že mletí mouky pro pětičlennou rodinu do zásoby trvalo celé tři hodiny. Občas se do mouky přimlely i sušené luštěniny.

Chleba se většinou pekl nekvašený, jen do těsta z pšeničné mouky se přidával kvásek. Existovalo několik způsobů pečení chleba – na vyhřívaných kamenech, na hliněné nebo železné pánvi, v troubě, hliněném hrnci, v zemi, na čemsi, co by se dalo nazvat jako plotna (plát přes ohniště).

Péct chleba na plechu naučili Izraelity až Římané. Chleba byl měkký, a protože šlo o placku, nekrájel se, ale lámal. Kousky chleba se pak namáčely do omáčky nebo polévky či kaše. Ježíš při své poslední večeři přesně takto chleba láme a předává dál. Proto se v kostelích hostie nepodobá chlebu, ale placce.

A na závěr vám prozradím, že Vánoce mají s chlebem společného víc, než byste si možná mohli myslet. Hebrejsky se totiž Betlém, kde se Ježíš narodil, píše Bet Lehem. Slovo bet znamená město (nebo také sázený) a slovo lehem chleba.

Betlém se tedy dá přeložit jako Město chleba.

Hezké Vánoce a u štědrovečerní večeře bih-teeya-von! Tedy dobrou chuť!

23.12.2013 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně