Na která jídla si dát v zahraničí pozor? 1. část

Vloni jsme si v době před prázdninami povídali o evropských kuchyních a specialitách jednotlivých národů. Ne všechna jídla nám, Středoevropanům, však mohou udělat dobře. Kterých se pro jistotu vyvarovat?

Existuje jedno zahraniční přísloví, které se dá přeložit jako „jídlo jednoho může být jedem pro druhého“, nebo také existuje verze „potravina, která je pro jednoho lékem, je pro druhého jedem“.

Nemluvíme zde o klasických nezdravých jídlech, kdy třeba tři plátky slaniny kromě nějakých těch kilojoulů obsahují i 435 miligramů sodíku (tedy pětinu doporučené denní dávky), o přeslazených limonádách, sladkostech, uzeninách s vysokým obsahem E250, tedy soli, tavených sýrech a tavicích solích, donutech neboli koblihách…

• To si povídáme o možných problémech s kaloriemi. Některá jídla však mohou být našim žaludkům když ne nebezpečná, tak alespoň zdraví škodlivá. V některých zemích jsou dokonce jídla z jiných světadílů zakázaná.

Je to dáno tím, že každý člověk je zvyklý na prostředí a mikroby své země. Podle toho se mu vytváří v těle a žaludku mikroflora. Stačí se však přesunout o několik stovek kilometrů na jih, a je zde jiná půda, jiné prostředí, jiní mikrobi. Což je ostatně důvod, proč se tolik preferuje, abychom jedli plodiny vypěstované v České republice.

Doporučuje také několik zásad: pít pouze balenou vodu, ovoce a zeleninu umýt, nedávat si do pití led, umývat si před každým jídlem ruce, nejíst v rozvojovém světě syrovou zeleninu a z ovoce jen to, které se dá oloupat, nejíst krémy, majonézy, ovocné džusy ředěné vodou, zmrzlinu ze stánků, a jíst tedy jen zmrzlinu v původním obalu a jídla tepelně upravená.

Z dat českých očkovacích center vyplynulo, že nejrizikovějšími zeměmi jsou Indie, Nepál, Peru, turistické oblasti Thajska, Turecko a Afrika. Nejčastějšími zdravotními potížemi při cestování jsou průjmy, malárie a žloutenka typu A, z Turecka úplavice.

Na jaká jídla si tedy v zahraničí (ale třeba také v Evropě) dát pozor? V 1. dílu se podíváme do nám blízkých Evropy a Afriky, a ve 2. dílu si posvítíme na obě Ameriky, Asii a Austrálii.

EVROPA

Brambory a rajčata

Na nedozrálá a nazelenalá rajčata a brambory si dejte samozřejmě pozor po celém světě, neb obsahují glykoalkaloid s názvem solanin. A ano, je to jed, protože jde o ochranu rostlin před škůdci. Maximální povolená koncentrace v konzumních bramborách je podle hygienických norem 200 mg/kg hlíz, pokud máte brambory uskladněné a začínají klíčit, bývá v okolí klíčků hodnota někdy i 150 mg/kg.

• Při smažení brambor se solanin deaktivuje. Ve větším množství jed způsobuje slabost, zmatenost, poruchy dýchání, křeče, průjem, prostě samé nehezké věcí. Tuto látku prý najdeme i v lilku.

Casu Marzu

Asi nejslavnějším zakázaným a nedoporučovaným evropským jídlem je Casu Marzu. Je zakázán v celé Evropské unii a jde o ovčí sýr z italské Sardinie prošpikovaný živými červy. Larvy v tomto tvrdém sýru nejsou jedovaté, ale mohou přežít i po spolknutí a následně vám ve střevech nadělat trošičku nepořádek. Inu, housenky, co byste od nich chtěli.

• Ale pokud se chcete na pár dní, možná i týdnů ubytovat na záchodě, jen si dejte.

Hákarl

Fermentovaný neboli česky kvašený žralok z Grónska by vás mohl zaujmout jako netradiční kulinářský zážitek. Jen prosím mějte na paměti, že tento druh nemá močové cesty, takže veškerý odpad a potenciální toxické látky se mu ukládají přímo do těla a do masa.

• Aby se tato pochoutka dala bezpečně jíst, měl by být žralok nakvašen minimálně půl roku. Jen abyste posléze nebyli nakvašeni vy sami.

Bezový keř

Jistě, ano, plod bezu a květy jsou zdravé a používají se v různých čajích, mastičkách, ale i v kulinářství zcela bez problémů. Pomáhají léčit poranění kůže nebo nachlazení.

• Problém je s listy, větvemi a semínky, abychom si rozuměli. Ty mohou v případě požití znamenat překvapivě zdravotní problémy, vyvolat zvracení a různé další nijak zajímavé formy onemocnění.

Psí maso

Jestliže si chováte v Evropě psy na jídlo, není to překvapivě trestné. Ale zakázané je psí maso prodávat nebo z něj dokonce dělat pokrmy v restauracích. Taková diskriminace, viďte? Policie dokonce v posledních letech odhalila několik případů nelegálních psích jatek, i když mělo jít o maso jen pro osobní potřebu.

• Nicméně mějme na paměti, že v asijských zemích skutečně pochoutky z psího masa nejsou nijak výjimečné, a podle svědků je to maso dokonce chutné.

AFRIKA

Hrabatka drsná

V některých částech Afriky je tato obří žába považována za delikatesu. Francouzi milují jejich stehýnka, ale zbytek žáby moudře nechávají být. V Namibii však jedí tyto žáby celé, ačkoliv je to životu nebezpečné. Jedovaté sekrety v kůži žáby mohou způsobit selhání ledvin a smrt.

• Jestliže se vám stane, že vás na tuto pochoutku pozvou, tak si dejte pozor, aby do hrnce, kde se žába vaří, dali vaši hostitelé kus dřeva. Ten překvapivě jed absorbuje, a dokonce zabrání tomu, aby se žába připekla ke dnu hrnce.

Maniok

U některých afrických (kde je známý pod jménem cassava, neboli kasava), jihoamerických (yuca), a nově i asijských kultur (tapioca) v Africe jsou kořenové hlízy zpracovávány do formy kaše nebo tuhého koláče, musí však být pořádně uvařené. Syrový maniok, kdybyste jej kousali, však uvolňuje enzym linamarázu, který glykosid linamarin hydrolizuje na jedovatý kyanovodík.

• Pro jistotu si ale dejte v Africe pozor na jídla s názvy fufu, boba, gari, mpondu, sombe, kwanga, enya asa, pandu a další, které maniok zhusta využívají.

Hořké mandle a pecky

Hořké mandle pocházejí původem ze severní Afriky, ale rozšířily se do celého světa, i když v USA jsou v syrovém stavu zakázané. Může za to glykosid amygdalin, který při žvýkání, kousání nebo drcení syrových jader vytváří opět nám známou kyselinu kyanovodíkovou. Sníst tucet syrových mandlí už je zdraví nebezpečné a může vyvolat závratě, a samozřejmě i smrt. Proto se musejí mandle dobře tepelně upravit, a podobně je tomu i s dalšími peckovicemi třeba peckami z meruněk.

• I po tepelné úpravě je však nutné dbát, abychom mandlí snědli minimální množství.

Příště se podíváme po exotických a nebezpečných jídlech Ameriky, Asie i Austrálie a Nového Zélandu.

30.6.2014 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně